Téma: Po návštěvě psychiatra se mi ulevilo, dostala jsem antidepresiva - máte s nimi zkušenosti?

Jo, takže je to tak, jak jsem asi předpokládala. dostalas antidepresiva, za nějakou dobu zaberou, a ty budeš moct fungovat.  

Ale potíže s onou dámou, ani určité další věci takto nevyřešíš, sežeň si psychologa a zahajte terapii.

Na dámu, která na tebe nereaguje neadekvátně ses upnula nejspíš proto, žes měla možná někoho takového v rodině, nebo v dětství, někoho, kdo tě sice jakože bral, ale ve skutečnosti ne a v tobě tyhle nedořešené věci zůstávají.  

Já jsem se kdysi upínala na určité lidi, kteří mě moc nemuseli, a  snažila jsem se jim neustále dokázovat, že za něco stojím a že jsem fajn a že by mě měli mít rádi. samozřejumě, že to nešlo.

Časem pak vyplynulo, že jsem jenom opakovala jednu těžkou situaci z dětství, furt dokola.  

Tak to bývá. Ale bez terapie to asi nepůjde.

Myslím že to co o mně řekla mi pomáhá k tomu se odepnout.

Ona mně taky moc nemusí, a taky jsem se snažila jí dokazovat jaká jsem dobrá, že jí vše řeknu ale není to tak, ona o to nestojí a nemá mně vůbec ráda. Nezajímám jí a že se dneska (22.01.2016) zeptala co se stalo, nevěděla jsem co mám říct, řekla jsem že nic ale mám takovou chuť jí to říct. Ale nejspíš to nemá cenu, protože ona o to nestojí prý. Nevím jestli to udržím celý život v sobě, jí to neříct, tu pravdu co vím.

Ztratila jsem kamarádky a nejspíš mi moc chyběli tak nejspíš proto. Byla na mě moc hodná a bavila se semnou, byla moc milá a přátelská.  

Těším se jestli ty prášky už zaberou brzo

Zaberou, ale nezůstávej u nich. To je jen ten první krok.

Ahoj, vidíš, tak jsem čekala, co nám tu napíšeš a už se zmińuješ o smíchu a kravinkách: to je hodně dobrá zpráva! První krok jsi udělala, paní doktorka ti dala "první pomoc" a hned je ti líp. Doufám, že ti to vydrží dlouho, po těch probrečených dnech už snad ani nemůžeš mít slzy. Oči si taky musí na chvíli (na hoodně dlouhou pokud možno) odpočinout .

S antidepresivy nevím, kdo tu má a nemá zkušenost. Tuším, že ani minule se ti nikdo neozval; zkus se spíš podívat na net, určitě je hodně portálů a diskuzních fór lidí s podobným problémem.

Psychologa můžeš zkusit najít na znamylekar.cz

Zdarma jsou na doporučení od lékaře. Bez doporučka se platí. Vlastně by ses ani nemusela trápit tím, zda se máš jít "ztrapnit" za obvoďačkou, máš toho nejpovolanějšího - psychiatra. Paní doktorka by ti jistě doporučení bez problémů napsala

Ano jsem ráda že už se cítím trochu líp.

Myslim že už mám tak uřvaný oči že je nechám odpočinout.

I když jsem dneska (22.01.2016) natahovala ale zadržela jsem to, řekla jsem si že za to ten člověk nestojí. To mi pomohlo.

Děkuji za rady a odpovědi.

Bojim se víkendu, přeju si abych nemusela celý víkend přemýšlet o té pani a o tom jak se bude v pondělí chovat.

Třeba se zadaří a ty myšlenky nebudou tak silné Pokud se dokážeš na něco jakž takž soustředit a baví tě to, tak bych doporučila se něčím zaobírat. Od knížek, procházky, setkání s kámoškou, uklízení až po třeba obyč. luštění křížovek, nebo osmiměrek a tak A jak už jsem psala několikrát, tak únik do "svého vnitřního světa ". Příjemné, pozitivní představy  

Mám brigádu celý víkend, takže budu pracovat.

Beru ještě jedny prášky, než začnou zabírat ty na předpis.

Nějak se mi chce spát asi mně to uspává.

Osmisměrky a knížka, dobrý nápad.

Nechci se budit s pocitem viny a bát se každého dne.

