Téma: Jsem nespokojená sama se sebou, ale bojím se změny

Dobrý večer,

první myšlenka, která mě napadla po přečtení tvýho psaní byla něco jako "myslím, že se hrozně srovnává s okolím a taky, že se podceňuje".. (Ono, mezi námi, mít vystudovanýho Bc. a pracovat, to je sice možná pro tebe málo, ale co bych za to dala : )

Pročítám si tvoje slova znova.. na jednu stranu říkáš, že jsi spokojená s tím, co děláš (že ti je nejlépe doma s knížkou nebo venku v přírodě). A neměl by snad tohle být takový náš cíl? Teď, ve svých 21 letech, si tohle myslím. Že cílem (jedním z cílů) je, aby nám bylo dobře a byli jsme šťastní. Ať už děláme cokoliv (někdy z legrace říkám: "Co na tom, ať si kllidně někdo okopává doma záhonek jahod, hlavně, že mu to dělá dobře a je tak spokojený:") Tím chci říct, že je jedno, co děláš, hlavní je tvůj pocit..

Taky mě tak napadá.. přijde mi, že toužíš po nějaký změně.. Ale určitě není potřeba se do něčeho nutit. Copak není nic, co by sis chtěla splnit? .. Já jsem třeba předevčírem začala drnkat na kytaru a i když mi to fakt nejde (a prsty bolí : ), dělá mi to radost.... Nebo jsem taky začala cvičit. Rádoby obyčejný věci (z pohledu okolí a celkově společnosti) ano, ale je to můj život a moje pocity. A ty z toho jásají : ) Tím chci zase naznačit a zopakovat - jde o tebe, o to, co tě dělá šťastnou..

Co se týká druhých lidí.. kteří si s ničím nelámou hlavu, střídají partnery.. Jasný, jsou takový. A taky jim občas hodně závidím a říkám si "kéž kdybych si nelámala hlavu nad tímhle a tímhle", když vidím lidi ve svým věku, kteří jsou pořád vysmátí.. Ale už jsem se s tím smířila a baví mě to. Je to můj svět, moje pojetí. A tak si sice často lámu s něčím hlávku, ale i to není na škodu (teda - jak kdy : ) Prostě jsi taková.. Osobně mám radši přemýšlivý typy lidí (a taková mi přijdeš) : )

A láska? Je mi líto, že muž, co ti pověděl ta hezká slova (pro mě mají větší význam než "miluju tě"), je dneska už ženatý (a doufejme, že spokojeně). Ale je to takový poučení, nevidíš to v tom taky? .. Až ti příště zase někdo poví, že tě má rád.. užij si tu chvíli, ten pocit.. a nepodceň jeho cit. A že přijde.. o tom nepochybuju. A ty taky ne (troufnu si to takhle říct : )....

P. S. Nevidím tě, ale věř mi nebo ne, (ať už to zní jako klišé, je mi to jedno).. pro lidi, kteří tě mají rádi, jsi krásná. A třeba i pro ostatní.. jen se tak nedokážeš vidět ty.. Pár změn, něco, co by ti dalo "ženskou kuráž" by to mohlo spravit. Na tohle je skvělý třeba tancování.. lodičky.. čerstvě vyfoukaný vlasy.. červený mazátko na pusu : )... nechat si otevřít dveře (což se občas i podaří : ).. po tom se vždycky víc cítím jako žena..

Přeju ti hodně štěstí a budu ráda, když ještě napíšeš!

Marky

A ještě malý dodatek.. mít kolem sebe pár opravdových přátel a rodiče, o který se můžeš opřít.. to je z mýho pohledu taky velký luxus (když to tak řeknu : ).... Jen je škoda, že si člověk nikdy pořádně neuvědomí, co má, dokud to neztratí.. (To je zamyšlení, ne výtka k tobě!   ).. Ale i to už něco ukazuje.. že sis dokázala najít a mít takový kamarády, mít dobrý vztahy s rodiči.. vystudovala jsi školu, pracuješ.. žiješ.. nezraňuješ lidi (schválně).. Je tolik věcí, co jsi dokázala.. (Neříkám to proto, abych tě nějak utěšila, je to můj objektivní pohled). Zkus si je někdy spočítat.. A i tím, že o tom takhle uvažuješ, mi znovu ukazuješ, že nejsi "člověk, který se neotáčí a nepřemýšlí". A díky za to, že jsi taková! (Můj pocit z tebe, i když tě neznám. )A jinak.. taky mám občas pocit, že všechno stojí za prd a nic jsem nedokázala.. Možná to takhle někteří lidi mají.. touží najít smysl a ptají se...

