Téma: Posudkový lékař bleskově uzdraví zrušením neschopenky

Můj kolega se narodil bez ruky.   Má jen palec a dost. Bere směšnou podporu a každý rok chodí před posudkovou komisi, která vědecky zkoumá, zda mu ruka nenarostla, že by mu prachy včas zarazili.

V jistém americkém filmu si protagonista povzdechl: na světě bude krásně, až dodejchá poslední právník.

A poslední státní úředník, dodávám já

Obávám se, že takový je přístup všech posudkových lékařů... Invalidní důchod se dává, když už je na tom člověk hodně špatně. Úplný invalidní důchod dostane ten, kdo už je skoro mrtvý a kdoví jestli. Už přes rok marodím, obvodní mi neschopenku prodlužoval co to šlo, ale po roce mi ji prostě musel ukončit. Byla jsem  před komisí, kde mi doktor vystavil děsný posudek. Prý že beru antidepresiva, což není vůbec pravda a mám kdyžtak ještě obejít nějaké doktory, ale jaké mi neporadil,  mám prý zkusit znova psychiatra. Tam se sejdeme asi všichni... Dával mi i úžasné rady do života a nakonec dodal, že mám na sebe dávat pozor. To mě dorazilo. Měla jsem co dělat, abych se tam nerozesmála Sníženou pracovní schopnost mám o 30 procent, ale na invalidní důchod to není. Mamka má Parkinsona a má jen třetinový invalidní, což je míň než almužna a nikde ji nezaměstnají. Známému chtěli invalidní zrušit, přitom čekal na nové srdce. Nakonec bohužel zemřel... Jo, zdravotnicví jde do kytek... nebo tam už spíš je.  Posudkový doktoři jsou prevíti, ten "můj", byl prý chirurg, takže předpokládám, že špatný, jinak by nedělal úředníka...

Tak v poslední větě je celé vysvětlení.... ještě že jsou i jiné možnosti  (jak léčit)

A právě proto, všem doporučuji, obzvlášť mají li nějaké chronické onemocnění, nastoupit do zaměstnání odpracovat jednu šichtu, přijít na další šichtu, chvíli pracovat, zajít si na záchod, a upadnout při tom na zem. Rok se potom léčit, za plnou mzdu. Já blbec nevěděl že při pracovním úrazu se vyplácí plná pálka a marodil jsem rok za klasiku : D i tak lepší, než se ponižovat kdekoli jinde, nebo ničit své zdraví při otroctví pro nějakého zazobaného šmejda.

Jakou má asi motivaci? = státní zájem a úspory pro stát, možná i osobní (v tomhle státě je možné všechno - třeba jsou posudkoví lékaři za úspory nějak ohodnoceni ze shora, kdo ví... ).

V případě např. u té jmenované neměl v době rozhodnutí  = doporučení posudkový lékař její zdrav. kartu, tvrdí její praktický lékař. Ještě jsem neviděla, aby bylo možné udělat posudek a rozhodnutí bez dokumentace, tedy při dodržování zákonů, ale zase - u nás je možné všechno a jak známo, zákony neplatí spravedlivě pro všechny. ČSSZ zase tvrdí, že postupoval posudkový lékař správně = měl k dispozici zdrav. domumentaci... Kde je pravda se uvidí. Nicméně se také píše, že se ze strany posudkového lékaře směrem k praktickým lékařům jednalo o doporučení - myslím si, že doporučení nemuseli praktičtí lékaři vyhovět a trvání PN si mohli obhájit. Otázka je, jestli si mohou dovolit vzdorovat - nedivila bych se, kdyby pro ně platila i nějaká pravidla nepsaná. Pak se píše, že někteří onemocněli ve výpovědní lhůtě, stejně tak jmenovaná paní - to pak vyvolává otazníky. Ovšem na druhé straně to chápu, přijít o práci v kraji, kde je vysoká nezaměstnanost a být na ÚP není žádná výhra moc možností na výběr nedává.

Zásadní chyba je v celém systému státu, pak by Ti, co přijdou o práci nemuseli řešit svoji situaci třeba PN.

Právě to rozhodnutí bez zdravotní dokumentace mě zarazilo. Zbytek se určitě dá pochopit, jaký náhled zřejmě posudkář měl. I když je zas pravda, že nemoc si nevybírá podle výpovědní lhůty. Proto mě zajímá ta motivace. Při poctivém posuzování by se to určitě nestalo.

Už se ničemu nedivím, ani rozhodnutí bez zdravotní dokumentace. Ale je to pěkné svinstvo a nemělo by mu to projít. Jestli on v tom nebude úplatek nebo prostě vyjde levněji platit zdravotní a sociální pracovním úřadem než OSSZ a tak šup s nima na pracák.  

