Téma: Psycholog online zdarma

Odkaz na stránky jsem měla, ale bohužel, jsou už nefunkční.

Dobrý den Lauro,

psychologa, se kterým budete moci řešit svoje problémy bezplatně a online, najdete např. na adrese: http://www.onlinepsycholog.sk/ nebo na ww.iporadna.cz .

Přeji Vám, ať se Vám Vaše problémy podaří brzy vyřešit.

Osobně bych upřednostňoval osobní kontakt, ale každý dle svého.

Pohovor mi připadá lepší než si psát "neosobní" písmena.

a ani jeden z poradených mi neodpovedal na moje maily :(:(takže asi nič z toho

Ono to chvilku trvá Do různých poraden chodí většinou desítky dotazů a chvilku trvá, než někdo zareaguje. A co napsat sem nové téma a poradit se s námi? Sdělená starost  =  poloviční starost

@avatárek dakujem :)veľmi pekne ..ale s týmto mi nikto neporadí ,a možno už ani samotný psychológ som na tom dosť špatne ..a okrem toho,nechcem to tu celé vypisovať ,to sa ťahá už roky a bolo by to na veľa strán :D ale dakujem za odpoved :)

Jasně, OK ... Chápu.

@avatárek dakujem za pochopenie A vieš ..všetci by ma aj tak poslali za psychologom ,čiže ...zbytočne vypisovať :D

potrebovala bych vazne pomoct...uz pres mesic je mi porad spatne byla jsem uz na vsech vysetrenich ale vsude jsem dostala stejnou odpoved je to psychicke..mam 2 deti a nemuzu se o ne moc starat vsechno mi vadi a porad je mi spatne a kvuli sve pojistovne 205 nemuzu sehnat zadneho psychologa..jsem uz fakt na dne a nevim kudy kam...co mam delat???

Ahoj Lauro, sice kontakt na nějakého psychologa nemám, ale něco ti napíšu.
Pokud se chceš někomu svěřit, nejlepší lidé jsou ty co tě neznají, pokud chceš ráda tě vyslechnu a pokud to bude v mých silách pomohu ti a poradím ti.
Je pravda mnoho lidí uznává víc neosobní kontakt než povídání si z očí do očí... Občas je to totiž nápor na psychyckou stránku...
A proto, pokud chceš dej mi vědět napíšu ti můj emal a můžeš mi to říct, nebudu dělat žádný závěry, nebudu tě soudit jen pokud to bude v mých silách poradím ti nebo ti třeba poradím co dělat.... Tak pokud chceš ozvy se...
A neboj nic není tak tak špatné jak se na první pohled zdá :) :)

Dobry den, take sem na internetu hledala odbornou pomoc. Uz nekolik let trpim depresemi obcas se mi stava ze nemuzu mluvit, koktam. Je to neprijemny ale co stim? Vsude chteji jen penize a ne male vy zaplatite dojdete na sjednanou schuzku a pan doktor jen kvuli tomu ze ste si to zaplatila vas vyslechne. Pritom o vas vubec nic nevi o soudi vas nejlepe vas nacpe praskama a pro nej je problem vyreseny a v tom nejhorsim pripade vas zavre do lecebny jen aby se vas zavil. mam dve deti a musim se chovat jako by mi nic nebylo, musim se tvarit ze jsem nejstastnejsi clovek na svete. Ja se to za ty roky naucila a zrejme v tom budu pokracovat dal. Kdyz uz se nesverim odbornikovi tak si aspon sem napisi par veticek. Klidne me sudte jak sem neschopna a ze myslim jen na sebe ale ja jednou k psychologovi zasla a skoncila jsem v blazinci pritom me pomale nevyslechl a usoudil ze bych si mela jit lehnout. Delaji to vsichni? Nebo jsem proste mela smulu je opravdu tak velkej problem to proste nekomu rict aniz by vas nezavreli  Je mi stoho opravdu uz dost spatne uz sem se ztoho dvakrat zhroutila. Lecila bych se mozna ale kdo mi zaruci ze tam znovu neskoncim  Tak pokud by se nekdo nasel prosim napiste mi    luca. hom@centrum. cz

Luci, pokud potřebuješ hovořit, tak poslouchám. Nejsem psycholog. Ale nějaké ty roky jsem ji měla jako předmět. I tak to není tolik podstatné, občas pomůže, když máš možnost prostě říct, co musíš. Eiino@seznam.cz. Piš dle libosti.

Uf nejak se mi sama od sebe moc nechce ale jsem znechucena zitnevim co mam delat jen vim to ze jsem se v zivote rozhodla jit spatnou cestou a nevim ted jak z ni ven. Vim potrebovala bych pomoc ale sama nevim kde vlastne zacit abych zacala novy zivot ktery by me bavil

Ahoj lidičky, při hledání nějakého e-psychologa jsem narazil na tuto diskuzi. Už to taky moc nedávám a rád bych to nejdříve zkusil neosobně. Tak kdyby někdo kápnul na nějakou poradnu tak budu vděčný za odkaz. PS: Je to jako bažina.....

Zkusit to můžeš TADY

Dobrý den,  

mám problémy v rodině. Prosím, mohl by jste mi někdo poradit?

Jiřinko, stačí napsat o co jde. Klikni SEM

Potřebovala bych pomoct-poradit... Mam strašné psychické problémy ve vztahu, vím že mi každý kdo mi na tohle odpoví řekne že ten kluk nestojí za nic a že bych ho měla poslat k vodě ale věřte mi že kdyby to alespon kapku šlo udělala bych to. Začnu od začatku a trochu to shrnu. S přítelem jsem už rok, bydlíme ve stejné vesnici takže se potkáváme denně. První půlrok byl úžasný, bez chyby byla jsem vážně štastná. Pak ale vše začalo. Furt na mě neměl čas protože byl jen s kamarádama. Občas si psal  jinejma ale snažila jsem si říct že bude líp. Jednou dokonce k nim přijela jeho bejvalka a byla tam přes noc a tvrdil že nic nebyl( nevěřila jsem) pak jsem se dozvěděla že fakt spolu spali. Ja tupá husa s ním byla dál. To není vše... Posledních X měsíců jsme spolu ani jeden víkend nebyly večer spolu. Pořad byl/ je jen s kamarádama a na mě totalně kašle. I na moje narozeniny mi ani nepopřál a šel rači do hospody. Já už nevím co mam dělat. Budu ráda když mi kdokoli napíše svůj názor.

