Téma: Trvale špatná nálada a apatie - ostatní si myslí že jsem divná
Uživatel: Sanii
Věk: 16
Nevim jak mám začít. Přijdu si naprosto na nic. Není to tím, že bych měla jen momentálně blbou náladu, trvá to už docela dlouho. Sama vím, že když se na můj život jen tak někdo podívá, tak si nemám moc na co stěžovat. Mám rodiče a bráchu, kteří mě mají rádi a mám dvě dobrý kamarádky. Sice nemám kluka, ale nemám s tím žádné trápení, žádná nešťastná láska. Mám koníček, pravidelně hraji volejbal… a taky mám dobrou brigádu. Ale stejně, mám se děsně. Už se nedokážu zvednout z postele a jít něco dělat. Hromadí se mi povinnosti do školy a domácí práce, ale já se nedokážu zvednout a něco dělat. Přemlouvám se, abych si zašla vůbec pro jídlo/pití/na záchod. Kamarádky se mi asi začnou brzy stranit, protože kdo by se chtěl bavit s tak negativním člověkem.
Nenapadá mě, co bych jim měla řikat. když něco řikají oni, stěží vymyslim odpověď. Mám odpor k tomu jít do školy, protože tam nedokážu nic vnímat, učitelky jsou pak naštvaný, sbírám jen blbé známky, ale hlavně kvůli spolužákům. nechci sedět sama někde v koutě, mám tam kamarády, se kterými chodim po škole domů, ale já se s nima nechci bavit, unudila bych je k smrti a budou si myslet, že jsem divná.
Nejvíc mě mrzí, že moje nejlepší kamarádka se mnou musí sedět v lavici a je vidět, že jí to se mnou nebaví se bavit, já se jí nedivim/nemám jí to za zlý, taky bych se se sebou nechtěla bavit. Skoro nic neřikám, nenapadá mě co bych měla říct. Myslim, že většina lidí ve třídě, už si řiká, že jsem divná.
Po prázdninách když jsem šla do školy, tak oba dny mi bylo ráno na zvracení, když jsem nestihla autobus, málem jsem se opravdu pozvracela. Cítím se divně v autobuse, myslim si, že si lidi okolo myslí, že jsem divná. Nedokážu se nikomu dívat do očí. Navíc mamka je psychicky nemocná, tak se bojím, abych mi něco taky nebylo. A navíc kouřim, vim, že je to strašný, v 16 letech. ale mě to pomáhá. Už nevim, jak dál, jestli to takhle bude pokračovat. a já nevim co bych měla udělat pro změnu. Snažim se myslet pozitivně, ve čtvrtek večer jsem si řikala, že nebudu nic dramatizovat a pujdu do školy a bude to fajn. Nalakovala jsem si hezky nehty, vybrala hezký oblečení, abych si udělala radost. Nahrála novou hudbu do mobilu. ale ráno mi zas bylo na nic, s nikym jsem se nemohla bavit a počítala jsem minuty do konce.
Vím, že nejsem jako ostatní a že jsem tak trochu divná, ale nebránilo mi to v tom, abych byla šťastná, ale teď už nevim jak dál, jak se z tohohle vyhrabat. Upřímně bych to nejradši ukončila, ale vim, že by to bylo strašně sobecký k rodině, ta to neudělám. Nečekám, že mi někdo poradí, je to můj život, musim se s tim poprat sama, ale chtěla jsem to ze sebe dostat, nevim, komu bych tohle mohla říct, lidi takhle ostatní vidět nechtějí. Kamarádky jsou hezké, bezstarostné, mají skvělé známé, chodí teď pořád někam ven, taky bych s nima mohla jít, s někym se seznámit, ale já už nemůžu, nemám chuť dál předstírat, že jsem ok.
