Téma: Snaha o zlepšení vztahu z mé strany vedla k mé lítosti a rozchodu od ní

Ahoj. Když se někdo s někým rozejde, tak je to nějaká zásadní chyba v komunikaci a je jedno, z jaké strany to je.  

Mě přijde, podle tvé verze, že se ve vztahu možná nudila a měla tě moc jistého a chtela zažít trochu adrenalinu, tak to řešila takovým blbým způsobem, než aby si s tebou promluvila.

Nebo se mohla take cítit moc svazana, ale to jen v případě, že by tě nemilovala, což asi není váš pripad.

Nebo chyba může být také ve vychove jejich rodičů, nebo i někoho jiného, když ti dokázala říkat taková silná slova a zároveň si v tu chvíli neuvědomovala, jak ti může ublížit. Na tobě viděla spoustu chyb, ale na sobě žádné? Už jen tím, že dokázala používat taková silná slova, je samo o sobě velká vada, se kterou sama odmítala pracovat a raději ti řekla, že je prostě taková.   Zatím co ty ses snažil kvůli ní měnit.  

Něco podobného jsem také zažila a s takovými lidmi je těžká komunikace. Přeji ti hodně štěstí v novém vztahu. Někteří lidé si dokážou vážit jen toho, co nemají.  

Začínáš o sobě pochybovat, protože jsi bývalou zpochybňován, a to není dobré ani pro Tebe, ani pro Tvůj nový vztah, nenech si ho zničit a vnést do něj pochybnosti.

V momentální situaci Ti doporučuji, abys přetrhal veškeré kontakty s bývalou a to zcela. Je čas na úplné dání si absolutního odpočinku od sebe.  

Bývalá mi přijde, že ve výsledku neví co chce, a je také celkem sobecká, soudě dle její reakce naTvé upřímné sdělení o Tvé nové slečně, kdy reagovala stylem: "buď se mnou budeš kamarád a bude všechno fajn nebo jdi za ní."

Tak, jo udělej co říká, jdi za svojí novou slečnou a buduj si nový vztah, ve kterém jsi přes čtrvt roku šťastný. Minulostí se netrap, ta buď na své chyby přijde, nebo taky ne, ale to už není Tvůj problém, opakovanou čanci dostala…

Upřímně myslím, že jste byly ten v současnosti moderní model - hodný kluk si narazil pěknou potvoru a nebo psychopatku nebo jen obyčejnou můru babu. Možná rychle zjistila, že ji vše zařídíš, o domácnost se postaráš, peníze vyděláš a i ji něco koupíš nebo hodně ji toho koupíš a brala dokud šlo. když nastane problém, tyhle dámy tě pomluvy, kde můžou a ve výsledku z tebe udělají pěkného vola… na tenhle model mi ten příběh sedí. Kdo u vás vedl domácnost? Kdo vydělával - samozřejmě ty ne? Nebyl to ten typ dívky, která se ráda nechává hýčkat a živit? Nevím, ale toto by mě zajímalo.

Ahoj holky (doufám, že jste holky, když máte růžový nicky ), díky za odpovědi.

Dáreček:

Máš pravdu, asi se ve vztahu se mnou krapet nudila. Na začátku jsme v sobě úmyslně udržovali takovou tu "nejistotu". Ale poté, co jsme se k sobě nastěhovali, už jsem to neměl zapotřebí a považoval to za hloupost. Naopak se mi líbilo, že přijdu po perným pracovním dnu a doma byl (měl by být) někdo, kdo mě rád uvidí, s kým si popovídám a třeba i něco podniknu. Možná to bylo i tím, že ona byla takovej ten spontánní typ, zatímco já si plánoval, co kdy budu dělat, abych dokázal skloubit práci, školu i osobní život. A svázaná určitě nebyla, já jí nezakazoval nikam chodit nebo cokoli dělat.

Dany:

Kontakty jsem po tom vystoupení zpřetrhal (to je tak měsíc zpátky). Nijak drasticky, jen jsem napsal, že jsem se rozhodl takhle a ať mi už nepíše, pokud do mě bude chtít jen rejt a něco mi vyčítat. Následně jsem smazal historii chatu na FB. Zároveň ale nemám nic proti tomu, kdybychom se spolu měli časem (až všechno mezi námi přebolí a srovná se to) začít nějak normálně bavit nebo spolu vycházet (neříkám jako kamarádi, ale alespoň jako známý - bez vzteku a negativních emocí). Se svou exbejvalou (krásný slovo) mám v tomhle směru docela hezký vztah. Sice se nevídáme, ale přejeme si k narozeninám, svátkům, … sem tam si napíšeme, jak se kdo má, co rodina a kamarádi atd.

