Téma: Nemám přátele a nevěřím už svému příteli - nevím co si počít

Ahoj, četla jsem to několikrát a popravdě, vůbec nevím, co na to napsat. Je toho tolik . Mrzí mě ten psychický teror, ted dokáže velmi ublížit a zkomplikovat zbytek života. Často člověk jede v "nouzovém režimu" právě při těch špatných věcech, a pak, když je po všem, ho to smete.  

Ovšem až ta, dá se říct, panická úzkost, to je docela závažný příznak, obzvlášť, když ti komplikuje život a pravděpodobně se to samo nezmění.

Jen bych chtěla podpořit tvoji snahu jít za psychologem. Možná by bylo dobré to zkombinovat i s psychiatrem. Vím, že nerada mluvíš, ale myslím, že zažili už ledacos, a tak bys mohla zkusit domluvit, že forma tvého povídání bude trochu odlišná. Třeba, že by ses připravila a napsala si to na papír či tak. Nebo spolu něco vymyslet. Můžeš pohledat na znamylekar.cz a s doporučením od doktorky bys to měla zadarmo.

Achjo, je toho fakt hodně, traumata z dětství, fobie, ty záchvaty úzkostí… Počítej s tím, že je to běh na mega dlouhou trať. Ale mám dojem, že bys to měla zkusit, třeba to bude nakonec lepší, než bys čekala. Mohla bys vypustit vše, co jsi zažila, rozklíčovat své chování a pokusit se jej nějak zlepšit.  

Taky se věnuj, pokud něco takovýho je, svým koníčkům a věcem, které máš ráda a dělají ti radost.

Jo a určitě to ventiluj onou psanou formou, piš si na papír, když to na tebe přijde, do wordu, kamkoliv. Pak si to můžeš zpětně pročíst a třeba tě něco trkne, něco pochopíš, anebo taky ne. Hlavně se ti ale uleví. Je to, jako si pouštět žilou, obrazně řečeno .

Držím ti moc palce a přeji mnoho sil!

Myslím, že když psychologovi vysvětlíš, že máš problém i s ním jen mluvit, zvládnete ledacos i písemně nebo on si s tím nějak poradí.

Píšeš, že si přijdeš jako rozbitá - psycholog je přeci ten, kdo tu je od toho, aby tě "spravil".

Neboj se toho, ber to jako možnost nechat si od někoho pomoct. Nějaká takováto internetová diskuze nemůže napravit něco, co se kupilo tolik let a nemůže smazat vše, čeho se na tobě dopustilo tolik lidí, na to je potřeba soustavnější péče někoho, kdo je na to fundovaný.

Neodkládej to. Když tě bolí zub, taky běžíš k zubaři, aby to přetalo - a když tě bolí dušička, jde se s ní právě k tomu psychologovi. Jsi ještě mladá, máš celý život před sebou a pokud nebudeš tu svou "léčbu" odkládat, určitě může být ten tvůj život ještě moc hezký.

V dnešní době se mnohokrát rozvedou rodiče. Život píše různé příběhy. My to tady nemůžeme vyřešit. Myslím. Jdi k psychologovi. Pokud chceš ve svém životě něco změnit, tak musíš změnit něco v tvé hlavě.   Každý je strůjcem svého štěstí. Na co myslíš, to si přivoláš. Jediné čeho je třeba se bát, je vlastní strach.

Ahoj Noiro, dokážu pochopit všelijaké psych. stavy, ale můj názor je ten, že pokud Tě Tvoje fobie, panika atd. paralyzují již natolik, že sama nedokážeš vyjít z domu = "Pokud někdo nejde semnou, kamkoliv. tak nikam nejdu. I kdyby šlo jen o rohlíky." , musí Ti být jasné, že potřebuješ pomoc = odbornou, i přesto, že máš zatím potíž osobní komunikace.

Na lehčí až střední stavy paniky je dobré dopnit Magne B6, kozlíkovy kapky, meduňku atd. , ovšem Tvůj momentální celkový psych, stav mi přijde těžší až těžký, čili pro odborníky - tu akutní paniku a fobii by bylo dobré dle mého názoru nyní zaléžit nějakými vhodnými AD, ostatní za pomoci psychologa či psychoterapeuta. Krátkodobě (jinak pak dojde k návyku a závislosti) jdou použít léky typu benzodiazepinů, které může předepsat i praktik, ale ty jsou dle mého názoru v Tvém případě zcela nevhodné = nejedná se v Tvém případě o nahodilé zhoršení v dúsledku momentální živ. sitace či traumatu, nýbrž o následek dlouhodobých (dlouholetých) živ. situací a traumat, na které krátkodobě něco užívat stačit nebude.  

Víš, ta Tvoje situace není úplně lehká a není dobré ji podcenit. Momentálně máš už pouze přítele, který se snaží, i když tam mezi Vámi něco zaskřípalo, ale pokud to je nyní u Tebe tak, že dokážeš být pouze doma, tzn. že Ti nejde dojít si kamkoliv, do obchodu, na poštu atd. , studovat nebo pracovat, tak ale se zkus na to podívat i z úhlu přítele, že ať je jakýkoliv, tak toto je velmi těžká, složitá a hlavně vyčerpávající situace i pro něj, kterou dlouhodobě málokdo vydrží. Snažím se Ti tím naznačit, že se taky může stát, že toto přítel časem neustojí. Nemůže sám studovat nebo pracovat, zajišťovat (i finančně) chod domácnosti atd. věčně + být stále s Tebou či Tě stále někam doprovázet např. i pro rohlíky atd. Chápeš?  

Chodit k odborníkům typu psycholog a psychiatr není žádná ostuda, dneska (03.11.2016) lidé k těmto odborníkům chodí častěji než k praktikovi, prostě každý není tak silný, aby vše zvládnul sám a poradil si sám. Takže já Ti také nemůžu v tomto případě a v Tvé situaci poradit nic jiého, než odborníka/y. Vždyť to můžeš udělat tak, že to vše, co Tě trápí si připravíš písemně a vytiskneš, tak jak jsi to napsala nám sem, dáš to odborníkovi na první schůzce a on už si poradí s tím, jak Ti pomoci, od toho tam je. No a dojít tam by Ti mohl z počátku pomoci přítel, dokud má zájem a snahu, věřím, že momentálně by Tě neodmínul a doprovodil by Tě tam. Tak popřemýšlej, zvaž to, neboj se toho, ale řeš to, dokud je čas i v tom, že na to nejsi sama.