Nějak nechápu, na co s vlastně ptáš? Vidíš, že o Tebe nestojí, tak ho nech být.

To si právě nejsem jistá. víš je to těžký takhle přes internet. Prostě kdybys byla v mé situaci tak tohle neřekneš proto že ono je to takový složitý. On chce se mnou byt ale chova se jak debil prostě

Kdyby s Tebou chtěl být a ne jen "na něco", tak by to vypadalo jinak.... a určitě bys neseděla v sobotu večer na netu.

Pozrela som si link http://www.onlinepsycholog.sk/ a je spoplatnený a link ww. iporadna. cz uz nefunguje. Viem mi niekto poradiť psychológa online zadarmo? Ďakujem veľmi pekne. Allenka

Webové stránky InternetPoradny normálně fungují, zkuste jim napsat. Odpovídají zpravidla do 5 dní, teď přes prázdniny může být lhůta pro odpověď lepší. Pokud Vám ale nejde jen o nějakou konkrétní informaci, je lepší navštívit psychologa osobně - e-mailová komunikace nikdy nemůže nahradit osobní rozhovor tváří v tvář. Nebo se můžete se svým trápením svěřit nám TADY - záleží jen na Vás. Ať už Vás trápí cokoliv, doufám že se Vám to podaří brzy vyřešit.

Dobrý den, prosím o pomoc radu nebo něco co by mi pomohlo dát se zas dohromady. Byla jsem už skoro všude, ale nikdo mi nepomohl  tak jak jsem potřebovala už nevím co dělat. Jsem maminka tří dětí a vím, že sama se svými problémy nezvládnu žádný den bez mráčku. prosím najde se někdo kdo by si se mnou aspon pomocí psaní poradil? děkuji za každé písmenko.

Ahoj, dnes jsem našla tvůj dotaz. Máš tři dětičky jako já to je v dnešní době hodně odvážné, ale já si to bez nich neumím představit. Jsou pro mě všechno a to ostatní. je nic. Mám hodně problémů a nevím jak ven. Můžem pokecat třeba si navzájem pomůžem

Dobrý den, Aliso, vidím, že Vás něco trápí, ale píšete o tom odst málo na to, abych mohla konkrétně poradit. Zkuste svoje trápení napsat/vložit jako nové téma SEM. Chodí sem spousta dobrých lidí, kteří Vám rái poradí. Doufám, že Vám brzy zase bude lépe.

Dobrý den,

už dlouho se trápím se svojí tvrdohlavou a paranoidní povahou.

Od dětství jsem nikdy neměla moc kamarádek. Měla jsem pár kamarádů, ale kamarádka mi asi chybí. Mám spoustu známých ale téměř nikoho nemohu nazvat kamarádem či kamarádkou.

Jeden z příkladů proč si to myslím je ten, že když jsem naplánovala jakoukoliv akci, tak nikdy nikdo nepřišel. Pouze členové rodiny a tam mám pocit, že přišli pouze ze slušnosti. Na oslavu mých 25. narozenin jsem zvala něco přes 30 lidí, doufala jsem, že se nás sejde kolem 10 – 15 lidí a ejhle účast mi potvrdila sestřenice a její nový kamarád.

Další příklad, když jsem u mamky a sestry na návštěvě a je tam třeba ještě sestřenka, tak se posedí u kávy. Všichni jsou v kuchyni, tak přijdu na pokec za ostatníma do místnosti a po chvilce tam sedím sama a ostatní jsou v obýváku. Podle mě podvědomě odchází ode mě pryč.

To je vlastně jeden z mých problémů. Nemám přátele.

V zaměstnáních jsem také nebyla zrovna oblíbená. V jednom mě neměli rádi z důvodu, že jsem byla pomalá. Jinde jsem prostě nezapadla do kolektivu. V mém posledním zaměstnání bylo pár lidí v pohodě, ale pro změnu jsem byla trnem v oku našemu supervizorovi. Chtěla jsem odejít jinam, ale vedoucí mého nadřízeného mi poradila, že mohu přejít do jiného týmu. To jsem také udělala a hned to bylo jiné. Tým lidí naprosto v pohodě a šéf byl také fajn. Veškerý stres ze mě spadl a byla jsem veselejší. V té době už jsme bydleli s mým přítelem v našem bytečku, který jsme si pořídili na hypotéku. Když ze mě v práci spadl veškerý stres, podařilo se mi otěhotnět a proto jsem tam byla v novém týmu asi pouze dva měsíce a šla jsem na rizikové těhotenství (věk 31 let, gestační diabetes).

Když se nám narodila dcerka, byla jsem nejšťastnější člověk na světě. Potom ovšem vše pokračovalo dle mého životního údělu. Sestra má šestiletou dcerku a má jisté zkušenosti. Mě ovšem nevyhovuje její typ výchovy a chci naší dcerku vychovávat po svém a nerada poslouchám od ostatních „to musíš takhle“, „tohle nedělej, u nás to fungovalo lépe takhle“ a stále dokola stejná pohádka. Sestry dcera ji vůbec neposlouchá, je drzá a zároveň přehnaně přecitlivělá. Nechci aby naše dcerka dopadla stejně a to je jeden z důvodů proč nechci poslouchat sestřiny rady. Mamka i přesto, že vidí jak to dopadlo, tak stojí za sestrou, protože má pocit, že ty zkušenosti jsou důležité a já ještě ty zkušenosti nemám, ale nikdo už nevidí jak to s jejími zkušenostmi dopadlo. Obě si myslí, že nepoznám co moji dcerku trápí a že ony to poznají mnohem lépe.

Další můj problém je ten, že mám pocit, jako bych tu byla naprosto zbytečná. Když něco udělám, ať už je to cokoliv, tak mi hned někdo říká, jak by to bylo lepší udělat jinak. Mám hned pocit jako by mi říkali "děláš to špatně to musíš takhle". Když se snažím vysvětlit proč jsem to udělala takto a že není špatné mít vlastní názor, mám pocit, jako by mi bylo řečeno, že můj názor je vlastně nedůležitý a že oni jsou ti koho bychom měli poslouchat. Asi to nikdo nemyslí zle, ale nějak se nemohu zbavit pocitu že jsou všichni většinou proti mě. Snažím se ty maličkosti přejít a nestresovat se tím, ale to je asi špatně, protože se ve mně všechno nahromadí a potom kvůli jiné maličkosti vybuchnu, jsem na ostatní zlá. Nikdy bych nikomu neublížila fyzicky, jen sama sobě. Několikrát jsem prudce mlátila do zdi až jsem z toho měla modřiny, jindy se silou mlátím do stehen. Většinou to skončí modřinami a hysterickým pláčem. Často potom pláču, protože je mi líto jak jsem se k ostatním zase chovala ošklivě. Když mě přítel obejme, uvědomím si, že je tu někdo kdo mě má rád a uklidním se. On je ovšem také často příčinou mého vzteku. To kvůli čemu se vztekám jsou maličkosti, ale když jich je hodně, tak se neudržím.

