Téma: Obsedantně kompulzivní porucha OCD - mám ji?

Ahoj!

V první řadě tě chci moc pochválit, že se s takovou věcí netrápíš sama. Jak jsi sama říkala, neměli jste to doma vždy nejlehčí, ale uměli jste si poradit, zachovali jste klidnou hlavu i tehdy, kdy třeba jiný by se zlobil, takže klobouk dolů

TeĎ k tvé starosti. Jsem učitelka, takže mám za sebou nějaké zkušenosti s pedagogikou a psychologií, neříkám, že příliš, ale přece jen. V dnešní době se hodně mluví o tom, jak spousta lidí má ADHD, OCD a podobně. A víš, kde je pravda? Ono je hodně těch civilizačních psychických trablí, to je fakt, ale hodně lidí si tyto věci vsugerovává. Jedna věc je, že to má člověk v rodině a má pak k tomu předpoklady, ale druhá je, že se mu to může vyhnout. Jakým způsobem se u tebe OCD projevuje? Ono mít smysl pro detail a mít vše do puntíku neznamená, že hned jsi nemocná: ). Spíš je možné, že se toho jen bojíš. Až kdyby Ti něco bránilo v žití (10krát si někteří s OCD myjí ruce, aby byli čistí), tak pak je problém jak trám, ale třeba se bojíš jen něčeho, co vůbec nic není. Tím ale nechci zpochybňovat Tvé obavy.

Napiš nám sem, pokud můžeš, jak se cítíš, jaké to podle Tebe má u Tebe projevy- i s příklady- možná z toho něco usoudíme.

A jinak s tím čtením o tom- já jsem na střední i vejšce měla všechny choroby psychologické i všechny negativní projevy výchovy: D. To tak někdy je. Nad tím se vyzraje!

Dobrý den mám OCD a strachy mě ovládají. Mám i psychospirituální krizi. Mám tak málo síly že i psaní mě stresuje a chci to vše zkracovat. Chtěl jsem pustit hudbu na léčení pro mě a pro mamku a musím za ni platit. Ale slíbil jsem že se mamky na placení zeptám. Chci si ji pustit k uklízení moc prosím. Je fakt nádherná. Ta ukázka zaplatil bych to předem kdyby byla možnost ale něco jsem slíbil.

Pokud bys měla OCD, je nejlehčí věc to zjistit, nechat se vyšetřit. Hodně věcí vzniká prostě nápodobou v rodině, ale je pravda, že perfekcionismus, hypochondrie, rituály atd, vznikají na základě jedné jediné potřeby, udržet úzkosti na úzdě. Z čeho pramení úzkosti je věc druhá, ale většinou jde o to, neudělat chybu, všechno si hlídat, chyby se jakoby dělat nesmějí.

Při určitém typu výchovy nabývá dítě přesvědčení, že pokud udělá všechno správně a neudělá chybu,  rodiče ho budou mít rádi.  Pokud ne, odmítnou ho a to malé dítě pod tlakem nemůže dopustit, to by nezvládlo. Časem se přesvědčení zažere pod kůži a člověk o něm už ani neví, ale ono si vesele šafáří dál.

V prostředí, kde je dělání chyb v podstatě nepřijatelné, kde se ze selhání dělá problém, kde  se nedošlo k poznání, že chybami se nejen učíme, ale přijmout sebe i ostatní s  nedostatky znamená kus velké zralosti a lásky, tam se to pak uchyluje k perfekcionismu, popírání, svalování viny za cokoli na ostatní, paranoickým projekcím, hypochondrii či v nejzávažnějších případech obsedantně kompulzívní poruše. Záleží na podmínkách.

Když se Ti pokazí televize, vemeš ji do opravny.  

Když Ti praskne voda ve zdi, voláš instalatéra.  

Když Ti nefunguje auto, jdeš k automechnikovi.  

Pokud máš pocit, že máš duševní nemoc, kterou je obsedantně-kompulzivní porucha, proč váháš jít k ambulantnímu psychiatrovi?  

Ahoj ráda bych Tě uklidnila, jsem z podobné rodiny jako píšeš Ty, jenom o dost let starší než Ty a. jsem normální člověk. Víš za mého dětství a dospívání se tyhle věci, pokud Ti přímo neomezovaliy život NEŘEŠILY, byla jiná doba a všeobecně poněkud omezenější přístup veřejnosti k odborným informacím. A nevím, ale možná to bylo i dobře. Víš, já v 15 letech ani netušila, že existuje nějaké OCD a všelijaké neurozy. Ty se možná ani neléčily, nevím. Co vím, že jsme se ve škole učili, že existují psychicky nemocní jedinci, což byli ti, co nebyli schopni ani normálně chodit do školy či pracovat. Zbytek lidí se neřešil. Když byl někdo víc bojácnější, či úzkostlivější, tak měl zkrátka takovou povahu a tečka! A pak ses dopředu nemohla stresovat, jestli jsi či nejsi psychicky nemocná.

Anittko00 neboj, nejsi nemocná, jen jsi teď trošku úzkostlivější a hlavně citlivější, protože procházíš normálním obdobím lidského vývoje, kterému se říká puberta. Napsala jsi, že má tatíněk OCD, tozn. , že je neurotický, ale pokud má jen tohle a  jinak normálně funguje, tak je to O. K. Víš, slabší formu OCD má spousta lidí a někteří o tom ani nevědí, protože to berou, jako součást své povahy a pokud jim to nečiní vážné překážky v životě, aby je to zahnalo k lékaři a ten jim dal tuto diagnozu, tak to neřeší a zbytečně se nestresují. Takže Ty se nestresuj, raduj se ze života, najdi si nějakého koníčka, sportuj a buď šťastná.

S rozvodem, steskem po mamince se musí tatínek vyrovnat sám, v tom mu nejde pomoci. A on to zvádne neboj se, je dospělý a dospěláci tohle zvládnou. Ale bude to chvilku trvat, musíš mu dát čas. Ty mu uděláš radost tím, že se budeš dobře učit, občas mu něco dobrého uvař a to úplně stačí…