Téma: Po padesátce ztrácím smysl života - kolik dní mi zbývá než přijde ten poslední?

Nepíšeš, jak jsi ke svému názoru na život po padesátce přišla?

Všude na netu píší placenou službu kdy umřete, zkuste to, nemyslímto zle, ale když to jednoho tolik zajímá. Ale bacha platí se to!

Jinak to co píšete je fakt smutné. Ale takový život žije spousta lidí, že mu lidi umřeli před očinma a třeba i děti, taky že se roky doma starají o nemocné rodiče či jiné příbuzné, ne?

"gemo", prostě to přišlo s věkem, kdy nám začínají odcházet rodiče na věčnost, umírají nám zvířátka, která s námi žila spostu let. Mně zemřel otec, když mi bylo 40 roků, měla jsem ho doma 10 let, pak mi ležel již po mrtvici, těch několik let, jako by nebylo. Když zemřel, řekla jsem si, že jsem na řadě já a od té doby mně ten pocit neopustil. Možná je lepší být trochu připravený na to, co přijde a nějak s tím počítat, než když to přijde, jako blesk z čistého nebe, to se pak lidé hroutí. Mně je ještě o víc, jak deset let než tobě, nyní už máme vnoučítka 4 a 6 roků, tak žijeme pro ně. Možná se za pár let vnoučátek dočkáš a tvůj život dostane nový směr a smysl. Hodně pěkného tě ještě čeká, uvidíš.  Pavla 

Milá zlatá, prožíváte regulérní a zcela normální krizi středního věku, můj ´partner to měl cca před 3 lety a byl "na zabití". Naštěstí se celkem rychle dostal do formy, zjistil totiž, že je to jen číslo a že se pro něj vlastně nic významného neděje. Tento věk bohužel lidé vnímají jako určitý přelom, proto si taky hodně mužů padesátníků hledá o generaci mladší partnerky, aby se jim jejich prostřednictvím vrátilo ztracené mládí. já jsem něco podobného prožívala ve třiceti, teda ne, že bych si hledala o generaci mladšího muže , ale depka mě pořádně srazila na kolena, připadala jsem si najednou ze dne na den stará a neatraktivní. Co bych radila? Možná byste mohla zkusit nějakou terapii, koučing, vrhnout se do něčeho nového, studium francouštiny, jógu, malování na hedvábí. možností je spousta, důležité je vytěsnit z hlavy negativní myšlenky a zaplnit ji něčím pěkným. můj otec má sedumdesátku "na krku" a pěstuje vinohrad, dělá víno, má meruňkový sad, jezdí na kole, chodí na tůry. držím palečky.

Jasně, moje rada asi nebude braná úplně vážně, protože jsem ještě kuře Ale zkuste si to všechno tak nevypočítávat (je mi tolik a tolik, mým dětem je tolik, mé matce atd. už mám za sebou to a to a to atd. )

Já vím, je to někdy těžké, ale zkuste si přečíst příběhy lidí na těhle stránkách. Jelikož jsem opravdu mladší než vy, nebudu vám v ničem jiném radit. Jen v tom, ať se zkusíte rozhlédnout tady. Je tu spousta lidí ve stejném i vyšším věku, jako jste vy. A žijí! Asi nějaký smysl života mají. Ten smysl jde vyčíst z jejich příběhů. Zkuste to! Držím vám a palce a přeji hodně štěstí a radosti!

Voslíku v 26-ti, že jsi kuře?

No, často se setkávám s tím, že jak ti není nejmíň padestá, tak stejně o životě nic nevíš

Ale ono to nebude ani tak o věku, viď gemo? Máš na krku tři chlapy, maminku …  na všechno jsi sama a život utíká. Napsala jsi sem, ale víš, že to za Tebe nikdo nevyřeší. Protože nedokážeš jim všem říct, že sis to všecko představovala jinak. A i kdybys řekla, tak to k ničemu nebude. Příliš si zvykli, že jsi tady jen pro ně. Přešla jsi padesátku a je to jen těžší a těžší … Pletu se? Možná ano, možná ne. Vypadá to, že jsi se jen vypsala z trápení a dost.

Máš pravdu Báro, zajímavý úhel pohledu, přemýšlet tímhle směrem mě nenapadlo, synáčci jsou zřejmě velmi nesamostatní, mamahotel jim vyhovuje, chlapi jsou v tomto směru sobečtí a je tedy na tazatelce, aby si doma udělala pořádek, delegovala pravomoci a našla si čas sama na sebe, nikdo to za ni neudělá, nemá žádnou povinnost starat se o jiné víc než o sebe.

Barčo, ano, potřebovala jsem se vypsat. Je ti 26, a zkus si představit, že jsem se vdávala hned po nástavbě stř. školy, bylo mi 20, manželovi po vojně 22. O rok později mám syna, stěhujeme se do neznámého místa. Já neměla ŽÁDNÉ představy o životě. Byl socialistický způsob života - bez perspektivy. Jen ta rodina!! No a když už ty děti mám, tak jsem za ně odpovědna, odpovědna za výchovu, rozvoj, výživu, lásku, .  Ztrácíš sebe, svou identitu, myšlíš za děti, předvídáš, hlídáš, předcházíš malérům. No a teď v 50ti nemám ŽÁDNÉ představy o životě. Jako bych NEBYLA.  Jen odžívám dni.