Můj přítel mi často říká ať jsem více sebevědomá, ale asi se snažím o získání sebevědomí špatným směrem.

Když někde nastane chyba, tak někdo musel něco udělat špatně. Často nebývá chyba jen na jedné straně. Když svoji chybu přiznám, očekávám, že ji přítel přizná také, ale to se nikdy nestalo, svoji chybu přiznat neumí, protože nemá pocit, že ji udělal. A tak získám dojem, že je chyba opět pouze na mojí straně a s tímto vědomím se sebevědomí získává špatně.

Další věc která se týká mojí zbytečnosti. Jednou jsem se přidala k ochotnickému divadlu, které mě oslovilo a moc mě začalo bavit. Dokud jsem tam byla sama z mladších holek, tak jsem měla role a bylo to fajn. Poté ovšem přišla jiná děvčata a najednou rázem pro mě žádné role nebyly a když už byly, tak se jednalo o mini role, bez významu. Při prohlížení divadelních fotek jsem si uvědomila, že vlastně na žádné nejsem a musela jsem se hodně připomínat abych byla někde vidět. Znovu jsem si začala připadat odstrčená a postupně zapomenutá. Teď co jsem na mateřské dovolené, tak do divadla nechodím.

Mám pocit, že bych měla být šťastná, mám kde bydlet, mám přítele, máme spolu děťátko, máme co jíst, můžeme být oblečení tak jak chceme ale i tak nemám pocit, že by byl můj život naplněn.

Poraďte mi prosím jak mám změnit svoji povahu, tak aby o mě mohli ostatní lidé mluvit jen v dobrém a abych mohla mít plnohodnotný život a jako bonus být šťastná.

Děkuji, s pozdravem K. V.

Zkus třeba napsat sem.

Dobrý večer, dokáže mi niekto poradit? už dlhšiu dobu sa mi zdá že saq mi nič nedarí ani v živote, ani v rodine. Manželstvo mám dobré som spokojná ale stále mám problémi s detmi. Syn je ženatý ale moc mu to nefunguje a čo je horšie zatahuju do toho aj nás. Nevesta stále cigáni všasde nás ohovára a čo ma najviac trápi robí zle aj mladšiemu synovi čo im do teraz len pomáhal. Povedala som si z manželom že sa prestaneme s nimi kontaktovat a pomáhat, lebo na peniaze sme dobrý. Naciganila na syna aj svojej mame a tá jej samozrejme verí. Dokáže mi s tým niekto poradit??? , Dakujem

Anajko, možná by bylo lepší vložit Váš dotaz jako nové téma - SEM, v tomto tématu nejspíš zapadne a všimne si ho málo lidí. Nicméně můj názor je takový, že Váš starší syn je už dospělý a tudíž dost starý na to, aby si své problémy řešil sám. Nejste zodpovědná za to, jak řeší své problémy a žije svůj život. Takže nabídnout mu možnost si o svých problémech popovídat, svěřit se a požádat o radu, když bude potřebovat, ale neradit, když nejste o radu žádána, nevnucovat se. Stejně tak s penězi - znovu půjčit až tehdy, když je předchozí dluh splacen, syn by měl vědět, že Vaše pomoc má svoje hranice. Co se týče vaší snachy, syn si ji vybral jako svou partnerku a měla byste to respektovat, i když se Vám to nelíbí. Proti pomluvám se obecně špatně bojuje - pokud risknete nějaký ten koflikt, můžete si s ní o tom otevřeně promluvit nebo to nechat být - ono se to dříve či později obrátí proti ní.

DAKUJEM ZA ODPOVED, NAPÍSALI STE TO ČO SOM SI MYSLELA AJ JA. ANAJKA

začalo to před 5 lety dětství jsem měla takové má vlastní matka alkoholička, kurva táta makal vydělával, ale bydlely jsme v Krupce a táta pracoval na ubytovně v Liberci ve slévárně a ona takhle no strašný musela jsem se o mou o 3 roky mladší sestru starat já, jako děti táta přivezl domu jídlo pro prasata suchej chleba… suchý rohlíky a já to ze ségrou jedla bohužel máma se válela na gauči ožralá a pochcaná pardon pak když nám bylo mě 10 táta se rozvedl našel si jinou ženu to bylo stěhování do Liberce pochopitelně nás soud přidělil otci jinak bych byla v děcáku se ségrou když by nás táta nechtel od té doby to bylo v pohodě stupenka na lepší kolej s tou novou ženou měla 2 kluky pak stěhování na na vysočinu kvuli práci pak další stěhování kvuli baráku koupily jsme barák a od té doby v poho pak to začalo našla jsem si přitele s tím se 4 krát rozešla a ke konci to bylo hrozný jeho nejvalka psala jako že je těhotná… on měl polonahou holku na telefonu nějakou prý jen kamarádka smazal foto a tak ty nervy začaly pocit že umřu, špatně se mi dýchá návaly divné. trvalo to ze začátku jen asi 10 minut a vždy k večeru pak mě dětská polalal na pohotovost celkové vyšetření nic nebylo zjištěno pakj tedy psychiatr ten mi řekl že mám deprese naši furt má nevl máma a táta že si to vsugerovávám a že budu blázen …a že žádné prášky nepotřebuju. že ze mě udělají blázna. nic jsem tedy nebrala nějak to přešlo když jsem bydlela s manželem s přítelem tehdy ale ted zase 5mesicu od porodu to je tu zase hruza vsugerovávám si kde co najdu si na hlavě nerovnost a už si myslím že je to nádor… bojím se o sebe abych neumřela co myslíte že to je opravdu se v mém případě jedná o psychickou poruchu??? je mi fajn ale vevnitř mě to strašně dere že nemužu bejt jako dřív, mám takovej divnej pocit, že nežiju že se mi to jen zdá… potřebuji si s nekým o tom popovídat prosím

Podstatné by pro Tebe mělo být to, jak se Ty sama cítíš, ne to, co ti vsugerovávají příbuzní a známí - oni nejsou v Tvé kůži. Pokud se necítítš dobře, klidně odborníka navštiv. Jestli už dříve psychiatr mluvil o depresi, asi to neříkal jen tak. Tvé problémy můžou pramenit z Tvého dětství, ale tgaky nemusí. Každopadně se soustřeď na to, jak se cítíš Ty a co můžeš udělat pro to, aby ses cítila lépe - na to, že z Tebe prášky udělají blázna, se vykašli. Ostatně nemusí to být právě prášky, které Ti pomůžou. Osobně bych zkusila nejdřív psychologa - ten narozdíl od psychiatra žádné prášky nepředepisuje.

