Téma: Odešla po 5 letech byl sem d*bil

Ahoj,  

asi jako stovky jiných podobných témat co sem pročetl. Sám píšu další, pravděpodobně pro uspokojení své duše a pokud buďte mít nějakou "radu" klidně mě nesetrete snáším to lépe než med kolem huby. No jak bych asi začal a moc sem to neprotahoval ale napsal nás "celý" příběh.

 V cca březnu 2014 jsme si s mojí už teď ex přítelkyni (22) začali nějak psát. V tu dobu byla zadána s jiným klukem tak jsme si psali jako kamarádi a já si začal s její kamarádkou, ale vždy sem po ní toužil mnohem víc. Nakonec se po půl roce asi rozešli a já věděl že ji chci.  

Tak jsme si nějak začali psát víc a věděl sem že sem se do mě zamilovala. Nakonec jsme to po pár měsících dali dohromady. Byli jsme hodně mladí vlastně "děti". Každopádně jsme byli zamilovaný až po uši. Vztah probíhal nádherně, dokázali jsme si psát bible a prožívali jsme nádherný bezstarostný život. Sice jsem měl problém vcelku s její rodiniu, co budu lhát byl jsem docela sigr tak mě nebrali moc dobře. Po roce vztahu mě oblbla na škole jedna holka co mě taky moc chtěla a já se idiot nechal. Tak jsem se s ní rozešel. Asi po měsíci vztahu s tou novou sem zjistil že to není ono co opravdu chci a že stále miluji tu jednu jedinou. Tak mě vzala nakonec namilost protože mě taky furt milovala a tak jsme se zas dali do hromady.  

Každopádně to její rodinu jen usvědčilo v tom že sem idiot (já doopravdy byl) ale chudák malá mi dala ještě šanci a já za ní moc děkuji. Tak jsme spolu nějak žili vcelku vphode bez velkých hádek a podobných nepříjemnosti. Krom toho že jsme řešili furt její rodinu a hlavně otce který mi ji nechtěl moc pouštět k tělu. (Ani se mu teď nedivím) Já si vklidu dodělal učňák a poté nástavbu. Ona dělala IT školu. Jezdili jsme spolu občasně na výlet ale spíš jsme chodili jen ven a povídali jsme si. Bylo to náročné kvůli blokaci od její rodiny a požadavků aby hlavně dodělala školu.

Já mezitím po škole začal pracovat v rakousku, a koupil jsem si být na hypotéku aby jsme spolu měli nějaké zázemí protože u mých rodičů ani u jejich jsme neměli žádné soukromí. Než dodělala školu (ještě asi rok 17-18) jsme se vídali převážně jen o víkendu už jen kvůli tomu že jsem byl přes týden kvůli práci pryč. Vydělával jsem hlavně kvůli nám. Každý víkend co jsme byli spolu byli kina restaurace nějaké jiné výlety. Pořídil sem si po té takové rychlejší auto hodně náročné na údržbu. Takže většinu peněz sežralo auto a tak sem si nemohl dovolit zaplatit ještě oboum dovolenou někde u moře. (Idiot jsem ho měl ihned prodat ale ne nedokázal sem to včas.) Už to zas moc protahuju takže víc k věci.  

Nakonec jsme se k sobě po tom co udělala maturitu nastěhovali.   Mezi tím jsem ale dostal výpověď v Rakousku kvůli častým angínam (opravdu sem je měl co ob měsíc a v zimě častěji) šel sem na operaci mandlí a poté mi hned přišla výpověď. A od té doby to šlo jen z kopce … vystřídal sem asi 10 práci během roku a půl a nikde sem nebyl spokojený furt sem čekal něco víc. Byl sem docela ve stresu a hodně unavený z toho všeho a hlavně plná hlava starosti abych měl z čeho zaplatit hypotéku auto atd atd, ale furt sem ji někam bral aspoň jednou za víkend. No ještě k věci hodně sem hulil, ale alkohol sem nepil nějak mi nikdy moc nechutnal. Už se dostáváme k jádru pudla ale chtěl sem aby se věděl celý příběh.  

