Téma: Komplikovaný vztah s bývalou přítelkyní - miluje mě, já ji přesto odmítám a nechci s ní mít oficiální vztah
Uživatel: michalm
Věk: 21
Zdravím všechny,
tohle (rozumějte psaní o svých problémech do podobně laděných diskuzí) většinou nedělám, nicméně dostal jsem se do stavu, kdy asi potřebuji ani ne radu, jako spíš názor, jakýsi feedback vůči mě neutrálních, do věci nezainteresovaných lidí. A rád bych věděl, jestli už třeba taky nejsem úplnej idiot (to není ironie, tato možnost, zde skutečně je). Ale abych nechodil kolem horké kaše.
Měl jsem v životě prakticky jediný skutečný vztah (krátké epizody, co byly předtím, nepočítám), začal, když mi bylo už 16 let a vydržel více než 4 roky. Vztah s onou slečnou to byl od počátku velmi bouřlivý, nestabilní, občas dost hádavý. Ale tím, že jsme spolu byli od puberty až do dospělosti, jsme se navzájem formovali, ovlivňovali a postupem času se mezi námi vytvořilo velmi silné pouto.
Po třech letech se však stalo, že mě ona slečna podvedla. Krátkodobě se zamilovala a ulítla. Otřesený vztah se posléze podařilo dát dohromady, ale mě to dost zranilo a navíc jsem začal přemýšlet.
Asi dva měsíce na to jsem potkal jednu dívku a tentokrát jsem se zamiloval já. A taky jsem svou dosavadní přítelkyni podvedl. Náš vztah to ale přežil, pro zmíněnou dívku to byl jen úlet a pouze já hlupák se zamiloval.
Nicméně dvě takové krize za relativně krátký časový úsek vztahem otřásly a mezi námi se začala vytvářet propast. Zároveň zde ale bylo stále přítomno ono pouto, které nám nedovolovalo to ukončit. Byť jsem právě já začal stále silněji uvažovat o tom, že k tomuto kroku přistoupím.
Asi po třičtvrtě roce jsem potkal další dívku. Opět jsem se do ní zamiloval, ona do mě také, ale já ji odmítl. Odmítl jsem ji, protože jsem nechtěl zase podvádět svou přítelkyní a následně prožívat celé to peklo znovu.
Jenže pak se mi to rozložilo v hlavě a já si uvědomil, že jsem mladý, doposud jsem toho kromě svého vztahu nezažil a přitom jediné, co dělám, je to, že si upírám, to co si běžně mladí lidé v mém věku dopřávají. Že v sobě potlačuju city, že se ve mě s každým zamilováním se opětovně aktivuje obrovské množství chemie, jež zůstává nevyužita.
Opustil jsem svou přítelkyni a vydal se z onou dívkou, abych jí vyznal své city. Jaké překvapení, když mi řekla, že si za tu dobu již našla někoho jiného. Tragikomické, já vím. Přiběhnout zpátky za svou nyní už bývalou přítelkyní jen proto, že mě ta, kvůli níž jsem jí nechal, odmítla, by ale, jak jistě uznáte, nebylo úplně košér.
Jenže ona bývalá přítelkyně mě chtěla hrozně zpět. Pouto mezi námi přeze všechno zlé stále přetrvávalo a já to k ní cítil také. Bez ohledu na to, že jsem kdy byl do někoho zamilovaný, ona byla ta dívka, za kterou jsem se vždycky vracel. Ta, s níž jsem si nejvíce rozuměl. Ta jediná, kterou jsem kdy miloval.
Jenže, a teď se konečně dostáváme k oné sporné části, kdy mě mnozí patrně budou považovat za blázna, jsem se s ní nedokázal dát zpátky dohromady, byť mě o to expřítelkyně dokola úpěnlivě prosila. Přitom ve skutečnosti jsme spolu nadále trávili čas, povídali si, občas měli i sex. V podstatě skoro jako bychom měli vztah. Jen to nebylo oficiální.
A přes to se má " (ex) přítelkyně" nedokázala přenést. Chtěla abychom spolu byli oficiálně, ale to já odmítal. Stačilo mi, že s ní de facto jsem. Měl jsem strach se do vztahu vrátit naplno. Měl jsem strach, že, byť ji miluju, tak, že zase přijdou ty mé puberťácké lásky, které akorát všechno zničí. Nedokázal jsem jí dát tu jistotu, že už budu citově plně stabilní a jen pro ni. Byla by to pro mě obrovská zodpovědnost a závazek, který jsem (a teď mě suďte) nebyl schopen na sebe uvázat. Jinými slovy, uvědomoval jsem si svou nezralost a neschopnost jít do vztahu znovu úplně naplno.
Jsem nevybitý, nedospělý a cítím, že stále neúspěšně hledám sám sebe (což je zase další kapitola mého života, která se ale s popisovanou dost prolíná).
