Téma: Bezbolestná sebevražda je vysvobození - jak na to?

.. Proč mi něco říká, že to nebude tak hrozný? ...

Nevzdávej se! Všechno se dá řešit. Najdi si podnájem, abys nemusel  být s otcem. Jsi plnoletý(á). A doporučuji zajít za psychiatrem.   

Sabulinko, jestli se sem po probuzení ještě vrátíš, asi se zhrozíš, co jsi to tu vnoci stvořila. Počítám, že jsi tu psala poté, co jsi otce při návratu odněkud vzbudila. Není těžké to uhodnout. Ale jak už píše Samča, jsi dospělá, můžeš se osamostatnit. Myslím, že každý z nás, kdo bydlel do určité doby u rodičů, musel dodržovat jejich pravidla. Samostatnost přináší SVOBODU.

Ahoj,

bydlení spolu s rodiči mohu potvrdit a to jsem se do toho "vrátila", abych se postarala

o umírající starou matku. I když je rodičům 80, a Vám p´dávno přes 40, tak si stále myslí,

že je budete poslouchat jak hodiny a nevidí, že jste měl svůj soukromý život bez jejich vilvu...

Ne snad, že by mě otec mládtil, ale dobrotu to nedělá. Máma tu 7 měsíců není a tátovi jsem zajistila

dovážení obědů a utekla jsem od něj, jinak by mi hráblo. Teď si spolu srdečně pokecáme a každý máme svůj klid všechno špatné je zapomenuto....

Mám problému jiného původu, sem uzavřenej ve své mysli, taky myslím na to jak se bezbolestně zabít, radši bych byl zavřenej třeba detenčáku a byl svobodnější v mysli, jestli mne chápeš, tvůj článek mi krůček pomohl k tomu abych žil, tak od srdce radši pomoz někomu jako ty, někomu kdo to potřebuje, upřímně takovou bolest neznám co zažíváš, přeju ti hezkej život a nejsem gay, ale posílal ti pusu natvář a písemné pohlazení můj eamail je pjirout 641@gmail.com, když tak človíčku napiš. Oběma by nám pomohlo kdybis žil - (děkuju

Promiň moje odpověď byla trochu sobecká, moje mamka je pro mne vše co mám je můj opatrovník, sem nesvéprávnej, kdyby tu moje mamkabnebila, tak by mi chibělo její kárání i radostí vůně atd, tyrana sem v životě nezažil ale někdo z mé rodiny se začal s osobních důvodů chovat ke mne a msmce manipulativně mám pocit jako by mne někdo citově vykrad, mám suprovího psychiatra a užívám léky, většinou pomohou, ale zjistil sem o sobě, že kolikrát nemám strach nebýt, ale někdy když se z toho proberu, tak děsím sám sebe, největší strach mám z bolesti… Zažil sem těžkou psychózu a taky velké stres které mne psychicky zablokoval, bylo to trýznivé, než to zažít znova, tak upřímně bych se zabil, kam se vžidcky prodeje ten pud sebezáchovy nebo motivace být žít - (míváš deprese? ) co cítíš, jak vydíš svou budoucnost, dej nám příklad radu jak na to jak žít. Jávto vidím takhle jsme nemocní jsme oběti jsme tu a zkusme společně vyhrát. Jsme lidi máme lidskost, jsme dobří a dobří lidé si pomáhají. Děkuju a moc ti přeju žij a zažij radost ze života