Téma: Lehká deprese - její příznaky a projevy

Sklony k depresi obvykle mívají vnitřně komplikovaní lidé. Někdo yb tuto komplikovanost viděl s negativním přídechem, jáho shledávám spíš jako pozitvní. Často osvícené osobnosti jako spisovatelé, vědci... se dostávají do stavů, kdy váhají, zda svůj život neukončit. Tito lidé vidí život v celé jeho šíři. Nebo ne v celé, v celé to vidí asi jen Bůh, ať už si pod tím označením představíme cokoliv. Ale ti komplikovaní a vnitřně hlubocí lidé například velmi zřetelně vidí, jak je svět a život mnohdy nespravedlivý, nebo skutečnost, že máloco je jen černé či bílé, že každý člověk, každá situace, každý okamžik jsou jedinečné a právě tak je potřeba k nim přistupovat. Nikde nemáme předem daný návod, nějaký manuál na život daný zvrchu... Náboženství, ideologie... Ano, mohou v nich být pěkné zásady a myšlenky, ale přesto je nikdy nelze aplikovat s absolutní platností, to pak vede mnohdy (jak i z histori víme, a nejen z histori, i ze současnosti) k tragédiím.

Takový duševně komplikovaný člověk je podle mě vlastně krásný, ale nutno říct, že jeho život je o poznání těžší než život někoho "prostší povahy", kdo nedokáže jít pod povrch věcí.

Buďme tedy vnímavý k lidem kolem, k jejich osudům, ke stavům jejich duší, k jejich strachů i přáním... ♥

Myslím, že aniž bys mě znala, znáš mě... jsem komplikovaný a velice hloubavý člověk a mám toho všeho dost: Nechci se zabíjet to ne, ale ty stavy mě protě ubijí. Raději bych byla povrchní člověk, co na všechno kašle. Bylo by mi lépe.

Díky za příspěvek

Já jsem taky dost komplikovaná, celebrito, na jednu stranu jsem za to ráda, díky tomu leckdy dohlédnu dál, vidím do lidí a tak dále, na druhou stranu mě to někdy ničí... Ale obecně mám takové lidi fakt ráda, okamžiky s nimi jsou takové vnitřní dobrodružství, a nezůstává se jen u povrchu.

Vždycky obrazně říkám, že lidé, kteří takoví nejsou, si jdou většinu života takovým jakýmsi středem - nic je nevykolejí extrémně pozitivně, ale ani negativně. Případy jako my, se jedni vznáší, to krásné cítí velmi intenzivně, stejně tak i naopak, to špatné. A navíc lidé tohoto typu jsou jako houby, nasají do sebe nálady okolí, máloco jim unikne.. Díky tomu lidem dost rozumíme, ale někdy je ta vnímavost i velkou zátěží... Žijeme jakoby mnoho životů zároveň...

No, musíme se s tím nějak popasovat

Hrát s takovými kartami, jaké nám život rozdal, a to co do našich povah, tak i do okolností, které potkáváme...

Cel, já myslím, že se promítla Tvoje nedávná neutěšená situace. Našla jsi práci a teprve teď, namísto úlevy,   to na Tebe dolehlo.

Já ti nevím, není to poprvé právě. Každý mě vidí jako strašně silnou osobnost a i já se tak vidím. Ale už je toho na jeden život moc, zdá se mi. Jsem fakt spokojená, práce je senzační(klepu na dřevo)a přesto je mi tak.. smutno, prázdno.. nejsem to já a není to poprvé. Vždycky jsem to nějak "přežila". Zavřela se doma, pobrečela, vypsala se.. ale myslím, že je čas si nechat pomoc.

Jsi rozumná a tak se určitě rozhodneš správně. Pokud cítíš, že to není jen nenálada, je pomoc na místě.

Veverko, tak výstižně jsi to napsala a popsala. Ta poslední věta, je to, co by z nás mělo dělat člověka, "být vnímavý k lidem".

Deprese přichází bez příčiny, o to je to horší, kdyby příčina byla, člověk by se alepsoň pokoušel ji řešit. Samozřejmě problémy v životě situaci ještě zhoršují...

Přesně a člověk nechápe proč proboha. Vše momentálně klape jak má. Jsem spokojená a přesto... ach jo

Znám ten stav, taky jsem dost komplikovaná a hodně o všem a všech přemýšlím. Lidi říkají, že si vše moc beru, ale to není tak, že bych byla přecitlivělá... prostě jen silněji prožívám vše, co se mi děje. Několikrát v životě jsem na tom byla špatně psychicky, měla jsem deprese, ale nikdy jsem to nechtěla skončit. Myslím, že máte pravdu, že je to tím, že jsme víc přemýšlivý a tím i více náchylní k depresím a různým "smutným" stavům, ale právě tak, jak dokážeme být smutní, tak hodně se dokážeme radovat. Já cítím, že všechno špatný, co se mi kdy stalo, mě posunulo dál.... i když to tak zprvu nevypadalo a myslela jsem, že to je to nejhorší, co se mi mohlo stát a byla jsem nešťastná... teď vím, že je to opravdu tak, jak se říká... a to, že nám do cesty vstupují problémy a lidé, kteří nás mají něco naučit a čím víc se trápíme, tím víc se z toho naučíme a tím víc nás to posune dál a probere. Celebrito, neznám Tě, jen tady čtu, že máš novou práci a že je vše v pořádku... z vlastní zkušenosti vím, že deprese přichází právě ve chvílích, kdy je vše OK a jakoby překonáme dřívější problémy. Je to důsledek předchozího vypětí. Něco jsi překonala. Ve chvíli, kdy je problém největší zapojíme všechny síly, abysme ho překonali a smutek zasuneme někam dozadu. Po čase, když už se vše jeví jako v pohodě se najednou ta síla, kterou jsme zasunuli dere na povrch. Prostě tělo a hlavu neoblbneme. Další možnost je, že nějaký problém je, ale ty ho nechceš řešit, nebo vidět a deprese ti dává vědět, že je tu něco, co by jsi měla změnit. Možná se mýlím a není to tvůj případ, ale mám tuhle zkušenost. Přeju ti, abys jí přišla na kloub, zvládla to a šla zase s úsměvem životem dál...

Diagnoza: úzkostné stavy a panická porucha.... léčba? Antidepresiva. Ani nemám moc sílu se rozepisovat. Jen jsem se chtěla svěřit. Nemám totiž komu, krom psychiatričky a psycholožky. Otec by mě vyléčil prací, nemám si prý vymýšlet kraviny, babička i matka to samé. No jo na vše sama, s těmi atakami, kdo zná pochopí. Znepříjemnují život a to moc

Najíždím na antidepresiva Escitalopram, má-li někdo zkušenost, budu ráda, když se podělí...