Je ti 26 … nerozumím komu. Tobě je 50, mně o tři více.

Tehdy to bylo běžné, že maminky byly velmi mladé. O to dříve jsi je ale postavila do života. Možná jsi to jen Ty, kdo si myslí, že se o ně musí starat ještě i dospělosti. Ubíjíš se starostmi a prací kolem nejbližších a zapomněla jsi při tom na sebe. Přišla padesátka a Ty sis náhle uvědomila, že pokud se NĚCO  nezmění, "odžiješ" den za dnem s pocity marnosti až do konce. Jenže tak to být nemusí. Změna musí přijít od Tebe samotné, aby se Ti život zase líbil.

Pro začátek vytáhni stará alba s fotkami. Zavzpomínej, jaké byly tehdy možnosti, porovnej je s dnešními. Naše maminky ve třiceti a my. Naše maminiky v padesáti a my. Už tady uvidíš ten rozdíl. Proč zrovna album? Někde přece musíš začít … můžeš znovu získat sebevědomí a k tomu Ti nemusí být krásných dvacet. Dokonce bych řekla, že těm dnešním mladým kromě vzhledu ani není moc co závidět. O co lehčí to máme my, které už můžem myslet víc jen na sebe …

Víš, já tady píšu, ale napadlo mě, možná Tě trápí zdraví, nebo něco o čem nemám ani páru. Jenže o tom jsi tu nic nenapsala. Možná, kdyby ses víc otevřela aspoň tady, v anonymitě.

Nepíšeš nic konkrétního, co tě trápi a těží na srdíčku.

Já říkávám: Na světě je krásně za každého počasí a právě teď si nejvíce užívám svého života po 50.

To přeji všem lidem, ale v první řadě musí mít člověk rád sám sebe, vše co mu přináší život přijímat jako dar, nebo výzvu, dokázat se postavit ze země i po těžkém pádu, být spokojen se vším co má a dál už nechci mudrovat.  

Tak, tak Pluto. Co jsi napsal platí i po 60.

Četl si Hříbečku od  tento příspěvek? 10.6. 2013 22.41 hod.  

 KDYŽ POZVEDLA SKLENICI S VODOU, atd. KLIK

Teď jsem si ten příspěvek přečetl, velmi, velmi mourý a hlavně pravdivý. Každý máme období kdy bychom ze vším nejradči praštili, (ale to taky není tak jednoduchý) a nebo si myslíme, že je vše nádherný a mi se radujeme, (ale ono to zase není tak jednoduchý). Ale to je život.

Píšeš: "Strach, panika, úzkost, že nebudu zase na tom správném místě, ve správnou dobu, abych MOHLA ODVRÁTIT, pomoci, … měla bych být jinde, jako "anděl strážný" - cítím z toho velkou touhu a potřebu pomáhat ostatním, být jim na blízku a ochraňovat je. Možná až příliš velkou… Chtěla bys ochraňovat ostatní, ale chráníš i sebe nebo chrání někdo Tebe? Možná je čas si přiznat, že jsi jen člověk a nemůžeš být vždy a všude, abys ostatní zachránila. Je potřeba nepřebírat zodpovědnost za životy ostatních, zodpovídáš hlavně za ten svůj. Je čas odpustit si, že jsi nedokázala pomoci ostatním - odpustit sobě je mnohdy mnohem těžší než odpustit ostatním, ale měla by ses o to pokusit. Určitě máš před sebou i spoustu pěkných věcí - držím Ti palce, abys je zase dokázala vidět.

Milá Gemo, já mám v životě přesně opačný problém. tolik bych toho chtěla v životě stihnout a udělat, že mi na to nezbývá čas. A tak musím třídit přání na ty bez kterých se obejdu a na ty které miluji a musím je zrealizovat. Co se týká Tvých negativních emocí : strach, panika, úzkost, nemoci, ztráty, stáří, bezmocnost, nevýznamnost, nepotřebnost. Doporučuji Ti jedno osvědčené cvičení. Udělej si čas a napiš si  každou svou emoci na jeden papír a ty papíry rolož do prostoru. Přidej si tam jeden papír s nápisem Tatínek jeden papír se jménem Tvého bratra, jeden papír kde bude napsáno Štastná Gema. Pak si stoupej na jednotlivé papíry a snaž se na nich vycítit odpovědi proč je tato emoce v tvém životě a prožít emoce, které cítíš na každém z papírů.   Pak si stoupni postupně na papír s nápisem tatínek a pokus se zodpovědět na otázku co můžeš udělat se svým životem aby jsi byla šťastná. To samé opakuj s Tvým bratrem a pak s papírem Šťastná Gema. Případně můžeš přidat papír, To co Gemě pomůže zvládnout současnou situaci, nebo papír smysl života Gemy, a. t. d. Dané odpovědi zanalizuj, případně si vychutnej jak si se cítila když jsi stála na papíru štastná Gema. Tento pocit si zapamatuj a vnes ho do svého života. Toto Ti může přinést nový náhled na situaci a překvapivé odpovědi a posilu. Přeji Ti hodně štěstí a sil.