Téma: Vztahovačnost a hlasy v hlavě - jde o paranoidní schozofrenii a je to nutné léčit?

Vážení,

zažívám stav, kdy se jakoby cítím furt středem pozornosti, měl jsem to již od čtrnácti let,  zhoršilo se to se vztahovačností, jdu do obchodu a spojuji si hluky s mým životem, vtěsnám do toho hlasy a žiju v představě, že se to týká mně, rovněž mám z toho opravdu na hodinu až dvě silný strach, který pomine vždy po masáži hlavy a větě, že je to blbost, a pravděpodobnost 1:10⁹, že by to tak skutečně bylo. Ale co je nejhorší zaměstnává mně to dnes a denně, mám představy, že mně někdo chce mé data nahrát a poslat bývalému šéfovi, opravdu se mi to děje, normálně se tomu usměji a trvá to až po hodině, po návštěvě příbuzného či známého.

Jediným lékem na to je nečekaná a nepravidelná návštěva, která  vyžaduje plné soustředění. Je to paranoia, nebo již schizofrenie. Občas prostě mám pocit, že jakoby slyším hlasy, ne imperativní, ale v er osobě, že někdo mně komentuje, ale naštěstí nevyměňuji myšlenky ani nevím co to je, pokud se týká bludí, je pravda, že občas si nějaký vytvořím, ale pak to vyprchá opět po nějaké změně, která mně vytrhne ze stereotypu. Žiji již dlouho sám a pravděpodobně trpím citovou deprovací, četl jsem si, že podobné stavy zažívají vězni, kteří jsou sami v celách.

Víte o tom něco, je to již opravdu na léčení, nebo to lze odstranit kognitivně behaviorální psychoterapií, nebo jinak, Zatím bojuji jak lev a racionalizuji své obavy a zesměšňuji své strachy, ale samota mně ubíjí bere mi sil, bych věčně přemítal nad iracionálnosti svého strachu. Mám pocit, že procházím přeměnou, kdy si mozek úmyslně vytahuje vzpomínky a informace z podvědomí, které si asociuje s negativními následky a vytváří z toho konstrukci strachu, chápu to tak, že mozek nejlépe ví, z čeho mám největší komplexy a strachy a vytahuje právě to nejhorší, protože ví, že mně to úplně zbije do němoty, jako nějaký příbuzný, která zná mé achilovy paty, vůbec nevím co mám dělat, jestli se snažit odbourávat strach nebo co. Zažili jste to někdy?