Jackelin:

Zase tak špatná (snad) není. O peníze vůbec nešlo, táhli jsme to tak nějak 50:50. I když jsem tak nějak počítal, že časem ji budu asi živit (vzhledem k oboru jejího studia). Péče o domácnost úplně vyrovnaná nebyla, ale to bylo spíš tím, že ona často jezdila na víkendy pryč a já měl spoustu času krapet poklidit, vysát, uvařit…

Ahoj, ano, uhodl jsi to správně, růžové nicky jsou holky

A k tomu, co jsi napsal, nemyslím si, že tahle slečna, o které je tu řeč, je schopna toho, jako ta předchozí exbývalá, na to není každý tak zralý, aby to dokázal

Ono je docela šance, že přáteli zůstanete. Rozešel ses s ní na ferofku a byl k ní upřímný.  

Budeto chtít ale čas.   Řekla bych, že si s tebou ve vztahu tak trochu hrála a teď na to doplatila. Myslela si, že tě má jistého.   Hodně štěstí.

No, napsal jsi to moc pěkně 

Ježíš, buď rád že s ní nejsi. By to s Tebou za chvilku seklo! Tyhle potvory neví samou roztažeností co by!!

Na ní jsi byl " moc hodný " - taková holka potřebuje hajzla, co s ní občas zamete, s Tebou se začala " nudit " a nebojím se tvrdit, že si s někým začala, ale Tebou začala manipulovat, aby přišel rozchod.  

Známe  …  

Takže držím palce a hodně lásky s novou láskou!!!

A tamtu -- na tu zapomeň -- nechápu proč bys ji měl mít v životě 

Lépe bych to nenapsala. Nevažila si do toho, co má. Až si najde jednou jiného kluka, tak pro ni možná tolik, jako ty neudělá a pak si teprve uvědomí, o co prisla.  

Nesnaž se ale měnit, buď takový, jaký jsi, lepší recept na to neexistuje, aby ses cítil dobře s partnerkou. Pokud tě bude mít opravdu ráda, tak tě bude mít ráda takového, jaký jsi.   Buď tě takového přijme, nebo ne. Každý si musíme najít partnera s chybami, které jsme schopni tolerovat. Chyby mame vsichni a proto je tak těžke si najít partnera pro život.

Gott zbytecne nezpiva pisnicku - zůstanu svuj, na tom mi nejvíc záleží  

Holky, máte pravdu… tedy, nemyslím si, že by byla tak zlá, jak tu říkáte. Mezi námi se stalo i mnoho pěknýho, taky mi ve složitý situaci pomohla… spíš se v průběhu toho vztahu kupily problémy, který jsme vlivem rozdílných povah nedokázali vyřešit. Já se musím asi zbavit pocitu odpovědnosti za to, co všechno se stalo (jak ke konci vztahu, tak po rozchodu). Vím, že jsem taky udělal pár blbostí, kterýma jsem celou situaci jen zhoršil a přiostřil, ale to už byly takový ty poslední výkřiky zoufalství o změnu a nápravu… jestli chápete . Ale fakt je asi takovej, že jsme v tom jeli spolu a všechno, co se dělo, je vina nás obou.

Dáreček:

Já zjistil, že mě vztah s EX dost změnil… jak v dobrým (zjistil jsem, co všechno dovedu udělat, zařídit… pomohlo mi to dospět a postavit se víc na vlastní nohy… poznal jsem spoustu věcí, co mě baví), tak ve zlým (abych udržel vztah funkční, potlačil jsem v sobě některý svoje vlastnosti, který se shodou náhod líbí mojí nový slečně). Takže teď se učím vylýzt z tý pomyslný ulity a být zase svůj… snad to moje milá ustojí . No a taky se z toho chci nějak poučit, aby se podobný věci už neděly a já neničil život sobě a případně někomu, kdo jde vedle mě.