O tom vypovídá i skutečnost, že mě nedávno kontaktovala ta dívka, s níž jsem přítelkyni podvedl (ta první z těch dvou, do nichž jsem se zamiloval) a začala mi tvrdit, že do mě tehdy byla rovněž zamilovaná, ale nechtěla mi ničit vztah, proto mi řekla, že to pro ni byla jen úlet. A já do toho s ní tak trochu spadl znovu.
Ale tato citová nestabilita zároveň nijak nesouvisí s mou láskou k té jediné. Té již ovšem postupně došla trpělivost, když jsem ani po několika prosbách nebyl ochoten jí buď úplně opustit anebo s ní začít být opět oficiálně a naplno, a nedávno navázala určitou známost. Byť mi tvrdí, že mě miluje, k němu začíná něco cítit a mě to neskutečně ničí. Přitom ona mi tvrdí, že by stačilo jen říct, že s ní chci zase být, a okamžitě by opustila "tu stávající známost" a vrátila se ke mě. A já, přesto jak ji miluji, jak mě ničí ta představa, že je s ním, že s ním něco má, tak se k ní prostě z výše uvedených důvodů nedokážu vrátit.
Řekněte mi, jsem normální? Je mé jednání vůbec obhájitelné anebo jsem idiot, co se dobrovolně vydává směrem, v jehož cíi bude akorát litovat, že navždy ztratil toho nejcenějšího člověka, na němž mu přes všechno výše napsané kdy záleželo.
Pokud jste to dočetli až sem, budu rád alespoň za nějaký názor. A omlouvám se za předlouhý elaborát, neumím to jinak. Díky.
(0 lidí)   (0 lidí)  
Stránka otevřena 2996x Předchozí téma | Další téma
Reakce čtenářů
Zamilovat se do někoho i když s někým chodíš se prostě stává i u starších a pak je jen na tobě, jak se k tomu postavíš. Pokud jsi odešel ze vztahu kvůli jiné i přes to že vám to klapalo, tak je to spíš škoda a dá se to nazvat jako sobeckost. Podle mě to možná není ani tak tvou nevyřáděností, jako tvou sobeckou povahou. Jsou kluci, kteří jsou v tvém věku stabilní. Myslím si, že ty takový budeš pořád, i ve starším věku.
Věk: 21
Dobrý den, respektuji váš názor, nicméně nejsem si jist, zdali jste úplně přesně pochopila text. Nechci se obhajovat a říkat tady, že nejsem sobec. Třeba jsem. Každopádně, když už jste si z textu vybrala zrovna tuhle část, nebylo by mnohem sobečtější, kdybych svou přítelkyni opětovně za jejími zády podvedl? Já jsem odmítl dívku, která mi byla sympatická a já ji evidentně také. Udělal jsem to proto, abych svou přítelkyni znovu nepodvedl, jak se už jednou stalo. Proto mi přišlo mnohem férovější se s přítelkyní rozejít a s dotyčnou dívkou mít něco a posléze. Navíc, jak v textu dále píšu, tak jsem tímhle přístupem nic nezískal, ale všechno ztratil. Dále píšete o tom, že jsem opustil vztah, v němž to klapalo. Buď jste nepochopila text, anebo jsem to nenapsal dostatečně srozumitelně (je to možné, pokud ano, omlouvám se), ale ten vztah neklapal. V textu přece píšu, že vztah byl pevný do doby než mě přítelkyně sama podvedla a následně jí po nějaké době podvedl já. Ten vztah byl otřesen a dost tím trpěl. Když jsem se pak zamiloval znovu, promiňte mi, asi jsem slaboch, ale to už bych prostě neuhájil. V dané situaci, kdy jsem své přítelkyni opětovně nedokázal garantovat citovou stabilitu a spolehlivost, bylo možná i správné vztah ukončit. Možná. Jistý si tím nejsem, protože tím vznikla ona nynější situace, kdy ji miluji, ale zároveň s ní odmítám být, protože mám strach, že se ty eskapády budou opakovat. Já vím, zní to hloupě, když to píšu, ale opravdu si už vůbec nejsem jistý sám sebou. Nevím, jestli to je správné. A proto píšu sem se žádostí o radu.
Nikdy nemůžeš nikomu dát to, čemu Ty říkáš citová stabilita. A ani to po Tobě nikdo nechce. Tvá holka chce, abys byl s ní. Abys jí dával pocit bezpečí. To se ale nedělá tím, že jí dáš prázdné sliby. To se dělá skutky. To, zda jsi jich schopen nebo ne pramení z Tvého rozhodnutí. Záleží jen na tom, zda se rozhodneš podléhat nebo vytrvat. O nic jiného nejde a každý z nás s tím někdy bojuje.
Spíš mi přijde, že hledáš rozhřešení a povolenku podvádět. Myslím, že to tady nenajdeš. Jsi člověk. Máš právo volby a z toho pramení i odpovědnost. A volbou je, že buď budeš se ženou, se kterou může být Tvůj život naplněn duchovně nebo budeš na chvilku pociťovať slast v okolí ptáka.