Dobrou a díky

Neboj, myslím, že už to bude jenom lepší

Měj krásný sny a ještě hezčí ráno!

Mám špatný svědomí, nevím ani proč, nic sem o ní neřekla, to ona o mně něco řekla, to jí by to mělo žrát to svědomí. Ale je jí to jedno, nezajímám jí. chci aby mi to bylo taky jedno. Neví že to vím, a nevím jestli to vydržim jí to nikdy neříct že to vím. Že já se kráva dycky zeptám co se děje. Už na to nechci myslet sakra, je sobota a já chci v klidu žít  

901: Z vlastni zkusenosti vim, ze  kdyz se clovek na nekoho moc upne, nemusi to dopadnout dobre.
Ja jsem jedne zname hodne pomohla ve slozite zivotni situaci. Zatimco pro me to byla samozrejmost, ona se na me moc upnula, az je mi to neprijemne a bojuji s tim. Je to hodny clovek, nechci ji ublizit, ale snazim se ji se sebe setrast.
Takze je mozne, ze te tve zname je tvoje pozornost taky neprijemna. Na pracovisti casto dochazi k hadkam, k pomluvam a podrazum, hlvne mezi zenami.  Nejlepsi je s kolegy dobre vychazet ale kamarady si hledat mimo zamestnani.
Taky nezapominej na to, ze ty, ve svych depresich, se na lidi divas jinym pohledem, jinak se k nim chovas, a oni nevedi proc. Nikdo neni odbornik, aby do tebe videl anebo vedel, jak s depresemi zachazet.  Tak bud rada,  kdyz ti bude lip a snaz se byt i tolerantnejsi ke kolegynim, vzdyt ony nevedi, co se v tobe deje.
A k tvemu uzdraveni drzim palce.  

Máš pravdu, je jí nepříjemný že jí píšu sms, už teda nepíšu. To mi taky říkala pani doktorka, v práci si kamarády nehledejte!  

Snažím se s nimi vycházet ale s tou jednou je to moc těžký no  

Tomu rozumim, oni to nevědí a neví jak mi je. Proto jsem se dneska (22.01.2016) chovala hezky a mile ke všem a docela mi to šlo.  

Děkuji za držení palců

Tak, nejsou to přítelkyně, jsou to jen kolegyně.  

Kamarádky objevíš jinde.

Prosím jak se setřásaj lidi který jsou na někoho uplý?

S psychiatričkou by sis měla promluvit i o té paní, o které pořád píšeš. Trošku mi připadá, že jsi na ní a na jejím chování či názorech závislá / posedlá.  

Ze své zkušenosti (jsem lékař) vím, že jsou antidepresiva nadužívána a na kdejakou životní bolest je psychiatři téměř paušálně předepisují. Přitom deprese má přesná diagnostická kritéria (příznaky deprese jsou zde - klikni) . Domnívám se, že u hodně lidí by pomohla pečlivě vedená psychoterapie s rozebráním jednotlivých důvodů, které vedou k úzkostem a sklíčenosti.  

Vím o mnoha lidech, kteří se umí usmívat, jen je prostě něco trápí a (velmi často) praktický lékař řekne po dvou minutách "vy máte depresi" a má od pacienta pokoj. Z mého pohledu (který je takový, že by se pacientovi mělo více věnovat a nebrat ho jen jako odškrtnutou položku pro pojišťovnu) by se k pacientům mělo přistupovat s větší péčí a více s nimi mluvit.  

Ta slova tesat!

Dnes (25.01.2016) to bylo v práci lepší, snažím se bavit s tima ženskýma na dílně.

Akorát ta paní, s tou to bude těžší protože se na mě ani nepodívá, a to co o mně řekla, jak už jsem jednou psala. Já už se na ní můžu podívat, protože vím, že jsem jí u zadku a nezáleží jí na mě a nemá mně ráda, tak to tak beru.

Dělali jsme v práci kravinky, smáli jsme se a povídali. Je to moc dobře ale ta pani mně moc mrzí, asi mi to bude trvat dýl než to odpustím, dá se říct. A prý jí to nemám říkat, že to vím, myslíte že jí to nemám opravdu říkat? Kouká na mě jak vrah když se bavím s ostatníma, asi jí to štve, možná je dobře že jí to štve. Já z ní byla vydeptaná měsíc. Co to znamená když se na vás někdo nemůže podívat a když se podívá kouká tak ošklivě, vražedně? Nejde mi to se na ní normálně podívat a něco jí říct, zklamala mně strašně moc.