Trochu usekávám, ale snad to nevadí.. Jak jsem psala, kdyžtak se ozvi : )

Tak ještě jednou.. ahoj : )

Jéé, holky, musím jen dodat, že mi obě přijdete fajn A že z vás mám dobrý pocit, že jste moje krevní skupina

Souhlasím s tím, co píše Marky, v podstatě bych se jen opakovala.

Ahoj holky,

díky za reakce. Když to tak pročítám, tak si říkám, že toho nemám zas tak málo.... mám v teď v sobě různé pocity, když jsem zjistila, že "kamarád" je ženatý, tak mě to nějak srazilo k zemi a říkala jsem si, že mi asi ujela vlak a bojím se, že už nikdo takový nepřijde.... já vím, je x můžu na zemi, ale jak jsem psala nejsem pro ně ta atraktivní.....

A to ostatní - lidé kolem mě brázdí svět a mě přijde, že mi život utíká a já pořád nezažila nic velkého nebo nic z čeho bych se měla radovat.... a zároveň se ani nemám na co těšit jasně maličkost typu, že je pátek a že mám nějaké dobré jídlo, ale to mě nějak extra nenaplňuje, mám v sobě takovu nějakou prázdnotu.....

Božínku, ty toho máš tolik, jen nevidíš. ¨

Ujel vlak? A ty se chystáš zítra umřít?  Najdi si pozitiva v tom, co máš, co umíš.  

Včera jsem poslouchala Květu Fialovou a ta řekla ".... ona i ta přesdržku je krásná věc, zase nás to posune. A děkujme, děkujme za všechno, i za to špatné, má to svůj důvod. "

Je třeba být pokorný  a radovat se z maličkostí.  

Možná jen ti chybí sebevědomí a od toho se odvíjí vše.

   Možná by chtělo to prázdno v sobě zaplnit něčím užitečným, něčím, co by Tě naplnilo a dodalo pocit potřebnosti? Nějaké dobrovolnictví? Je spousta opuštěných lidí a lidiček. Jsi dospělá, můžeš prakticky cokoliv, najdi si věc která Tě baví nejvíc a v ní se zdokonaluj a předávej zkušenosti dál. U nás probíhají různé workshopy, seznámení při činnosti, která je společná je jednoduché a zažije se spousta srandy.

především jak tě má mít někdo rád, když se sama nemáš ráda? jsi Bc... to je sen spousty lidí, můžeš sportovat, máš čas si číst... skvělé, nejsi královna krásy - já neznám ani jednu... ani tady by se asi nenašla. Upravená (a nebo maličko rozverně neupravená a usměvavá, to je návod na krásu, zájem, dívat se na svět očima dítěte které vidí to, co už dospělí nevidí, obdivuje to, co dospělí přehlíží, raduje se z toho, nad čím dospělí mávnou rukou... to je možná návod na pocit štěstí. Emoční zážitky výstavy, koncerty, výlety do přírody, pomoc druhým, vlastní tvorba čehokoli.... důležité jednak pro osobní rozvoj a pro pocit seberealizace a motivace. Holka v 25 ti neujelo nic, neboj Jen se neboj změn a žij aktrtivněji

Člověk, který chce zažít něco velkého, se sám musí o to aktivně přičinit.

Tvá největší chyba, nemáš se ráda. Nebo se spíš nedovolíš mít ráda. Vím, že to bude znít divně, ale mě hodně v životě pomohlo, když jsem se změnil z pesimisty na optimistu. Každý den si říkám, když jedu v tramvaji, metru, když mám chvilku oddechu třeba desetkrát za sebou. "miluji sebe", "miluji peníze", "miluji sex", "miluji radost", "miluji úspěch", "miliju klid" atd.  různé pozitivní věci a okamžitě se cítím lépe a lépe. Praktikuji to takhle už půl roku a svět se mi kompletně změnil. Našel jsem hodnou a skvělou přítelkyni, dobrou práci a radost v životě. Hlavně přemýšlej nad tím, co si o tobě druzí pomyslí. Podle toho, cos napsala toho máš dost. Všechno přijde, když se budeš snažit a budeš dělat, co dělám já.