To rozhodnutí ale asi nikdo jiný než Ty nemůže udělat. A ano, stojí to hodně sil a zvažování.
Věk: 21
Žádnou povolenku podvádět nehledám a ani neočekávám, že to tady najdu. Nedokázal jsem znovu skočit do vztahu, protože mám strach, že opět selžu. Že neunesu zodpovědnost vůči ženě, kterou jsem už dvakrát zklamal. Zní to dost hrozně, když to teď píšu, ale prostě to tak je.
Věk: 21
Ale uznávám, že v jedné věci máte pravdu. Je to škoda.
Nejsi idiot. Jsi úplně normální.
Jen ještě neznáš hodnotu času, přátelství, důvery a oběti. Tím vším si musíš projít a ještě toho hodně ztratit. Ztráta Ti dá lekce. Poučíš se, dozřejěš. To je život.
Ale normální jsi.
Jen pamatuj na jednu věc: sexuální touha jsou pudy. Vztahy jsou víc. Člověk na rozdíl od zvířat dostal do věna mozek na to, aby naučil mozek ovládat pudy. To je rozdíl mezi člověkem a zvířetem.
Věk: 21
Ono to s těma dvěma holkama ale nebylo o sexu. Vlastně vůbec. Pobláznily se mi city a já najednou vůbec nevěděl, co chci. Jen pro sex bych přítelkyni nikdy neopustil.
V dané situaci, kdy jsem své přítelkyni opětovně nedokázal garantovat citovou stabilitu a spolehlivost, bylo možná i správné vztah ukončit.
Já myslím, že jsem to pochopila správně. Váš vtah až tak hrozný nebyl. Byla to krize, kterou by jste očividně překonali. Ale ty jsi s ní ten vztah ukončil, aby sis mohl užívat s jinou. Vypadá to, že se kolem tebe točí plno holek které o tebe mají zájem, a ty jsi z toho očividně rozežraný.
Věk: 21
Máte pravdu. Selhal jsem a nedokázal zastat roli, kterou jsem měl. Nezachoval jsem se jako muž ale jako dítě. A právě proto mám tolik pochyby o tom, zdali vztah naplno obnovit.
Jinak ještě k tomu, že jen pro sex bys přítelkyni neopustil – chlap, který se nechá přebrat jinou, je k ničemu. Nelaškuj s jinými holkami, když máš přítelkyni, protože pak je jen otázka času, kdy se ti to vymkne z ruky. Navíc, to pobláznění, jsou jen hormony, které působí jen dočasně a tvou bývalou přítelkyni, která by byla třeba pro tebe lepší, než ta nová, ti už možná nevrátí.
Když se ohlédnu za svým životem já, pak lituji pouze věcí, které jsem neudělal (zejména ze strachu).
Nelituji žádné chyby, kterou jsem udělal.
Takže se už řídím heslem, že je lepší špatné rozhodnutí než žádné.
Ja si myslim, ze od 16ti do 21ti se clovek vyviji a jista nestabilita je uplne normalni. Naopak v 16ti navazovat vazny vztah, je nerozumne. Clovek by si mel napred ujasnit, co od partnera ocekava a pak se teprve vazat.
Ve vetsine pripadu prvni lasky, nebo lasky v prilis mladem veku stejne nevydrzi. Je to spis hormonalni zalezitost.
Takze bych rekla, ze je spis normalni se v tvem veku porozhlizet se a srovnavat a teprve az budes zraly, si najit stalou partnerku.
Hodne stesti!!
10 nejnovějších témat v kategorii:
Téma |
Odpovědí | Otevřeno |
Datum přidání (Autor) |
---|---|---|---|
I po rozchodu vzájemné urážky, možný návrat? | 3 | 1710x |
03.09.2022 21:38:36 (antivir) |
Odešla po 5 letech byl sem d*bil | 3 | 2843x |
28.06.2020 21:28:33 (Tojeasijedno) |
Ochlazení ve vztahu, nezájem, přítel nemá rád moje děti | 13 | 2237x |
01.06.2020 11:10:29 (janičkakočička) |
Nemohu se odpoutat | 6 | 2126x |
12.03.2020 20:39:26 (Diana) |
Co vytěžit ze samoty po rozchodu | 6 | 1858x |
03.03.2020 20:47:41 (Introvertka) |
Opustil mě milenec | 5 | 3117x |
29.02.2020 19:42:04 (Neznámá podvodnice) |
Rozchod se ženatým mužem | 15 | 2341x |
13.02.2020 06:43:58 (janajka) |
Rozchod po 6 letech | 12 | 2189x |
19.01.2020 22:09:00 (Pablo92) |
Po půl roce otěhotněla, rozešli jsme se, vrátí se ke mě? | 27 | 2129x |
06.01.2020 16:49:47 (BMDejv) |
Má cenu doufat v návrat? | 7 | 2584x |
02.01.2020 23:03:36 (X) |