Téma: Návštěva psychiatra - pocity před a po

Text uživatele: 

Já budu upřímná, až Ti k tomu tady napíši, ano? Nebude Ti to vadit?  

Text uživatele: 

Nebude!

Text uživatele: 

Rypusko, tvuj prispevek je zase jeden z tech tezsich, na ktere se tezko odpovida. Nevim sice, na co se chysta Dany, ale ja napisi v kratkosti, co me napadlo, kdyz jsem si to precetla. Neumim se tak trefne
vyjadrovat, jako ty nebo Dany, ale napisu to svymi slovy:
1. nic si po sobe procitat nemusis, protoze mas brilantni cestinu!!
2. jsi takove chytre detatko, ktere by si clovek nejradsi posadil na klin a dlouho si s nim povidal v
    houpacim kresle nebo nekde pred horicim krbem
3. mas uzasny potencial (tve IQ a E a mela by ses snazit ho vyuzit - tim myslim tve studium
4. dve veci se mi nelibi: jednak to, ze jsi psychiatricce nerekla pravdu - vim, ze jsi ji prelstila, ale
    ona do lidi nevidi, muze pracovat jenom s tim, co vi. Kdo jiny ti tedy ma pomoct, kdyz ne prave
    ona? Muze ti byt uplne jedno, co si mysli nebo nemysli - ona te bere jako pacienta a ne jako
    tebe, ze jsi to prave ty.
5. jsi si jista, ze foceni pohrbu je to prave pro depresivniho cloveka? Vzdyt ta nalada pri pohrbech te
    nenabije energii, ba prave naopak! Nebylo by lepsi fotit treba deti v materske skolce nebo ve skole?
    Nebo fotit zvirata v ZOO?
    Pisu ti to proto, ze ja osobne na pohrby nechodim vubec, protoze mne ta atmosfera skodi 
6. mela by ses stykat se svymi vrstevniky, uzit si nejakou legraci a ne chodit na pohrby!

Moc ti drzim palce, aby ty tve deprese a unava brzy presly, a abys mohla zacit zit
normalni zivot, ktery ti nalezi. Jses chytra holka a na nejake pomocne prace je te vylozene skoda (i kdyz vim, ze si nejak vydelat musis)
Tak se drz a s prichodem jara snad bude o fous lip? !!

Text uživatele: 

Já mám focení právě jako koníček, a tak mi to připadá i dobré, jako takový miniskok k poloprofesionálnímu focení. Budu tam mít zrcadlovku, aspoň se s ní naučím, hodlám si ji taky jednou pořídit, i když na svůj skromný digitálek nedám dopustit - při troše šikovnosti a dobrých podmínkách dělá skvělou službu. Takže já to beru, jakože se budu věnovat své vášni a právě jsem přesvědčená o tom, že se mnou už ty pohřby vůbec nijak necloumají, budu to brát prostě tak jak to je, koneckonců, někdo to dělat musí. Jak řekla fotografka "já to beru jako věci".

Plus mám svůj pseudohumor, kterým to budu vyvažovat. Myslím, že v těchto profesích ani nic jiného, než totální obrna a humor nezbývá.

Opravdu jsem to pečlivě zvážila a mám radost, že má traumata z pohřbů už jsou pohřbena a vím, že to budu brát spíš jednak jako vášeň - focení a druhak jako bizarnost a úlet.

Nicméně chápu tvou obavu a moc děkuji za tvé řádky 

Text uživatele: 

Napadlo mě, že bys mohla fotit také svatby . Je to veselejší událost. Kdybys fotila pohřby, tak by tě to ponořilo do úzkosti a depresí ještě víc. Nedávno jsem viděla pořád, kde ukazovali pracovníky pohřební služby a říkali, že to taky jen tak tak  psychicky zvládají.  

Text uživatele: 

Já myslím, že bych vůči té depresivní náladě byla imunní, samotnou mě překvapilo, když jsem tam byla, jak moc jsem cynická. A myslím, že ten cynismus a humor je přímo nutnost pro takové profese.

