Téma: Obsedantně kompulzivní porucha (OCD) - zkušenosti, léčba, rady, diskuze

Medvěde, tak nevím, nevím, ale já také několikrát kontroluji zamčené dveře a to celý život, co se znám.

Chichi... Pavlo, to jsme na tom stejně i když já víc kontroluju plyn, vodu.

Medvěd má zřejmě na mysli až chorobnou úzkost z toho, jestli něco neudělám, tak se stane něco hrozného, a proto to dělám pořád dokola aaa.... Tohle je psychická záležitost. Znám paní, která z těchto neustálých zbytečných úkonů skončila na antidepresivách.

Myslím, že je asi nejlepší najít odbornou pomoc.

 Pavlo, Zatím vše kontroluju tak 3x při odchodu z domu, až to bude 5x tak jdu za Chocholouškem.

Tepu, to je sranda, ale zase když se na to kouknem z druhé strany, tak je vidět, že máme smysl pro zodpovědnost, že jo?  

Tak 2% lidí je hodně, že?

Co já vím, tak OCD léčí psychiatr léky.. při vážnější formě samozřejmě.

Jinak také pomáhají terapie.

Ono to není až taková legrace, jak si myslí pisatelé nademnou. Bohužel. Zní to třeba vtipně, určitě plno lidí si dělá rádo srandu z lidí kteří trpí nějakou poruchou... ale to už spíš poukazuje na poruchu osobnosti která se týče jich..

Kdybyste četla pozorněji, zjistila byste, že legraci si děláme jen my dvě mezi sebou, nikoli  z lidí, kteří touto  OCD poruchou trpí. Nikdy bych si z nemocných lidí legraci nedělala. V opačném případě bych mezi nima asi nemohla pracovat a pomáhat jim. Nikdo nevíme, co nás ještě může v životě potkat.

 Urážky si příště laskavě odpusťte.

Kdybyste četla pozorněji,  zjistila byste, že legraci si děláme jen my dvě mezi sebou, nikoli  z lidí, kteří touto  OCD poruchou trpí. Nikdy bych si z nemocných lidí legraci nedělala. V opačném případě bych mezi nima asi nemohla pracovat a pomáhat jim. Nikdo nevíme, co nás ještě může v životě potkat.

 Urážky si příště laskavě odpusťte.

tak hele klid jo, ona to taky nemusela vedet a nicmene to vubec neni zadna sranda. jo a ja myslim ze jsem na tom nejhur protoze ja dokonce kdyz pisu tak obtahuju pismena osmkrat a vice. kdyz rozsvitim jakekolv svetlo tak ho musim zhasnout a rozsvit dokonce sestnackrat a vickrat a porad blikam az do zblazneni. a jakoukoliv cinost musim treba vickrat delat dokonce i 28krat a vzdycky musim skoncit sudym cislem. bo trojka treba nesouhlasi vubec. treba i ctu potichu rychle dokolecka opakuju to co jsem si precetl v knizce tak opakovane si to ctu. to delaji ty impulzy, nebo kompulzy. ale musim to udelat peclive i hodnekrat kdyz jsem sam. kdyz jsem z nekim ve spolecnosti tak to skoro vubec nedelam, protoze vim ze to je nenormalni a lidi by to postrehli, ale jsem rad ze nejsem sam. a co je nejhorsi ze moje mamka ma uplne stejnou nemoc, jenze samozrejme to drzi v tajnosti a myslim ze vi ze to neni normalni co dela a postrehla jsem to u ni hodnekrat treba rozepina jakykoliv zips dokolecka. spis se mi smeje kdyz ji rikam ze ma nemoc. a 

Opakováním úkonů (počítání, mytí rukou, zamykání, vyhýbání se šlápnout na určité místo na chodníku, utírání prachu, hromadění nesourodých věcí v bytě atd. ) se nemocný nesnaží překonat nějakou svoji utkvělou představu, ale překonává tím svoji úzkost, která je neovladatelná, nedá se odklonit - a v podstatě ho velmi ničí. Bojí se nevykonat svůj bizarní rituál, protože se domnívá, že by to  opomenutí uškodilo jemu nebo někomu blízkému. Žije ve svém bludném světě. Pomoc je v psychoterapii a v psychatrické medikaci. Jeho rodina potřebuje poučení, jak k němu přistupovat, v čem podpořit, v čem naopak ne. Obě strany budou potřebovat čas... a velmi, velmi mnoho trpělivosti.

