Téma: Tip na psychologa nebo terapeuta v Praze

Nejsem z Prahy, nemohu dát tip, ale dám ti jiné doporučení - hledej ty, kteří mají smlouvu s pojišťovnou. Já bych to nikdy z vlastní kapsy neplatila, i kdybych na to měla. Je docela síla, má-li někdo chodit co týden k psychologovi a nechat tam tolik peněz.  

I moje, s kterou dost možná skončím, bere pěti kilo za hodinu, ale neplatím to já, nýbrž pojišťovna.  

Moc nechápu, kde na ty ceny choděj, i kdyby to měl být sebelepší psycholog, pětistovku natož 900 bych mu teda nedala ani náhodou.

(Plamínek nechť mi to promine) Beru to z ekonomického hlediska, pro někoho by každotýdenní min. pětistovková kultura mohla být likvidační a skutečně nechápu, jak je možný, že jsou ceny tak vysoké, ale zaplaťpánbu za pojištovnu.

Stačí mít doporučení od doktora, klidně praktika.

Díky,  

vím, že to jde i bezplatně, ale prý jsou dost dlouhé čekací doby. Já teď nemám akutní krizi, jsem celkem stabilizovaný, takže bych sice počkat mohl, ale…

Trochu cítím, že potřebuji nad sebou i nějaký bič, jsem bohužel schopný na schůzku nepřijít A u těch placených je třeba schůzku zrušit například minimálně dva dny předem, jinak se stejně musí platit. A asi bych raději měl vztah terapeut - klient, než doktor - pacient.

Každopádně se ale na tuhle možnost víc poptám při další návštěvě. Dostal jsem od doktorky i seznam, jen si zkrátka neumím vybrat.

Ještě jednou díky.

Vidíš a mně se zase vůbec nelíbí pojem klient - je moc neosobní, to jak klient banky, pro mě jsou ti, co chodí k psychologovi, pacienti, nikoliv klienti, koneckonců psycholog nějakým způsobem zapadá do zdravotnictví už jen kvůli tomu, že jsou ochotny to cálovat  i pojišťovny. Když jsme u toho slovíčkaření, mně se zase nelíbí pojem terapie a terapeut, to zas vnímám jako něco, co patří čistě doktorům a co jsem zatím poznala, v žádným případě bych to odbornou a účinnou terapií - čili léčbou - nenazývala. Ale ty pojmy, to je asi maličkost.

Jinak děláš to, co jsem taky dělala, než jsem začla baštit prášky - vyhýbala jsem se, nic jsem nedělala, neměla jsem vůli, nechodila jsem včas, prokrastinovala jsem… a to jsem jinak pintlich, takže to bylo neobvyklé.

Pochybuji, že toto změní jen vědomí, že někomu budeš platit ty. Toto je součást deprese a způsob placení psychologa na tom asi nic moc nezmění. Naopak, budeš-li mít štěstí, s tímto ti jak prášky, tak psycholog pomůžou.

Taky se vyhýbáš tomu hledání - zkus se kousnout, dej si to, jako takovej malej velkej úkol a když to splníš, můžeš na sebe být pyšný - pro jednou jsi vyzrál nad depresí!

A např. já dlouhou čekací dobu vůbec neměla, takže ani toho se obávat nemusíš, resp. pokud je budeě kontaktovat, zkus toho, který se s tebou sejde např. do měsíce.

Jo.  

Slovo pacient sráží leckomu ego. Jinak nechutě jsou časté, pokud neodezní tak 5-6 měsíců po zahájení terapie, je na pacientovi, aby se rozhodl. No někdy i dýl než půlrok.

Slyšela jsem, ze kusenosti ostatních, že si psychologove dají více záležet, když si je klienti platí sami.  Chodila jsem pouze k psychologovi, kterého mi platila pojišťovna, takže nemůžu porovnat.  Zkusila jsem metodu RUŠ, bylo to drahé a přišlo mi to jako blbost. Ale jiní si to chválí.