Myslím, že by to tam na mě nepadlo, ale je pravda, že to nemohu stoprocentně vědět, jedniné, bez čeho bych se bývala obešla, byl sen o pitevně, kde se dělali testy mrtvolám, pitevna byla neuvěřitelně klaustrofobní, hnusná, tmavá a strašidelná, bála jsem se a viděla jsem v chlaďáku dvě mrtvoly narvaný u sebe…

Tak takové šílené sny bych nechtěla, ale jinak si myslím, že by mi to problém nedělalo, ale uvidíme, zda se paní ještě ozve - slíbila, že jo a zatím nic.

A svatby - uvažuju o větší profesionalizaci svého focení, ale k tomu potřebuju zrcadlovku, kterou zatím nemám a koupím si ji až kdoví kdy - tady je dobrý, že bych zrcadlovku měla půjčenou a vše by mě naučily, na ty svatby apod. musíš mít svou a vše už umět, většinou si lidi najímají jednotlivý fotografy a ti fotí sami. Takže o to víc, jako krůček k poloprofesionálnímu focení, bych ty pohřby brala.

Text uživatele: 

Jo a psychiatrička - díky za nový pohled, takhle jsem se na to nepodívala. A dává to smysl, mně se taky nelíbí, že ji lžu a kolikrát jsem měla chuť jí říct pravdu. A asi to stejně nevydržím a řeknu jí to.

Text uživatele: 

Na žádné drama se nechystám, nebojte 

Text uživatele: 

Jo a ZDE /klikni/ jsou mí upravenci (upravený fotky) hezky pohromadě

Text uživatele: 

 

Jo. Taky ti něco napíšu. A nemá cenu bavit se s někým, kdo nerozumí.  není na tobě, abys vysvětlovala odborníkovi, o co jde, pokud to odborník nepozná, to on by se měl umět naladit a pochopit, v jakým močálku plaveš… je na něm, aby si uvědomil, že něco jsi schopna zvládnou a něco ještě ani zdaleka nevnímáš. Ale je schopen ti alespoň v něčem vyhovět, ať vyhoví v čem umí. jinak je to na výměnu 

U paní mimodoktorky si chráníš hranice, u paní, kolem které jezdíš mopem, ji poměřuješ podle svých měřítek a ona má jiná. Třeba je dotčená ona, a neumí tvé chování číst jinak, než jako upozornění, že překáží. Ale to je stejně jako u paní doktorky, její věc, prostě ti nerozumí a vykládá si věci po svém, čte tě blbě a ty její agresi nechápeš. Ale ona žije ve své bublině, takže pokud tě někdo posuzuje špatně, ale  nad tebou nemá žádnou moc, je to jen nesprávný cizí názor. Nic víc.

Text uživatele: 

Plaminku, vitej. Vim, ze ty jsi odbornice na slovo vzata, a prave proto by me zajimalo, jak takovy psychiatr pozna, co se v cloveku odehrava, kdyz ten dotycny o tech pocitech nebo stavech bude mlcet? Vim, ze by se  mel pacienta asi sam vyptavat a dostat se k cili. Ale kdyz si pacient hraje na schovavanou, praci mu tim ztezuje, ne?
Vim, ze rozpoznat to, co se deje v cloveku, je ukol hodne tezky. Urcite je lehci zavazat nekomu odreninu na koleni nez rozpoznat dusevni nemoci a nebo priciny.
Proto me trochu tvoje odpoved prekvapila.
Ale nicmene jsem moc rada, ze jsi sem zase zavitala!!

Text uživatele: 

To je milé, Lištičko, mimochodem, neuvěřitelné, že jsem se sem dostala z mobilu, ale nic, dobrý.

Lištičko, pan doktor by tě měl nechat mluvit, tak nějak si nechat opsat kolorit, historii, stavy a udělat si obrázek. Klidně x sezení. A měl by mít dost empatie a zkušeností, aby zhruba pochopil, oč jde. Pokud si není jist a v detailech si nikdo není jist, měl by se ptát a sondovat. A pak by měl vyjádřit porozumění, prostě navázat raport. Pokud se mu tohle podaří, klient pocítí důvěru a pochopí, že se mu rozumí, že někdo na jeho problém vidí, že vidí i člověka samotného, že mu může pomoct.

