Téma: Psychoterapie - zkušenosti, udržení tajemství, změna psychoterapeuta ad.
Uživatel: kolina
Věk: 18
Dobrý den,
chtěla bych Vás poprosit o rady. Z určitých (zdravotních) důvodů mám chodit na psychoterapie, ideálně pravidelně a intenzivně. Moje psychiatrička mi doporučila jednu psychoterapeutku. U té jsem několikrát byla, a protože mi ze začátku přišlo, že by to mohlo být lepší, než u té předchozí, řekla jsem své psychiatričce, že mi vyhovuje. Od té doby se mi párkrát na kontrole zeptala, zda jsme stále domluvené na dalších terapiích. Já řekla, že ano. Jenže, bohužel, ne tak, jak si asi představovala. Jednu návštěvu jsem musela zrušit, páč jsem měla vysoké teploty, kašel apod. Psychoterapeutka mi odpověděla, že má plné termíny a že se jí mám ozvat cca za 2-3 měsíce. Tato doba už uběhla, a není to zrovna krátká doba. A já se jí stále neozvala, jelikož si řikám, zda to má vůbec smysl. Za tu dobu, co jsem k ní chodila mi to nic pozitivního nepřineslo (stejně jako u té předchozí).
Chyba ale bude asi zřejmě u mě, jelikož ze mě samotné toho moc nevypadne a nakonec mi psychoterapeutka řekla, že si na příští terapii mám připravit něco, co chci probrat, že to ze mě nemůže stále páčit. Mě ale nic nenapadlo, nebo spíše nic, co bych s ní chtěla rozebírat. Mám strach, až půjdu na další kontrolu k psychiatričce, že to zjistí, že k ní nehodím a že se bude zlobit - umí být docela nepříjemná. Navíc se s psychoterapeutkou zná. Nevím tedy, co jí mám říct a) když to bude vědět b) když to zřejmě vědět nebude. Napadlo mě, že bych řekla, že jsem o tom přemýšlela a že by to stejně k ničemu nevedlo, nebo tak něco. A nebo, že jsem se sblížila s jednou osobou, které řeknu více, než psychoterapeutce, a s kterou si docela rozumím (což by byla i docela pravda). Na to mi ale možná řekne, že ona není odbornice a nebude umět tak dobře poradit. A nebo mě napadlo, že bych řekla, že jsem si našla nějakou jinou psychoterapeutku. Což bych skutečně i zkusila. Hledala jsem na Internetu docela dlouhou dobu, ale našla jsem jen několik a všechny z nich nespolupracovaly s žádnou zdravotní pojišťovnou, což ta moje ano. Ale pokud by to stálo za to, tak bych si i za to platila. Nevím, ale zda se vůbec u někoho dokáži rozpovídat a svěřit se s tím, s čím se k nikomu jinému nesvěřím. Také nevím, zda tyto psychoterapeutky, které nespolupracují se zdrav. poj, zda také musí dodržovat lékařská tajemství a zda je to opravdu diskrétní a jsou nějak kontrolované. Jinak jsem celkově tichá, stydlivá apod. a bojím se, že mi nakonec řekne, že mi nic není a že se prostě musím vzchopit a nebýt líná apod. Nejraději bych nikam nechodila, ale to by se psychiatričce asi nelíbilo.
Poradili byste mi, prosím, jak se zachovat? Máte nějaké zkušenosti?
Děkuji za Vaši pomoc.
(0 lidí)   (0 lidí)  
Stránka otevřena 2993x Předchozí téma | Další téma
Reakce čtenářů
Kolino,
je neuvěřitelné kolik energie vkládáš do hledání varianty, jak někoho obelhat, abys měla klid. Já to chápu, Ty máš pocit, že oni jsou starší, moudřejší, odbornější a mají právo na Tebe řvát, zlobit se a být protivní.
Podívej, já jsem taky starší a mohu Ti říct, že nikdo nemá právo na Tebe řvát, zlobit se, být nepříjemný. Nikdo na to nemá automatické právo.
Samozřejmě, že to lidé dělají, protože se někdy neumí ovládat, tj. jsou slabší, ale pokud to dělá zdravotnický personál, pak si zaslouží nafackovat za naprostý amaterismus a neprofesionalitu.