No, Evi... popravdě, tomu, že čekateli na dárcovské srdce chtěli vzít ID se mi nechce věřit.

Že lékaři nemohou řešit nedostatek práce pro lidi se sníženou prac. schopností přiznáním invalidity, to je myslím taky jasné....

Nemám s podobnými věcmi osobní zkušenosti, přesto se dá vytušit, že něco není v pořádku.

Teď nevím jestli si rozumíme S návrhem o žádost o invalidní důchod přišel sám revizní. Já o invalidní důchod nestojím, chci se uzdravit. Další možnost bylo prodloužení neschopnosti o další 3 měsíce. Všechno to záleželo na revizním, ale zamítl to a že si mám zažádat o invalidní důchod, nevím na základě čeho tak rozhodl. Musela jsem dát výpověď v práci, protože nejsem schopna každý den docházet do zaměstnání, bohužel.... lékaři nemají zájem, aby zjisti, co mi je, tak se musím snažit sama... ale to už sem nepatří.

O tom jak moc bude snížená pracovní  schopnost, rozhoduje revizní, a řekla bych, že podle toho jak se vyspí.

Už jsem potkala spoustu lidí, kteří sotva stojí na nohách a posílají je do práce a popřípadě ještě k psychiatrovi, že si nemoc vymýšlí. Je to smutné, ale je to tak, bohužel...

Samozřejmě to neznamená, že všichni, kteří byli v té výpovědní lhůtě si vzali raději (kvůli systému státu) PN aniž by byli opravdu nemocní, ale i kdyby to udělali (jakože to je běžná praxe), nelze jim to zazlívat - nemají moc na výběr a chápu to, jak jsem již psala.  

Je pravda, že každý rok se v rámci úspor státu již ID tolik nepřiznává, nebo od doby změny systému (z částečného a plného ID na třístupňový ID) se přiznává ID raději nižší, navíc to procentní ohodnocení je nastaveno tak, že ne každý potřebných procent jednotlivých stupňů ID vůbec dosáhne. Takže je to  státem nastaveno a prostřednictvím posudkových lékařů vykonáváno = obojí podle mě se zřejmým cílem ušetřit tyto výdaje v rozpočtu - místo na své straně na straně občana. Ostatně to vidíme i v jiných oblastech - prostě se musí šetřit hlavně tam, kde to ty nahoře nebolí.  

Jen poctivě to určitě posuzováno není, ale nejen na straně posudkových lékařů, ale i praktických lékařů, kteří vyplňují podklady pro posudkáře ve formuláři. Znám jeden případ, paní - prodělala lehčí rakovinu prsu - jen pár ambulantních místních ozařování = žádné s tím související zdrav. potíže, pracovní schopnost nesnížena - plně pracovala jako OSVČ a osobně a fyzicky dál, ale praktická (za něco) přesto na rok vystavila PN, pak poradila podat žádost o ID, no a ona paní přinesla na jednání u posudkových lékařek každé hodnotné dárky a výsledek = dostala dokonce plný ID, pak ID III stupně (toho nejvyššího) do doby, než mohla vloni požádat o předčasný důchod a ještě se mi tím vším pochlubila. Dodnes mám z toho rozporuplné pocity, když si vzpomenu jak při jednom kontrolním posouzení trvání plného ID měli problém - u zcela nepohyblivého a pouze ležícího mého zesn. manžela  mu jej ponechat. Takový paradox, když porovnám oba případy, i když tím nezlehčuji to, jakým onemocněním si ona paní prošla. Ale všimla jsem si, že v našem státě, když se něco má vysvětlit (když jsou třeba různé reportáže o lidech, kteří se obrátí na média), že mají často jako odpověď takovou jednu oblíbenou a vychytralou větu: "všechno závisí na individuálním posouzení... "

Na toto téma mne postačí popsat svůj vlastní příběh na invalidní důchod, ve kterém jsem od roku 1995.

Narodila jsem se s luxací kyčelního kloubu a měla jsem jednu nožičku kratší o 5cm. Šla jsem na operaci ve 3 letech. Operace se povedla, ale tehdy profesor, který mne operoval, řekl, že ve věku cca 40 let, budu muset na operaci, protože již v tomto věku prý jsem měla nevyvinutou jamku, už přesně nevím. No a ve 41 letech jsem přes úporné bolesti, trvající více jak rok musela na operaci, která se nepovedla, špatně uložená endoprotéza, takže po roce opět, to už bylo dobré a šla jsem před komisi. Tam přesně něco "podobného" posudkovému lékaři, skoro se na mne ani nepodíval a řekl, no ale můžete chodit, tak mne to tak neskutečně naštvalo, normálně jsem před ním stáhla kalhoty, na té jeho otáčecí židli ho obrátila k sobě a začala nepříčetně ječet, že né, že jenom vypadám jako sešívaný jutový pytel, ale že bolesti mám stále a on zíral na ty moje jizvy a jenom potichu řekl-sestro pište. Nebýt v tu chvíli tak vytočená a doslova uražená, protože jsem si v tu chvíli byla moc dobře vědomá toho, že za tu nepovedenou operaci mohou vlastně doktoři, tak věřím, že bych v tom invalidním důchodu do dneška nebyla.