A myslíte že je to opravdu uzkostná porucha čři je to od psychiky??

To opravdu nevím, nejsem ani psycholog, ani psychiatr. I úzkostná porucha může souviset s psychikou. jak jsem psala, začala bych u psychologa a teprve potom bych zkusila psychiatra.

S čím jiným než s psychikou by tak mohla úzkostná porucha souviset? S tramvajovou dopravou? Se slaností moří?

Dobrý deň.
Ak máte nejaké problémy kludne sa obratte namna, velmi rada pomozem.

Dobry den. je mi hloupě, že píšu sem, ale potřebuji pomoci. mám už delší dobu stavy neskutečné paniky, strachu z lidí okolo mě. Na druhou stranu, když zkouším  a být sama, je to ještě horší. Každý den se musím usmívat, dělat že nic, ale to mě moc vyčerpává. Jsem unavená, ze života. Byla bych rada, kdyby jste mi dokázala pomocí. Moc to bolí

Obrať se na odborníky (psycholog, psychiatr) ve svém okolí. Tohle není odborná poradna  

Ahoj. Chci se zeptat. Mám deprese a chci se toho zbavit, ale nevím, jak je to s placením. Četl jsem nějaké sazby, ale nemůžu si to dovolit. Moje problémy jsou už větší a myslím si, že léčení bude na dlouho. Kdo se v tom vyzná, ať prosím poradí. Děkuji

Ahoj, lehčí formy deprese se dají zvládnout za pomoci psychoterapie, u těžších forem je zapotřebí navštěvovat psychiatra a užívat antidepresiva a jiná psychofarmaka. Ideální formou léčby )pokudj de o opravdu diagnostikovanou depresi) je kombinace psychoterapie a uživání antidepresiv. Co se úhrady týče, existují samozřejmě psychologvé a psychoterapeuti, kteří pracují na zdravotní pojišťovnu, jejich nevýhodou ale bývá velké množství pacientů a tudíž dlouhé objednací lhůty, což znamená, že nějaká opravdu intenzivní léčba většinou není možná. Pak jsou samozřejmě psychologové a terapeuti soukromí, za které se platí, ale díky častým konzultacím umožňují podstoupit intenzivní terapii. Pokud nevíš, koho vybrat, můžeš požádat o radu třeba svého praktického lékaře (obvoďáka).

Dobry den. mám dost možná závažný problém
zdá se mi. že bych neměl absolutně žádný problém promiňte že to musím zdůraznit ale až zabíjet.
Od mala jsem agresivní a nemám žádný soucit ani lítost :/ můžu ublížit komukoliv a nepociťuji nic než radost ze svých činů! Mám spousty přátel a navzdory mému chování dokážou dokonale splynout a najít si přátele. mám vražedné představy někdo by řekl že až nechutné a nenormální.
vůbec v tom nevidím nic špatného a podříznout někoho je pro mě jako vyvenčit psa.
prostě se mi to zdá normální. každou radu uvítám!

Pokud to cítíš opravdu tak, jak to popisuješ, tak je to podle mě dost závažný problém. Neměl bys čekat na to, až Tě Tvé agresivní myšlenky jednou ovládnou a Ty někomu opravdu ublížíš. Měl bys vyhledat odbornou pomoc - zajít za nějakým psychologem a o svých myšlenkách mu říci. Společně pak můžete pracovat na zmírnění Tvých agresivních myšlenek a pocitů.

Máš zřejmě disociální poruchu osobnosti, dříve se tomu také říkalo moral insanity nebo anetická psychopatie. Pokud vím, tak léčba neexistuje, je na tobě, jak se zachováš. ŘAda takto strukturovaných lidí se dopouští kriminální činnosti, záleží samozřejmě a míře inteligence a na dalších faktorech, sadistických tendencích, touze po moci, míře impulzivity atp. Může to být obrovský průšvih, ale s dobrými rodinnými vazbami + dalšími pozitivními faktory si postižený může uvědomit, že lépe je s ostatními vycházet.

Dobrý den mam takové mensí rodinnné problemi  a nevim jak už je mam vzladnout. A potřebovala bych poradit  zadarmo, protože nemam moc peněz  abych si mohla dovolit zaplatit nějakého psychologa. A take nevim komu se mam svěřit, možna si něco namolouvám a nic to není, ale rada si poslechnu co mi poradite.

dekuji

Teríku, my tu nejsme psychologové, ale jestli se potřebuješ svěřit, nebo poradit, můžeš TADY. Určitě se tu najdou lidé, kteří budou ochotni poradit, jak nejlépe umí …

Dobrý den, jak jsem si všimla, na jakékoli stránce se dozvídám to samé. Oni nám radí, co udělat v případě, že je problém v nás. Já mám ale jiný problém. Já jsem si vědoma toho, že nikdo není dokonalý, vševědoucí a bez chyb. Problém je ale např. v práci. Já nemám sama o sobě strach ze selhání. Problém je v ostatních kolem mě, kteří ctějí aby právě byla já dokonalá a bez chyb. Oni hned začnou panikařit a nadávat, když se něco stane. To oni potom ve mne vytváří panický strach ze selhání, nebo z nějaké chyby. Já bych sáma v sobě takovů paniku a strach nikdy nevyvolala. To oni vyvolají ve mne. Co v tom případě doporučujete? O tom jsem ještě nikde nečetla. Děkuji. Lída

O příspěvek výš jsem dala odkaz (barevně odlišený text), nechceš popsat problém samostatně? Doporučila bych upřesnit… oni začnou panikařit, oni vytváří, oni vyvolávají … a co já? Já dělám co, že oni spoléhají na mě? Jsem součástí týmu, nebo jsou na mně nějakým způsobem závislí? Stačím na svou práci? Nezlob se, ale nikde nejde vystačit úslovím, že nikdo není dokonalý … ani v diskuzi.