Snažim se myslet pozitivně a všechno si tak nebrat, zatím mi to jde.

Srdce mi buší ráno když jedu do práce, protože se furt trochu bojím ale snad to časem přejde.

Bohužel mi furt myšlěnky šrotují v hlavě ale už se mi nechce brečet, což je dost důležitý pro mně.

Zlatínko, najdi si psychologa, tohle je na dlouho a budeš s ním postupně probírat kdeco. On bude tvou situaci znát líp, než my tady a bude se ti věnovat.  

mohla bys přes obvdáka najít někoho na pojišťovnu, protože to nebude hned a nedoplatila by ses.  

Už zase brečim.

Vydržela jsem to pár dní a dneska (26.01.2016) to vypuklo.  

Přála bych si hodit všechno za hlavu a neřešit nic!

Dneska (26.01.2016) mi to nejde to zahodit a nemyslet na to všechno, myslet pozitivně mi nějak už nejde.

Snažim se furt něco dělat abych furt nemyslela na práci a na to co se doma děje, ale dnes (26.01.2016) je ňáký divný den.  

Doufám že bude zítra (27.01.2016) líp, nechci zase řvát v práci.

Kdyby někdo navždy ukončil mé trápení, byl by moc hodnej. Stačí praštit do hlavy nebo mi dejte pistoli

Nemám tušení jak ty prášky pomáhají, ale až za týden by měli působit.

Myslim že se vzdávám.  

Nic nevzdávej… už ti i chvilku bylo dobře, nebrečelas a usmívala ses… tyto lepší stavy budou častější a častější… jen ještě vydrž, než ty prášky zaberou pořádně.

A opravdu zkus popřemýšlet i o psychologovi… paní doktorka ti na příštím sezení může poradit.

Ja už to chci vzdát, nemám na to sílu už bojovat, pár dní to šlo vydržet ale ted´ už nemůžu.  

Nevzdávej… čeká tě spousta krásných věcí.

V životě nemůžeme chtít všechno hned… to bychom si pak toho nevážili…

Neboj, bude líp!

Rozumim.

Bude líp.

Děkuju za  podporu!

Ahoj, rozhodně nic nevzdávej, zítra (27.01.2016) budeš třeba sama překvapená, s jak dobrou nálladou ses probudila Už jsi na dobré cestě, hned to jistě nebude, ale kdo si počká, ten se dočká . Nevím, kdy se setkáš s doktorkou, zkus to s ní probrat, čistě teoreticky by měla mít nastražené uši, nejen připravený recepis. A jak už tu bylo doporučováno, určitě toho psychologa; popovídání s někým soucitným, kdo tě zároveň dokáže někam navést, by ti hodně pomohlo.

Tak držím palce, ať máš zítra (27.01.2016) slunce v duši a ještě před tím měj krásnou noc  

Ahoj. Tak už je to tu zase, od rána brečim. V práci to stálo za prd, hned ráno šla jedna pani žalovat druhý a ta druhá mě přišla seřvat. Já řvala a nemohla to zastavit. Celý 4 hodiny to teklo úpně samo. A teď ty myšlenky v hlavě furt do toho. Třeští mně hlava jak blázen.

Dám výpověď, zítra (28.01.2016) to řeknu vedoucímu a končím. Nemůžu už dál.  

S doktorkou příští pátek. Ve čtvrtek příští to budou dva týdny, to by mělo snad už zabrat ty prášky.

Dneska (27.01.2016) je to moc špatný. : ' (

Ahoj, to mě mrzí, ale nevzdáváš se, to je dobrý znamení

S tou prací asi fakt radši sekni, buď můžeš mít třeba další brigádu a tím pádem víc času pro sebe. Anebo novou práci na plný úvazek, pokud se potřebuješ zamněstnávat něčím, abys na nic nemyslela. Osoboně bych ti přála spíš ten oddych, volnější režim

Jen doufám, že tě doma podpoří a nebude z toho nějaký mega výpadek příjmu - aby ti to radikální řešení nezkomplikovalo život, ale skutečně pomohlo

Doufám, že to bude dobrý a se svým rozhodnutím se naopak posuneš někam dál  

Zítra (28.01.2016) to vedoucímu řeknu, akorát mám problém, nevím jak mu to mám říct, jako že odchazim tak to vím ale ten důvod jak mu mám vysvětlit? Víš jak já to vidim, tak to nikdo nevidí, tak nevím jak to říkají "normální" lidi?

