Téma: Strach z mužů - pojď ke mně, ale ne moc blízko - jdi pryč, ale ne moc daleko
Uživatel: Liliana
Věk: 23
Tak to vystihuje můj vztah k mužům. Za svůj život jsem neměla žádný partnerský vztah, důvodem je můj neodůvodnitelný strach z mužů. Není to strach, jaký známe všichni, strach, který s trochou snahy a odvahy jde překonat. Tohle je ochromující strach, který mě zcela ovládá.
Nikdy jsem neměla partnerský vztah s mužem, i když jsem se o to několikrát pokoušela, mnohdy to bylo na dobré cestě. Došli jsme však k intimnostem, kde teprve začaly ty největší problémy: francouzáky byly tabu, měla jsem strach, že se udusím. A další intimnosti? Při nich jsem to najednou nebyla já, ztratila jsem nadvládu nad svým tělem, začala jsem se nekontrolovateně třást strachem, cítila jsem, že mě ovládá něco silnějšího. A v tomto bodě končí všechny mé "vztahy" (ne že by jich bylo dost a ne že by to byly vztahy v tom pravém slova smyslu, spíš takové oťukávání … po kterém muži dají raději ruce pryč).
Nejvíc mě na tom štve to, že nerozumím, proč se tak chovám, nedokáži si své chování racionálně odůvodnit, a proto ho nedokážu ani přijmout a smířit se s ním.
Napřed jsem ho zcela popírala, říkala jsem si, že je to jen výmysl, jen rozmar mé mysli, pak jsem to přikládala mé nezkušenosti s muži. Jedním z nejhloupějších způsobů snahy o překonání tohoto problému bylo to, že jsem se domluvila s "kamarádem", který by mi v tomto ohledu pomohl. Hloupost, kterou už nechci opakovat. Nejen, že to nepomohl, ale on se do mě stačil zamilovat. Jeho láska nebyla opětovaná, a tak mě začal nenávidět. A nenávistí z jeho strany to skončilo.
Je to už několik let trvající problém, se kterým se tak nějak snažím žít, na který se snažím zapomenout. Nikdo o něm neví, těžko by někdo pochopil. Já také nechápu. Proto předstírám, že jsem spokojená single žena, která si vystačí sama a žádného muže k sobě nepotřebuje. Opak je pravdou. Chtěla bych si někdy někoho pustit blíž, chtěla bych být někdy zamilovaná, nedej bože i milovat. Ale jak na to, když mě můj strach vždycky převálcuje?
Myslela jsem si, že se to časem zlepší, ale obávám se, že opak je pravdou. Včera jsem byla ve studovně a opodál seděl takový chlapec, který po mně nenápadně pokukoval. Když se naše oči střetly a já se snažila neuhnout (což je pro mě setsakramentsky těžké, uhýbám vždy a hned), najadnou se opět dostavil ochromující strach a já se roztřásla. Jediná má myšlenka bylo to, že chci být v bezpečí, že nechci, aby mi ublížil. Už jsem se na něj neodvážila podívat a když odcházel, můj strach byl spokojený a slavil své vítězství. Já uvnitř křičela.
Nechci čekat, že mě někdo spasí, že přijde princ, který můj problém vyřeší. Nemůžu po nikom žádat, aby pochopil. Ráda bych si svůj problém vyřešila sama, jen nevím jak…
(0 lidí)   (0 lidí)  
Stránka otevřena 4702x Předchozí téma | Další téma
Reakce čtenářů
Ahoj Liliano, precetla jsem si tvuj prispevek. Nejsem psycholozka, ale napada me, jestli jsi nebyla nekdy jako dite zneuzita. Treba uz v miminkovskem veku. Takovehle zazitky dite vytlaci ze sve hlavy, ale v podvedomi tu jsou stale. Myslim, ze to bez profesionalni pomoci nezvladnes.
Preji ti, abys nasla cestu, jak se s tim problemem vyrovnat.
Lili, jstě by Ti pomohl psycholog a po té, co bys mu vyprávěla o tom, jaký vztah jsi měla třeba s tátou (neříkám, že to musí pramenit odtud) nebo nějaký zážitek, jistě by jste společnými silami na to přišli. Odněkud se to jistě vzít muselo.
Když jsem začala číst, tak jsem se nejdřív nad tím francouzákem pousmála (asi by Ti každý řekl něco jako že nad tím nemáš přemýšlet a soustředit se tak na to - kromě toho, že musíš dýchat nosem, pak není důvod mít obavy z udušení), ale když jsem četla dál, řekla bych, že to může být nějaký druh úzkosti a těch je opravdu hodně, ale není se čeho bát, s tím psychologem by jste na to jistě přišli.
Taky mě napadlo, že to, že člověk ztrácí v těch chvílích nadvládu nad svým tělem, je ale naprosto normální, když je vzrušený, možná nad tím tak moc nepřemýšlet a oddat se tomu, ale tomu musí předcházet to pomalé, vzájemné oťukávání a poznávání se-a samozřejmě zamilovanost do toho člověka, i když s těmi Tvými pocity je to asi těžší, to chápu. Ale byla bych pro, abys to pak tomu muži - až se takový vyskytne, normálně řekla. Když mu na Tobě bude záležet, bude mít i trpělivost.