Musíš to začít brát takové, jaké to je. Prostě jste pro sebe nebyli stvoreni, jinak byste spolu zůstali.  

"No a taky se z toho chci nějak poučit, aby se podobný věci už neděly a já neničil život sobě a případně někomu, kdo jde vedle mě."

1) Vzhledem k tomu, že nevíš, co bylo příčinou té její odtažitosti, můžeš si vzít poučení maximálně z toho, co si myslíš, že bylo špatně Ty. No a to, že se nestane v dalším vztahu nějaká chyba, Ti 100% nikdo nezaručí, to nejde. Jsme lidé, lidé chybují, s přibývajícím věkem a zkušenostmi zrajeme, získáváváme i jiné pohledy na různé životní situace, na život atd. Ve vztahu je důležitá důvěra, ta umožňuje sblížení nejen fyzické, ale i duševní, které když je, je dalším článkem pomyslné stavby vztahu, a sice komunikace, tzn. , je-li důvěra, je důvěra i ke komunikaci, k otevřené komunikaci o čemkoliv, včetně toho, sdělit si vzájemně, co bychom chtěli ve vztahu jinak a zlepšit, tedy jak dále budovat onu pomyslnou stavbu. Další, co do vztahu patří je samozřejmě láska, tolerance, úcta atd. Pomyslná stavba se přičiněním obou buduje až do fáze, kdy je hotová. Je-li hotova, nevydrží taková věčně, je třeba se o ní starat, pečovat o ní, aby se jednoho dne nezbortila, tzn. mimo jiné i to, nenechat vztah vyhořet a nenechat ho přejít do stereotypu.  Je to taková každodenní práce na všem, co se vztahem souvisí.

Až potkáš tu pravou, respektive tu životní či osudovou, poznáš to všemi smysly, též srdce hodně napoví = ucítí, že to je to ono, to jiné, pro co vzpane tak silně, jak nikdy před tím. O většině vztahů si myslíme, že to je on. Pak ale přijde ten, který je opravdu on, ten životní či osudový, kdy ještě cítíme vše jinak a tak intenzivně, jak jsme si mysleli, že už bylo, zažili jsme a nemůže být ještě silnější. Může, .  

2) Ještě bych se chtěla zeptat, píšeš, že mimo jiné nechceš ničit život sobě a případně někomu, kdo jde vedle Tebe. Tyto myšlenky a úvahy jsi měl vždy, nebo až po tom posledním 4letém vztahu? Uvažuji nad tím, jak jsi na tom se svým sebevědomím a zajímá mě, zda-li bylo nižší již dříve či až po tom posledním vztahu

S tím, co píšeš v prvním bodě, s tebou naprosto souhlasím. Na bod druhý ti raději odpovím přes soukromej vzkaz.

Já jsem sice neměla to štěstí potkat toho pravého, jako Dany, zase podle mých zkušeností, každému klukovi na mě vadilo něco jiného a to také mohu říct i opačně. Když už mě někdo měl rád, takovou jaká jsem, tak byl zase problém z mé strany, a u jiného kluka to bylo zase opačně. Musíte mít s partnerkou stejné hodnoty a to se podle mě zakládá na dlouhodobém vztahu, který měla Dany. Myslím si to samé co Dany, že tvá ex nebyla pro dlouhodobý vztah dostatečně zralá a bude potřebaovat ještě čas a pár zkušeností, než příjde na to, o čem to je.   Otázka je, jestli na to někdy příjde.

Jak píšeš, je to vše jen o tom, jak si daní dva padnou. Jednomu může vadit to, co je pro druhého přednost. Navíc to asi chce mít ze začátku nějaký hodnoty stejný. Na druhou stranu nevím, kolik Vám je, mě teď bylo 25. A dobře vím, že moje názory na takový ty životní hodnoty, se pořád trochu formují. Občas řeším otázku vzdálený budoucnosti - zůstat poblíž rodičů a mít horší a hůře placenou práci nebo se odstěhovat někam dál a získat zajímavější a lépe placenou práci? Chci žít ve městě nebo na vesnici? Bejvala hodně tlačila na to, abych se jí v tomhle přizpůsobil (a to měla každej půl rok jinej plán). Teď už to nemusím "rozlousknout", tak to v sobě nechávám zrát…  a alespoň se rozhodnu s klidnou a čistou hlavou.