Bordo-LEDA presne tento problem mam aj ja-a tento problem nie je len v praci ale aj doma a v okoli. Ale jedina vec ktoru ja zle robim-ze zacnem kricat ked vidim ze niekto panikari a robi zle-ale ja sama od seba sa viem kontrolovat-nerobit paniku atd. lenze ked sa to uz stane-a clovek vybuchne kazdy sa zmierni a robi sa aky je inteligent a ako vie riesit veci a zacnu poukazovat na mna ze ja som ta panikarka… a podotikam nebola som taka nikdy som nekricala ale po rokoch spoluzitia s priatelom a teraz este aj dcera zacala-je to cim dalej tym horsie a najhorsie na tom je ze moj krik nie je len taky obycajny-pretoze uz je to taky obranny mechanizmus-a tiez by som rada vedela odpoved na to ako aj ty…

Skusala som uz vsetko co sa da-nevsimat si problemi ktore boli, vsimat si a stale to vyjde na stejno a okolie ide uz do extremu ked vidi ze nereagujem na ich paniku a to co robia-sice ja mam riesenie-odist z toho prostredia-ale moj nazor je neutekat a ukazat im ze nie ja som ta zla-ale oni. A ako pises tiez som nazoru toho ze nikto nie je dokonaly-ale to co sa deje-nie je v poriadku… budem rada ked sa ozves a popiseme si o tom… tiez mam tento isty pocit ze zo mna chcu mat bezchybneho cloveka-len sami sa tak nechovaju. A vcera som sa tak pohadala s dcerou ze fakt to uz je neunosne a rozhodla som sa vyhladat psycholog. poradnu a trochu si o tom popisat. Nikdy som toto neuznavala lebo viem ze ja sa mozem snazit ako chcem sa nic nezmeni-kym sa nezmeni aj okolie-lebo ako som pisala-skusala som to z kazdej strany-ale ked to robim a snazim sa len ja-je to zbytocne… ale presne mam taku istu otazku-co robit v takom pripade ked okolie robi zle. atd.

já vím jen poteřbuji vědět co si o tom někdo bude myslet znát jinej nazor než ten co slýchám. moji rodiče se rozvedkli a ja ted bydlím s mamou a bratrem u babiicky a dedi, ale babicka z otcovi strany mi nechce dat pokoj. asi jeden nebo dva roky nás tahali po soudech že mě chtěj vídat, rok to dodržovali a potom se tu ukázali jemon parkrat, a nechtej pochopit že je už nechci videt, otec ten na me už ani neplatí, no on neplatil ani moc předtím ale aspon neco občas poslal, ale ted u vice než dva roky vubec neplati. a nedavno se tu objevila teta že me zvena svatbu mojí sestřenice ale tam bych videla babicku tak sem tam nejela, no sice bych tam nemohla jet ani kdybych chtěla, protože to bylo az v Praze a já bych se tam nemela jak dostat. tata je alkoholik, a ten je mu prednejsi nez ja nevim proc, jeslti mu vadi ze nejsem kluk j, a nevim. jednou mi rekl kdyz se uz rozvadeli rodice a bych za nim nejezdila, tak co si o tom mam myslet ze mu jsem vazne uplne lhostejna. me to totiz hrozne mrzí. a navic bratr ma jineho tatu a kdyz vidim ze jeho otec na nej plati a muj ne, tak mi je nekdy az do breku, protoze to vypada ze mu je jedno co se se mnou stane. dekuji za nazor,

Dobry den,

nevim na koho se obratit, a zda to k necemu vubec bude. Muj sedmilety vztah jde do kytek, at komunikujeme sebevic, at se snazime sebevic. Posledni dobou me z toho chytaji deprese, stavy kdy skoro nedokazu fungovat, a jen tezko se drzi radost ze zivota. Vztah s partnerkou jsme probirali i s psychologem, ale nikam to nevedlo. Mozna nebyl ten pravy, co ja vim. Poradite mi nekdo, nebo mel byste nekdo cas na pokec? Nekdo kdo mate treba zkusenost s vice ci mnohaletym vztahem? dekuji

K

PS: pripadny mail na me je: babykal@seznam.cz

Tady áš dotaz asi trochu zapadne, bylo by lepší vložit ho jako nové téma SEM. Můžete se také víc rozepsat o tom, proč a kdy se Váš vztah s partnerkou začal kazit, jestli jste to zkoušeli řešit i jinak než návštěvou psychologa, v čem vidíte problém Vy a v čem partnerka. To ostatním pomůže lépe se zorientovat a konkrétněji poradit.

Dobrý den, dva roky po sobě vždy v létě mám zdravotní problém, který mi neumožňuje prožít pro mne jako milovníka léto. MInulý rok to byla operace kolene a tento rok při banálním pádu z houpačky jsem si zlomila nártní kost. Takže po operaci sádra a odpočívat doma. K vodě nechodím (leda, že bych do vody šla hlavou napřed a mimo jiné bych se tam asi uvařila) - i když vycházky mám. Přítel chodí k vodě a léto prožívá plnými doušky. Přes rok jsem každý den v práci od 9.30-18.00 krom víkendů. Vím, že se všechno děje z nějakého důvodu, ale ať přemýšlím jak chci, nejsem schopna přijít na to proč se mi toto děje. V práci je toho na mne občas hodně a taky být tam každý den je někdy dost únavné - navíc nic tzv. nestíháte. Tudíž jsem se na svou dovolenou opravdu těšila, že si odpočinu u vody atd. Dovolenou jsem tento rok prožila jen týden, kdy jsem další týden místo dovolené putovala do nemocnice a to v době kdy z chaty měli odjíždět přítelovy rodiče a já si říkala až odjedou tak si to konečně užijeme sami tu pohodu - výlety atd. Co tedy dělám špatně?? Do práce se vrátím možná v polovině září - tedy po létě a dovolená zase až za rok díky za odpověď

To, že se Vám ty úrazy staly vždy v létě, je prostě jen hloupá a netastná náhoda. Chápu, že jste rozladěná z toho, že si nemůžete užívat léto, jak jste si plánovala, ale zkuste se na to podívat z té pozitivnější stránky: máte práci, máte přítele, kterého máte ráda a on Vás určitě také - to je mnohem víc, než má spousta jiných lidí. Zkuste třeba říci příteli, že byste s ním chtěla trávit víc času. Možná ani neví, co se Vám honí hlavou, takže ho ani nenapadne, že se takhle cítíte.