A také znám dva lidi, kteří jsou za doslova úplatek v plném invalidním důchodu už pěknou řádku let.

V dnešní době můžou lékaři nechat marodit 3 měsíce a potom buď ukončit neschopenku, anebo člověk musí podstoupit x lékařských vyšetření. což je pro člověka doslova potupné.

V lednu tohoto roku jsem byla nucena ze zdravotních důvodů přijmout pracovní výpověď. Druhého dne jsem nastoupila na nemocenskou. Můj zdravotní stav se během roku neustále zhoršuje. Na obou patách se mi vytvořily před 2 roky velké ostruhy a zároveň i tarzální tunely / uskřípnutí nervu /. Obojí je VELICE bolestivá záležitost.  Nyní čekám na termín první operace. čekají mě celkem 3, protože se mi nějak porouchalo i koleno. Mám i spoustu jiných zdravotních potíží / výrůstek na bederní páteři, bolesti krční páteře, trpím migrénou, mám astma, dále výpadek pravouší -  takže se mi často motá hlava, a také 22ti letou dceru, která se narodila postižená. Měla otočené nohy i ruce, oční vadu atd. Má nemocenská trvala až do minulého týdne, kdy bez jakéhokoliv zhodnocení, pozvání ke komisi, nebo žádost o předložení mé zdravotní karty, nebo alespoň o zprávě o zdravotním stavu,  zavolala posudková lékařka mému odvodnímu lékaři. Nařizuje o okamžitém ukončení neschopenky. Obvodní lékař mi toto volal domů, a hned se mi takřka omlouval, že bohužel on proti tomu nemůže nic dělat. Posudkový lékař je jeho nadřízeným. Můžete mi prosím někdo sdělit, jak je vůbec toto v 21. století možné? Kde mám zastání proti takovému bezpráví? Jak může vůbec takový lékař rozhodovat takovým způsobem o nemocném člověku? Napsala jsem odvolání. Ovšem další problém nastal na úřadě práce, kam jsem se šla hlásit. Pokud jsem se odvolala, oni mi nemůžou vyplácet žádnou podporu. Musela bych jí v kladném případě vrátit, a opačném mi jí vyplatí zpětně. Ovšem jak dlouho to vše potrvá, to nikdo neví. A z čeho mám platit nájem, inkaso, pojistky, jídlo a další - to taky nikdo neví. Fakt bezva doba. Čím větší platy si vláda odsouhlasí, tím víc musí asi dupat po nás dole.... je mi z toho zle... a hodně!!!

Děkuji za odpověď.  

Bohunka

A jak to na ÚP zjistili, že ses odvolala a řešíš něco, co s ÚP nesouvisí?

P. S. Protože už píšeš jinde, nečekám, že odpovíš. Přesto - byl by to problém v případě kladného výsledku podporu vrátit? To bys přece dostala zpětně nemocenskou a z toho bys mohla....

Podle mě si udělala chybu, že si přijmula výpověď ze zaměstnání -  navíc ze zdravotních důvodů a teprve potom nastoupila na neschopenku. Protože pokud jsi byla zaměstnaná a v období zaměstnání jsi měla zdravotní potíže vyžadující pracovní neschopnost, měla jsi nastoupit na neschopenku. Pak by Tě nemohl ze zdravotních důvodů = tj. v době pracovní neschopnosti ze zaměstnání nikdo vyhodit.

Jestli posudková lékařka postupovala správně těžko říct, to je dotaz pro právníka: bezplatná právní poradna. Další dotazy jsou příjímány již 19.11. 2012.

Jako laik si myslím, že bez posouzení související dokumentace ne. Takže jediné co Ti můžu poradit je, přiložit k odvolání kopie všech lékařských zpráv - nálezů, které s Tvým zdravotním stavem souvisí a to k prokázání Tvých tvrzení.