Nedokážu se už usmát. Nevěděla bych, co řikat a úplně bych se znemožnila… už to tu nedávám, půjdu si zapálit, i když je to hnusný, smrdí mi pak pokoj, ale nevim, co jinýho bych měla dělat. Měla bych si dát pár facek, je mi 16, život mám před sebou, vím o tom, ale tohle je nesnesitelný
(0 lidí)   (0 lidí)  
Stránka otevřena 6081x Předchozí téma | Další téma
Reakce čtenářů
Věk: 16
A upřímně mě děsí, že jsem napsala tenhle příspěvek, ve kterým se jenom hloupě lituju a navíc jsem si ho po sobě nepřečetla, takže je to dost zmatený.
Hlavně jsi nenapsala, co je toho příčinou. Napadlo mě, jestli to není počítač. Protože - co bys pořád sama dělala, když Tě nic nebaví? Koukala do zdi?
Věk: 16
Jo, do pc koukám pořád, ale nemyslím si, že je to tím.
Možná by stačilo - přiznat si to.
Věk: 22
Měla jsem podobný problém. Bylo mi asi 14 let. A vše, se to srovnalo až po roce, a teď jsem plná energie, chodim se bavit na diskotéky, nebo si jen tak chodíme pokecat do klubu. Ty jsi na to ovšem ještě malá, ale u mě to nezpůsobilo kouření, ani pití. Nic takového. A vše to bylo způsobený počítačem. Chodila jsem spát až kolem 3 ráno. ráno se mi nechtělo vztávat, bylo mi na nic. Přes den, jsem toho moc nesnědla, takže mi bylo špatně od žaludku. Do toho jsem měla menzes, takže jsem byla strašně výbušná, a postupem času, už jsem komunikovala jen přes PC. Nebyla jsem schopná sportovat, a hlavně jsem byla na republikovém finály v Praze na stadionu Evžena Rošického. I tam na mě byl dost velký nával. Soustředila jsem se jen na dobré výkony! Jinak, to bylo finále v 10 boji. S nikym jsem se tam nebavila, bydleli jsme na koleji, a byla jsem sama na pokoji, protože se ostatní chtěli bavit. Ale právě tam, v jiném porstředí, jsem se změnila. Poznala jsem nové lidi, bavila se s kamarádama po nocích, dělali jsme různé ptákoviny. Vrátila jsem se domů, a bylo mi fajn! Skus si někdy udělat výlet. Třeba ti to pomůže.
Četl jsem pozorně a myslím si, že máš nějakou poruchu osobnosti, nálad nebo (nevím jestli je to ve Tvém věku možné) depresi. Můj názor je, že ve Tvém věku není obvyklé, aby jsi měla pocity jaké máš a možná by nebylo od věci (neber to zle, myslím to dobře) vyšetření nějakým dětským psychologem nebo dětským psychiatrem.
Věk: 16
Děkuji za radu, neberu to zle, sama už jsem nad tim tak trochu uvažovala, jen to asi nezvládnu říct rodičům :/ a taky nevěřim, že by mi ňák pomohl.
Tebe evidentně něco trápí a zaměstnává Tvoji mysl:. nenapadá Tě, co by jsi měla říkat kamarádkám, když něco říkají ony, stěží vymyslíš odpověď…mám odpor jít do školy, protože tam nedokážu nic vnímat…Co se Ti tedy honí hlavou, na co myslíš, co Tě trápí? Já si myslím, že by mohla být příčina doma, ve Tvé rodině. Alespoň zatím, podle toho co jsi napsala:…přemlouvám se, abych si zašla vůbec pro jídlo/pití…Vy nejíte doma jako rodina spolu? Svůj příspěvek jsi sem vložila dnes v 19.33 a píšeš, že si půjdeš zapálit…smrdí Ti pak pokoj, ale nevíš, co jinýho bys měla dělat…Mám tomu rozumět tak, že trávíš dost volného času a večery sama ve svém pokoji? A co rodiče? Všimli si toho, že jsi se změnila, máte mezi sebou důvěru, mluvíte spolu i o starostech? Podnikáte spolu nějaké aktivity? Píšeš, že mamka je psychicky nemocná, tak se bojím, aby mi taky něco nebylo…No, čistě teoreticky to spolu může souviset, ale to záleží na tom, jakou psychickou nemoc maminka má…
Já vím, že se dost ptám, ale podle mě to všechno souvisí. Napadá mě ještě spoustu otázek dalších, ale nevím, jestli vůbec chceš si o tom tady povídat. Doufám, že ano, když už jsi sem napsala, což je dobře, protože nejhorší je v sobě nějaké trápení "dusit". Možná nejsi zvyklá se někomu svěřovat, zatím jsem to pochopila tak, že jsi si o svých starostech ještě s nikým nepromluvila, s někým, komu by jsi důvěřovala. Taky si nemyslím, že by jsi se s tím měla poprat sama, protože Tvé starosti Tě přemáhají. To se stává někdy i nám dospělým, ale není za co se stydět. Důležité je svěřit se, nechat si poradit, pomoct atd.