Ty se musíš naučit jednu věc. Respekt nedostaneš zadarmo, jen čekáním, že Ti ho někdo dá. O respekt se musíš zasloužit, respekt si musíš vydobýt, nebo si o něj musíš jednoduše říct. Je normální mít strach a bát se, co mi na to „autority“ řeknout. Tento strach v nás vypěstovali rodiče i učitelé.
Teď už jsi dospělá. Teď už musíš vzít kontrolu nad svým stavem Ty sama a tyto strachy se odnaučit, protože rodiče i učitelé se MÝLILI, když Tě tohle učili. A je to normální, v tomhle se mýlí většina rodičů i učitelů.
Vidíš? Teď, když už víš, že většina se mýlí, tak si do té skupiny můžeš připsat i ty tři psycho-doktory. Ani jedna evidentně není kvalitní, jinak bys tu po těch několika seancích s nimi nebyla.
Proč se tedy bát nekvalitních lidí? Jenom proto, že to řekli rodiče? Ne, to není důvod.
Takže, když se jich přestaneš bát, stačí jim říct pravdu, že jsou nekvalitní, protože s Tebou neumí mluvit, nerozumí Ti a že hledáš někoho kvalitnějšího. A když bude paní doktorka prskat, což bude, protože se dotkneš jejího ega, tak ji prostě nech vyprskat. Ona se vyprská a uleví si. Ty to prostě ignoruj. To není Tvoje chyba nebo Tvoje vada, že ona prská. To je jen projev její malé osobnosti.
Když pochopíš tohle, že lidé kolem Tebe nejsou o nic lepší než Ty a nemají právo se uměle dělat lepšími, pak se vše pro Tebe změní a nebudeš muset tolik energie věnovat do hledání lží, ale budeš ji moci přesměrovat do něčeho kreativního, co Tvůj život pozvedne ke kvalitě.
A kdy jdeš k té psychiatričce? Já bych se taky přimlouvala za upřímnost.
Odpovídáš na můj příspěvek, ale zřejmě se neptáš mně?
Ne, máš pravdu, ptám se zakladatelky.
Jak funguje psychoterapie. Klikni na odkaz a neboj se! Od toho tu přece jsou. A nikdy (! ) neřeknou, že "člověku nic není" apod, to je nesmysl.
Sice jsem na rozdíl od Tebe až moc otevřená , což mi psycholog řekl a smál se, když jsem hned na 1. schůzce taková byla, ale řekla jsem, že právě proto, že poradit potřebuju, musí znát fakta a všechny okolnosti kolem, aby věděl, co poradit, respekt. kam mě navést - oni nemohou říct "udělejte to a to", oni lidem vysvětlí, proč a co v tom asi je, ale musí vědět, co člověka trápí a právě to jejich vzdělání jim umožňuje, aby viděli věci, a souvislosti, které my si vůb. neuvědomujeme.
Když mě bolí kyčel, jdu k ortopedovi, když mám chřipku, jdu k praktické, no a když má někdo problém - ať už jakýkoli, když si neví rady, co dělat, jak se zachovat, proč se to a to děje atd, tak jde k psychologovi. Nic zvláštního. Běžná věc. Tak ne ničeho neobávej a pověz mu i o svých obavách se mu svěřit. To patří k věci. Jsou na to zvyklí. Tak se drž a když budeš chtít, dej nám vědět.
Mmch - neplatila jsem nikdy nic, měl sml. s pojišťovnou, u které jsem, tak když Ti bude vadit to čekání. i když o tom už jsi se zmínila.
Být Vámi, popsala bych to psychiatričce tak, jak to je, bez lhaní, proto tam přece nechodíte.
Věk: 50
Ze všeho nejvíc vysilující je vymýšlení lží, aby z toho člověk "nějak vyšel". Mně se v životě osvědčilo říct věci tak, jak jsou, na plná ústa. Žiju se 2 dospělými syny a ti mě to naučili. Žádné kličky, okolky, náznaky, prostě jasně a stručně říkám, co chci. Ty syny zmiňuji proto, protože mám vypozorované, že hlavně muži tak jednají, kdežto ženy vymýšlejí ty "kličky". A věř, že se mi žije lehčeji, než něco vymýšlet.
