Téma: Jsem v Praze nešťastný, ale zůstávám kvůli přítelkyni

Chápu dobře, že s přítelkyní nežijete v Praze ve společné domácnosti? Jelikož píšeš "žiju s přítelkyní", pak "vidíme se málo" (kvůli práci? ) a pak "přítelkyně není z Prahy" "chce jezdit domů", tak to mám trošku pomotaný Jestli jako domů od Tebe z Prahy do svého bytu/pokoje u rodičů nebo od Vás (společného bydlení) jezdí na návštěvu ke své rodině a Ty ne. (?? )

Díky za odpovědi. Bydlíme s přítelkyní rok spolu, ale každý máme zkrátka zázemí jinde. Časově je problém i v tom, že přítelkyně pracuje na směny a já mám flexi dobu, takže se hodně míjíme…  

Proč nemáte zázemí tam, kde spolu bydlíte?

To je známka toho, že se v tom vztahu nehodláte angažovat na sto procent.

Bohužel ve stylu života vidíte zásadní rozdíl. O vašem vztahu ale píšeš hrozně málo. Nicméně můj tip je ten, že pro svou přítelkyni představuješ jen přestupnou stanici, která pro ní udělá co jí na očích vidí, ale když přijde příležitost, holka půjde za movitějším mužem, který ji nabídne jiné možnosti.

Pokud chceš jít z Prahy nečekej a jdi. Pokud to cítíš takhle již teď, Tvé cítění k Praze se nikdy nezlepší.

PS: Musíš trochu víc myslet i na sebe a své pocity. Dělat vśe jen pro přítelkyni je zbytečné, vztah se tím nedá ani koupit ani spravit ani udržet.

Matěji, podle mně si budeš muset vybrat - buď rodné město nebo přítelkyně.

A měl bys při tom rozhodování vzít v potaz, jestli problém je opravdu v Praze, nebo spíš v tom, že doma máš stále ještě tak trochu full service, kdežto v Praze jsi na vše jen sám - a taky bys měl vzít v potaz, jestli za malý kontakt s přítelkyní může Praha nebo spíš to, že ten vztah nefunguje úplně jak by měl.

Protože ono vše, nač si stěžuješ, je řešitelné, jen pokaždé to je problém z trochu jiného "soudku".

Vzdálenosti a práci lze řešit tak, že si člověk najde jinou práci nebo si najde bydlení blíž té práci, najde si bydlení někde, kde se mu bude líbit, nemusí člověk jen čučet někde na sídlišti. I v Praze jsou čtvrti, kde si přijdeš jak na vesnici, nebo oblasti s krásnou zástavbou, parky a pod.

Jasně, chce to trochu se poohlížet a ohánět - ale popravdě, o tom ten život je - a že v rodném městě tyhle starosti nemáš, tak to je jen tím, že dojíždíš na vlně, kdy se tam o tebe starali rodiče. Jak je na to člověk sám, tak musí trochu bojovat, aby si ten život zařídil nějak ke své spokojenosti. A ty máš roky na to, aby ses přestal držet máminy sukně a zařídil si vlastní život.

Píšeš, že se s přítelkyní málo vidíte - ale nepíšeš proč - buď to máte mezi sebou nějak neprakticky zařízeno - což opět je řešitelné - nebo ten vztah není dost silný - a to ti nevyřeší žádné stěhování.

Když chci s někým být, čas si prostě najdu, anebo když to nejde, tak i ten krátký vzácný čas prožiju tak, že mě to uspokojí, potěší, nabije. Má-li člověk na práci i něco jiného než partnera, tak to, že spolu dva lidi nejsou od rána do večera může být i prima prevence před stereotypem.  

Čímž se dostávám k otázce, co ty tak v té Praze vlastně děláš. Je tu tolik možností, jak trávit čas, tolik příležitostí na různý rozvoj, milion různých aktivit - možná je jen problém v tom, že krom zaměstnání a přítelkyně nemáš "co na práci". Za to ale Praha nemůže.

Sice si nemůžu být jist jako to Matěj myslí, ale myslím, že zázemím myslí něco jiného. Proto vše řešitelné není. Přátele přesunout nejde - přátelé jsou zázemí. Ne pračka, aktivity nebo kariéra.

Kdyby se stěhovali jen lidi, co u sebe doma nemají žádné přátele, stěhovalo by se moc málo lidí. Přátele si můžeš udělat i nové - v novém působišti.  

Jde o to, kde se cítíš doma a kde se cítíš ne návštěvě.

Jestli ti dva žijí spolu, ale necítí se spolu být doma, tak je něco špatně.

Jasně, všechno řešitelné není a proto je lepší neřešit nic a jen se trápit. Kdo chce - hledá způsoby - kdo nechce hledá důvody.

Jelikož se míjíte, asi si připadáš často osamělý i ve vztahu, ale jsou lidi, že se sami ve vztahu necítí, i když se vidí málo, tak nějak na tom vztahu stále pracují. Ty máš flexibilní dobu, nejde to občas přízpůsobit přítelkyni, aby jste se viděli, popovídali? Aktivity jsou zase dobrá věc na to najít přátelé i nové, bližší, neanonymní. V Praze se nudíš? A jak to máte doma? Když jeden z Váš z práce doma a druhý ještě v zaměstnání, myslíte na sebe? Napíšete si sms, zavoláte na pár minut? Myslíte jeden na druhého i tím, že jeden druhému doma pomáháte (když jde o společné bydlení, tak např. mytí nádobí, pověšení prádla, něco dobrého uvařit-i studená večeře je fajn a můžete být u ní spolu. jeden druhému ušetří práci po únavě v zaměstnání a u jídla si můžete spoleně povídat jaký byl den, mít na sebe čas, i kdyby to byla hodina denně.). Píšeš, že jsi typ do menšího města… a kdyby jste se s přítelkyní odstěhovali do menšího města (myslím teď NE rodného, kde jsi vyrostl) a byli by jste si třeba bližší, myslíš, že by se to zlepšilo? Jelikož i když půjdeš do menšího /cizího/ města, zpočátku to bude podobné, budeš si muset zvykat na hodně nových věcí, lidí, zvyky, přizpůsobit se. A se starými kamarády se dá udržovat kontakt tak nějak stále, ale nikdo Ti nezaručí, že i oni sami zůstanou v Tvém rodném městě na věky a že je osud nezavane jinam (zahraničí, nové práce, budou chtít třeba rodinu-odstěhují se kvůli ní apod.) A může se to stát i Tvé rodině. A tedy Tebe ani přítelkyni práce v Praze nedrží? Když neumí odpovědět. Nejprve se mi to totiž jevilo tak, že do Prahy jste šli kvůli práci (což asi jo), ale odhaduji, že je to asi nějaká Vaše první pracovní pracovní zkušenost, jen Ty se s novým životem vyrovnáváš déle či hůře než Tvá přítelkyně. Jelikož Ty se asi i hůře vyrovnáváš s tím novým životem celkově, ne jen s Prahou, ale tím, že jste prostě na vlastní noze a je to na Tebe hodně změn než si zvykneš. Nemyslím to zle, ale v 25 být "odtržen" z rodného města je asi trošku horší (ale musíš to zvládnout), než když jde člověk v 15 letech např. na intr, a zažívá rok až dva to co Ty,  ale v Tvém věku už je pak na leccos dost otrkaný. Každý se vrací rád donů, o tom žádná, ale myslím, že jednou dospěješ do bodu, že návštěvy stačí i když je Tvá rodina milionová a budeš si chtít už udržet stále svůj vlastní život.