Téma: Je možný nový začátek se stejnou partnerkou po rozchodu?

Zdravím všechny diskutující a předem dík za každou odpověď. Je to přesně 14 dní, co se se mnou rozešla přítelkyně, sice jsme spolu byli jen 3 měsíce, ale za tu dobu jsme toho stihli tolik, jako za několik let. Tak od začátku, všechno mělo strašně rychlý průběh, což byl problém. Začali jsme spolu chodit 5 dní od prvního rande, s rodičemi mě seznámila po 14 dnech, sex jsme prvně měli ani ne po 3 týdnech, pravidelně jsem u ní začal přespávat také tak po 3 týdnech známosti, po necelých 2 měsících jsme si pořídili našeho kocoura. Čili žádné randění, žádné dobývání, málo času bez sebe. První problém se vyskytl asi po měsíci a byl způsoben jednak tímto hektickým začátkem a hlavně situací, kterou dále napíšu.

Jak jsem psal zhruba po měsíci první "krize" a já nechápal proč, vůbec jsem nevěděl, co je špatně, pak jsem se dozvěděl toto. Tak od začátku: Její bývalý šéf byl a je strašný hajzl, oba dva se bytostně nesnášeli, on jí naschvál strhával odměny a vůbec jí hodně trápil v práci, tak se choval ke všem a samozřejmě ho každý nesnášel, až se jim nakonec povedlo ho z práce vyštvat. Ač ho tak nesnášela, měla k němu respekt, jako z osobnosti v oboru a v den kdy odcházel, si více méně všechno vyříkali a usmířili se. To bylo tak měsíc před tím, než jsme se seznámili. V době, kdy jsme měli první krizi mně řekla, že tento bývalý šéf se k nim do práce vrátil, ale jako řadový zaměstnanec a nejprve byl na ni opět neskutečně nepříjemný (což nechápala, protože si všechno vyjasnili), ale poté úplně obrátil a stali se dobří přátelé a trávili spolu v práci hodně času, vzhledem k tomu, že ho v práci každý nesnášel a ona jediná s ním vycházela, tak se začalo šířit, že spolu spí (každý tam už věděl, že spolu měsíc chodíme), jí to samozřejmě moc trápilo a pořád jsme to řešili (za což jí děkuji, že byla upřímná, která by to partnerovi řekla? ). Sama říkala, že to je člověk, se kterým by nic mít nemohla, jednak je o hodně let starší a jednak ji jako chlap nepřitahoval a jednak je to ultra hajzl. Už tehdy jsem se jí zeptal, jestli náhodou ten člověk nechce s ní mít vztah, což tehdy rázně odmítla (chlap měl 10 let partnerku, se kterou žil a která mu vařila, prala, uklízela). Za pár týdnů se ovšem stalo to, co jsem tak nějak tušil, že tento člověk poslal bez lítosti svou dlouholetou partnerku do háje a že chce být s ní. Na její argument, že je šťastně zadaná odpověděl, že já ho vůbec nezajímám, že pro něj nejsem žádný soupeř, že oni dva k sobě prostě patří a tečka. Když ho opakovaně odmítala, tak jí začal brečet na rameni, jak ji strašně miluje, když jej přesto odmítla, tak jí začal vyhrožovat a zakazoval jí, aby se mnou spala a strašně se s ní hádal, denně jí psal sms, i když si to nepřála, prostě choval se jako malé děcko, sám tvrdil, že on v životě neprohrál a že prostě neprohraje a bude po jeho (připomínám, že toto vím tak, že ona mně to řekla, v životě jsem toho pána neviděl). Ona v této době byla jak klubko neštěstí, protože ač ji tento člověk strašně mučil, tak prostě k němu měla respekt a svým způsobem ho měla ráda a prostě nešlo se s ním nestýkat, když se viděli každý den v práci. Samozřejmě se to přenášelo do našeho vztahu, začala mně vyčítat, že já o ni vůbec nebojuji a že je tu někdo, kdo o ni bojuju (jestli si představovala pod pojmem bojovat to, že jí budu vyhrožovat, nadávat jí, něco jí zakazovat, nebo jí brečet na rameni, tak, jak to dělal on, tak pardon, mám svoji důstojnost). Možná se někdo zeptá, jak jsem se v této situaci choval já, prostě byl jsem při ní, držel jsem jí v náručí, když to potřebovala, říkal jsem jí, že to je situace, kterou musíme spolu řešit, že ji nikdy neopustím a budu při ní vždy stát, možná jsem to řešil všechno moc v klidu. Když jsme spolu byli delší dobu, tak bylo všechno růžové, byli jsme šťastní, ale jakmile byla v práci, tak bylo peklo. Když přišla z práce, hned jsem na ní poznal, že na ni zase řval a ona je taková, že si to nenechá líbit a tak řvala na něj. Nevím, možná ji přitahovala tak obrovské negativní emoce a to, že u nich v práci to nikdo nevěděl a museli to tajit. Připomínám, že mimo práci se nikdy nesešli, žádná káva, oběd, kino nebo tak. Byla z toho nešťastná, jednak proto, že mně říkala, že já jsem její vysněný partner, že přesně takového vždy chtěla, že mě nikdy nechce ztratit a úplně trpěla, když viděla, jak ničí náš vztah (což i říkala), jen pro to, že se od toho člověka prostě nedokáže oprostit, když jej vidí denně v práci a on jí pokoj nedá. Víkendy byli úžasné, když jej neviděla, v týdnu záleželo na tom, jestli se zase pohádali, nebo ne.  