Pokud se to doktorovi nepodaří, spíš než o vnitřní prostředí se například může realizovat v nějaké teorii (pamatuju si, jak do mně kdysi hučela jedna freudistka pozoruhodné nesmysly, zcela se netýkající mé situace), pokud tam bude promítat svoje prožitky, místo aby se věnoval klientovým, tak raport nenaváže a důvěru nezíská. A když někdo nechápe mou situaci a ani neví, že ji nechápe, je celkem zbytečné pokračovat v procesu, který je primárně o tom, že někdo mojí situaci porozumí.

Psychiatr není nastavený moc na porozumění, on předepisuje léky. Od toho je psycholog, ale, ne každý je dobrý, jako i v jiných profesích.

Text uživatele: 

Milá Příušnice,

 

zajímavá to sebepropagace! Tleskám nad tvým intelektem, avšak dovolím si také trochu té kritiky, když už stojíš o názory nás, uživatelů.

 

To slovo "blitinky" bych na onom webu zaměnil spíše za "nebetyčné zvratky", aby nebohému čtenáři bylo od samého počátku naprosto jasné, co má v následujícím obsahu očekávat. Jo a smát se tlustým mužům může jenom naprostá kráva, což ve tvém případě evidentně sedí.

 

Dále k těm horám, ne každý je taková socka, která si nemůže dovolit jet na hory. Potom tam píšeš, že je ti dobře, protože došlo k navýšení prášků. hádám, že tady je někdo závislý na drogách, že? Jenom doufám, že ti to nehradí pojišťovna! Když chceš fetovat, tak jenom na vlastní náklady a ne na úkor slušných lidí.

 

Dle mého skromného názoru bys na tu psychoterapii chodit měla, ať pak neplevelíš internet takovým svinstvem. Ve Švýcarsku existuje taková poněkud netradiční forma psychoterapie (asistovaná sebevražda) ve formě smrtící dávky pentobarbitalu, kterou zprostředkovává organizace Dignitas, avšak vzhledem k tomu, že nemáš ani na ty hory, ji ti nedoporučuji, neb cena za tuto službu se, pokud vím, pohybuje okolo několika tisíc euro.

 

S přáním hezkého dne

Taurenec

 

//Asi si tu udělám účet, místní komunita se jeví jako zajímavá

Text uživatele: 

Mily Taurence. Doufam, ze jsi se jiz dostatecne vyzvracel (nejen v tomto prispevku).

Účet si klidne udelej, ale vez, ze je nutne si precist pravidla a těmi se ridit! A například i takova obycejna lidska slušnost je velmi zadouci.

Text uživatele: 

No to je mi probuzení!  

Ta asistovaná sebevražda, no díky za tip.

Myslím, že bys o ní měl uvažovat, protože je docela žádoucí eliminovat bezcitné tvory, kteří nemají s lidskou bytostí nic společného.

Nebo běž zamzrnout na ty tvoje slavný hory.

Pitomče!

Text uživatele: 

Milá Příušnice,

 

Ta asistovaná sebevražda, no díky za tip.

Myslím, že ty bys o ní uvažovat neměla vůbec, protože je docela žádoucí, aby taková přecitlivělá kupa zvratků, která nemá s lidskou bytostí nic společného, toto rozhodnutí definitivně stornovat svou existenci učinila zcela bez přemýšlení.

A také se nezapomeň jít vyzvracet na ten tvůj slavný blogísek a posléze se velkohubě propagovat na podobných serverech.

Žgrindo!

Text uživatele: 

Ty seš duševní mrzák, je mi tě líto.  

Text uživatele: 

Bohuzel i takovi jsou mezi nami. Dulezite se tim nijak nezaobirat a pomyslet si cosi…

Text uživatele: 

Ne, důležité je toho sociopata zablokovat.

Text uživatele: 

To ano, souhlasím, nicméně proces blokace není jednoduchý. A pokud bude mít záminky na to, aby se mohl rozjíždět ve svých psychopatičnostech, o to bude blokace trvat déle.

Text uživatele: 

Duševní mrazák rozhodně nejsem, docela mě to rozesmálo. Zatímco ty lituješ, já se ti směji. Pokud bys nepoužívala rádoby psychoanalýzy z věštecké koule nebo ze dvou jakýchsi příspěvků, možná bych se tak nerozesmál. Smích souvisí s city a emocemi, takže opět sis nakálela na hlavu, neboť tvá tvrzení nedávají vůbec logiku. (Záměrně zde vkládám smajlíky, abys sis při čtení mé krásné odpovědi neutvářela další bezdůvodnou averzi, konfabulace a příliš přitom nežgrindala).

