Téma: Táta mě ranil a urazil nadávkou - mrzí mě to

Mně můj taťka běžně říkal štřevo (brala jsem to vždycky jako synonymum k výrazu "číslo" jako Ty seš ale číslo). Vůbec mi to nepřijde hanlivé. Taky mi často říkal, když jsem se koukala do zrcadla, že lepší už to nebude nebo co s tím chceš víc dělat. Ze začátku mě to trápilo, teď se tomu směju.

Hlavně si to zbytečně bereš. Jsi dospělá, tak se nemusíš trápit tím, že tví rodiče tě tak asi neberou. Jenže - když se rozbrečíš kvůli tomu, že ti taťka řekne střevo, tak je pak jasný, že tě tak asi brát nebudou. Buď v klidu, tím si prochází každý

Nikdo nemá patent na to, jak správně otevírat okna. Mě s tím prudil přítel a teď nedávno na něj přes jeho přešetrnělost a přeopatrnělost málem vypadly dveře

Tvůj otec je asi mírně despota, že? Nenech se jím tak moc ovlivňovat. Máš přece vlastní rozum a nechceš věci schválně ničit, takže ti do toho nemá co kecat. Musíš si najít svůj způsob, jak se s takovým jednáním vyrovnat. Nejlíp funguje humor. Protože křik, hádání a rozčilování jsou mnohem nepříjemnější. A pláč taky, ten tě zbytečně ničí.

Elisany, nic ve zlém, ale je Ti opravdu 31? A ještě něco … choval se tak táta i někdy dříve? Měla by sis přečíst něco o možných následcích. Čekala bych větší informovanost.

Ano, Barčo, je mi bohužel opravdu už 31.  Psala jsem, že jsem citlivější jedinec. A ano, i v článku píšu, že už se tak kolikrát choval i v minulosti, s tou mozkovou příhodou teď to nemá nic společného. Myslí mu to dobře.  

Elisany, já jsem taky citlivá, ale tohle už by mě k pláči nedovedlo. Nesmíš si plést citlivost a nízké sebevědomí či nevyzrálost. Kvůli tomuhle je fakt úplně zbytečný brečet, to si musíš uvědomit. Vždyť se vlastně nic nestalo. Nemusíš se trápit tím, co říkají ostatní. Tvůj život je na tobě, ne na nich.

Tak pokud se Tě tolik dotýkají úplně obyčejná slova, která se běžně používají, pak je na čase se postavit na vlastní nohy a trochu se otrkat. Táta je relativně v pořádku, nic Ti nebrání vyletět z rodného hnízda …

Tak ho neposlouchej a mysli si svoje,  jedním uchem tam a druhým ven, každý neovládá všechno,  pláč tě bude ničit ještě více, tak si pusť svoji oblíbenou hudbu a zapomeň na to co ti řekl

Já bych řekla, že o nějaké okno vůůůůůbec nešlo, mohlo jít o cokoli. On je prostě rozmrzelý kv. svému zdravot. stavu, který ho omezuje, deptá a na co si prozatím nemůže zvyknout, smířit se s tím a tudíž ani ještě nedokáže přiznat, že ho to deprimuje.

Alespoň tak to vidím já.

Omlouvám se, ale přijde mi to jako naprostá prkotina. Kdyby ti tam začal nadávat že jsi neschopná nebo kdyby použil nějaké hanlivé výrazy, tak neřeknu… ale tohle? Opravdu děláš s komára velblouda… pardon, ale to je můj názor.

Třeba na to jen Elisany není od něj zvyklá, třeba se tak normálně na její adresu prostě nevyjadřuje a proto ji to "dostalo".

Snad nám to potvrdí či vyvrátí sama…

Jasně, možné to je… ale kolikrát už mi někdo řekl že jsem střevo a vzala jsem to spíš s hůmorem než abych se nad tím nějak hlouběji zamýšlela… za takové "milé" vyjadřování o mojí osobě bych byla ještě ráda, když už tedy… prostě na tom nevidím nic špatného…

Jojooo, tohle slovo bych brala stejně, i když jsem někdy taky citlivější, než bych chtěla, ale pokud jde o jakýkoli výraz od nějakého člověka, který ho běžně nepoužívá na jeho adresu. No, uvidíme, co sama napíše.

Už o tom psala tady  - 18.05. 2013 18:16

Leňo, abych to tedy ještě upřesnila: táta v minulosti už podobné výrazy, které se mě dotkly, použil - viz můj poslední příspěvek (tam ještě jedno slovíčko uvádím), ale zase je nepoužívá často, tedy spíše jen ojediněle, ale možná o to víc se mě to vždy dotkne - zase z důvodů, které uvádím v předchozím příspěvku.   

