Téma: Časté změny a výkyvy nálad - jak se uklidnit a neřešit hlouposti?

Ahoj, a bylas taková vždy? Nebo se něco stalo a následkem toho se to spustilo? Jak dlouho už to máš?

Já to podobně měla v pubertě, ale to byly prostě hormony, které se samovolně uklidnily, ale kus "extrémistky" je ve mně pořád . Třeba to taky samo odezní.

Ale když ti to zasahuje do běžného života a vadí ti to, pak by se to mělo řešit.  

Vybíjíš se nějak? Máš koníčky? Nebo sis sama našla něco, co to dočasně zkrotí?

Chce to sledovat se a vytvořit si svůj systém, kterým  tomu budeš čelit.

Odmalička jsem byla citlivější, to je pravda. Ale teď se to nějak vystupňovalo.  

Nedokážu najít ten podnět, který to způsobil, možná se to ve mně nakupilo.

Někdy se prostě vybrečím, pak chvíli spím a pak je t třeba lepší, ale nedá se to takhle dělat. Zkoušela jsem cvičit, pustit si písničky - to mi trochu pomáhá, ale někdy ten stav je třeba i dva dny…

Jsi celkově labilnější, v rané dospělosti se občas věci zhoršují, tak nějak člověku dochází realita.

Ale samozřejmě, že to může být nejen celkové emoční nastavení a míra temperamentu, ale taky následek otřesu, nebo nějaká lehká mozková dysfunkce, příp. vzácně  i některé závažnější poruchy.. Spouštěče sama nejspíš nezjistíš, pokud by to mělo přejít nějakou pro tebe ještě přijatelnou mez, nech se vyšetřit.

Děkuji, upřímně o tom hodně přemýšlím. Neumím si s tím stavem poradit a opravdu mě to trápí. Zsahuje mi to do života. Vyčerpává mě, když třeba brečím, jsem nešťastná z něčeho a pak se to zas změní. A přijde mi, že jsem závislá na tom, aby mi někdo pomohl, třeba mě jen vyslechnul. A to chci změnit, ale nevím jak. Asi opravdu vyhledám nějakého odborníka - myslíte spíše psychologa či psychiatra?  

Psychologa. Psychiatr tě v podstatě poslouchat nebude, (omlouvám se těm, kteří to dělají), ten ti spíš dá rovnou nějaké léky, což sice nemusí být pro zklidnění na škodu, ale zase proč začínat hned se silným kalibrem.  

Na tvém místě bych ještě napsala do pár poraden, zkus třeba Jitku Douchovou na Idnesu, těch různých poraden je celkem dost a dozvíš se, co by ti navrhli oni. Asi ti navrhnou  to, co já, prostě si s někým promluvit, ale taky se možná dozvíš, něco jiného.

Ales psychology je to jako s lidmi, něco je skvělé a něco tedy ani náhodou. je potřeba pečlivě vybírat

Pokud by ses např. chtěla domluvit s obvoďákem, aby tě poslal na psychologické vyšetření, taky můžeš, ale třeba my máme tady jednoho psychologa takto spolupracujícího, a to zas taková sláva není. A to jsem ještě hodná… Ale samozřejmě, je to kus od kusu. Můžeš mít klidně štěstí a bude dobrý, ale to dopředu neodhadneš. Rozhodně se pak obvodního lékaře zeptej, jaké jsou na psychologa odezvy.

Pokud by ses dívala na soukromé psychology, je třebarozhodně uvážit, kdo ti bude sedět a kdo ne. Ačkoliv, zas takový Jeroným Klimeš je třeba velmi dobrý. I v Brně se pár výborných psychologů najde a jsou soukromí. Nicméně rozmysli si to, pečlivě si vyber, podívej se třeba na Znamylekar.cz, přečti si hodnocení. Měl by se ti ten člověk líbit, měla bys cíti důvěru, že tadyti někdo pomůže a pak si domluv konzultaci.

Kdybys měla pocit, že to nebylo ono, najdi si jiného. To není ani katastrofa ani nic neobvyklého, chce se to sladit.

No a pak uvidíš. ˇPři troše štěstí  to budou jen takové ty adolescentní výkyvy. Ona se ta životní lodička ráda houpe. Držím palec.