Věděl jsem, že toto nemůže dobře skončit, pokud ten člověk jí nezmizí ze života a opakovaně jsem jí to říkal, ona na to opakovaně, že už je všechno dobré, že už ji ten člověk nezajímá, ale za pár dní to bylo zpět.   Když mně poprvé řekla, že bude lepší, abychom se rozešli, že takto to dál nezvládne, tak mně za 2 dny volala, že už si vše uvědomila a že byla hloupá, že mě nechce ztratit (toto se stalo cca před měsícem). Tlak z jeho strany se ovšem stupňoval a pořád ji přemlouval, aby s ním šla aspoň po práci na kávu, asi před 3. týdny se mě ptala, jestli si myslím, že by něčemu pomohlo, kdyby s ním šla na kávu (v tu dobu jsme měli řekněme opět pauzu), řekl jsem jí, ať to zkusí, ale že ten večer potom za ní dojdu. Stalo se ovšem to, že ten den onemocněla a tak tu kávu s ním zrušila, ten chlap byl prý nepříčetný, že si tu nemoc vymýšlí a že určitě ten večer bude se mnou a když ležela doma v posteli s teplotami, tak k ní vtrhl do bytu zkontrolovat, jestli je sama, udělal jí hysterickou scénu a nakonec se na ni vrhl a chtěl se s ní vyspat, poté, co ho vyhodila, tak jí napsal sms, že toto mu na usmíření nestačí, toto jsem se dozvěděl na druhý den, když mně volala, abych za ní přišel.   Na druhý den byla samozřejmě úplně mimo, až postupně se z toho dostala. Další den byl jeden z nejkrásnějších našich dní, úplná zamilovanost, tak jako na začátku, těšili jsme se na jaro, až bude teplo, jak budeme chodit po venku, říkala mně, abych ji odvezl pryč a že si vezmeme brzy dovolenou a pojedeme někam daleko jen sami dva, celý den nádherný, to samé další den... přesně 6 dní poté mně řekla, že chce být sama a že jí v našem vztahu něco chybělo a že ten chlap není důvod našeho rozchodu, že se k sobě nehodíme, ale že jsem člověk, kterému nejvíce věří a zeptala se, že jestli se jí něco stane, jestli mně může zavolat. Mě by strašně zajímalo, co se v těchto 6. dnech stalo. Každopádně jsme zůstali v kontaktu, volali jsme si (vždyť máme společně kocoura, bydlí u ní) a před 3. dny jsem jí byl navštívit a popovídat si, jestli to vážně takto chce (neviděli jsme se 10. dní). Když jsme ji uviděl, tak měla v očích takové ty jiskřičky, jako kdysi a když jsem se nezávazně bavili, tak to bylo v pohodě, horší bylo, když jsem se zeptal, jestli si někdy nechce někam vyjít, tak řekla, že teď není ve stavu, kdy by mohla se mnou někam jít a když jsem se zeptal na toho chlapa, tak mně řekla, že to se mnou řešit nebude a přitom se tak usmívala a já jsem (bohužel podrážděně) jí řekl: "to si děláš srandu, ty s ním chodíš, děláš velkou chybu, " na což naštvaně řekla, že jsem snad nepřišel dělat hysterické scény, že s ním nechodí a je její věc s kým bude chodit, ale že kvůli němu jsem se nerozešli, ale že udělala dobře, když jsme se rozešli a že se ke mně nikdy nevrátí (já jsem se jí na toto neptal, s tím začala sama), chvíli jsem se o tom bavili a celé to ukončila slovy: "já vím, že je to hajzl, který mě zničí celý život. " Když jsem od ní odcházel, tak její poslední slova byla: "doufám, že mně to někdy odpustíš. " Tisíckrát jsem jí říkal, že já jí nemám co odpouštět, není prostě co, chovala se ke mně férově a upřímně, čehož si vážím a proto jsem se na ni nikdy nezlobil, ale že problém je, že ona nedokáže odpustit sama sobě, protože se pořád obviňovala, že jen ona zničila náš vztah.

Jsou to 3 dny, co jsem ji neviděl a nevím, co mám teď dělat, možná, že prostě nedokázala žít s pocitem, že má úžasný vztah, který svým chováním ničí a že kromě sebe trápí i mě. Kdysi mně řekla, že jí chybí to, že jsem jí nedobýval, tak možná teď mě odmítá proto, abych ji dobýval tak, jak to mělo být na začátku. Možná jen potřebuje vyřešit toho chlapa a za třeba 3 měsíce zase bude všechno jinak. Anebo je to úplně jinak.

Díky všem, kteří to dočetli až sem, omlouvám se za tak dlouhý článek. Díky za všechny komentáře. Ač vím, že by mně spoustu lidí radilo, ať na ni zapomenu a jdu dál, tak to neudělám. Ta žena je pro mě ten nejdůležitější člověk na zemi a její život je pro mě daleko cennější než ten můj a nedovolím, aby si jej zničila, i kdyby to mělo znamenat, že tím zničím život svůj. Láska je svině, ale stojí za to o ni bojovat a cesta ke štěstí není rovná, ale pekelně klikatá a trnitá.