Text uživatele: 

Jo a je to docela legrační slyšet něco takového právě od člověka, který chodí k psychiatričce a užívá prášky.   Že já jsem duševní mrazák, no páni

Text uživatele: 

Dle mé laické psychoanalýzy, když tě to tak rozesmívá, jsi jen ubohá kupa trosky, bezcitného sociopata, co rád trýzní. Patříš do blázince nebo basy.

Text uživatele: 

 

Dle mé laické analýzy operuješ s termity, kterým nerozumíš, abys ukojila své ego, které máš přerostlé, bez ohledu na skutečnost, že jsi zkrátka …, a tak jen iracionálně prskáš na člověka jenom proto, že na tebe vyzvracel masný …, Jenz sis právoplatně vysloužila za propagaci, jíž si tady sprostě provozovala.

S přáním tvé kompletní bakteriální desinfekce se s tebou pro dnešek loučím, jinak fajn pokec.

 

---

Příspěvek upraven správcem webu.

 

Text uživatele: 

vrať se do ústavu pro choromyslné.

---

Prispevek upraven spravcem webu

 

Text uživatele: 

Takovou radost ti neudělám, sebevražda je tvá doména, jak jsi psala na svém blogísku. Já mám svůj život rád a nepotřebuji odbornou péči jako ty. Za tvé věštění tě navrhuji jako leureáta na cenu bludného balvanu. Ještě jsem neslyšel tolik termitů od lajka. Mohla bys klidně věštit s pravítkem v zadnici z magické koule pro manažery, co ty na to? Ti by ti za ty tvé rozumy možná i zaplatili. Jak jinak než výchovným pohlavkem. A pak že já tu jsem plný nenávisti, hahaha. Jsi naivní. Jo a pokud bys chtěla zabít všechny nelidské tvory bez citů, tak zabiješ skoro všechna zvířata a hmyz. Pak by ubylo i tobě podobných prasnic, logicky.

Text uživatele: 

Ale jdi ty ubožáčku. Seš k smíchu. A nezáviď mi můj blogísek, jsi tak hloupý, že si neuvědomuješ, že mi děláš reklamu - negativní reklama, taky reklama ty termite …

Btw moc dobře vím, co používám za výrazy, nehraj si na vševědu ty nulo.

Chcípni

Text uživatele: 

Pro nevhodnost (vulgarita, napadání apod.) byl příspěvek smazán správcem webu.  

 Uživatel/ka byl/a zablokován/a.

Text uživatele: 

Jasně, chrochtala bych blahem.

Bože, jsi tak čitelný, podlý manipulátor, co se snaží cílit na nejzranitelnější místo.

Ani nevíš, že já jsem o míle napřed před tebou. Vidím do tebe víc, než si myslíš.

Takže teď už se tvému trollení budu jen smát, protože jsi neskonale hloupý. A já jsem mnohem moudřejší. Pá puso, jdu chrochtat do postele, povídej si s někým jiným.

Text uživatele: 

Pro nevhodnost (vulgarita, napadání apod.) byl příspěvek smazán správcem webu.  

Text uživatele: 

Nesesypu - já se tebou už jen královsky bavím.

Takže to bylo prase, socka, deprese, prášky, co ještě na mě vytáhneš?  

Vážně jsem o dost napřed a mám dojem, že už ti dochází munice. Socka už tu byla, už se opakuješ.

Pobav mě a vymysli něco zajímavějšího, brouku.

Text uživatele: 

Taurenec:

Zajimalo by mne, z ceho plyne tva nenavist?

Jiz podruhe apeluji na slusnost, dekuji!

Text uživatele: 

Rozhodně si nejsem vědom, z čeho plyne má nenávist, pokud vůbec plyne, cítím se docela spokojený. A jak se máš ty?

Poprvé také apeluji na slušnost, děkuji.

Text uživatele: 

Dulezite je byt sam se sebou spokojeny, to je fakt.

Hezky den

Text uživatele: 

Tohle je teď tady možný?  