Děkuji vám všem za odpovědi a vaše pohledy na věc, díky tomu se cítím mnohem lépe, že to berete jako prkotinu. Já to za prkotinu také považuji, ale určitě mi pomohlo to "slyšet" od někoho jiného. Nicméně to nic nemění na faktu, že od táty se mě tato slovíčka dotýkají. Souvisí to asi s dětstvím a i později - v době dospívání, že mě spíš než chválil, podceňoval. Proto tato slovíčka se mě od něj ještě pořád dotýkají. Třeba od mamky si to tak neberu. Ta mi např. řekne, že jsem pitomá (třeba, když se lekne) a vezmu to od ní určitě mnohem lépe. Nebo dám ještě jeden příklad s tátou, který mluví za vše - asi před 2 lety mi táta řekl (byli jsme každý v jiné místnosti), že ho SERU, toto slovíčko pak ve mně bylo a řešila jsem to asi půl roku. Opravdu od táty jsem na takováto slovíčka, která mi připomínají to podceňování z minulosti, háklivá. Myslela jsem, že toto už mám více a lépe zpracované, ale tou dnešní situací vidím, že ještě ne, tedy budu na tom nadále pracovat, aby se mě takováto slovíčka od něj nedotýkala, navíc když vím, že to nemyslí zle, nebo nějak proto mně.  

Myslím si že takové výrazy občas použil prostě každý ať už na koholiv, prostě je to naprosto běžná věc… ale myslím že především ty sama sebe moc podceňuješ a proto tě každá taková věc tolik ranní… myslím že problém ani tak nebude u tvého táty ale spíš u tebe… nad takovými věcmi by jsi se měla jednoduše povznést a vůbec to neřešit… jsou na světě stokrát horší věci…

Taky si myslím, že to moc řešíš. Tím samozřejmě neříkám, aby sis nechala líbit všechno, ale brečet kvůli tomu, že Ti táta řekl, že jsi střevo, mi přijde jako přehnaná reakce. Píšeš, že jsi citlivá, já bych napsala možná i přecitlivělá. Asi by nebylo na škodu něco s tím dělat - v životě uslyšíš i horší věci, než to, že jsi střevo a pokud na ně budeš reagovat pláčem, nebudeš mít žádný respekt.

Můj dědeček, staral se za války o maminku a sestru umírající na TBC, vždy říkal, že nemocní lidé jsou zlí a  umí být i krutí…

Jejich nemoc je mění - zkus se přenést do jejich kůže, frustrace, strach, vztek - jak mohou být milí na druhé. Neomlouvá je to, ale mnohé vysvětluje.

Že otec vypadá normálně a zdá se, že nenese žádné náslekdy po mozkové mrtvici, nemusí  znamenat, že je nemá. U mého rodinného příslušníka se jediný pomrtvičný efekt projevil jako psychická nestabilita a horší sociální interakce s trochou paranoii. Kdo ho neznal, nic by nepoznal, kdo ho znal dobře, byl ten posun patrný.

SLova nemocných nebrat vážně - tedy ta urážlivá, zlá, pouštět z hlavy, ignorovat - často k nám mluví jejich nemoc, ne  oni sami.

Nesmíš si to brát tak osobně. Já se svým otcem nežiju, a vidíme se tak jednou za 3 měsíce, a když tak mě pořád jen shazuje. Ale on to zas tak vážně nemyslí, dělá si tím srandu že se vozí po každém. Když něco dělám překulí oči, zdrbe mě jak to dělám špatně, a že přece chodím na gympl, že co nás tam učí, a že většího debila ještě neviděl, pak mě seřve. Tak řeknu at si to udělá sám, a jdu se projít. Pak přijde a řekne že to tak nemyslel, ale že tele sem. Že ségra takové tele není. (taky je o 6let starší, a je s ním každý týden). Já z něj mám takový strach co mi zas řekne, že pak fakt všechno po****. No pak vždycky přijdu sebevědomí na nule, a on mi bud napíše, nebo mamka řekne že ho znám, že se tak baví, že to nesmím brát. Takže to co píšeš bych bralaúplně v pohodě , určitě tě má rád, jen on otvírá okno jinak, a chce at ty ho otvíráš stejně, řekni mu at ti to ukáže, a tečka.

Ahoj Elisany. Myslím, že se na tatínka příliš upínáš. Máš ho ráda, ale nejsi si jistá jeho láskou a přijetím. Nemůžeš ho držet za ruku a čekat, že to naplní tvůj život, i když je nemocný. I kdyby byl miliónovej, ale on je jen obyčejný člověk z masa a krve. Nemůže naplnit tvůj život. Tvůj život je jen tvůj. Co si uděláš, to budeš mít. Když nebudeš nic dělat pro sebe a budeš jen řešit tatínka, nebudeš ze života nic mít a tatínek bude jen podrážděný. Nakonec se ti to sečte a stejně budeš muset něco udělat pro sebe. Neber si tatínka jako výmluvu. Udělej to co přináší radost jen tobě hned teď, pak budeš tatínkovi přínosnější!

citlivejsi jedinec JE HODNE SLABE OZNACENI

Ahoj a hezký večer, i vám ostatním ještě děkuji za příspěvky - všechny mi moc pomohly. Anonymous Tobě děkuji za vlastní příklad - i ten mi moc pomohl. Díky vám jsem na to pak už nemyslela a dnes už jsem ani pomalu nevěděla co v Sobotu bylo. Tak ještě jednou všem díky.