Najdi si nějaké společenství, jestli věříš v Boha, hoď někam do kostela. Jestli máš ráda přírodu najdi si nějaký oddíl, jestli ráda tancuješ, najdi si kurz tancování. Cokoliv. Brzo tam někoho potkáš. Hlavně se úsmívej a jak říkají ostatní, měj se víc ráda. Není to hřích, ale je to otázka cviku.

Bohužel nemáš sama sebe ráda. Nikdo ti nikdy neřekl, že jsi skvělá bytost a tak tomu nevěříš, podcenuješ se a hodně ti záleží na tom, co si o tobě myslí druzí. To má vliv na okolí, které tě pak taky tak bere. Má rada, měj se víc ráda. Všelijak.

1. máš vysokoškolské vzdělání

2. máš zaměstnání

3. máš rodiče

4. je ti 25, žádnej vlak ti neujel

5. máš tunu možností, jak se seznámit, chlapů je spousta

6. jsi zdravá

Nesrovnávej se s druhejma, že je někdo ženatý, že byl někdo v zahraničí, že už má někdo děti atd. atd. plus navíc je to často jenom fasáda, kdo ví jak je to doopravdy. No a co. Všechno přijde, máš toho hodně, ale tímhle přístupem lítováním se, si nepomůzeš. Buď pozitivní, v tom je klíč.

Právě jsem přišla z práce a je tu tolik odpovědí, to jsem nečekala....

Obzvlášť díky megeře, její odpověď mě uplně dostala...

Je pravda, že k sobě nechodám moc velkou lásku a že by moje sebevědomí bylo nějak hodně vysoko, to taky není a jak už to někdo řekl, možná v tom je zakopaný pes.....

Díky sorbonos a Květě Fialové za jejich slova, že i přes držku je někdy dobré dostat..... třeba až se ohlédnu za pět let zpět, tak si řeknu, že to k něčemu bylo dobré..... teď takhle říct neumím....

A ano, je pravda, že poslouchám okolí a dávám si pozor na, co si o mě asi myslí a to možná taky není to nejlpší.....

Zkusím zítra ráno vyšlápnout pravou nohou a s úměvem na rtu a pokud v praze potkáte někoho, kdo se na ulici zkouší usmívat, tak jsem to já

Díky za reakce, kdyby mě ještě chtěl někdo něco říct, ať už pozitivního nebo negativního, tak budu jen ráda....

Víš, už to, že jsi si přečetla naše příspěvky, to, že jsi ochotná nad nimi přemýšlet, už to tě zase posunulo o level výše.  

Máš mládí a otevřený svět, máš vlastně všechno, jen to musíš přijmout.

Často si neuvědomujeme, kolik toho vlastně máme, dokud to neztratíme nebo dokud někdo na tom není hůř.  

Vzpomínám si, jak jsem vždy byla nabublaná, že má tak živé dítě, které prostě neposedí.  

Až jednoho dne jsem v podchodu potkala tatínka, který musel svou dcerku s těžce postiženýma nožkama podpírat, aby byli schopni dojít na tramvaj a v ten moment mi to došlo...

Vždyť já mám být vděčná, že ta moje malá skáče, běhá a je jí všude plno. Že ten tatínek by za to byl vděčný.  

Máme oči ale nevidíme.  

Jsem ochotná nad tím přemýšlet, hlavně s tím něco dělat, ale nevím kde a jak začít....

Ano, mám otervřený svět a mám relativně vše, co potřebuji, ale stejně cítím, že nejsem šťastná a spokojená...

Máme oči, ale nevidím..... nebo vidíme, až když to nemáme...

Jinak přeju tvé holčičce, aby ji tam energie nikdy neopustila

A co tak si najít něco na youtube, něco, co by ti mohlo pomoci.  

Mně se kdysi dávno dostala do ruky kniha " Miluj svůj život ", celý ho otočila, změnila. možná by ti taky prospělo cosi vidět, přečíst.  

Už jsme o takových knihách tady psali, když tak koukni na historii. Pozitivní čtení. A děkuji za přání.  

Zatím tu energii si drží stále a já vím, že je to dar.  

Jsi báječná v tom, že to chceš změnit a to chtění je strašně moc.  

Ano, ano už jsem se na internetu po něčem koukala, dokonce jsem si zaregistrovala místo na cvičení příští týden, tak nebudu aspoň jeden večer sedět sama doma.....