Opakováním úkonů (počítání, mytí rukou, zamykání, vyhýbání se šlápnout na určitémísto

 na chodníku, utírání prachu, hromadění nesourodých věcí v bytě atd.) se nemocný nesnaží překonat nějakou svoji utkvělou představu, ale překonává tím svoji úzkost, která je neovladatelná, nedá se odkloni (2014) t - a v podstatě ho velmi ničí. Bojí se nevykonat svůj bizarní rituál, protože se domnívá, že by to  opomenutí uškodilo jemu nebo někomu blízkému. Žije ve svém bludném světě.  Pomoc

 je v psychoterapii a v psychatrické medikaci. Jeho rodina potřebuje poučení, jak k němu přistupovat, v čem podpořit, v čem naopak ne. Obě strany budou potřebovat čas… a velmi, velmi mnoho trpělivosti. presne tak ja mam tu nemoc. a rikate uplnou pravdu to co pisou na internetu to je uplna blbost. je to presne tak jak to rikate. lidi co pisou ze to je nejaka predstava nebo pisou nejake jinaci blbosti vubec nemuzou znat ani jednoho cloveka kterou tu nemoc ma.

Já už zde několikrát zmiňovala metodu kineziologii. Je účinná a obourává různé bloky, návyky na kouření apd. Má, ostatně jako vše v životě své zastánce, tak odpůrce, zejména těch, kteří nevyzkoušeli a nic o tom neví.... Každá mince má holt dvě strany.

V hlavičce takto "postiženého" člověka se nějakým zážitkem "něco" zablokuje, a ten blok je třeba rozpustit...  

Hezký, slunečný den Medvěde

Já například, kdykoliv jdu někam, kde budu dělat něco důležitého (test nebo prezentace ve škole, prostě něco na čem mi záleží aby to dopadlo dobře), s hysterickou přesností překračuju čáry a předěly na zemi pravou nohou neřešim to nijak, nemám to v důsledku žádného traumatu a ani mě to moc neobtěžuje, i když teda občas je to dost náročný

  Já zas počítám okna.... sudý počet= bude to OK

                                       lichý počet= dopadnu KO.   Ale je to blbej zlozvyk, to přiznávám....

To bych nemohla, měla bych tendence švindlovat aby mi vyšel sudej počet, a hlavně bych se bála že to nechávám příliš osudu... Zato překračováním čar mám dobrej výsledek čistě ve svojí moci

Jde o psychiatrickou nemoc. Má rada aby taková osoba navštívila psychiatra je asi zbytečná. Léky mohou pomoci, ale asi i správně vedená psychoterapie.

Jednoho kluka s obsedantně-kompulzivní poruchou jsem znal. Vím, že hrozně dbal na hygienu (furt se koupal, sprchoval), pořád chodil kontrolovat jestli v koupelně zatáhl kohoutky, kontroloval, jestli má perfetkně poskládané oblečení a kontroloval jestli má vypnutá světla v pokojíku. To dělal třeba i 3-4x než se uklidnil. Jemnoval se Jirka.

Ahoj, ja tuhle chorobu mam...

Prosím Vás uklidněte se, tady do sebe jedete jako by se měl zbořit svět. -) Já mám úzkostnou poruchu se známkami  obsedantně kompuls. poruchy. Je to opravdu nutkání až k přehnané opatrnosti, která se zejména může převalit  jak do sfér své ochrany a víry v něco špatného, tak i v těžkou hypochondrii, bych řekla Příklad:  Jdu z domu a vracím se 2krát , nikoliv 5krát, že jsem nevypla žehličku, pokud žehlím. Nevypla sporák pokud jsem vařila, mám úzkost, jestli jsem snědla fakt jen jeden Rivotril, když si beru dávku později večer a mezitím usnu a jsem rozespalá-tady už se to otáčí. Mám strach, jestli nejsem vážně nemocná, protože neustále mám nějaký problémy-něco mne bolí. Tohle je soubor pak několika psych. poruch, kde jde zejména prvotně o poruchu osobnosti. Ale ten člověk myslí normálně, většinou toto si myslím postihuje lidi inteligentní, takže pokud to o sobě víte, vměstnejte si do hlavy myšlenku, že je vše v pořádku, protože trpíte touto poruchou a překonávejte určité mety ve své hlavě a ono to půjde. Už nechodím a nekontroluju vše, jen trpím  depresí, která je na hypochondrickém podkladě a každý druhý den mi je hrozně zle. Všechny tyhle věci se dají zvládnout opravdu terapií, vůlí a nadhledem, pokud je toho ten člověk tedy schopen, v počátku jistě. Takže dostačující? Ahoj lidi- Dituš