Mám mu říct i že chodím k doktorovi?  

Uff, to se těžko takhle radí; já taky vidím spoustu věcí jinak, než "normální" takže nevím, jestli jsem ta správná zrovna

Ale teď vážně, pokud vím, obvykle se podávají výpovědi, ta by se měla sepsat. Jak má vypadat si můžeš vygooglit. Já ji nikdy nepodávala, takže přesně nevím. A ta má 2 měsíční lhůtu, to znamená, že dva měsíce od podání výpovědi bys musela ještě tam pracovat. A důvod se udávat nemusí.

Nevím, jaký je tvůj šéf člověk, upřímně - je to dost osobní věc a v dnešní době ještě pořád stigma, mohl by z toho být rozpačitý a jeho reakce by ti třeba nemusela zrovna přiít vhod (vzhledem k tomu, že jsi teď prostě trochu citlivější na všechno, tak abys to nevzala moc osobně) Pokud s ním máš ale hodně dobrý vztah a víš, že je to fjan člověk, pak mu to klidně řekni. Ale myslím, že to není nutnost, musíš si to ještě zvážit sama.

Snad jsem ještě někdo napíše ohledně té výpovědi, ale co jsem napsala je myslím pravdivé. Ale jen tak se sbalit a odejít, to by se dělat nemělo.

výpověď

Něco jsem našla, tak se mrkni kdyžtak

Děkuju moc za pomoc

Pohádala jsem se kvůli tomu s mamkou. Nemám vůbec žádnou podporu.

Když je mi fakt zle, můžu zavolat na ty linku? Jednou mi to tu někdo poradil.

Ano, to jsem byla myslím já a možná i někdo další se o tom zmínil Takže možnné to je a využij toho - volat můžeš třřeba modrou linku. Možná i na jiné, to se kdyžtak zkus mrknout, ale modrá linka je jistota.

Snad se ti uleví, nevím, jak ti víc poradit

Moc ti děkuju. Myslím že potřebuju to probrat a nemám nikoho s kým bych mohla mluvit. Myslela jsem s mamkou ale ta mně odmítla.

To zabolí Třeba až tu informci zpracuje za čas, tak už to bude jiné Tak se drž!

linka

číslo:  549 241 010 a 608 902 410

A nevadí že je to pro děti a mládež?  

Neva! jsou tam pro všechny!

Teď přišla domů ségra a řekla že mám odejít, že najdu jinou práci a možná i lepší. Poděkovala jsem jí.

Tobě broučku moc děkuju! Patří ti velký díky!

Jelikož furt brečim, tak jdu volat na tu modrou linku. Potřebuju opravdu pomoct.

Máš hodnou ségru! Třeba by tě vyslechla a podpořila i v jiných věcech Proteď ale vyzkoušej tu linku, tam to s lidmi umí a jsou empatičtí, hodní, laskaví. Myslím, že ti dají to, co právě potřebuješ

Nemáš vůbec za co a znovu držím palce, a´t se ti dnes (27.01.2016) trochu uleví  

Volala jsem na modrou linku. Zvedla to pani, byla moc milá a poradila mi ve všem.  

Je mi líp, už se mi klepou jen nohy, brada už přestala.  

Řekla mi že psychologa potřebuju a dala mi čísla na dva.  

RIAPS a ještě jedno.  

Mám zavolat zítra (28.01.2016) a někam se objednat, nebo mám počkat na příští pátek co mi řekne pani doktorka?  

Já mám stavy, začínám se nesnášet, jak může takový člověk žít, nemyslim si že jsem zlá, jen k ničemu

Být ttebou, zavolám tam hned zítra (28.01.2016)! Když ti pomohla i po telefonu, co teprv, až se s psychologem setkáš osobně

Není ti moc dobře, takže opravdu nečekej na paní doktorku a sjednej si toho psychologa

Plus do toho, jak tu taky bylo zmíněné, mnozí psychiatři na to mluvení třeba tolik nejsou - nevíme, jak ta tvoje, ale než to zjišťovat a čekat nna setkání, tak radši zvol tu možnost, co ti dala paní z linky.