Text uživatele: 

Ano, popřeji hezký den a blokuji

Text uživatele: 

Dobře!!! To se mi líbí…

Text uživatele: 

Tobě také. Jen doufám, že tu není žádný antispam. Stejně jako v tomto vlákně budu pomáhat i jinde. Jsem velmi rád, jak váženým a respektovaným členem se tu totiž stávám.

Text uživatele: 

Antispam zde není, jsem tady já

Text uživatele: 

Pro nevhodnost (vulgarita, napadání apod.) byl příspěvek smazán správcem webu.  

Text uživatele: 

Ahoj Rypoušice,

pokud by to bylo jen trošku možné, bylo by lepší vkládat texty příspěvků přímo sem do webu a nedávat odkazy na jiný web.  

Šlo by to?  

Text uživatele: 

Ahoj, já někdy píšu dost dlouze, proto dávám odkazy, aby na to klikl jen někdo, kdo má chuť si to přečíst. Ale mohu to samozřejmě vkládat rovnou.

Text uživatele: 

Ahoj, dlouhe texty urcite nevadi, jsouli prehledne a majili hlavu a patu  (kdo chce, ten si precte a kdo nechce, neprecte) … Tady se ti urcite dostane vice reakci. A kdo zna tvuj blog, ten zavita i na nej.

Text uživatele: 

Moc pěknej blog. Asi ho budu číst pravidelně. Já si chodím k psychiatrovi pro antidepresiva. Prý mám střední depresi. Už je to o něco lepší. Asi to bylo z absence sexu. Já už jsem skoro zavislák na ty antidepresiva. Když jsem to přerušil léčbu, tak si ty deprese vrátily v plné síle.

Text uživatele: 

Milá Rypoušice,

absolutně souhlasím s tím, že jsi chytrá holka, máš velký potenciál v mnoha směrech a výborné schopnosti psaní s tím, že je škoda, že ho zatím vzhledem ke zdraví nemůžeš naplno využít.

Myslím si, že psaním by sis zatím mohla i vydělávat. Já bych tedy asi nejdříve zkusila nějaké články, knihu psala při nich (zvládneš ji napsat, o tom vůbec nepochybuji), ale to je na Tobě 

 

No a teď k tomu ostatnímu, co mě při přečtení Tvého psaní napadlo:

1) V první chvíli jsem si připadala jako doma, Ty chápeš a víš, proč to říkám   Jsi narozená téměř stejně jako moje dcera a v některých věcech jste si dost podobné, někdy je to s vámi složitější či náročnější včetně komunikace, to víme, že?

Takže se celkem dokáži vžít jak do Tebe, tak do Tvé mamky, alespoň si to myslím.

2) Taky máme doma občas období vyříkávání si, ovšem to není tak úplně jednoduché že, a hlavně to nevede úplně k takovým závěrům a zpracování, ke kterým by mělo, protože na něčem se shodneme, na něčem prostě ne… chápu to, je mladá jako Ty, až bude mít svojí rodinu, své dítě = děti jako Ty, zase se na to bude ona i Ty dívat jinak. Jenže do té doby ztratíme opět spoustu let a nedorozumění či neporozumění. To považuji za zbytečné, když si lze pomoci jinak, ovšem za ochoty obou stran, ke které jsme u nás zatím nedospěly, uvažuji velmi vážně o tom, že půjdu sama.

3) Proč píši opět? No, nebudu tu vůbec vzhledem k chorobným individuím, která sem občas zavítají zveřejňovat podrobnosti, nicméně:

"Já sem jako dítě musela vyrůstat v něčem, co nebylo zrovna správné a hezké (šlo o něco jiného, než u Vás), v 17 mi došla trpělivost, a teprve na můj popud se mamka rozvedla (sestra se za to na mě dodnes zlobí, místo toho, aby byla ráda, že skončilo to, co do té doby bylo), ale po svém. V 19 jsem se osamostatnila, za což jsem ráda, ale odnesla jsem si částečně určité vzorce chování, které nebyly úplně ok, což jsem si naštěstí posléze uvědomila, ale…

Vzhledem ke svým zkušenostem z rodiny coby dítě, jsem svojí dceru vychovávala sice zcela jinak a hodně jinak, nicméně se mi také podařilo nějakou chybu či chyby udělat, žádný rodič není dokonalý.  