Jsem s přítelkyní skoro půl roku a ještěj sem s ní neměl sex. Vždy když na to má dojít tak mi penis opadne a nic. akorát zklamání a totální naštvanost že nedokážu uspokojit svojí holku. :/ Sex už jsem měl a todle se mi nikdy nestalo. Jsem z toho fakt už zoufalej. nevim jestli by se todle mělo v tomdle věku stávat. Děkuju moc za rady!!!  

Myslím, že bys měl navštívit nejdřív sexuologa, aby vyloučil nějaký fyziologický problém. Po návštěvě sexuologa bueš vědět víc. Případně se soustředit více na předehru, ale pokud je problém fyziologického rázu, tak to delší a kvalitnější předehra nejspíš nevyřeší.

Dobry den Muj přitel mam mamu ktera mam sebervažebne sklony ale haček je ten co že setra meho přitele je ji 16 let ta čeli tam hle natlakum porad te my costim mame děla boji mese  oba co se muže stat  mam tu jeho setru moc rada bojim se aby jito ne pozna menalo naceli život 

Ahoj. Byl bych hrozne rad za nejakou radu, uz vazne nezvladam svuj zivot. Je mi 27, jsem co si jen pamatuju nevyrovnany, nezvladam kontakt s lidmi, nemam pratele ani rodinu. mam strach, ze zustanu porad sam, protoze od sebe vsechny odezenu. Navic se dostavam do znacne zavislosti na trave, protoze mirni vsechny ty psychicke problemy, ale zaroven vse jen zhorsuje. Je to zaklety kruh a ja uz bych se z nej vazne chtel vymotat. Nebo je uz pro me pozde? . chtel bych zavrit aspon na cas na nejakem detoxu, kde vas hlidaji, da se na takovy detox nekam jit?

jistě, že existuje, nevím kde žiješ a kde máš detox nejblíže, ale tady náš seznam zařízení http://www.drogy.net/databaze-kontaktu/

Dobrý den prosím vás užívám lék Frontin 0,5mg 2 krát denně dva dny a moc mne bolí hlava a jsem slabá.

Srdecni tep v klidu mám 90 až 105tepu za minutu. Dá se s tim něco dělat? Prosim poradte mi děkuji za odpověd

Ahoj Janulo, únava a bolesti hlavy jsou v příbalovém letáčku popsány jako možné nežádoucí účinky, které se objevují nejčastěji na začátku léčby a po určité době nebo po snížení dávky obvykle zmizí. Takže pokud to bereš teprve 2 dny, je možné, že to přestane, respektive potíže by měly ustoupit. Pokud ne, tak bude nejlepší, když zavoláš lékaři, který Ti je předepsal, teoreticky je možné, že Ti nebude tento lék sedět, někdy je třeba vyzkoušet jiné, ale většinou se vždy na začátku trochu spíše přitíží, než začne lék plně účinkovat. Jinak, nevím, jak jsi na tom a na jak dlouho Ti lékař předepsal tento lék, ale pozor na to, je návykový - patří do benzodiazepinové skupiny - budeš-li ho brát denně více jak cca měsíc - dva, začne být pro tělo návykový a pak jej správně nelze ze dne na den vysadit, neboť se dostaví abstinenční příznaky. Koukni na to do toho letáčku a zkus popřemýšlet, zda-li se nechceš s lékařem domluvit na jiném léku, který by nebyl návykový. I na úzkosti a panické stavy existují léky nenávykové, jen zabírají pomaleji (za cca 3-4 týdny), tj. ne tak rychle jako ty návykové. Pokud potřebuješ, aby Ti bylo lépe hned, je možná kombinace obojího - léku nenávykového, který by jsi brala pak dlouhodobě + návykového, který by jsi brala jen několik týdnů, než plně nastoupí účinek léku nenávykového.

Dobrý den  

potřebovala bych poradit. Už nevím jak dál, topím se v emocích a strachu bojím se všeho trápí mě všechno i když je to prkotina, kolikrát si už říkám že bych s tím konečně sekla (ze životem) přitom mám skvělého přítele který mě miluje a já jeho stejně se cítím sama a nemilovaná. vyčítám mu všechen volný čas co netráví se mnou  a pak mě to mrzí protože si uvědomím že si taky potřebuje odpočinout a zas nastává další trápení. bojím se samoty. nevím ani kdo jsem, co chci a kam můj život nasměřovat. pořád se cítím bez energie, radosti, lásky, jen se trápím jak to mám změnit už se nechci trápit? už jsem si přečetla knihu Tajemství a spoustu článku jak změnit svůj život ale vždy když začnu netrvá to dlouho a zas se oběvím tam kde jsem byla ve strachu nejistotě atd. už nevím jak dál.

Dobrí den jmenuji se Petra je mi 15 let a potřebuji pomoc. Začalo to od školky když jsem tam žačla chodit děti mně otravovali šikanovali a nadávali nikdo se mnou nechtěl kamarádit ani si povídat byla jsem otstrčena a znikým jsem si nehrála a tak to trvá až do ted nevím si rady a jsem na tom psichicky špatně každý den du ze školi domů a potom to začne velké psicho a brečení vivádění a znikým se nebavím bojím se chodit ven znikým se nebavím nehraju jenom si čtu dělám na eletronice nikomu se nesvěřuju bojím se chodit do školi kamarádit se nechci to se bojím každí mě pomlouvá uráží každý na me kouká jak na blázna řežu si ruce kružítkem decek mám malaríji a rozně se jich bojím hraju si sama ze sebou spívám si tancuju a poslouchám písničky čtusi a maluju obrázky nekdy si říkám jestli nejsem autista pořát jsem svojím světě a přestavách když se koukám na film přestavujisi že tam hraju taky když du spát přestavujisi že se do někoho zamiluju mám ráda tři herce a taky si nikdy onich přestavuju že jsme milenci když poslouchám písničky z 60 až 2000 letech jako bich bila jiní době jsem staromódní a mám ráda starou klasiku decka jsou na mě zlí i proto že mám cukrovku prvního tipu a dizlexiji u psichologa jsem bila už čtiřikrát a vůbec mi to nepomohlo tak jsem si řekla že skusím toto ale jsem tak zoufalá žebich se rači zabila protože je to nevidržení ají u nás doma jsou na mě zlí a ne spravedlivý ve všem a nejvíc nesnášín ne spravedlivý lidy a násilí nikdo semnou nechce chodit anise nedivím takovou ošklivkou hnusnou blbou hloupou.