Věřím, že ti to moc pomůže! A k ničemu rozhodně nejsi, myslím, že máš větší hodnotu, než jiní. Kolik parchantů chodí po světě, ale mají se moc rádi na to, aby o sobě smýšleli špatně. Ty jsi moc hodná, jen toho na tebe prostě bylo moc.

Paní doktorka vyslechla všechno co jsem říkala, a vysvětlila, jen bych potřebovala asi víc o tom všem mluvit a od toho je ten psycholog že jo? Rozebrat všechno do detailu, aby to člověk pochopil. A mohl nějak všechno srovnat v hlavě, škoda že nemám ty kamarádky.  

Lidi nemají potřebu o sobě přemýšlet špatně, přijde mi že nemají někteří ani svědomí a city. Občas mi to tak přijde.

Přesně od toho psycholog je, taky jsem nad tím onehdy přemýšlela a vduchu si říkala, že kdyby měli lidi fungující, otevřenou a komunikativní rodinu a dobré kamarády, nebylo by potřeba psychologů. Chybná, neurčitá komunikace mezi lidmi je možná větší průšvih, než by si člověk řekl.

Myslím, že i s těmi kamarádkami ti pomůže; měla jsi je, ale postupně to vyšumělo. Až se dáš do pohody, tak bude snazší znovu navázat dočasně ztracené kontakty.

Spousta má opravdu vysoké sebevědomí, i když dle mého přísného úsudku by ho mít vůbec neměli , plus do toho sobci a egocentrici a narcisti se mají tolik rádi, že shodí klidně ostatní, ale sebe nikdy. Mají to tak nastavené a těžko je něco přesvědčí o opaku. Ale takový je život, každý jsme nějaký, jen je blbý, když se setká víc odlišných povah, blbě spolu komunikují, nerozumí si, pak to jiskří a hrozí mega výbuch.

Taky jsem ho nikdy dřív nepotřebovala, protože moje máma si semnou dost povídala, i ségra, měla jsem hodně kamarádek, většinou jsme si z tich lidí udělali srandu a člověk bral všechno jinak.  

Komunikace je důležitá a to u mnoha lidí nejde prostě. To je jako s tou pani v práci, nic mi neřekne ale řekne to jiným. To přece nedává žádny smysl.  

Staré kontakty už nenavážu nejspíš, jen jeden se vrátil a vidíme se strašně moc málo  

Jo sobce to znám, s tima se setkávám dost často a lži, to taky.

Každý je jiný, a každý má jiný názor, tomu rozumim, nemůžeme být všichni stejní.  

Myslim, že bych potřebovala tlačítko vypnout/zapnout. Teď bych si přála vypnout a jít v klidu spát.

Tak to je fajn, že jsi to zažila, i to by mohla být další věc, na které by se časem mohlo zapracovat  

A smysl to nedává, prostě jsou takoví, vyhýbají se. Myslím ale, že mnoho z nich nejsou srabové, jak jsou hned označováni. Třeba spíš mají nějaké zábrany, bojí se, netuší, jak by jejich názor pochodil nebo nepochodil. Nebo nemají to srdce to říct na rovinu, co si budem nalhávat, tak, jako je "co oči nevidí, to srdce nebolí", existuje podle mě i "co uši neslyší, to srdce nebolí" třeba jen drbají, jen to jen plytký a zbytečný názor a pro to, že je tak nepodstatný, pak nemají důvod jej sdělovat tomu, koho se to týká. Ale to jsou jen moje vývody, abych ospravednila takové lidi. A možná i sebe

Myslím že chápu tvé vysvětlení.

Já zase říkám: Co oči nevidí, to srdce nebolí, co uši neslyší, duši netrápí. Netušim jak jsem na to přišla, možná jsem to někde četla, zůstalo mi to v hlavě navždy!

Co znamená plytký prosím?

Máš pravdu je to zbytečný, jen mě mrzelo že to neřekla mně ale tak to vidím jenom já.

Plytký - je třeba talíř, čili opak od hlubokého. Takže jsem to myslela obrazně "plytký názor" - nehluboký, bezvýznamný názor.