Naši rodiče neudělali podstatnou věc = pomoc odborníka, abychom si se sestrou neodnesly některé věci až do našich budoucích životů. Otec tyhle věci neřešil vůbec, mamka byla vždy zásadně proti pomoci odborníků, co by tomu řekli lidi…

No, a tak se stalo to, že jsme se sestrou s některými věcmi vyrovnávaly po svém a zpracovávaly je po svém = velká chyba. Proč? No protože se stalo přesně to, co řešíš Ty, zlobily jsme se za určité věci na své rodiče ještě dlooouho v dospělosti. Tím jsme zbytečně ztratily spoustu let a nedorozumění či neporozumění."

4) No a teď se tím dostávám už k Tvému článku a jeho obsahu:

Řeknu Ti na to to samé, co NilClassovi a sice to, že: "Mám z Tebe pocit, že své nemalé potíže chceš vyřešit pouze vlastním přičiněním, ale to v této míře a rozsahu považuji za nešťastný způsob řešení."

 

Vzhledem i ke svým opakovaným životním zkušenostem coby dítěte a následně rodiče jsem přesvědčena o tom, že tyto nelehké věci z minulosti by se měly řešit za pomocí třetí a nezúčastněné osoby, tedy odborníka. Ten dokáže dle verbálních i neverbálních projevů obou stran lépe korigovat obě strany tak, aby se ani jedna necítila špatně a v konečném důsledku až bolestně, i když určitá bolest takového procesu je nezbytná, ale jde o to, aby nezůstala trvalá jako rána v srdci, a dále, aby došlo ke správnému pochopení obou stran a ke správnému zpracování toto co bylo oběma stranami tak, aby to vše mohlo býti vyřešeno a uzavřeno, ideálně odpuštěno, neříkám zcela zapomenuto, ale odpuštěno. Tak si to vše myslím já.

Nenutím, jen píši svůj názor a zkušenosti.   

Text uživatele: 

Moc děkuji za názor  Musím se nad ním hodně zamyslet!

Text uživatele: 

Já jsem taky dlouho přemýšlela nad tím, kdy zveřejním to, co jsem Ti chtěla k tomu říci, sama vidíš, že mi to trvalo 9 dní… co jsem Ti chtěla říci, jsem věděla hned, "jen" to zveřejnění mi trvalo déle proto, neboť se mi tím oživilo spoustu věcí ať minulých či současných, no a to trošku bolelo…

Víš, ono jde v podstatě o to, aby se ten kruh přetrhl. Proč kruh? No protože ať chceme nebo, všichni si do života odnášíme z rodiny více či méně určité vzorce chování, nejen ty lepší, ale i ty horší. Stejně tak si je do svých životů odnesli naši rodiče, jejich rodiče atd. Čili se to točí stále dokola jako v kruhu, dokud jej konečně někdo, ideálně nezúčastněný, nepřeruší…  

Text uživatele: 

O to víc si toho vážím  Zároveň mi to ale dělá čáru přes rozpočet, protože jsem se prozatím zabejčila, že už k psychologovi nepůjdu, že to zvládnu sama. Když i ty ale o něm píšeš, a že po zkušenostech o tom něco víš, tak to je co říct. Tak třeba se časem rozhoupu, uvidím. Blbý je, že mně to výrazně zhoršilo stav, prostě tolik věcí bylo náhle jinak… Navíc s druhou psycholožkou jsme se na sebe nenaladily, plus skrz práci a únavu už jsem nezvládala k ní chodit… Za svůj zhoršený stav se na ně do teď trochu zlobím, vím, že to není jejich vina a určitě to nebyl účel, ale rozvrtali mi mou pevnou půdu pod nohama. Je to složité, ale mám na to celý život; třeba do toho ještě půjdu, uvidíme.

Text uživatele: 

Věř, že Tě i v tomto chápu a rozumím Ti.