  Jojo, hlavně klid a nohy v teple....   Já se vracím k autu, jestli je opravdu zamčeno....

Tohle jsem pravděpodobně prožíval a díky Bohu jsem z toho venku! Byl to jeden z projevů úzkostně depresivních stavů, kterými jsem trpěll 3 roky a konkrétně OCD mě jednou dovedlo až na ps. kliniku. To mi nepomohlo, ani antidepresiva, ani psycholog; ničemu z toho ani nevěřím, snad jen tomu psychologovi, pokud je dobrej. Mě pomohl přechod na přírodní stravu a detoxikace organismu, konkrétně třeba zbavení se zubních plomb a postupně i rtuti z těla. To nejhorší má za sebou a je to čím dál lepší.

Tomáši, vážně to šlo takhle, jak píšeš? Já už trpím ocd dvanáct let, je to už v dost těžké formě, pomalu se nemůžu hnout z domova, a i doma jsem jistě všem na obtíž svým otravováním, zda si umyli, vypláchli, převlíkli apod. Je to fakt strašná nemoc, dříve jsem to neznala. A také bych ráda s ní nějak už zatočila, pořád mám pocit, že je potřeba něco odblokovat z dětství a hlavně se psychicky posílit, protože moje starosti byly vážné extrémní zátěží..   

Dobrý den, půl roku jsem tady z nedostatku času nebyl, tak se omlouvám. Teď nevím, jestli to, co tu napíšu, někdo ještě bude číst, ale pokusím se. Co jsem napsal před půl rokem, bylo pouze ve zkratce. Opravdu, OKP jsem 3 roky měl a nyní ji téměř 2 roky už nemám. Zmizela okamžitě, jakmile jsem přešel na přírodní bezlepkovou stravu a již jsem tyto stavy nikdy nezažil. Většina psychických problémů (dále epilepsie, schizofrenie, roztroušená skleroza, autismus, deprese, alzheimerova choroba, parkinsonova choroba, asi i downův syndrom) jsou vyvolávány velkým nadbytkem lepku ve stravě, rtuťí (hlavně z plomb a očkování, byla i soudní kauza), a hovoří se i o mléku, protože mléčná bílkovina kassein působí podobně jako lepek, je to potrava pro tele a pro člověka není přirozené. Já ale již 20 let mléčné výrobky nekonzumuji, jedl jsem zdravě jako málokdo  a to co mi pomohlo na OKD, bylo pouze a čistě vynechání lepku ze stravy. Následně jsem provedl i zbavení se amalgámu, detoxikaci, půst, protože určitý mozkový problém (nikoliv OKD) přetrvával. Kromě OKP odešly následující choroby: dráždivý tračník, únavový syndrom, afty, zubní kámen, kvasinkové infekce, vypadávání vlasů, suchá kůže, jeden mužský urologický a jeden mužský sexuální problém. Ale hlavně to bylo po vynechání toto lepku.

Moje strava je nyní množstevně v tomto pořadí:

Ovoce, zelenina, bezl. obil. (pohanka, celoz. rýže, jáhly, kukuřice, .. ), ořechoviny (ořechy a olejnatá semena, z toho domácí pomazánky), luštěniny, med. To je takřka vše, co jím.

Naučil jsem se dělat bezlepkové nekvašené placky v kontaktním grilu.

Tuto stravu jedla většinou celá 6členná rodina. Bohužel jsem ale prožil rozvod. U 7mi letého syna se 2 měsíce po přechodu na klasickou stravu sestávající z kupovaného pečiva, mléka, kuřat a podobně se následně vyvinula epilepsie. Pro ženu je to bohužel další důvod, proč mi syna omezuje do péče, proč epilepsie vznikla jí vůbec nedochází. Věří lékařům.