Hodně ji to vadilo a já nebyl k tomu moc co přestat ale stále to tolerovala. Byl sem zničeny z práce měl sem jeden čas hodně fyzicky náročné zaměstnání. Oba jsme šly nakonec pracovat do Rakouska. Vydržel jsem tam 3 měsíce a ona o 2 měsíce déle a já pracoval zpět v Čechách. Bohužel ze stálého "stresu, " jsem utíkal od reality pomocí huleni. Stále to tolerovala, ale já už z toho vztahu byl nějaký unavený neměli jsme ani jeden moc kamarádu a tak jsme byli závislí hodně sami na sobě a teď už vážně k věci.  

Přestal sem si ji vážit jako člověka už mě to nebavilo. Nevážil sem si je že přesto všechno zlý je stále se mnou. Furt sem ji ale miloval a ona mě, byl sem rád že je se mnou i když mě to unavovalo paradoxně sem se jí nemohl vzdát protože jsem ji měl stále v srdci a už sem ji nechtěl ublížit znovu. Za ty roky jsme byli na "hodně" výletech. Ale nikdy na žádné pořádné dovolené. Spali jsme spolu často, měli jsme krásné chvíle rozuměli jsme si měli jsme společně záliby atd atd vcelku harmonický vztah. Jen jsme byli asi unavený z toho všeho. Hlavně já nechtěl sem chodit na procházky nechtěl sem vlastně skoro nic jen být doma. Hodně sem hrál hulil a ji se nevěnoval, ale stále tu se mnou byla. S klukem bez cílů.

Minulý rok2019 už po prázdninách několikrát odejde že už nemůže že jí akorát slibuju že se změním a začnu žít. Tak jsem ji furt přemlouval ať zůstane brečeli jsme vyříkali jsme si toho spoustu ale nikdy sem to nedodržel. Byl sem slaboch. Uvědomoval jsem si že ji stále miluji že mi na ní moc záleží ale nedokázal sem pro to nic dělat. Nevážil sem si ji bral sem ji jako samozřejmost že není na to tak silná aby odešla stále mi říkala že mě miluje.  

Chyba lávky. Před 3 měsíci se sebrala a že už to nedává a odjela k mé matce. (Jsou dobré kamarádky)   byla tam týden a já se začal opravdu měnit. Vim ze mi začalo téct ndo bot ale už bylo pozdě něco zachraňovat. Nakonec že to ještě zkusíme když viděla jak se snažím. Opravdu sem se hodně změnil měla mě takovýho jakýho mě chtěla chodili jsme na procházky s psíkem o kterým jsem se zapomněl zmínit pořídili jsme si ho v roce 2018. Přestal sem nadobro hulit. Bylo to takový jaký to. melo být vždycky. Konečně sem i po 12 vystřídánych zaměstnání našel jedno které mě baví a odcházet se nechystam. Konečně se mi rozsvítilo, ale už bylo pozdě. Po měsíci co jsme to zkoušeli ještě slepit mi řekla že už mě nemiluje že ta láska vyprchala. Byl to šok konečně sem byl šťastnej spokojenej se svým životem a byl sem si jistý že ji opravdu miluji a je pro mě dokonalá že nic víc nepotřebuji je hodná milá naše rodiny se mají rádi my je máme rádi nikdy jsme se nepovedli. Už sem se konečně srovnal a to nejdůležitější nakonec na čem mi záleželo odešlo jak led bez citu řekla že prostě už nemůže že mě nemiluje že mě má ráda ale max už jako kamaráda. Po letech starostí a trápení jak s její rodinou školou a práci kde ani ona nebyla spokojená.

Problém je že si uvědomuji všechny chyby co sem dělal i co měla ona že se mi dala hlavně zadarmo a nemusel sem se o ní nijak snažit a tak sem si ji nevážil. Tak se sebrala zbalila si všechny věci co tu po 5 letech vztahu nastřádala a odstěhovala se zpět k rodičům. Já to totálně posral sesypal jsem se jak domeček z karet nemohl jsem tomu uvěřit že se to opravdu stalo. Že je pryč a už se nevrátí prosil sem jí že opravdu budu jinej a ona že už opravdu nemůže že mě nemiluje že ji to. moc. mrzi že se tolik trápím ze mě nechce ztratit ale že teď nemůže poručit srdci aby mě znovu milovala. Že by ráda byla aspoň kamarádka. A já to chápu. Rád bych byl ale furt asi budu chtít něco víc protože ji stále miluji. Prijde mi že ke mě je dokonalá že mě vyplňovala co. mi chybělo. Díky ni sem pochopil jak můžu být lepší člověk.  