Jsem taková rozhodnější i mezi kolegy, kteří když se chtějí na něco zeptat třeba šéfa, vymýšlejí, jak ho oslovit, jak mu to říct zaobaleně. já toto bytostně nesnáším a říkám vše narovinu.
S těmi muži s vámi nemohu moc souhlasit, je to výchovou. Pokud vy své syny vychováváte tak, že mohou sdělit věci na rovinu, budou ta tak v životě dělat. Matka manipulátorka udělá ze syna nepřístupnou věž ze slonoviny, se ketrou nebude možno mluvit, protože on prostě nmluvit nebude chtít, zato ale ovládat. Je to častý případ, čím menší město, strnuljší pravidla nebo patriarchálnější model, tím je situace horší.
Nelži, řekni pravdu. Psychoterapeut je člověk, který ti musí vyhovovat. Já si taky vybírám doktory, jsem fakt dost náročná
Jinak si myslím, že pokud tě psychoterapeut nerozpovídá, je to jeho chyba, ne tvoje.
Věk: 30
Dobrý den, Kolino,
na psychoterapii docházím již několik let, a tak docela rozumím tomu, že máte pocit, že Vám těch pár sezení vlastně moc nepomohlo. Také jsem to tak měla, ale pak jsem si uvědomila, že jsem jen očekávala rychlé a snadné řešení složitých a dlouhodobých problémů… Neznám Vás, a tak nemohu tvrdit, že je to i Váš případ, přesto si myslím, že se vyplatí se do psychoterapie pustit a hlavně vydržet. Samozřejmě to předpokládá, že najdete terapeuta, s kterým si "sednete", což pochopitelně nemusí být první, na kterého narazíte. Osobně se domnívám, že kvalitní a zkušený terapeut se nenechá rozhodit Vaší "málomluvností" (určitě to neděláte schválně, jinak byste na tu terapii ani nezkoušela chodit), ale bude se snažit hledat třeba i jiné formy komunikace s Vámi (nezkoušela jste třeba arteterapii? ). A myslím, že se nemusíte obávat nějakého vyzrazení svěřeného - mlčenlivost k této profesi patří.
Ohledně případné změny terapeuta bych se taky být Vámi příliš netrápila - nikde přece není psáno, že musíte docházet konkrétně k tomu a tomu člověku, zvlášť pokud on nemá čas a Vy důvěru. Vaší lékařce bych to klidně řekla tak, jak to je - lhaní a kličky Vám k ničemu dobrému nepomohou a koneckonců je Vaše věc, u koho se léčíte. Přeji Vám hodně sil!
Věk: 30
Psychoterapie je na dlouhé lokte, spoustu věcí člověk řekne až časem. Já taky první měsíce mlčela, měla jsi blbou terapeutku, co to nepochopila. Já napřed vystřídala 4, než jsem našla toho pravého. Své dr. klidně řekni pravdu, je normání, že ne každý terapeut hned sedne.
10 nejnovějších témat v kategorii:
Téma |
Odpovědí | Otevřeno |
Datum přidání (Autor) |
---|---|---|---|
Mám nárok na ozz? | 1069x |
17.02.2024 12:45:56 (MightyZett) |
|
Odmítání jídla | 4 | 2000x |
07.01.2023 19:35:03 (mafianka) |
Nevím co se sebou dál, cítím se v pasti | 9 | 2633x |
09.05.2022 15:11:19 (MightyZett) |
Péče o matku s demencí, jsem z toho v depresi | 17 | 2547x |
31.10.2019 07:44:19 (Judita) |
Nespavost a usnutí jen po pivu, bojím se alkoholismu | 4 | 1831x |
19.10.2019 03:37:16 (Rem) |
Nevím co dál | 3 | 1685x |
08.10.2019 09:28:23 (Anonym88) |
Já a moje kamarádka Schizofrenie | 3 | 1580x |
04.10.2019 03:23:32 (Jarmila Johánková) |
Strach z lidí, pronásledování, z únosu i léčby | 1 | 1846x |
12.08.2019 00:34:45 (Gremlins) |
Schizofrenie - znáte někoho s touto diagnózou? | 7 | 2014x |
28.06.2019 00:44:14 (JIri Láska) |
Přítel s Aspergerovým syndomem odmítá brát antidepresiva - miluji ho, co s ním bude? | 2 | 2231x |
12.04.2019 07:52:58 (HelenaHavlíková9) |