Když jsem nedávno na poště byla platit složenky, byl přede mnou na řadě jeden "občan", asi tak 25 let. Přišel k okénku a zaznělo "důchod". Koukala jsem, jako blázen, měl ruce, nohy, pohyboval se bez problémů, žádná známka nemoci. Já pracovala 40 let, je vidět, jak špatně chodím, i neuroložka mi to napsala ve zprávě pro moji doktorku, mám bolesti, problémy, ale nikdy mi nikdo žádný důchod ze zdravotních důvodů nedal. Úplně bych brečela. Nu, což, naštěstí jsem to doklepala do důchodu starobního, ale jsou věci, které nepochopím. Někomu důchod seberou, i když je zdravotně na tom špatně a jinému ho dají a evidentně takovému nic není. Snad má jen diagnozu na "nepřekonatelný odpor k práci".  

Pavli, to mohl být třeba taky sirotčí důchod, který může brát úplně zdravý člověk. To ale neznamená, že nesouhlasím s tím ostatním, co jsi psala.   To posuzování prostě není vůči všem úplně fér, i když nějaká kritéria existují.

Důchodů může být mnoho a i nemocí, z nichž některé nejsou vidět... Moje kamarádka taky chodí, má dvě ruce a dvě nohy, jen má za sebou překonanou velmi těžkou leukémii, mozkovou mrtvici a nádor na mozku, takže jí po operaci chybí čtvrtina lebky, protože je to silná osobnost, není na ní nic vidět... dokonce se směje  a ta potvora má plný invalidní důchod... třikrát utekla hrobníkovi z lopaty, no.. utekla, odplížila se, třikrát jí doma málem pochovali, má naštěstí úžasného manžela a dvě skvělé dcery... ještě není tak stará... měla by jít makat... ( a šla by moc ráda, kdyby mohla)   Ano, existují podvodníci, ano existují divné posudky, ale hodnotit stav kohokoli z té chvíle, co stojí u přepážky na poště a vědět, že mu vůbec nic není??? RTG oko? jasnovidecká schopnost? nebo jen zlost na svět a pocit nespravedlnosti?

"megero", asi máš pravdu, byl zdravý, akorát možná až na tu "hlavu" a do té mu opravdu vidět není, já jen podle jeho jednání a vyjadřování..... Měj se hezky.

Pavlo, mám se hezky... a vůbec to nemusela být hlava, mohl mít za sebou těžký úraz s důsledkem třeba nožní protézy a vnitřních implantátů, poškození páteře, závažná vada srdce...   třeba je ten jeho důchod dočasný... prostě podle chvilky někde ve frontě opravdu nejde soudit...  

"megero", naprosto tě chápu, silně na tebe působí stav tvé kamarádky a tak posuzuješ i ostatní invalidní důchodce.  Jsem už konečně ve starobním důchodu, ale všichni mladší musí ještě dlouho pracovat, aby nějaký důchod jednou měli. Přeji ti, abys jednou nebyla na poště také tak překvapena, jako jsem byla já.  Měj se stále hezky.

PAvlo, upřímně já s důchodem od státu opravdu nepočítám, nikdy jsem stát o nic nežádala, ani o přídavky na dítě... npočítám, že by mě v důchodu rozmazloval, snažím se dělat všechno pro to, abych toho v důchodu od kohokoli potřebovala co nejméně a jednu z jistot mám ve své dceři. Tak jako se společně staráme o mojí maminku a její babičku věřím, že se ona bude starat o mě a považuji to za normální a přirozené. Ostatně kdo co od někoho třetího (i státu)  chce a nechce je uloženo v něm samém, spoléhat se na jiné se snadno může překlopit do polohy lítosti a rozčarování, když nám ti druzí neposkytnou to v co jsme doufali a chtěli. a stává se to často. Pokud někdo dokáže z jiných "vymámit" víc, někde uvnitř by měl vědět, že to není fér a že se mu to někde dřív nebo později vrátí... Systém je špatný, pokud to umožní a člověk je špatný, pokud toho zneužije nebo využije.

Jo, děvče zlaté, naplánovat si člověk může ledaco, ale člověk míní a Pánbůh mění. A když člověk opravdu nemůže a je závislý na druhém, pak má čas přemýšlet. Pak zjistí člověk, že všechno je jinak.  Seš děvče plná elánu, to je dobře, ale jednou se roky dostaví. Někdo dostal do vínku zdraví více, druhý méně. A ten, co dostal méně se s tím musí srovnat, protože to jediné "zdraví" si nevykoupíš. A pak člověk přijde na Poštu a čumí, jak blb. Třeba tě to nepotká a budeš čilá až do smrti. Já také doopatrovala otce, deset let, a ležel mi na posteli po mrtvici, jenže já musela zůstat z práce doma, abych to zvládla, ležícího otce, dvě děti, manžela, barák, zahradu. Někdo toho moc neodpracuje a má od státu ID, a druhý odpracuje 40 let a je rád, že se dočká starobního.  No, nic, měj se stále hezky, Pavla