Ty nejsi divná, Ty se z nějakého důvodu uzavíráš do sebe, do své "ulity"…
ahoj, je mi 32 let, a mám to stále, je to kolotoč, začni s tím okamžitě něco dělat at jseš dříve vklidu. je to v rodině, nikde jinde. byla jsem uplně mimo, teprve nyní se pomalu učím žít. a to mam ještě dvě děti, které musím - sama vychovávat. je to zlo. takže co nejdříve začni. přeji Ti, abyses z toho dostala. prootže nikdo tě nebude chápat kdo to neprožil, budou z tebe dělat blbce, a každý na tebe nasazovat a mastit si svoje ego, protože jsi citlivý člověk. ahoj Jana.
Ebi (Jani), a proč máš v profilu 51 let, když je Ti 32 let? Nechceš si to opravit, když už jsi to tady napsala ?
Věk: 24
Ahoj,
podle tvých slov to vypadá, že trpíš depresí. Ne takovou jako když někdo řekne, že má depku, ale opravdovou, kterou je nutno léčit. Radila bych ti jít k psychiatrovi, není na tom nic špatného, myslím to vážně. Jen on ti pomůže, zřejmě nasadí antidepresiva, protože tvůj stav si myslím bez léků nevyřešíš. Možná ti i doporučí psychologa. Prožívám něco podobného. A věř mi, lepší jít k lékaři než si myslet, že to zvládneš sama. Lehkou tda tu depresi rozhodně nemáš.
Zkus to!
Držím pěsti!!!
10 nejnovějších témat v kategorii:
Téma |
Odpovědí | Otevřeno |
Datum přidání (Autor) |
---|---|---|---|
Mám nárok na ozz? | 1069x |
17.02.2024 12:45:56 (MightyZett) |
|
Odmítání jídla | 4 | 2000x |
07.01.2023 19:35:03 (mafianka) |
Nevím co se sebou dál, cítím se v pasti | 9 | 2633x |
09.05.2022 15:11:19 (MightyZett) |
Péče o matku s demencí, jsem z toho v depresi | 17 | 2547x |
31.10.2019 07:44:19 (Judita) |
Nespavost a usnutí jen po pivu, bojím se alkoholismu | 4 | 1831x |
19.10.2019 03:37:16 (Rem) |
Nevím co dál | 3 | 1685x |
08.10.2019 09:28:23 (Anonym88) |
Já a moje kamarádka Schizofrenie | 3 | 1579x |
04.10.2019 03:23:32 (Jarmila Johánková) |
Strach z lidí, pronásledování, z únosu i léčby | 1 | 1846x |
12.08.2019 00:34:45 (Gremlins) |
Schizofrenie - znáte někoho s touto diagnózou? | 7 | 2014x |
28.06.2019 00:44:14 (JIri Láska) |
Přítel s Aspergerovým syndomem odmítá brát antidepresiva - miluji ho, co s ním bude? | 2 | 2231x |
12.04.2019 07:52:58 (HelenaHavlíková9) |