Vždy sem se snažil ji dát co sem ji na očích viděl myslel sem na budoucnost jak s bytem tak vším jiným. Snažil sem se jí zabezpečit materiálně, ale nikdy sem ji nezabezpečil citově a láskou tou opravdovou láskou jaká by ve vztahu měla být. Myslel sem si že když už se konečně ustálim s prací a vším ostatním bude dobře ale když už to přišlo kvalitní zaměstnání atd. Tak odešlo to nejdůležitější. Láska.  

Nejde to už vrátit zpátky rozhodně ne hned ani zítra (29.06.2020). Už je pryč ale pracujeme ve stejné firmě a já sem o políčko nad ní takže se s ní furt vídám, musím. Směje mě se na sebe ukazuje mi psíka povídáme si o rodině atd ale vím že se semnou nechce moc bavit protože ví že mě kontakt si ní furt moc bolí. Má mě ráda ale už nemiluje.  

Chtěl bych ji časem ukázat že sem ten správný člověk že sem se opravdu změnil ne kvůli ní ale kvůli sobě a zkusit aby se do mě zamilovala zamilovala znovu jako jsme se milovali na začátku. Že sem sebevědomý kluk s kterým stojí za to žít. A že ji dokážu naplnit emocionálně i materiálně.  

Začal sem posilovat, obnovovat vztahy se všemi co sem kdy znal a bavil se snimi, začal sem celkové úplně jinak žít došlo mi díky. ni co je život otevřela mi oči. Moc. ji za to děkuji. A nejhorší je že ji furt miluji. Nikdy sem si nemyslel že by odešla už sem plánoval svatbu a děti. Moc bych ji chtěl zpátky ukázat že nebyla chyba mě milovat. A že můžu být konečně ten pravý i když sem to roky moc. nedaval najevo city ale tím jak ji zabezpečím.  

Měl sem si ji vážit nebrat ji jako samozřejmost a ukázat ji lépe že mi na ní opravdu záleží. Miluji ji a došel bych kvůli ní na kraj světa. Všechno co mi na ní kdy vadilo jsou jen maličkosti a kráviny oproti mým nešvarům. Byl sem hroznej kretén idiot a debil a opravdu to. vim jen si ji vážit jako toho nejcennějšího co mi život nadělil.  

Jestli to někdo dočte až sem. Je možnost že by zas někdy mohla vidět ve mě toho chlapa toho kluka kterýho viděla na začátku kterýho milovala? Kdybych se opravdu změnil protože to fakt chci a budu se toho držet i kdyby pro novou lásku, ale vím že bych strašně moc chtěl ji protože si myslím že to je osudová láska jen já byl k*Kot.   Opravdu jsme si moc rozumněli, měli jsme úžasnej vztah plnej lásky jen na to poslední rimy začal srat protože mi přišlo že ji mám nastálo. Někdy si říkám kde sem nechal mozek.  

Dal bych ji modrý z nebe vždy sem ji kupoval kytky jen tak sladký dělil sem se o jídlo kupoval šperky atd… Jen sem ji nedával sebe. A teď když je pozdě jen brečím jak jsem byl debil že sem ji nechal odejít. Má mě furt ráda jak říkám ale necítí už nic nepřitahují a ani se jí nedivím. Jen jestli je možnost to obnovit i kdyby půl procentní stalo st mi to za tu snahu a vím že teď by ten vztah neskončil. Hodili jsme se k sobě krásně jsme se ve všem doplňovali.  

Jen já to zabil.  

Jestli to někdo fakt četl celý tak děkuju. I když toho spousta chybí dodat to nehlavnejsi tam je a to že sem blb. Sem rád že jsem se mohl podělit se světem s tím jak zabít něco tak krásného. Doufám že mi jednou odpustí a zkusíme znovu teď už dokonalý vztah. Ale nevěřím v to.  

Ještě jednou díky za případnéj komentář klidně rád dodám ještě pár informací kdyby někdo chtěl vědět víc.