Téma: Nejsem ve své kůži, zhoršila se mi paměť, jsem přepracovaný

Ahoj, buď jsi vyhořel skrz práci nebo máš depresi - podobně to mám i já a mám depresi, resp. úzkostně-depresivní poruchu.

Už sem z toho na nervy

"Dejv", v dneční době se žije příliš rychle, vstřebáváme příliš hodně informací a chceme stihnout práci i zábavu. To všechno přetěžuje náš organismus. Uvědomím si to vždy, když nejde elektrika. Nejde TV, rádio, PC, nelze nabít mobil, nelze vařit, prát, žehlit a najednou je tolik času, že člověk neví, co má dělat, než si sednout s knížkou, pokud není tma, nebo jít spát, nebo si vyprávět s partnerem, nebo se jít projít a koukat na hvězdy. Takže pokus všechno vypnout, jdi se projít, zkus se pořádně a dlouho vyspat, cokoliv, jen aby to byla změna pro tvůj organismus. Nechej si v hlavě plynout myšlenky, myslím, že ti to trochu pomůže.

Ahoj, a co delas za praci? A jak dlouho? Bavi te ta prace? K psychlogovi chodis jak dlouho? A chodil uz jsi predtim, ci az ted?

Já ještě studuji, ale brigádně pracuji jako kuchař 3 roky. Ta práce mě neskutečně naplňuje, U psycholožky sem byl dvakrát během dvou týdnů a už sem k psychologovi chodil, když mi bylo 14.

A co se stalo pred temi dvema mesici?

 No to jsem měl dvoutýdenní praxi a byl jsem 12 dní za sebou v práci a ještě sem toho měl dost po práci a pak mi začaly moje obtíže jako například horší pamět, vlbec mi to nemyslí, cítím se jako vyměněný, všechno mi pomalu utíká, vůbec si nic neužívám atd.

Pres svatky odpocines a bude lip. Chce to jen lepe rozvrhnout sily. Nekdy je clovek praci pohlcen a je potreba si najit aktivity bokem, mimo praci.

To samé mi řekla i psycholožka, tak snad to bude lepší, protože si připadám jak blázen už.

Kazdej prepracovanej to zaziva… tak se neboj, bude zase lip

Snad ano Já jenom, že prostě bylo všechno suprový, práce mě bavila, škola teda moc ne, ale to mě nebavila nikdy i ten volnej čas sem si našel, protože sem jezdil za přítelkyní, ale prostě tělo to asi nevydrželo. Já se jenom bojím, že to trvá už dva měsíce a jako takhle divně sem se necítil. Někdo mi něco řekne a ikdyž se ho snažím poslouchat, tak si to ten mozek třeba celý nepřebee a já za chvíli nevím co říkal strašně zapomínám a vůbec nepřemýšlím, že si připadám jako kdybych trpěl demencí, no a pojem o čase taky moc nemám, ani si moc ten život neužívám jako kdybych vůbec neprožíval přítomnost a hlavně emočně sem otupělý, protože nezažívám takovej ten vnitřní pocit… a poslední dobou mě trápí i spánek a dýchání.

Předpokládám, že v kuchyni by se mělo větrat, ale přeci jen - nejsi někde, kde se topí plynem? Třeba doma WAWky a pod. ?  

Jde mi o to, jestli nemůžeš mít lehkou otravu CO2.

A máš komu se svěřit doma? Co rodiče, vědí to, jak se cítíš?

Ano, mám se komu svěřit a rodiče to vědí, jak mi je.

poriadne sa vyspi

No já ani únavu nepociťuji, ikdyž se už tak 5 dnů nemůžu pořádně vyspat.

tak sa najskor poriadne unav aj fyzicky. Chod behat, sportovat, potom par hodin citaj knihu a vypni pocitac aspon 2 hodky pred spanim, daj si pohar vina a chod spat… a ked to nepomoze su aj prasky na spanie…

S vinem ani prasky na spani nesouhlasim. To je cesta do pekel.  

Staci fyzicka unava a medunkovy caj pred spanim.  

pamat sa ti zhorsila preto, ze nespis…

Dejv, už je líp?

Bohužel není.

Je Ti 19, já bych pro jistotu navrhovala kontrolu a vyšetření u praktika. Když máš naposledy dělanou preventivní prohlídku? V rámci preventivní prohlídky se dělá i laborka krve a moči, z krve i štítná žláza, tedy nevím, jestli i v Tvém věku, ale tu by to chtělo vyšetřit, pro jistotu.

Tím už sem prošel a krevní testy i moč byly v pořádku.

V tech 14 letech jsi byl u psychologa proc?

A byla v těch testech i ta štítná žláza? Ta je taky ok?

Jinak jsem se dále chtěla zeptat na to samé, jako Paní Colombová.

Mohlo by to mít souvislost.

Tak jestli můžeš přiblížit to, kvůli čemu jsi byl ve 14 u psychologa?   Děkuji.

Štítná žláza byla v pořádku. Kvůli anorexií. Hrál jsem závodně 4 roky florbal a trenér mi řekl, że by bylo dobré zhubnout 5 kil, tak se si to vzal moc k srdci a zhubnul sem asi 27 kil.

A teď to mas s jidlem jak?

Aha… děkuji za upřímnost.

Jak jistě víš, anorexie je nemoc, která souvisí i s nemocnou psychikou. Nemocná psychika člověka bývá buď jako příčina či jedna z příčin anorexie, nebo bývá jako následek anorexie, kdy u člověka, který  anorexií onemocněl, se už jeho psychika do úplného zdraví 100% nevrátí, což se právě může projevovat i až po nějaké době, když přijde nějaká zátěž - ta u Tebe přišla a potíže se dostavily, které jsi tu popsal.  

Čili, psycholog si myslím je v Tvém případě na místě, ale je možné, že budeš potřebovat i pomoc psychiatra, zřejmě od něj na čas i nějaké léky.

Nejsem v tomto odborník, ale měla jsem možnost velmi zblízka a intenzivně vidět ženu, které se toto stalo. Tehdy velmi zhubla až na 35 kg při výšce 173 cm, skončila kolapsem celého organismu v nemocnici. U ní byl spouštěč porod, jako zátěž organismu, ale až po psychických stresech a traumatech z dětství, které nebyly rodiči řešeny, respektive byly podceněny. Ta žena se z toho fyzicky dostala, i když jí zůstalo postižení srdce a jater, protože dlouho odmítala, že by trpěla anorexií + odmítala dobrovolně se léčit, psychicky se však uzdravit jí již 100 % nepodařilo.

Netvrdím, že jsi na tom stejně, ale myslím si, že ten, kdo anorexií jednou onemocní, má to svůj podíl nejen na fyzickém, ale i psychickém zdraví i budoucím. To je můj názor.

Jím normálně.

A co znamena, ze jis normalne?

A pak jeste dotaz- co tedy delas proto, aby ti bylo lepe?

Navstivil jsi psycholozku, ok. Ta ti rekla priblizne to, co ja, ok.

A dal?