Začnu od konce, ano, máš na to celý život, pak ještě navážu na své předchozí psaní. Týká-li se mě coby dítěte, tak vzhledem k tomu, že ti starší, tedy rodiče, nechali vše plynout a zdánlivě vyšumět, v nás dětech to nevyšumělo a to velmi dlouho, neuměly jsme si s tím samy lépe poradit, a že já jsem hodně přemýšlivý člověk. Ale mnohé Ti pomůžou osvětlit až Tvoje budoucí životní situace, které teprve zažiješ. Není jimi pouze vztah, manželství dítě/děti, ale i mnoho nejrůznějších situací, které přicházejí postupně, x let, mnoho let. Mezi tím čas běží. To co nebylo zpracováno a uzavřeno se vrací, vždy to něco vyvolá napovrch, ať je to zasunuto jakkoliv daleko, stále nás to provází, neseme si to jako kříž na zádech, není lehký, jeho tíhou nás oslabuje a oslabuje, zvláště, neseme-li jej dlouho…

Aby mohl být z našich zad sňat, je třeba toho, aby všechy zúčastěné strany dozrály k uvědomění si, kde která a jakou udělala chybu. To může trvat i desítky let. Klidně až do doby, kdy rodiče zestárnou a začnou přemýšlet, proč jejich děti mají v jejich životech potíže a starosti, ale ten čas, ten dlouho mezi tím stále a nenávratně běží…

Sama píšeš, že se zlobíš tad. na to co bylo, a na ty, jež toho byly součástí, to chápu. Pak píšeš, že se snažíš myslet na to dobré a klíčovou osobu, Tvojí mamku. Chceš zlehka probírat minulost, sděluješ jí zásadní věci, chtěla bys, aby Tě pochopila, dáváš jí čas na zpracování toho, co jsi jí sdělila. Předpokládám, že toto se bude opakovat ještě x krát, jeden rozhovor logicky nestačí.

Jsi chytrá holka, o tom vůbec nepochybuji, ale já jsem i po vlastních zkušenostech toho názoru, že takovéto samovyříkávání, zejména, jedná-li se o tolik věcí, které se staly, není dobré, protože nemůže být objektivní účastníli se ho pouze zúčastněné strany a to proto, neboť jsou v tom zapojeny emoce, i ty záporné, možná spíše ty záporné, proto se zlobíme, štve nás to, bolí to atd. Proto jsem pro pomoc osoby nezúčastněné (i u sebe), která dokáže mít racionální pohled bez těch osobních emocí.

Prostě pokud se má řešit něco takto těžkého a složitého, přeci jen nejsme nikdo z nás odborník, tedy nikde není zaručeno, že to samovyříkávání, ať už jej povede kterákoliv ze zúčastněných stran, jej povede správně a nenadělá to ve výsledku více bolesti, než-li uzdravení. To není nic osobního, jen i osobní zkušenost, jak jsem psala a názor, který mám 

 

Text uživatele: 

A s tou pevnou půdou pod nohama, to také chápu, sama jí nemám ráda nejistou, ani moje dcera ne, ani moje sestra ne… nakonec, kdo by to chtěl.

Myslím si však, že pokud jsme zažili v dětství něco, co nebylo lehké a ve výsledku to otřáslo pocitem jistoty a bezpečí, které by mělo dítě mít, pak se toho samozřejmě v dospělosti bojíme o to více, je to pochopitelné.

Já to ale beru tak, že neztratím pevnou půdu pod nohama, nýbrž se ta půda/země pod nohama na nějaký čas otřese. Myslím si však ale, že až ten proces projde do konečné fáze, bude ta půda pod nohama o to pevnější 

Text uživatele: 

Je pravda, že to, jak čas rychle prchá, mě děsí. A chápu, co mi chceš říct; je možný, že ty věci zase jen zasunu, ale oni nezmizí a jak píšeš, při nějakých příležitostech se projeví (což zažívám už teď, stačí mnohdy nesmyslný impulz a vše je zpátky. Jsem rozmetána na střípky a když přijde nějaký ten impulz, najednou se střípek projeví a já se zase stávám dítětem/puberťákem se všemi těmi tehdejšími - negativními - pocity. Nejnebezpečnější asi je, když na mě máma vyjede, nebo si v něčem neporozumíme, pak se zase cítím nechtěná, nemilovaná, že jsem tu jen omylem a chci se zabíjet)

Takže ano, je zde riziko, že to nechám plynout s tím, že "na to mám celý život" a pak se až někdy ve 40, 50 ohlídnu a zjistím, že jsem vůbec nepokročila a budu litovat, že jsem to aktivně neřešila.  

