Téma: Záchvatové přejídání, bulimie - nedokážu to krotit, potřebuji pomoc

Poruchy příjmu potravy sice řeší psychiatři, ale může jít i o organickou poruchu (např. metabolická nebo nějaký nádorek na mozku). Doporučuji komplexní vyšetření, nejen psychiatrické, ale i neurologické.

Pokud Ti to komplikuje život (a píšeš že ano), tak určitě odborníka vyhledej bez odkladu.

Sice jsem o 20 let starší, než Ty, a měla bych mít už "rozum", ale jak vidno nemoc si věk nevybírá.

Trpím PPP, a především nyní záchvatovitým přejídáním.

Antidepresiva Tě nespasí, ale zkus je, nikdy není dobré to vzdávat do předu.

Pak existují takové oblbováky (benzodiazepiny), ty pomohou překonat aktivně náhlý záchvat. Ale za cenu ospalosti a nefunkčnosti.

Psychoterapeut je také výborné řešení, a protože jsi k dětství ještě hodně blízko, mohla by ss rozpomenout, kde to začalo a proč. A pak s tím pracovat.

připrav se na dlouhou cestu, držím pěsti...

Ahoj, já mám stejný problém.. Jsem teď na rok v cizině a tam mají naprosto skvělý pekárny, takže si každou chvíli něco kupuji. A navíc teď ujíždím na jogurtech a sním jich strašně moc.. Nikdy jsem nebyla extra hubená, ale měla jsem hezký bříško, pevný, plochý, ale teď vůbec, mám všude na nohách celulitidu a je mi z toho špatně.. Ale pak zase jdu do krámu a nakoupim si tam spoustu  jídla a tentokrát si říkám, že mi to vydrží dlouho a že si to koupím jenom na zkoušku abych prostě vydržela, ale stejně to všechno sním většinou ještě ten samý den a druhý den jdu nakupovat znova.. Strašně mě to štve, ale prostě nemám vůli a to jídlo je silnější než já! L

Ahoj,
jsem na tom stejně. Dva týdny se držím, sportuji, ale jakmile potom dostanu chuť na sladké nebo na něco, co si odpírám, neustále mě to žere a potom přijde den, kdy se přežeru.
Problém ale je,že jsem asi před rokem byla skoro anorektička a bojím se, abych neskončila jako bulimička. Pořád pčemýšlím o tom, že o mém přejídání řeknu mamce, ale bojím se, že po mém předchozím problému s váhou ( měřím 184 cm a vážila jsem 55kg!), mě nechájí zavřít rodiče do blázince, a já tam nechci. Zároveň ale nechi každý den řešit co sním a jestli po tom nebřiberu. Chci být normální. Poradíte mi prosím? Dík moc.   

Hlavně nezačínej zvracet, nedá se s tím pak přestat.. Radši o tom někomu řekni, než to bude ještě horší

Jídlem si většinou člověk kompenzuje nějakou vnitřní nespokojenost, trable, samotu. Jídlo nám totiž dělá potěšení, užíváme si to, a hlavně si říkáme, tak to neva, dnes si to dopřeji a zítra už nebudu. Je to šalebné. Protože zítra se odehraje nemlich to samé a nejhorší na tom je, že místo aby se chuť snižovala, stupňuje se. Pak dojde k tomu umělému zvracení, pocit viny a hrůza z nadbytečných kil. Je to začarovaný kruh. Odolat jídlu, odolat jedinému, co nám činí potěšení, je velice nesnadné a je k tomu třeba silné vůle. Není na to žádný recept, ani rada, protože i když Ti ji dám, pokud to nebude vycházet z Tvého vlastního přesvědčení, nebudeš se tím řídit. Musíš si to srovnat v hlavě, Ty a jenom Ty. Vzpomínám si, že mi kdysi také bylo nějak blbě na duši a začala jsem si kupovat zákusky, ty nejlepší, na které se sliny sbíhaly. No za tři dny jsem vážila o dvě kila víc. Nahoru to jde rychle, dolů strašně pomalu. Ale já se vážím každé ráno a tak jsem to viděla. Neodolala jsem, dorta jsem si koupila, ale nespolkla ho, prostě jsem ho vyplivla do koše. Každé sousto. Něco cukru se do mého těla dostalo, ale většina skončila v tom koši. A netrvalo to ani týden, a dorty jsem kupovat přestala. Znechutila jsem si je sama. Víš, on asi musí každý najít tu svou metodu. Ale bojuj. Opravdu bojuj, jinak budeš smutnit ještě víc... Ahoj, Dag

Na intru jsem byla taky a měla jsem stejný problém. Popravdě nás bylo na pokoji 5 a všechny jsme obden vyrabovaly tesco - nákup za 400-600 kč a do večera jsme vše sežraly. Odpustte mi, prosím, ten termín, ale jinak se to říct nedá.

