Téma: Otčím mě nenávidí - neustále hledá záminky k hádkám, pořád mu něco vadí X

Hned mě napadlo, že tě chce spíš vyštípat…

Ale hlavní je postoj Tvé mámy - to ona mu musí ukázat, že je něco jiného partner. vztah a něco jiného mateř. láska a vysvětlit mu (je jeho ostuda to, že něco takového by vůbec musela), že jsi její dítě a tím zůstaneš navždy, partner. vztah může zaniknout kdykoli, ale dětmi svých rodičů zůstaneme až do smrti.

A už jen proto, že jde o jinou lásku, která je sice milenecká a tvá mamka má asi spíš pocit, že Ty vyletělas z hnízda a ona má svůj život, NIKDY jako její dítě do něj nepřestaneš přece patřit. Tohle musí "zařídit" ona, musí s i s ním promluvit a dát najevo, že k jejímu dítěti se takto chovat nikdo nebude - ať toho chlapa má ráda jakkoli.

Přesně tak, líp bych to nenapsala.

To už zkoušela asi stokrát… jenže on prostě neposlouchá, mele si jen tu svou a názory ostatních lidí vůbec nebere… přemýšlí jen podle sebe a je mu jedno že jeho názory jsou naprosto zcestné… prostě jsem nechtěla skákat jak on si píská a proto mě teď nesnáší (a ano je to obousměrná nenávist)…

Jak znám sebe, přestala bych tam jezdit. Nebo možná k některé kamarádce, ale domů ne. Mamka si musí uvědomit, že pokud ho nezvládne ona, Ty nemáš šanci.

Jo i tahle varianta mě napadla, ale to nejde… nemám zase tolik přátel u kterých bych mohla být, většinou už bydlí taky jinde… a jediná moje hodně blízká kamarádka tam má na víkendy přítele a nebo je pro změnu u něj…

Jako máma se snaží, vím že mě brání a že se to snažila kolikrát vyřešit… ale on je jak hluchej. Jediná světlá chvilka byla, když se loni rozešli a on se odstěhoval, nebo aspoń to tak vypadalo… odešel, jeho věci všechny sbalené… ten čas kdy tu nebyl jsem nebyla doma šťastnější (za tu dobu co tady je i on). Pak jsem ale odjela za bráchou, který bydlí v Praze a po návratu mě čekalo překvapení… vrátili se k sobě… ani nebudu rozepisovat, jak jsem to navíc zjistila, protože by mě to vytočilo i po takové době… Nakonec jsem zjistila že ji citově vydíral, že spáchá sebevraždu a já nešvím co ještě! Takový ubožák… To pro mě byla poslední kapka… předtím jsem se aspoň trochu snažila, že jsem ho třeba i pozdravila… ale od té doby ignorace na maximum.

Spíš by mě zajímalo… asi to bude znít jako pitomost, ale nemůžu ho třeba udat na policii? Například za psychický teror, nebo jak to nazvat… je to asi hloupost, ale tak náhodou mě to napadlo…

No to určitě ne. Jsi dospělá a nic Tě nenutí se s ním setkávat.

A co zkusit s ním vůbec nemluvit? Ano, ne …a to je tak všechno. A nechala bych ho, ať si mele, co chce. Prostě NESLYŠÍM. A jeho věci? Normálně … ať vrátí zpět ty Vaše, víc bych se o tom nebavila. Nejsi dítě, nemůže mít řeči o drzosti a podobně.

Je velká škoda, že si mamka našla takového. Pak asi čekat na to, že  takového vyděračského manipulátora prohlédne, i když podle toho, co píšeš, už jí to možná došlo, ale pokud ho vzala zpět třeba proto, aby nebyla sama, je to smutný, toto je špatný "důvod" pro vztah.  

A nebo mu holt naivně uvěřila a příště už ho bez milosti vypakuje a na ty hnusný kecy neskočí, ale pořád to je jen na ní, to ona si na to musí přijít sama. Snad jí brzy dojde i to, že přece kv. takovýmu chlapovi nepřijde  o přítomnost své dcery…

Jde -li o něj, dělej to, co radí Barča - neslyším… Prostě se "vypni", když bude pindat.  I když chápu, že je to těžké a frustrující.

Já myslím Leni, že mamka asi nemyslí moc dopředu. Co až bude babičkou? To si myslí, že bude vhodné prostředí pro návštěvu? Jak to bude řešit? Měla by ho kopnout dokud je čas. Koleduje si o samotu ve stáří.