Dobrý den, chtěla bych poradit. Je mi 14 let a mého kamaráda (17) stále mlátí nějací kluci. Jednou se zastal mladšího bratra, kterému se posmívali 12ti letí kluci. Můj kamarád za nimi došel a řekl jim, že nejsou žádné VIP osobnosti, aby se někomu posmívali a o týden později ho zmlátil 17ti letý bratr jednoho z těch kluků. Už to trvá skoro tři roky. Já se o tom dozvěděla cca před dvěmi týdny a nechci to tak nechat. Doma vždy řekl, že se popral ve škole nebo někde upadl. Každý den ho domů doprovádí jeho nejlepší kamarád. Jednou se dozvěděli, že by měl být Tomáš opět zmlácený, tak jel domů dýl, ale když na cestě kudy obvykle chodí nenašli jeho, tak zmlátili jeho kamaráda. Dopadl mnohme hůř, než kdy Tomáš. Ve středu byl na rovnání žeber, ale ani to je nedonutilo to nějak řešit. Řeší to jen mezi sebou, ale já nechci čekat, že se někdy stane ještě něco horšího. Nikomu to říct nechtějí, ale takhle to dál už jít nesmí. Moc vás prosím o radu, co dělat. Děkuji

Tohle je nejlepší nahlásit rodičům a ti by to měli oznámit na policii.

Dobrý den, může mi někdo poradit? Cítím se pořád bez nálady, chuti do života… jenže pro své povinnosti si připadám jak zapřažený kůň, který musí táhnout svoji kárku dál a dál! Kolikrát už nemohu, ale stereotipně pokračuji. Nyní marodím, hrozí mi nemocnice, ale já dál táhnu. Vše musím mít pod kontrolou, dokonce sebe, svůj život, věci vše. Před lety mi umřel přítel a pak tatínek… Vše je od té doby. Nějak mi chybí ten hnací motor. Děti jsou dospělé, mají své rodiny. Mám je moc ráda (o mém problému neví). Prášky neberu (jen v krajním případě, maso nejím, antidepresiva bych odmítla. Poradí mi někdo? DěkujiFo

Dobrý den, každé nadcházející léto mám deprese. Všude radí, jděte na sluníčko, ale to právě nemůžu! Přší mám dobrou náladu, je sluníčko deprese! Proč? ! Děkuji za odpověď. P

Definuj prosím tě depresi. Děkuji.

Deprese? Pro mě špatná nálada, nechuť ke všemu, sebeobviňování se z chyb a proto už raději nechci nic dělat. Nejsem schopen jít mezi lidi … no nic. Vše se mi hnusí. Jsem pak bez síly něco dělat.

A léčba?

Potřebuji radu. Léčba žádná, hudba možná a návštěva mé kamarádky (přítelkyně-nežijeme spolu).

Pokud jde o depresi, je to vážná nemoc, žádná sranda, se kterou ti někdo poradí. Neignoruj ji a zajdi k mudr.

Děkuji, hledám odvahu už dlouho. No, zkusím říct přítelkyni, sám to asi nedám. 7xDnD

Dovoluji si upozornit, že v jednom tématu lze psát reakce pouze pod jednou přezdívkou z jednoho počítače. V opačném případě jsou porušena pravidla webu bod č. 5.

Přezdívky:

• Tápající
• Páťa

Dobře, chápu. Přítelkyně psala z mého (společný nápad při návštěvě). Tímto se omlouvám. P

Dobrý deň, obraciam sa na Vás O radu.

Môj problém je vzťahovy

Môj priateľ ma 60 rokov je vdovec 4 roky A poznáme dá 1,3roka. na začiatku som vôbec nevedela O čo ide. priateľ hovorí. že veľmi miloval svoju manželku. Po smrti mal len. nejakú. kamarátku… nežijeme sexuálnym životom. Spolu nežijeme len sa stretávame… Hovorí že on sexi nepotrebuje.  

Je veľmi chladný. Hovorí že nič necíti. žiadne bozky dotyky nehu. nevie prejavovať city. stále len že mám byť trpezlivá. Ale trvá to už veľmi dlho. O sexe nechce ani počuť. Keď niekedy vyžadoval tak len orálny ale inak nič. nemáme spolu žiadny telesný kontakt. hovorí že ho priťahujú moje pery… nerozumiem. mu.

Domnievam sa že už dlho nevydržím… Takto sa trápiť. je veľmi žiarlivý. hovorí. že keď chcem sexi mám si najstmilenca. toto je pre mňa absurdné. O psychológovia nechce ani počuť. prosím O radu… dakujem.

Ahoj, obávám se, že už se ani nezmění, koneckonců to ani nechce. Pokud je pro tebe sex nezbytný a on ho nechce, navíc je žárlivý, což taky není plus, tak od toho radši jdi.

4 roky je docela brzo, někteří jsou schopni truchlit velmi dlouho, ač se to zdá možná divné. Asi se z toho ještě nevzpamatoval a potrvá mu to nějaký čas.

A možná to nezpracuje nikdy.

Choď k psychológovi sama, toto treba s niekým rozobrať.

Ak ho priťahujú iba pery, ale zvyšok tela ani vidieť, je totálne zablokovaný, nechce, aby sa ho už nič dotklo, iba tie pery a dosť.  

Jeho požiadavky trpezlivosti sú ale mimo mieru, najma ak on sám nechce s tým nič robiť. Asi ťa nepoteším, ale nevyzerá to dobre, načo míňať dobré roky života s niekým, kto zamrzol a ani kvoli sebe ani kvoli druhému sa nechce  pohnúť?

Psychológ ti pomože.

Můj tip: on má spíše sexuální problém. Což vzhledem k jeho věku, bohužel, je docela realistické. Takže to, že odmítá sex je způsobeno spíše tím, že se bojí selhání. Zřejmě se stydí z obav, že nedostojí Tvým sexuálním nárokům.  

Na druhou stranu může být probůém i v tom, že nejsi zcela jeho typ, který by ho dostatečně sexuálně stimuloval. Selhání mužů není způsobeno vźdy jen muži samotnými, často v tom hraje roli i jejich partnerka.