   Místo toho, abychom si koupily "pořádné" jídlo (aspoň nějaký polotovar) nebo šly na večeři na intru, nakoupily jsme si čokolkáady, brambůrky, občas nějaké pečivo a ovoce. Proč? z nudy... nebo jsme s jídlem dělaly kraviny.

   Tenhle zlozvyk jsem si donesla až na vysokou, kde jsem se začala mírnit - cpu se, jen když se učím, takže taky skoro ppořád, ale mám chvilky, kdy se prostě praštím přes ruce a řeknu si, že nesmím. Je to hodně o vůli a mě pomohlo třeba si stanovit pravidla - když večer půjdu na trénink, sním si sušenku. Dočtu kapitolu a dám si bonbomn... Samozřejmě jsem to ne vždy vydržela, ale někdy se poštěstilo.

   Před rokem jsem si našla přítele-doktora, který "mě vzal u huby". Máme v rodině cukrovku a všechno možné, takže se semnou přítel v tomhle moc nemazlí. Vaříme spolu normální teplá jídla a sladkosti apod mám na příděl Jenž když jsem byla na privátě kvůli škole, obžerství se vrátilo a teď jsem na to dojela.

   Pře 14 dny mě chytly takové křeče do břicha, jako nikdy. Nic mi nebylo, jen mě pořád bolelo břicho. V noci mě to budilo, nemohla jsem se ohnout, postavit, smát. Ale hlad mě nepřešel-až do neděle, kdy jsem musela na pohotovost. A diagnóza? Žaludeční a dvanácterníkové vředy. Dostala jsem do zadku koňskou injekci analgetik, další jsem dostala na doma jako kapky a mám tablety na snížení kyselosti žaludku. A je vymalováno. Po 5ti letech obžerství si dělám normální snídaně, vařím teplá jídla k obědu a nějakou drobnost k večeři.

   Pokus se krotit vůlí nebo si vyhledej odborníka, který ti s tím pomůže. Ale opravdu s tím něco dělej. Já měla "štěstí", že mě vředy začaly bolet a mám je zaléčené než praskly. Za to jsem ale dostala pořádnou lekci - proti téhle bolesti jsou menstruační bolesti šimrání v podbříšku. A pak-moc se mi nedařilo učit, takže mě dva dny na to vyrazili od zkoušky a mám zaděláno na "krásné" prázdniny.

  Takže pevnou vůli a vzhůru do díla- Hlavně nebuď lína si uvařit pořádné jídlo a najez se, pak nebudeš mít pomyšlení a chuť cpát se něčím dalším. Nebo si řekni mamce, ať ti uvaří nějakou ňamku a napeče buchty, ať máš čím zahnat "mlasnou".

Mám ted dost velké záchvaty přejídání, nevím jak to zastavit, docházím na obezitologii, ale moc mi to nepomohlo, respektive zhubla jsem 14 kg, ale opět jsem to nabrala, dr mi řekla at se objednám k psychologovi, docházím tam rok a s váhou jsem na tom ještě hůř. Nemáte někdo zkušenosti s EFT (technikou emoční kontroly)?

nevím jak dál už…

Ahoj.

Byla jsem na tom podobně jako ty. V prvé řadě jsem poprosila mamku o pomoc, aby mě hlídala a nezavalovala jídlem. Podpora mamky hodně pomohla. Já se ale pak dopravila na kolej a tam jsem se cpala, protože mamka tam nebyla, že… 

Potom jsme s mamkou našly jeden přípravek na hubnutí (který tu nemůžu napsat, protože je tu reklama zakázaná). Začala jsem pravidelněji jíst a brát ten přípravek. Po nějaké době se mi výrazně zmenšily porce a pořád jsem byla najezená. Abych nemyslela na žrádlo, snažila jsem se pořád něco dělat. Nakonec, díky mamce, přípravku na hubnutí a novým koníčkům, se mi povedlo tohle přejídací období překonat, dokonce jsem zhubla.

Přeji ti hodně štěstí, snad to zvládneš…  

Hlavně aby si to tazatelka přečetla. Jde o 3 roky staré téma.

Ahoj, Ty jsi se z toho vážně dostala? Také trpím záchvatovitým přejídáním a je to jen a jen horší, nevím, jak ven…mamka o tom ví a pomáhala mi zamykáním kuchyně, ale stejně jsem našla způsob, jak se tam dostat:/ nemáš nějakou radu ještě? Kdyžtak mi můžeš napsat na můj e-mail Lucy.eeem@seznam.cz …byla bych moc ráda

Zkus tento článek  

http://fitmaddie.blogspot.cz/2015/02/jak-na-zachvatove-prejidani.html

Ahoj, chtěla bych poprosit, o nějakého dobrého psychologaúlépe asi psycholožku v Olomouci, která se zabývá PPP? Děkuji moc!