Je to na Tobě, stojí za to to zkusit. A neboj - když má smlouvu s pojišťovnou, u které jsi, nic neplatíš. Poohlédni se ve Tvém bydlišti po nějakém/nějaké.
S tím kamarádem to asi dobrý nápad nebyl, ale to jste nemohli vědět, i když riskantní "pomoc" to asi byla.
Já to vidím na pomoc od odborníka. Těžko můžeme jako amatéři posoudit vážnost situace.
Moc se mi líbí název tématu, ale nevím, jestli přežije v této podobě.
Hm, mně to přišlo povědomé.
Věk: 31
tohle vidim na nejake nevyresene vztahy z destvi a neco take v rodine pravdepodobne se jedna o vztah s otcem … strach ktery mas nebude lehky odbourat a je fajn ze si svuj problem priznas a chces ho resit skus si o tom promluvit s dobrou kamaratkou ktera vis ze te vyslechne …premyslej nad tym proc citis ten strach. pred cim te chrani …a co by se dalo delat aby zmizel hodne stesti …ak by to nepomohlo skus zajit ne za odbornikem
Přidávám svůj názor. Je jen můj, tak s ním může kdokoli i nesouhlasit
Důvodů může být spousta. Může to být třeba událost, která se stala dávno, tys ji už dávno zapomněla, ale pořád v tobě je. Může to být kombinace stydlivosti a špatných zkušeností. Určitě nedostatek sebedůvěry - musíš zjistit proč si nevěříš, proč se bojíš. Já vím, asi ti neříkám nic nového, ale jinak to nejspíš nepůjde.
Buď na ten důvod přijdeš sama a vyrovnáš se s tím a nebo si necháš pomoct odborníkem. Může to být třeba jen pár návštěv psychologa a pak už si s tím poradíš sama. Neznám tě, nevím, jaká jsi a jestli bys to zvládla sama.
Děláš něco pro sebe? Něco, co tě baví? Nechceš zkusit třeba břišní tance nebo něco, kam chodí jen ženy a zároveň ti to zvedne trochu sebevědomí?
Mně vždycky pomohlo zbavit se nějakých strachů, když jsem šla na to oklikou, jako kdyby jen ta mimochodem jsem začala něco dělat, něco, na co jsem se mohla těšit a pak mi došlo, že mě to baví a dodává mi to seběvědomí. Třeba jsem provázela na zámku - nerada mluvím před lidma. Ale tady jsem měla možnost poslechnout si, jak to dělají ostatní a potom to zkusit sama. Většinou jsem to dělala tak, že když jsem se někam bála, tak jsem si to tam nejdřív obhlídla, šla jen tak náhodou kolem a pak se jeden den odhodlala a udělala jsem to, co jsem chtěla Třeba přítel mě nemohl dotáhnout na bazén plavat. Tak jsme se domluvili, jeli jsme na víkend do hotelu na wellness a já jsem mu slíbila, že tam do toho bazénu půjdu. Měla jsem čas se na to připravit a nebylo mi to potom tak nepříjemné.
Co prostě zkusit v sobě objevit nějaká pozitiva, naučit se cítit se sama se sebou spokojená a pak třeba jen tak mimochodem přijde nějaký vztah a ty zjištíš, že je to v klidu.
Ten název tématu je velice výstižný a hezký.
10 nejnovějších témat v kategorii:
Téma |
Odpovědí | Otevřeno |
Datum přidání (Autor) |
---|---|---|---|
Mám nárok na ozz? | 1069x |
17.02.2024 12:45:56 (MightyZett) |
|
Odmítání jídla | 4 | 2001x |
07.01.2023 19:35:03 (mafianka) |
Nevím co se sebou dál, cítím se v pasti | 9 | 2633x |
09.05.2022 15:11:19 (MightyZett) |
Péče o matku s demencí, jsem z toho v depresi | 17 | 2548x |
31.10.2019 07:44:19 (Judita) |
Nespavost a usnutí jen po pivu, bojím se alkoholismu | 4 | 1831x |
19.10.2019 03:37:16 (Rem) |
Nevím co dál | 3 | 1686x |
08.10.2019 09:28:23 (Anonym88) |
Já a moje kamarádka Schizofrenie | 3 | 1580x |
04.10.2019 03:23:32 (Jarmila Johánková) |
Strach z lidí, pronásledování, z únosu i léčby | 1 | 1846x |
12.08.2019 00:34:45 (Gremlins) |
Schizofrenie - znáte někoho s touto diagnózou? | 7 | 2016x |
28.06.2019 00:44:14 (JIri Láska) |
Přítel s Aspergerovým syndomem odmítá brát antidepresiva - miluji ho, co s ním bude? | 2 | 2232x |
12.04.2019 07:52:58 (HelenaHavlíková9) |