A ten citát, ať už vyčtený nebo tvůj vlastní je naprosto výstižný! Asi opravím ten svůj

Nicméně je samozřejmě nespravedlivé, jestliže tě nehezky pomlouvala za zády, ty ses o tom dozvěděla (což ona asi ví) a ani to ji nedonutilo k nějakému vysvětlení. I v tom lze ale najít něco pozitivního - máš ráda pravdu, hledáš ji a sama ji i vyjadřuješ. To je správný!  

Jen jde o to, aby ses tím tak neužírala. Ji nezměníš, spíš z toho může plynout do budoucna poučení - víš, že takoví lidé jsou a bude třeba snazší je rozpoznat a nebrat je tak vážně, nebo s nimi vůbec nenavazovat kontakt. To už tu bylo, tuším, taky někde řečeno

Dnes (05.02.2016) jsem byla u paní doktorky.  

Všechno jsem jí řekla a poradila.  

Snažím se změnit svoje myšlenky a začínám vidět vše jinak.  

S mamkou si víc povídáme takže je mi i díky ní lip. To ona zná mou situaci nejlépe.  

Kamarádka jediná kterou jsem měla když sem ji řekla že chodím k psychiatričce, tak se už neozvala.  

Minulý měsíc mi bylo dost zle ale teď už je mi líp.  

Ale je to pro mě dost těžké ale bojuju.  

Začíná se to hýbat lepším směrem

To asi nejspíš díky vám tady  

A hlavně díky tomu, že na sobě pracuješ

Pracuju na sobě, zatím mi to docela jde.  

Jen mám otázku: jak mám odpustit té pani, jistě všichni ví o které píšu. Dneska (08.02.2016) se mně zeptala jak sem se měla o dovolené,  měla sem v pátek volno, řekla sem že sem si to užila.  

Ale nemůžu se na ní podívat. Ani ona se nedívá.  Jednou na mě křičí, pak je nepříjemná a pak se mě ptá co sem vařila a tak, dělá mi v hlavě guláš.  

Mluvila jsem o tom s paní doktorkou. Řekla že mám být právo naštvaná, což je pravda.  

Ale já už se s ní asi bavit nechci, jen asi neví proč, a paní doktorka říkala že jí to můžu říct že vím co o mně říkala. Semnou je to těžký sem strašný cíťa.  

Mluvim o tom s mamkou o všem ale tady mi taky poradíte.  

Už rozumim slovu.

Taky se mi moc líbí, dost často si ho říkám. Klidně si ho oprav

Mám v posteli vrnícího kocoura, musim drbat, aby se neurazil

Myslím že to neví, že já to vím. Nedonutilo by jí nic, aby mi něco řekla, jsem jí ukradená, kdybych umřela je jí to jedno.

Ano už sem se poučila a vím jaký lidi jsou, spálila jsem se a už nevěřím. Myslím, že nenavazovat kontakt bude nejlepší.

Sleduji Vaše téma už delší dobu a nechápu jedno.

Před mnoha lety jsem měla stejný problém. Cestou do práce jsem najednou začala brečet a nešlo to zastavit. Tehdy jsem učila.

Manžel mě odvezl k lékaři, doslala jsem nějakou injekci na uklidnění a PN.

Po týdnu mě odeslali k psychiatričce, pak na hospitalizaci, kde jsem byla 3 měsíce.

Byly to deprese, které se opakovaly.

Teď beru pravidelně léky.

Není mi jasné, proč musíte Vaši situaci řešit výpovědí.

Možná by stačilo být nějakou dobu na neschopence (předpokládám, že ve Vašem stavu stejně moc pracovat nejde), a všechno řešit později s odstupem a nadhledem.

Držím palce

Je zvláštní jak se jeden člověk v práci úplně otočí proti vám.  

Křičí na vás a je dost nepříjemný. Podívat se na mě nemůže.  

Mluvím o té hodné paní. Opravdu nerozumím tomu co se stalo ale vím že se jí teď bojím, bojim se jí na něco zeptat, pracovně když musím.  

Já držák, nebrečim kvůli tomu, zatím se držím.  

Jen tomu vůbec nerozumím. Proč se tak chová. Ty ostatní v práci se jí smějí že se tak chová ale já se jí nechci smát.