Akorát mám asi zlomené srdce, přes den to tak nebolí, protože nemám čas na to myslet. Jenže večer, když si sednu, tak přijdu na to, že mi ten můj kamarád hrozně chybí.. vím, že se říká, že čas všechno zahojí, ale teď mi to nějak nepomáhá... všechno, co jsme dělali spolu a na co třeba náhodně narazím, mi vrhne do očí slzy a i před spaním, když ležím v posteli prostě brečím, jak patnáctiletá puberťačka... jak si to mám zakázat? jak mám být zase vyrovnaná?

p. s. : jsi moc hodná, že mi radíš a trpělivě odpovídáš.... děkuju

p. s. : omlouvám se za překlepy, píšu jak čuník

Ahoj, Ty jsi k sobě tak moc kritická, až přehlížíš maličkosti, z nichž bys mohla mít radost. Ale jak už řekli ostatní, tou maličkostí je třeba vysokoškolský titul, bezvadný věk, práce - čas na cestování, na kino, divadla, semináře... Napadá mě jedna věc - nutně potřebuješ nakopnout Potkat někoho, kdo ti podá pomocnou ruku, kdo Ti pomůže získat sebedůvěru! Před dvěma lety jsem procházela podobným údobím, neměla jsem se ráda, ještě někdy mě to popadne, to je potom celej svět k ničemu Pomohla mi jedna věc - přišla jsem díky EFT na to, že začít musím sama u sebe, že nejsou špatní druzí - že jsem to vlastně já, kdo jim přisuzuje, projektuje jim špatné vlastnosti - myslela jsem si, že mě odsuzují, nutně se dívají na můj vzhled, nelíbí se jim, jak stojím, sedím, mluvím a já nevím, co všechno. Ale ve skutečnosti - byly to jen moje strachy. Já se neměla ráda. A já s tím musela začít něco dělat. Svět není tak blbej, jak se ti zdá. Neměla jsem po stěhování za manželem nikoho, s kým bych něco sdílela, on se mi zprotivil, lidi okolo se mi zdáli studení - ale skutečnost - já se nechtěla otevřít jim. Bylo mi tak líp. Taky vylez z ulity, jo? Pošlu ti odkaz na jednoho skvělého člověka, pokud budeš chtít. Součástí toho procesu je naučit se mít rád sám sebe, i druhé - takové, jací jsou. Naučit se, že to, co si oni myslí, je jen jejich, nemůžeme si brát všechno osobně, nevytvářet si neustále mylné domněnky o tom, jak nás druzí kritizují. Ale i kdyby kritizovali - jsou to jejich přesvědčení, často jsou ti kritizující navíc postiženi vlastní absencí sebelásky; tím, že kritizují druhé, jen kompenzují vlastní nedostatek sebevědomí, vlastní problémy...  

A jakmile se proměníš ty, změnu pocítí i tvoje okolí, věř mi Potom se začnou dít věci )) 

Knížka "Miluj svůj život" prošla i mýma rukama - určitě ji najdi a přečti. Držím palce!!!

Nevím, jestli je to dovoleno, ale připojuji odkaz na terapii EFT + další formy meditace. Neškodná, ale přitom báječná věc, jak mít ze sebe zase jednou radost!

http://www.eft-ada.cz/o-mne/

Ahojky Danielu, přesně tak potřebuju někoho, kdo by mě nakopnul..... před x lety to byl právě ten kamarád, o kterým jsem se zmiňovala.... dělali jsme spolu spoustu věcí, sportovali apod. a teď vlastně nemám s kým... mám pář přátel, ale ty na mě nemají čas 20 hodin týdně....

Na tu knížku se podívám, jen se bojím, že jde o nějaké afirmace, moc takovým věcem nevěřím, nemám s nimi dobrou zkušenost....

Každopádně díky za reakci....

Ale afirmace, pakliže vychází ze skutečného přesvědčení, splňuje svůj účel... Dobrá zkušenost s tím, že začneš věřit sama sobě, tomu, co říkáš, znamená, že jsi o tom přesvědčená. Ale pokud těmto věcem nevěříš, nevěříš logicky ani sama sobě. Ale to ty víš. Není to ezoterika, není to žádné nadpřirozeno, v tuhle chvíli jde jen o to, získat vlastní sebedůvěru - a mně přijde, že je snazší pomoct sama sobě, než čekat, až se objeví někdo - v tvém podání nejspíš muž, který ti tu sebedůvěru dodá... Mám trošku dojem, že se tomu bráníš. Nehledej odpovědi, kterými dáváš najevo, že to nepůjde. Přátelé, pokud jsou to přátelé, by tě taky mohli nakopnout - ale nemysli, že pomoc spočívá v tom, že tě budou, jak sama říkáš, 20 hodin týdně zaměstnávat, sportovat s tebou - víš, ono radovat se totiž můžeš i sama! A v tom to je.  