Pokud by někdo chtěl další zkušenosti, rady, tak je možné na tovognar@gmail.com, nebo 606684343, sem moc nechodím.

Lepek jako neurotoxin

Dětský gastroenterolog Rodney Ford byl ve své praxi překvapen ohromným počtem pacientů reagujících na gluten a zaskočen širokou škálou jejich příznaků. Ale jak může lepek způsobit takové zdravotní obtíže tolika lidem a v tolika různých projevech? Po deseti letech studia konkrétních případů došel k vysvětlení:
Jde o neurologický problém. Gluten je totiž neurotoxin. Narušuje nervové dráhy organismu a postupně poškozuje mozek a nervy těch, kdo jsou na něj citliví. Zdaleka nejen ti, kterým byla diagnostikována celiakie.

„Každý z orgánů v těle disponuje nějakou formou mozkové nebo nervové kontroly, “ vysvětluje doktor Ford. „Lepek může narušit citlivá nervová vlákna, která kontrolují funkci střev. Jejich selhání následně vede ke všem těm zažívacím potížím, které už byly pečlivě popsány. Gluten ale navíc může přímo ovlivňovat funkci mozku, vedoucí k primárním neurologickým příznakům často doprovázejícím přecitlivělost na lepek. Proto se po přechodu na bezlepkovou dietu zlepšuje stav lidí s roztroušenou sklerózou nebo Downovým syndromem.

Několik let po doktoru Fordovi potvrdila gluten jakožto potenciální neurotoxin i studie doktora Mariose Hadjivassilioi a jeho týmu. Soustředil se v ní na pacienty, kteří nevykazovali příznaky celiakie, ale nervového poškození. A nalezl souvislost mezi tzv. idiopatickou neuropatií (tj. poškození nervů z neznámé příčiny) a přítomností genů glutenové intolerance (HLA-D.

Zdroj a seznam dalších chorob:  Ve spárech lepku

Ty informace jsou zveřejněny i jinde, např  http://uzkost-deprese.webnode.cz/,  http://www.magazinzdravi.cz/paradox-zvany-gluten, atd.

Strava především pro odstranění psychických problémů se nazývá GFCF

Já mám OCD a největší potíže s touto nemocí mám na psychiatrii. Kdyby se můj stav zhoršil tak by to ale asi nikoho nezajímalo, i když mi můj rozum velí že by byl nesmysl mě tam zase zavírat. Nedělám si legraci je to opravdu tak systém se mnou nepočítá. Léky který se na to dávají mají bohužel vedlejší účinky. Pokud berete jeden druh léku tak to většinou ještě jde ale pokud berete dva, tři a víc druhů tak to způsobuje u mužů potíže s erekcí, neplodnost, osteoporozu zvětšování prsních žláz což je gynekomastie, nebo se může objevit i výtok z prsou. Souvisí to se zvýšenou hladinou hormonu prolaktinu v těle. U žen si vedlejší účinky nepamatuji ale kdo se o tom chce dozvědět víc atˇ si zadá do googlu slova prolaktin, psychofarmaka. Nespletl jsem se to co jsem napsal jsou opravdu vedlejší ůčinky psychofarmak u mužů. Psychiatři to samozřejmě neradi přiznávají nebo bagatelizují protože potřebují aby každej poctivě papal tabletky. Doporučuju zkusit alternativní způsoby léčby a nenechat do sebe cpát příliš mnoho léků.

Zdravím diskutující,

touto zákeřnou a strašnou nemocí trpí přítelkyně. Je to již ve velmi pokročilé fázi a to takové, že nutí vykonávat kompulze i mě. Největší zátěží je fakt, že nemůžeme dělat věci paralelně, čili pokud ona vykonává kompulzi, nemůžu já dělat vůbec nic, jinak ji to narušuje onen rituál. Je to strašlivé peklo a nám docházejí síly. Už několikrát jsem to chtěl vzdát, ale nevzdal. Chci pomoct.