Ale já s ním nemluvím, nepromluvila jsem s ním už tak rok… on se mnou taky ne, všechny svoje "problémy" řeší s ní a dostatečně nahlas, abych o to nebyla ušetřena… Ona mu může stokrát říct ať toho nechá a já nevím co a stejně to nemá výsledek… Já bych se ráda "vypnula" a dělala že neslyším, jenže já to slyším a vždycky se mi stáhne břicho, jsem ve stresu… i když mě nezajímá co si myslí, prostě mě jeho chování nad míru vadí… A přestat sem jezdit, to prostě nechci, já mu nechci pořád v něčem ustupovat, tohle byl náš byt ne jeho… a on se chová jako bych jezdila snad k němu domů nebo co… nechci mu nechat takhle volnou cestu…

Za mámu fakt mluvit nebudu, já nevím proč s ním je… jestli z lásky (i když nechápu, takového člověka snad milovat nezle) protože nechce být sama, protože ji pomáhá utáhnout finance… já nevím… není to téma co by jsme spolu řešily, jsem ráda když s ní můžu mluvit o jiných věcech, když je ta příležitost… potože vím že nikdy nepomohlo že jsem ventilovala svůj názor na něj… ona ví že ho nesnáším… ví jak mi to vadí a chtěla by s tím něco dělat, ale on prostě zařve a tím to hasne… možná se ho i bojí já nevím… to by sem musela napsat max tak sama, jak to vidí ona…

Taky můžeš pěkně nahlas mamce říct, že jsi tady doma a komu se to nelíbí, může jít odkud přišel. " Mami, Tys mu neřekla, že máš dceru? "

Joo kdyby to bylo jen tak snadné… ale ono by to ve finále nikam nevedlo, zase by se vyřval, jak jsem nevychovaná a co si dovoluju… mamka mi už kolikrát řekla, že občas sama nechápe proč s ním je… ale že není pořád takový hajzl, že umí být i hodnej (což já teda nikdy nezažila, ale je možný že když tam nejsem tak jsou v pohodě)… ale ten krok poslat ho do háje je bohužel jen a jen na ni… a já doufám že se tak jednou stane…

Nezbyde, než si najít přítele s  od pohledu vymakanou kostrou. Myslím, že by zapomněl, že někdy řval.

No jo no… trochu jsem doufala, že najdu nějakou radi "nad zlato" ale bohužel to nakonec vypadá že tohlevážně nemá řešení a budu to muset trpět dál… to není moc potěšující…

Problém je v tom, že tu radu by spíš potřebovala Tvoje mamka. Ty s tím nemáš šanci moc udělat. Jsi na to sama.

Taklže asi takhle dle dnešních LGBT médií: gunzz béd, divorce good, džispííz god, švédské femky za islám ol rajt.

Dělat s tím objketivně nic nemůžeš, leda bych se chtěl dopustit navádění k trestnému činu. Ale my tě tady máme rádi a za to, že tě máme rádi, si zasloužíme + bodíky. I upřímnost se cení.

Jak už psaly holky, tohle by měla s přítelem řešit hlavně Tvoje máma. Ta by mu měla dát jasně najevo, že určité chování vůči Tobě už nebude tolerovat. Pokud je Ti přítelovo chování natolik nepříjemné, že kvůli němu jezdíš domů méně nebo uvažuješ o ještě větším omezení návštěv doma, klidně to mámě takto řekni. Řekni jí, že ji kdykoliv ráda uvidíš - může přijet i ona za Tebou, ne? - ale že je Ti přítelovo chování natolik nepříjemné, že prostě budeš jezdit domů méně. Na mámě pak bude, aby to nějak řešila a aby ukázala příteli, že za ním nestojí vždy a nesouhlasí s ním za každou cenu, ale že se umí postavit i za Tebe.

Holky poradily co mohly. Mě už napadá jen dárek pro tvou mámu v podobě kurzu asertivity.

Bydlí mamka daleko od Brna, takže tam musíš přespávat? Předpokládám, že jo. Kdyby ne, řekla bych jí, že kvůli tomu blbovi tam dýl nebudu. Nebo jí řekla, ať se někdy staví za tebou, pokud může.

Jeho to nejspíš bude štvát, ale třeba se něco aspoň pohne.

