Téma: Obsedantně-kompulzivní porucha OCD - pozná ji psychlog nebo psychiatr?

Docela by mě zajímalo, jestli se věnuješ nějakým koníčkům, nebo co tě baví, co děláš ve volném čase. A co rodiče, jaké máte vztahy?

S rodiči i okolim mam opravdu dobry vztah a mam spoustu kamaradu. Pred okolim se chovam jako ze nic a snazim se nic nedavat na jevo. Mamka se taky dost divila potom co se to dozvedela.  

Spíš nez ze by to vnimalo okoli to dusim v sobe. Na pohled jsem vesela holka ale vevnitr jsem hodne smutna a dost me to trapi.

Ale myslim ze dlouhodobe rozdily jsou na me videt. Treba ve skole jsem driv byla mezi zaky i ucitelky znama jako hlucna a ukecana ale ted jsem takova mnohem tisi.

Konicku mam hodne. Jezdila jsem na koni, letos (2016) jsem teda zrovna skoncila a tancuju, hraju hazenou, volejbal, a chodim na dramaticky krouzek.  

Ptám se, protože moje ségra kdysi měla podobné vtíravosti a v dospělosti to samo ustoupilo. Nikdy u žádného psych. nebyla, tehdy se to tak nebralo.

Přiznaky a projevy obsedantně-kompulzivní poruchy jsou uvedené zde.

Domnívám se, že to co uvádíš je tato nemoc.  

Léčba spadá do oblasti psychologie a psychiatrie, jak správně uvádíš.  

Tak.

Příspěvek smazán správcem webu.  

Ja mela za to ze psycholog leky predepsat nemuze a psychyatr ano. Takze tedy. psycholog ocd pozna take?  

Jinak dekuju moc za odpoved 

Příspěvek smazán správcem webu.  

Neznám psychologa, který předepisuje psychofarmaka.

Příspěvek smazán správcem webu.  

Paní Plamínková  Umírám smíchy 

Na druhou stranu pí. Plamínková se pohybuje v oboru, takže o tom ví nejvíc ze zdejších přispívajících. I když pacientů tu je asi též nemálo .

O farmakách toho moc nevím, teda vím, že se může od specialistů poslat pro prášky k praktikovi, no to, co píšete. Nebyla jsem si jistá, jak to je u psychiatrů, ale našla jsem tento článek <- stačí kliknout.

Příspěvek smazán správcem webu.  

Tak to mě mrzí, snad jsem nedotkla . Myslím, že k tomu stačí melancholie, pak nějaká, spíše negativní změna v životě a rozhodně to nemusí být jen reakce na vysloveně tragedii, stačí dlouhodobější problémy…

U některých je to otázka nerovnováhy hormonů v mozku, to jsou ti, co mají tzv. "pravou depresi".

Věnujte se koníčkům, jakkoliv se zaměstnávejte, to je hodně důležitý, jinak se člověk nevědomě zaobírá až příliš sám sebou a sám se trápí, páč opustil pozitvní věci… nebo ony opustily jeho (? ) Ale ani za to člověk mnohdy nemůže, občas se asi každej utlumí v zájmech, citech nebo čemkoliv jiným. Když to přejde do deprese, tak je to docela průšvih.

No, doufám, že se vám bude dařit jen líp a líp!

Dobrou  

Oline, slečně je teprve 14 let, tak asi těžko bude vědět jaké léky.

Já si myslím, že toho bude u Tebe na řešení více a to i pro psychologa. Je dobře, že jsi k němu objednaná. Neboj, psycholog pozná, zda-li Tvé starosti, potíže a trápení jsou jen k řešení pro něj, nebo i pro psychiatra. Podle mého názoru usoudí, aby jsi minimálně docházela k němu, případně pozná, zda-li potřebuješ i pomoc psychiatra a tu také rodičům doporučí. No a pak, když už Tě mamka objednala k psychologovi, jistě Tě objedná i k psychiatrovi, když to psycholog doporučí.  