Pár příkladů rituálů, které ji (nás) tíží:

- x-krát rožnutí/zhasnutí světla

- i z jiné místnosti vnímá, co já dělám, tedy např. slyší otevření ledničky, potom tedy ještě x-krát ji musím zavřít/otevřít

- x-krát umývání rukou

- našlapovaní do sektorů

- doteky (řeší počet doteků a v poslední době způsob, intensitu)

Je to šílené, tráví tím mnoho času a je to děsně tvrdohlavý beran, jak ji tedy přesvědčit, že musí navštívit odborníka?

Ahoj všem,

kiwi, vím, že být s nemocným OCD musí být občas velmi těžké a vyčerpávající. Myslím, že zdraví člověk nemůže nesmyslnost myšlenek, který daná osoba má snad vůbec ani pochopit (nemocný vždy ví, že jeho myšlenky jsou naprosto iracionální a nesmyslné, ale úzkost je tak až nesnesitelně silná, že si musí pomoci zmiňovanými komulzemi. Ty ovšem uleví pouze na chvilku a za chvíli se vynoří obsese jiná.

V žádném případě nevykonávej s přítelkyní kompulze, tím ji VŮBEC nepomůžeš ba naopak, nemoc v ní prohlubuješ. Jak zvládá přítekyně běžný život, chodí do školy? do práce...

V první řadě ji přesvěč, že je nemocná, že to není její chyba, a že se dá OCD léčit antidep. , KBT terapii.

Sama bojuji asi 10 let, nyní jsem se také zhoršila, ale budu bojovat a jsem rozhodnuta tuto mrchu porazit.

V případě zájmu mi můžeš napsat na mineba@seznam.cz.

No, myslím, že nejhorší je právě to vědomí iracionality. Že je to blbost, zbytečnost.

Jak bojovat? V první řadě je na to potřeba prostor - ekonomický, časový, sociální, takže nejlepší varianta, zařídit si volno, s dostatkem zdrojů a odizolovat se od lidí.

Pak si udělat nějaký denní funkční plán. Což pro člověka s ocd nebude problém , jelikož promýšlí a má zpravidla promyšlené veškeré své jednání dopředu.

Poté si nakoupit tak na týden zásoby, aby nikam nemusel, protože cesta mhd, vlakem atp. , popř i autem, ale pak následná konfrontace s lidmi v marketu, dotýkání se madla nákupního košíku atp. , je asi to nejhorší co takovému čl. můžete udělat.

A pak, v situaci kdy se nebude muset obávat, že mu někdo naruší rituály, kdy je bude moci všechny vykonat, se jeho stav zlepší. Minimálně bude šťastnější, takže se to nezhorší, a začne pomalu zlepšovat. Důležité je netlačit, to vede jen k potlačení symptomů, neřešení hloubky nemoci.

Moje zkušenosti - pokud vás šoupnou někam na vojnu, atp. , tak takový člověk přežije, ale tak, že to vše potalčí hluboko do sebe, a pak, když má zase někdy možnosta a svobody, tak to vyleze. Proto je jediným řešením, jak to dopravdy odstranit, udělat si ten prostor, viz výše, a konfrontovat se s tím.

Prášky bych bral jen pokud hrozí nějaká nevratitelná újma na zdraví, jako sebevražda. A ještě info, člověk se toho nikdy nezbaví, resp. jde to pomocí prášků a drog, ale ty výrazně otupí celou osobnost, což většina lidí s ocd nechce - podotýkám, že jsou většinou inteligentní a možná i díky ocd, často vynikají v činnostech, kterým se věnují, protože jsou nucení je neustále opakovat, dovádět k dokonalosti (dobré třeba při studiu) - tedy pokudy jim jiné rituály, jako např. hygiena nepřerostou přes hlavu.

Bohužel ocd propuká většinou kolem 20. roku života, kdy člvověk, pokud nemá movitější rodiče, ještě většinou nemá dostatek prostředků aby si ten prostor zařídil. Takže takový člověk je zpravidla někde na koleji, s relativně dobrými výsledky, a najednou mu ta sdílená sprcha s 50 další začně vadit. K tomu ještě strest, na čtyřlůžáku nedostatek soukromí na konfrontaci vlastních myšlenek a bum... je to tam. Vynikající známky a výsledky s vůní save a počátky izolování se o nechápavého okolí. Ale jak říkm, potlačit se to nechá, popř. vzít i prášky. Risk je v tom, že když ho pak vypustíte někám, kde bude svobodný, a bude si moci najednou svobodně vykonávat všechny ty nuceně potlačené rituály, tak se možná zblázní, sesypea neunese to.