Je potřeba ale tyto možnosti prozkoumat. Kdybych byl a žena a měl bych partnera o kterého stojím, udělal bych to takhle:

1. Zkusila bych různé stimulační techniky/hry … streptease, nebo svádění, tzv. "encouragement" (povzbuzování), masturbaci, . tím bych zjistila, zda opravdu má o nějaký druh sexu zájem nebo ne.  

2. Byla bych krytická ke svému tělu, vzhledem ke konkurenci.  

3. Zkusila bych s ním mluvit … chápajícím tónem nějakou dobu. Řekněme půl roku.

4. Po půl roce bych dala ultimátum … sexuolog nebo psycholog.

5. Ultimátum bych důsledně dodržala.

pokud to nezabere, šla bych o dům dál, jelikož jsem ješté mladá.

PS: ale doporučuji když tak založit vlastní téma a ne to psát sem.

Takhle:

pokračování zde:  http://www.mojestarosti.cz/poradna/vztahy-manzelstvi-rodina/nezarazene/komplikovany-vztah.html

Navštivte online anonymní poradnu zdarma, tento psycholog mi velice pomohl doporučuji

Dobry den, som ziarliva a nechcem pustat mojho priatela von vecer ked si chce niekam vist von, bojim sa ze si niekoho najde, neviem co mam robit, poradne mi prosim 

Nemůžeš někoho pořád hlídat, stíhat, kontrolovat, nepouštět ven atd. , není to Tvůj majetek, ale partner. Pokud nedokážeš tento rozdíl pochopit, vyhledej odborníka, protože s takovým člověkem (žárlivka a stíhačka) se nedá žít.

Pokud se bojíš, že si přítel někoho najde, nevěříš jemu, ale hlavně sama sobě a sama v sebe, opět -  vyhledej odborníka, neboť když bude přítel chtít, stejně si někoho najde tak jako tak, tomu nezabráníš, nemůžeš ho hlídat 24 hodin denně. Důvěra je ve vztahu důležitá, když není, nebude vztah, dříve či později ani tento, ani žádný jiný, pokud se nezměníš…

Dobry den, take nenam finance na navstevu psychologa i kdyz bych ho nutne potrebovala. Obavam se ze se z mych problemu uz sama nedostanu. Ve zkratce, prni manzelstvi zkrachovalo. Manzel alkoholik a bil me i syna, bil me i pred svatbou ale byla jsem tehdy blba a vzala si ho. Vdruhem manzelstvi jsem uz 23let a mame dceru. Cely zivot se potykam s financnimi problemy. Druhy manzel zacal mit taky problem s alkoholem a do finale i ja, ale ne v takove mire. Situaci jsem proste neunesla, vse se na me nakupilo. Prisli jsme o byt kvuli dluhum na najmu. Ted mame domek na hypoteku. Bohuzel jsem onemocnela a jsem v cast. inval. duchodu takze sve dluhy nezvladame a hrozi ze prijdem o bydleni zase. Ja diky nemoci abstinuji ale manzel to nezvlada. Za posledni roky jsem dost pribrala a prisla prakticky skoro o zuby. Manzel se mnou od te doby nespi a vubec me nebere jako zenu, citim ze me nesnasi, nevypadam jako pred lety a moje nemoc je celkem vazna a vysokeho veku se nedoziju. Dcera se mi odstehovala 200km daleko a ja zustala se synem a manzelem. Meho syna manzel primo nesnasi a jen se hadaji. Syn je cholerik a jejich hadky odnasim ja. Jedinou moji radosti je pes, fenka na kterou jsem se upnula a je to jedina spriznena duse. Je ji uz vic jak 8 let a mam o ni panicky strach. Vim ze pokud se s ni neco stane a jednou to prijit musi tak ja pujdu s ni, nedam to. Ja uz vlastne nikoho nemam krome ni, nemam se komu sveri nebo vybrecet. Bratr se mnou uz 4roky nemluvi a nevim proc, on je na vyssim miste takze uplne jinde jako ja. Je o 7let mladsi a drive jsem mu hodne pomahala kdyz potreboval. Se vsim se na me mohl obratit, deti jsem jim hlidala a manzel pomahal s upravou bytu. Ted uz me nepotrebuje a ma se dobre, ja jsem pro nej povl. lRodice miluji ale je tam taky problem kvuli dluhu ktery dluzim mamce a po malych castech splacim. Uz ty vztahy nejsou dobry. Kazdy den brecim, casto myslim i na sebevrazdu a nevim jak dal. Kdyz to shrnu tak vlastne manzel neni manzel ale spolubydlici ktery se neustale hada s mym synem ktery tu taky bydli. Oba maji radi alkohol a oba mi vycitaji ze me zivi, muj duchod je 3900kc, a vyhrozuji ze se odstehuji. Hadaji se kdo da vic do domacnosti a kdo vic utrati a propije, proste ocistec. Neziju jen prezivam. Nekdy mi pripada ze cekaji az umru. Dcera daleko a na rodice se spolehnout nemuzu. Mam jen toho pesana ktery me miluje. Da se mi jeste pomoci a ma to smysl se o neco jeste snazit? A na koho se obratit? V rodine pomoc nenajdu, a bojim se ze uz takhle dlouho zit nedokazu, jsem psychicky na dne. Dekuji za pripadnou radu.  Muj mail.Chladovaj@email">email.Chladovaj@email .cz

Ahoj. Psychologa ti může platit i pojištovna, jen si musíš zjistit, který psycholog ve tvém okolí má s tvou pojištovnou smlouvu. Málo komu by se chtělo platit za psychologa 500 Kč na hodinu. To já bych za to taky nikdy nedala, i když bych si to mohla  i v podsrate dovolit. Podle co čtu, trpíš zřejmě depresemi a proto bys mohla také vyhledat psychiatra, kterého ti zaplatí pojístovna také. Za to, že tě manžel začal být, nemůžeš. Ale můžeš za to, že ses nechala být dál. Vždy se dá neco vymyslet. Já bych tebou, tak bych se informovala o možnosti nějakých dávek (asi sociální dávky hmotné nouze, nebo příspěvek na bydlení), v případě, kdybys bydlela sama. Podle mě bys byla sama šťastnější. Nevím proč jsi zasvětila svůj život takovému muži.  

Zkuste svůj příběh vložit samostatně ZDE

Tady pod tématem hledání psychologa ho bude těžko někdo hledat.