Takže, že nejsi v pohodě a potřebuješ pomoc je jasné. Ale netrap se tím, jakou případnou diagnozou trpíš. Až si s Tebou psycholog popovídá, bude vědět více a bude se Ti snažit pomoci on sám + případně Tě odešle i k psychiatrovi. A aby Ti mohl pomoci, když už k němu jdeš, snaž se být k němu upřímná = řekni mu narovinu co a jak tak, jako to píšeš tady nám. Neboj se toho, určitě Ti pomůže a poradí, nejspíše i Tvým rodičům, když je Ti 14 let 

Děkuju moc za odpověď a za uklidnění.  

Jedine čeho se bojim je ze nebudu rikat sama ale bude se me muset ptat. A jestli bude tam se. mnou i mamka tak nevim jestli se dokazu sverit. Pred mamkou se dost stydim. Ale budu se. snažit a dekuju za rady.  

Neboj se toho, to nevadí, když nebudeš vědět, tak se Tě psycholog sám zeptá, on už bude vědět jak a na co. A nemyslím si, že si bude s Tebou povídat spolu s mamkou. Možná jen chvilku na začátku, ale pak by si měl povídat jen s Tebou. No a pak, až budete hotovi, tak mamce řekne, co doporučuje dál. No a mamce určitě neřekne každé Tvé slovo, případně ho můžeš požádat, co nechceš, aby říkal mamce. Samozřejmě ale bude muset mamce říci, pokud zjistí, že jsi nemocná a jak bude třeba Ti pomoci, protože přeci jen si ještě dítě

Možná by bylo dobré, když máš takové potíže a starosti, aby jsi se před mamkou a rodiči nestyděla, a svěřovala se jim, když máte spolu dobrý vztah. Co myslíš? Zkus to 

Děkuju

Spíš nez ze se stydim se jim nechci svěřovat aby se tim netrapili.

Stydim se za to a nechci se o tom pred nikym bavit.

Taky se bojim az budu vedet co mi je a zjisti to kamaradi a okoli ze me budou brat jako divnou osobu, nebo spis me budou litovat a budou se ke me chobat jinak. Že se mi nebudou s nicim svetovat ze mam starosti dost atd…  

Neboj, já myslím, že pokud máš s rodiči a okolím opravdu dobrý vztah, jak píšeš, tak se toho moc nezmění. Rodiče to určitě pochopí a budou se Ti také snažit pomoci, což už dělají teď, když Tě objednali k psychologovi, no a kamarádky a kamarádi, Ti opravdoví zůstanou a budou také v pohodě. Prostě si myslím, že pokud jsi s rodiči a okolím v pohodě, tak se toho moc nezmění 

Nemoc duše není o nic jiná než nemoc těla. Nemáš se za co stydět, jak už bylo napsáno, to se prostě stává, spousta lidí je nemocných na duši, i spousta dětí a přesto patří mezi ostatní - rodinu, známé, kamarády, přátele, společnost.  

Pokud by se někdy v Tvém životě přeci jen objevil někdo, kdo by neměl pochopení, pamatuj, že by to byl jen a pouze jeho problém, nikoliv Tvůj. Nikdo nemá právo se dívat na někoho přes prsty či dokonce s posměchem, protože je jiný třeba nemocí, víš? A to platí po celý náš život. Takže kdyby někdy v Tvém životě jsi se s něčím takovým setkala, nenech se tím trápit či zasáhnout, neboť jak jsem psala, nebyl by to Tvůj problém, ale pouze toho někoho

No, a když budeš chtít, sem můžeš přijít kdykoliv, jsme a budeme tu i pro Tebe 

Děkuju ti moc! Dost si me povzbudila a dodala odvahu.

Příspěvek smazán správcem webu.  

Diky ja vím 

Nejedná se sice o depresívní stavy, ale všude je všeho dost.