Ahoj,  

myslím si, že tvůj návrh řešení - izolovat se je hloupost. Nevím jestli ty OCD trpíš, ale já ano a vím, že izolace nic nevyřeší! Naopak uvede tě do fungování v něčem jiném než v realitě. Nehledě na to, že OCD není jenom o puntičkářství, takže spoléhat na to, že pro člověka s OCD nebude problém udělat si denní plán není úplně dobré. Co si o tom myslí ostatní, kteří touto nemocí trpí? Díky.

Ahoj,  zdravím všechny.  Jak dobře tohle znám.  Přátelé. Po třinácti letech zkušenostmi s nemocí, s diskuzemi, s výsledky, s recidivou atd. , jsem nabyla dojmu, že ocd je neskutečně těžká choroba, velmi málokdy vyléčitelná, s poznatky na úrovni roku raz dva, s psychiatry mnohdy k ničemu, s léky utlumujícími mozek, milování, citové prožitky, ovšem netlumící ocd. Možná mě tu teď někdo bude stavět na pranýř, ale pouze nalívám čistého vína. Ano, věřím, že někomu antidepresiva pomohou, věřím, že někomu psychoterapeut, někomu kbt. Ale jen některým formám ocd. Pak jsou tu těžké, dlouholeté a psychiatry zanedbané stavy, kdy pacient nesáhne na madlo v autobusu, na nákupní vozík, možná i na nákup samotný. Jak ten může absolvovat kbt v Bohnicích? Jak tam může ležet na lůžkovinách, jíst, užívat wc? Z čeho si má pobyt zaplatit? Z čeho si má zaplatit dojíždění do šestitýdenního stacionáře, když je např. z Písku? Všechno tady troskotá na absenci osvěty, na absenci ozdravných pobytů, a to né jedno pcp v Bohnicích, ale více a po celých Čechách. O to více by se k lékaři a na léčení dostalo pacientů a hlavně dostali by se tam mnohem dříve, když se dá nemoc ještě kočírovat. Poslední rok se snažím zahýbat právě s osvětou. Nemoc ocd totiž mnohdy nediagnostikuje ani psychiatr, nezná ji chirurg, gynekolog… Proč, ptám se? Víte, že pacientů s ocd je stejný počet jako např. s lupénkou? Lupénku zná každý, jak je to možné? Každý lékař, úředník atd. lupénku pochopí. Proč nepochopí ocd? Proč nemocným ještě více stěžují život výsměchem či nadáváním? Zaslouží si to? Ne, oni si opravdu nemoc nezpůsobili, jako např. drogově závislí, kterým se věnuje takové množství peněz, pozornosti a péče, až je to v porovnání s jinými problémy neporovnatelné. Neumím vyléčit ocd. Ale strašně chci udělat něco pro nemocné, aby se jim nerozpadaly vztahy, aby trpěli míň atd. Přidá se někdo s nějakým dobrým nápadem?

Dobrý den, prosím poraďte mi. dnes jsem se poprvé dočetla, že existuje takováto nemoc a hodně mi do sebe zapadlo. měla jsem velice špatné dětsví. rodiče alkoholici, takže nevalná pověst rodiny. na to následovala dlouholetá šikana, nulové sebevědomí, strach z lidí atd. odmalička jsem ten problém řešila tím, že jsem se škrábala. a škrábu se do teď. nemůžu si pomoct, když se nepoškrábu jsem nervozní, roztěkaná a pořád na to myslím. když se poškrábu jen trochu, nemám duševní klid, dokud vše nestrhnu. jsme schopná jeden bolák strhávat i na 5x, jak se snažím odolat. ale nikdy se mi to nepovede. mám prostě nutkání si vše trhat i několikrá denně. jsem z toho zoufalá, mám jizvy po obouch nohách a na většině částech těla, které se dají schovat. poslední dobou taky neustále kontroluji dveře. dokud nedám klíče do zámku, mám stále pocit a strach, že někdo vtrhne do bytu. už nevím, jak se zbavit té nutnosti se škrábat a taky nevím, co to se mnou je, že vždycky selžu a rozškrábu vše, co na těle mám. mám 2letou dceru a bojím se, že u mě uvidí škrábání a začně s tím taky. prosím, můžete mi někdo poradit, jestli se jedná o ocd? děkuji všem

myslím, že léky na OCD by se to dalo dobře řešit

takže si myslíte, že se jedná o ocd? a jak mám v takovém případě pokračovat. mám zajít na praktickým lékařem?? děkuji za odpověď