Ještě mě napadlo, že tvoje pocity musí z něčeho pramenit. Něco Tě k tomu přivedlo, to se nestane jen tak. Tak se lidi nerodí, často se jim něco přihodí, nebo vyrůstají tam, kde přejmou něčí chování... Nejsem psycholog, vysokou školu mám, na afirmace věřím - jen abys nemyslela, že jsem zblblá třeba nějakou sektou a melu z hladu Všechno tohle je jenom způsob, jak pomoct sama sobě, nečekat na zázrak. Můžeme ti říkat, že jsi skvělá a báječná, ale dokud se nepřijmeš ty sama, budeš v začarovaném kruhu  

Už jsem to s těma afirmacema zkoušela, vlastně podle knížky Jak si úspěšně přát a nějak mi to nešlo. Asi jsem tomu nevěřila, nebyla jsem o tom nějak hodně přesvědčená.... každopádně jsem si stáhla film Miluj svůj život, nevím, jestli je stejný jako ta knížka, ale zkusím se na to podívat...

Díky za tvůj druhý odstavec, to mě vůbec nenapadlo, že by to mohlo z něčeho pramenit z minulosti..... je pravda, že když jsem byla malá holčička cca 7 let, tak jsem byla i krásná (snad to nezní nějak blbě), měla jsem dlouhé blondaté vlásky a když se vidím na fotkách, tak musím říct, že tehdá to opravdu stálo za to)

Jenže v těch 15 jsem asi hodně ztratila sebevědomí a od té doby se to nějak táhne..... měla jsem rovnátka, brýle, všude akné a to je jasné, že to dvakrát nepřidá..... tehdy holky ze školy s někým začaly chodit a já logicky nic.... a to vlastně trvá dodneška, i když už nic takového nemám.... sebevědomí se samozřejmě nevrátilo... tak snad to by byl důvod toho všeho kolem mě....

Vím, že musím ze sebeou něco udělat, vím, že to takhle dál nejde, jen občas asi potřebuju někoho, kdo by mi ukázal kudy dál.... nemyslím, aby mě držel za ručičku a říkal tudy nechoď, spíš jen ukázal možnosti, kudy lze jít....

Ten film je spíše povídání paní Luisy, ale i to tě může nakopnout.  

Jediné, co ovšem je třeba je vntřní přesvědčení. Jedině to, co ty si v hloubi duše myslíš, jedině to se ti děje.  

Moje přítelkyně- záměrně jsem použila tohle slovo, vždy říká : " Bojím se svých přání ".  

Protože každá tvoje myšlenka ovlinuje tvůj život a to, co se ti přihodí.  

Afirmace fungují, pak se dějí zázraky, ale musíš být o nich přesvědčená. O těch slovech, které říkáš,  o myšlenkách, které plují tvojí hlavou.  

Když říkáte, že afirmace fungují... můžete mi dát příklad, kde vám opravdu pomohly?

Jak jsem psala, už jsem je zkoušela a bohužel mi to nic nepřineslo, pravděpodobně mi chybělo to vnitřní přesvědčení...

Nicméně si neumím představit, že si stoupnu před zrdcadlo budu si říkat, jsem šťastná, jsem krásná, nemám zlomené srdce, umím se radost ze života.... apod. , když bolest toho zlomeného srdce cítím, do krásy mám také daleko atd........ i kdyby na krásno ano, tak kdy přijde výsledek za měsíc, za půl roku, za rok? Vždyť mi přece nikdo nezaručí, že vůbec nějaký příjde....

Tak já osobně tyhle cvičení před zrcadlem nemám ráda, prostě jsem se v nich nenašla. Přijde mi to hloupé. To víš, že to nejde hned. Je to na dlouhý běh.  

Něco ti pošlu do osobních vzkazů, ano?  

Nikdy se nevzdávej a bojuj dál, všechno přijde dřív nebo později samo.

Díky Kamile, snažím se to nevzdávat, ale někdy přijde krize a je to těžké.... jindy mě něco na kopne a pak mám chuť změnit svět....