Mno opět o důvod víc, proč uvažovat o tom, co mi radíš.

Jinak to naše vyříkávání má zatím - naštěstí - dobrý efekt, je vidět, že to mámě šrotuje. Kdyby to jen negovala, nereagovala apod. pak by to bylo horší - zase by se projevil střípek nešťastného dítěte - v tomto mám štěstí a ona mi v rámci svých možností naslouchá. Jen jí to musím dávkovat a i mně samotné trvá, než se k tomu odhodlám (protože se bojím odmítnutí)

Čili prozatím je to dobrá strategie a věřím, že nám pomáhá si navzájem porozumět, pochopit se a to nejdůležitější - sblížit se. I já totiž už chápu, že spousta jejích reakcí není "zlá", není s tím, že mi chce ublížit. Naopak, ona jen vztekem reaguje na nějakej její psychodiskomfort a občas do toho přimotám i já - ale není tam ten účel ublížit mně, jen zrovna potřebuje vyventilovat vztek.

A v tomto bych se např. s psycholožkama neshodla. Ta první, s kterou to jinak klapalo, byla těhotná a strašlivě jí to zkreslovalo úsudek. Na mámu reagovala až přehnaně a viděla na ní jen to špatné. Sama jsem si musela dojít k tomu výše zmíněmému poznání. A ta druhá to tak nějak automaticky přejala po té první = máma je zlo, odmítá mě apod.

Dokonce jsem mámu musela bránit, což by samozřejmě nemělo vůbec být. Pro mě to byla jedna z nejcitlivějších věcí a obě na ni bohužel reagovaly velmi nevhodně, o to víc se mi tedy nechce o tomto s nějakým odborníkem mluvit…

Ona v sobě, naštěstí, pochopení i city má, jen je to s ní složitější

Ob děláme vlastně totéž, špatně na některý věci reagujeme a špatně, nevhodně je ventilujeme. Já se drtím vnitřně, ona zase nemá problém vztek vyjádřit.  

A hlavně jí jako jediné ze všech těch magorů - a že jich je - v rodině dávám šanci, protože je jakž takž schopná sebereflexe a uvědomění si, dokonce i snaha mi vyhovět apod. U ostatních nic takového nevidím, oni asi totiž ani neví, že je s nimi něco moc špatně.

Co mě moc mrzí, že nám těch 20 let uteklo, proto jsem o to víc ráda, že máme alespoň teď čas k sobě nacházet cestu a sbližovat se. Myslím, že je to naše šance a já ji hodlám využít.

Moc tě chválím za to, že chceš tvůj stav řešit a držím ti palce, aby to mělo kýžený výsledek!

Text uživatele: 

Ty barevné fotky jsou parádní, působí na mě jako koláž, akorát některé černobílé fotky na mě působí trochu depresivně   jinak pěkné

Text uživatele: 

Moc díky, to mě těší a taky mi připadají jako koláže 

Text uživatele: 

nedávno jsem mluvila s jednim známým, který trpěl taky depresemi. Řekl mi, že zkoušel všechno možné, psychology, psychiatry, antidepresiva mu stav nachvilku zhoršili a po třech týdnech jeho stav nebyl o nic lepší, tak je vysadil. Řekl mi, že mu pomohl kratom. Že ho to prej z depresí úplně dostalo. Prej stačí jedna malá lžička -  jemně vrchovatě v prášku a říkal, že 100x lepší, než antidepresiva, které mu nepomohli vůbec a to jich zkoušel několik. Kdybych neměla tinnitus, tak to zkusím. Pak jsem od pár lidí slyšela dobré recenze na metodu RUŠ. Prej jim to hodně pomohlo a zabírá to údajně víc, než psychoterapie u psychologa.   Je to ale dr há metoda, kterou nehradí pojištovna. Pak mi pár lidé řeklo, že jelo za šamany do zahraničí a ty si taky nemohli vynachválit. Prej je z deprese úplně dostali. Jedna paní mi např. řekla, že dostala bejsbolovou pálkou do hlavy, trpěla několik let depresemi a zbavil jí  z toho až teprve šaman.