Zdravím,  

o OCD se možná u Vašeho případu nejedná, uvažovala bych o určité možné formě sebepoškozování, ale to podle Vašeho popisuje není jednoznačné. Každopádně doporučuji najít si psychoterapeuta. Psychiatr a léky pomohou jen na syndromy, ne na příčinu. K lékům se vždy můžete nakonec přiklonit a mohou terapii podpořit, ale doporučuji až po spolupráci s terapeutem (psychoterapeut, klinický psycholog).  

janča: dobrý den mám problém můj 22letý syn je mentálně postižený a má i obsedantně kompulsivní poruchu tzn že opakuje slova ale poslední dobou to chce ode mě opakuju mu to jednou dvakrát, ale on chce aby mu to člověk říkal do nekonečna, pak začne vyhrožovat různě sem z toho dost špatná poradí mi někdo? jak na něj? měl by někdo nápad nějaký budu ráda, Pak už zvýším hlas a křičím nevím si rady. janča

Jančo ahoj, prosím Vás, tu ocd synovi diagnostikoval psychiatr? Není tam třeba pochybnost, že jde o něco úplně jiného, než je ocd? Nemáte tu pochybnost Vy? Týká se to jen opakování slov? Bere syn nějaké léky?

ano tu diagnozu mám od psychiatra, bere deně 21prášku a ještě rivotril 45kapek. jana

Jano, to je šílený, to množství prášků. Musí to být pro Vás velmi těžké. Teď jde o to, na co ty léky jsou, předpokládám, že 21 jich není jen na ocd. Mně napadá jediné - znova všechno probrat s lékařem psychiatrem, třeba i s jiným, také s psychologem i s internistou… jestli je prostě tolik léků potřeba, aby se nějaké netlouklya naopak tu agresivitu nezpůsobovaly. Možná je sám syn dost zoufalý, nevím, jaká je s ním komunikace. je to hrozné pro nepostiženého, tak jak musí být asi jemu, když třeba nedokáže všechno tak dobře vyjádřit. Velmi s Vámi soucícím,  vím, jak šílí moje rodina, když je otravuju s mými rituály, nutnými, tak jak musí být Vám, když chcete dítěti pomoci za takovýchhle podmínek.    

Dovoluji si upozornit, že v jednom tématu lze psát reakce pouze pod jednou přezdívkou z jednoho počítače. V opačném případě jsou porušena pravidla webu bod č. 5.

Přezdívky:

• tyna 21
  
• janubalinka

Tak co, zkusil se ještě někdo dát na bezlepkovou stravu kvůli zdraví svého mozku? Detoxikace?

Ahoj Cynty,

ráda bych se s Tebou zkontaktovala na : cdproblem@seznam.cz">ocdproblem@seznam.cz

Během posledních měsíců pozoruji na 21 dceři příznaky OCD. Jsem zoufalá a mám pocit, že se to každý týden zhoršuje, hlavně teď - ve zkouškovém období. K lékaři jdeme až za2 týdny.

S nemocí máš dlouholeté zkušenosti. Uvítala bych jakoukoli radu. Předem děkuji a přeji nejen Tobě, ale všem kteří bojují s touto nemocí, hodně síly a oporu u svých blízkých.

Rozumím Penetko… kampak Ti mohu napsat?

 Ptej se na cokoli, ano zkušenosti mám opravdu velké, jak s podobami této nemoci, tak s léčbou…

Ahojte, našla jsem na téma obsedantně kompulzivní porucha (OCD) vznikající stránku, kde tyto problémy s úzkostí a kompulzemi komentuje i MUDr. Jan Cimický. Jsou tam už příklady různých případů tohoto onemocnění a autor tam uvádí, jak se u něho nemoc rozvíjela a co proti tomu dělal. Stránky se budou dál rozšiřovat. Mrkněte, třeba vám to pomůže:
 www.kompulze.cz