Ahoj, tak se po delší době ozývám… ještě tohle všechno mělo další dohru…

Po několika měsících od rozchodu mi napsala email, kde popisuje celou tu situaci z její strany. Psala, že ve mě necítila oporu, protože jsem ji neobjal a neřekl, že spolu všechno zvládneme, když mi řekla o nějakým problému. Ale to, že jsem ji vyslechl, všechno si to zanalyzoval a potom ty problémy vyřešil nebo se snažil alespoň dělat vše pro jejich řešení či zmírnění, to už jaksi neviděla. No a pak už mi nechtěla o ničem říkat a svoje problémy řešila tak, že se uzavírala do sebe a smutnila… Měla strach i z budoucnosti (bude to mít těžký s hledáním práce), ale nějak přehlídla to, že jsem jí slíbil, že se o ní po škole postarám, že může bydlet u mě a pokud si bude hledat práci, budu jí živit. A taky je problém to, že když jsem občas narazil na to, že mi něco vadí, uvedla nějakej nesmyslnej důvod na mě, kterej jsem ale uchopil a snažil se ho odstranit, ale tím tu situaci jen zhoršoval, protože to vlastně ten důvod nebyl… na druhou stranu, co jsem měl dělat, když jsem neměl skutečnou zpětnou vazbu a snaha o její získání vedla buď ke konfliktu, kterej nikam nevedl nebo k několika hodinám/dnům bez komunikace?

Já se taky trápil, nejen kvůli ní, ale také kvůli ztrátě obou prarodičů, do toho byla dost nesnesitelná situace s rodiči, kterou právě vyvolal odchod obou prarodičů, do toho problémy ve škole a v práci… nechci se s jejíma problémama srovnávat, ale nevím, kdo to měl těžší. Nicméně i tak jsem se na ni vždy, když jsme se viděli, usmál, snažil se být milý. A ona, když viděla, že jsem pořád "veselej", tak prej měla potřebu mě nějak uzemnit, abych si prej uvědomil, že život nemůže být jen růžovej… o tomhle fakt nevím, co si myslet .  

No a vlastně se ten vztah se rozpanul, protože jsem už na veškerý snahy o komunikaci, trávení společného času, sex… rezignoval a jen jsem čekal, jestli se nechytí a nezačne něco dělat. No, nechytila a ani když už jsem viděl, že to je z mojí strany zlý a řekl jí, že s ní nejsem šťastnej, že mi chybí to a to… reagovala, jak jsem popsal výše.

Ano, to byla moje chyba - přestal jsem se po roce všelijakých peripetiích snažit… za to jsem se jí i zpětně omluvil. Ona taky uznala svoje chyby, omluvila se za ně, začala na sobě (prej) pracovat. Začala prosit o další sanci, že teď už je nikdo jinej. Když jsem se na to nechytil, tak se během tejdne vyspala se dvěma frajerama a nezapomněla mi to patřičně vmést do ksichtu, samozřejmě s patřičným "porovnáním", aby mě to mrzelo//nastalo o to víc. Upřímně jsem jí přál, aby si někoho našla, aby měla přítele, kterej jí dokáže zvládat a bude s ním šťastná. Vůbec by mi to nevadilo, rád bych si pokecal i o tom, kdo/co to je zač, atd. Ale tohle jsem jaksi nerozdejchal. Nežárlil jsem, to vůbec… spíš, když si vzpomenu, jak se ke mě chovala, srážela mě… a teď udělá tohle, tak to prostě nedávám a nemůžu si o  ní myslet nic hezkýho. Že prej to udělala proto, že se cítila osamělá a chybělo jí objetí (možná spíš vojetí ) … a jestli jí ještě nechci zpátky, ať jí tenhle "přešlap" prominu, že mě pořád miluje…  

Tož jsem se zařídil tak, že jsem jí rázně a stručně, ale zdvořile, vysvětlil, proč se k ní vracet nechci, proč si kvůli ní nenechám ničit svůj nový vztah, že si chci zařídit svůj život atd. Pak jsme se rozloučili a já s ní už určitě žádnou komunikaci navazovat nebudu. Ona o to pokus má, sem tam pošle nějakej článek/obrázek, ale já jen zdvořile poděkuju, krátce to okomentuju a pak se vymluvím, že musím zmizet.