Téma: Obsedantně kompulzivní porucha - iritují mě čáry na ulici, otevřené šuplíky a předměty směřující ke mně

Od narození jsem nic extra nepozoroval. Jenom arachnofobie a lehký strah z výšek. S tím ale úspěšně bojuji, splnil jsem si totiž sen, vylezl jsem (nelegálně) na jeřáb. Jinak ale nic divného.

Až od zhruba 10 let (rok 2008) pozoruji, že jsem "divný". Krom toho, že jsem v sobě našel mé submisivní já, jsem měl prostě divné nutkání. Když jdu po ulici, lampy, kola aut, značky a dokonce začátky a konce patníku vytváří rovné čáry, které prostě vidím a cítím. Pokud na ni šlápnu, začne mě brnět v noze. Musím proto na další čáru šlápnout druhou nohou, aby se brnění vyrovnalo. Pokud první čáru překročím levou nohou, další musím překročit pravou. Jenže hopsat po ulici plné lidí, je značně nepratické. Proto občas překročím levou nohou čáry 2, proto musím další 2 překročit nohou pravou.

Dál jsou tady taky skříňky a šuplíky. Nenávidím, když jsou otevřené. Prostě mě to neskutečně deptá a vytáčí. Ale tady se od OCD liším. Až na skríňky perfekcionista nejsem (když teda nedojde na servírování jídla). Sem bordelář první třídy, ale toto mě prostě nedá.

A nakonec nejhorší věc. Ta mně dokonce hodně vadí. Nic nesmí směřovat směrem ke mně. Propisky musí být hrotem ode mě, vidličky, nože, rohy papírů, prostě vše. Pokud není, nejnže mě to deptá a užírá, ale mám bolesti v očích. Panický strach, že mi daná věc vypíchne oko. A na pár minut se stávám neskutečně slabý, nevím co mám dělat, bojím se. A dokážete si představit, že takovou věc neututláte dlouho na místech jako škola. Už si toho pár lidí všimlo, poté co sem jim násilím musel otočit propisku, jinak jsem nebyl schopný dál si psát. Naštěstí si nevšimli jiných věcí, takže mě nepovažují za retarda nebo dementa.

Mnoho věcí je obtížných. Třeba vyklízení myčky, prosté chození po lese, učení, když musím srovnat vše v pokoji, aby žádný hrot ani roh nemířil do mích očí. Je to. strašné. A je to horší a horší. Na silové čáry na ulici, jsem si zvykl, někdy je dokážu ignorovat (ale většinou ne). Ale tohle je jiné. Vyděsilo mě, když jsem se dokonce bál svého kloubu u palce při psaní.  

A to mě přivádí k tomu, proč tu jsem. Až dnes (3.12.2014) jsem našel, že existuje něco jako OCD a sice to těm lidem nepřeju, ale těší mě, že jsou tu lidé, co mé problémy možná pochopí. A také mě zajímá, jestli mám také OCD, protože od definice se značně liším (krom bordeláře první třídy jsem taky prase, nebojím se, že se zaprasím bahnem, olejem a bůh ví čím).

Je pro mou "divnost" jméno? Může se to zhoršit?