Téma: Neumím být sám - cítím v samotě tíha, pocit že mi něco chybí a přítelkyně mi v tom nepomůže

Byly doby, kdy mi nevadilo být sám, vlastně jsem to i preferoval. Často se stávalo, že kamarádi chtěli někam jít a mě to zase tolik netáhlo, měl jsem raději samotu.

Teď pár let poté se všechno změnilo, neumím být sám. Vždycky na mě padne ohromná tíha a pocit, že mi něco chybí. Navíc mě trápí i různodivné, povětšinou negativní myšlenky - mám pochybnosti o sobě, o tom, jak mě vnímá okolí, nebo jestli bych se neměl rozejít s přítelkyní, či jestli je to ta pravá.

Nejde o to "někde trajdat", spíš potřebuju mít pocit, že s někým "dýchám stejný vzduch", že někdo se mnou je, byť si každý hledíme svého. Teď bydlím sám, každý den jsem v kontaktu s lidmi, ale stejně, přijdu večer domů a padne to všechno na mě.

Úplně se mi o tom nechce říkat přítelkyni, mám ji moc rád a když jsme spolu, tak je všechno hrozně fajn, tak ji nechci bavit tím, že když spolu nejsme, že mě napadají takové věci (a tím ji samotnou přivést k pochybnostem nebo negativním myšlenkám). Jako malý jsem byl obklopen spoustou lidí (rodina) a vždycky jsem měl jakýsi pocit, že mi je někdo nablízku, teď když bydlím sám, tak je to naopak. Úplně si s tím nevím rady, protože bych měl být schopen ten čas nějak zužitkovat a ne se v něčem takovém utápět. Místo toho se cítím osamělý a je mi těžko se sebou samým… Poradí mi prosím někdo? : )  
Děkuju : )