S ním bych komunikovala jen a pouze v nutných případech (což děláš) a kdyby měl nějaké kecy o drzosti, tak mu můžeš říct, ať to říká tobě, že jsi dospělá a nemusí si na tebe stěžovat mámě, že si to můžete vyřešit vy dva. A že jestli mu nějak zásadně vadíš, tak s tím měl počítat, že tvoje máma má dítě.

Nevím, jestli by to k něčemu vedlo, ale třeba bych se po každém použití jeho kusu nádobí slušně zeptala, jestli jsi to umyla správně a je všechno v pořádku. Že bys ráda předešla zbytečným hádkám a tak se raději ptáš.

Mně takové věci na lidi, kteří se někdy chovají jako pitomci, celkem zabírají. Jenže s tímhle to asi nehne a akorát kvůli tomu bude další řev, že?

Jeslti má pocit, že se ho bojíš a baví ho tě zastrašovat, tak je potřeba mu nějak ukázat, že se nebojíš.

Jenže prostě zase a znova by nejvíc tyhle postupy měla používa tvoje máma.

Zkus si říkat, že je to magor a že nemá právo ti takhle obtěžovat život a něco ti diktovat. Že jsi samostatná a nemusíš se nikoho takovýho bát.

Ale to už asi všechno víš. Popřeju ti teda akorát hodně síly a štěstí.

Ne já s ním nemluvím v žádných případech, ani v nutných a ani jiných. Nemluvila jsem s ním tak rok a ani to v plánu nemám. Doma to funguje tak že se jeden druhému vyhíbáme, takže jestli ho někdy omylem vidím třeba pár vteřin tak je to moc… je to jak "rozdělená domácnost" že musí máma kontrolovat jestli nejsem třeba v kuchyni a nebo koupelně, pak jít za ním a říct mu že je volno… je to jak u blbců, já vím… ale je to jeho vinna, bez něj to tady bylo vždycky všechno v pořádku!

A co se týče toho, že mu mám ukázat že se ho nebojím… tak já se ho bojím. Když řve tak je mi z toho zle… kolikrát jsem tam chtěla jít a němu mu říct ale bála jsem se, že mi třeba jednu natáhne. Vím sice že třeba mámu nikdy neuhodil, teda aspoń co vím tak určitě ne a že by to možná ani neudělal… ale pokoušet to vážně nebudu.

A máma přijet nemůže, máme doma pejska a ona by ho samotného nenechala… navíc on by ji ani nedovolil za mnou jet…

Díky všem, ale bohužel já už to všechno zkusila… Moje máma moc dobře ví jaký já na něj mám názor a taky na celou situaci, že mi to vadí… Myslím si že se to už hodněkrát snažila vysvětlit i jemu ale to prostě NIKAM NEVEDE. On ji neposlouchá, neposlouchá nikoho… je mu to jedno, když má ty svoje nálady tak prostě jen řve, řve a řve. A co si myslí ostatní je mu naprosto volné… Stokrát mu máma může říct že se chová jako debil, že tohle normální člověk nedělá, že takové blbosti neřeší. Že by se měl jít léčit (i kdyby s tím šel třeba k psychologovi) on jen řekne že že o tom ví a tím to hasne…

Když se vyřve tak je chvíli klid, dokud ho zase neco nenaštve a začne to celé nanovo… Já vím že se máma snaží, že mě brání ale jako co nadělá, on mě prostě nenávidí a jinak to nebude. dřív se to snažil žehlit penězma, dřív se mi i párkrát omluvil, ale to už je dost dávno a už se nesnaží dělat si nějaké servítky se mnou. Vadím mu já a když je tady jednou za "uherský rok" můj brácha tak mu vadí i on, jemu prostě vadí všichni… je to idiot.

na to proč moje máma s takovám chlapem je se mě neptejte, já to nevím a asi to ani nikdy nepochopím… nakopala bych ho do zadku z fleku na jejím místě… ale co já vím, třeba jsou tady i věci o kterých nemám ani páru…

… nikdy jsem s nimi neměla nějaký valný problém, asi i proto, že tady nebydleli s námi. .

… nechci mu nechat takhle volnou cestu…

… bez něj to tady bylo vždycky všechno v pořádku! …

… dřív se to snažil žehlit penězma, dřív se mi i párkrát omluvil …

A co Ty, neděláš, nebo nedělala jsi třeba někde taky chybu? Nic nezmiňuješ. Nebylo to třeba tak, že jsi jejich vztah bojkotovala? Že jsi ho nikdy nepřijala? Taky jsi za celou dobu nezmínila svého otce.

Škoda, že máme jen jednostranné informace. Takhle mi to už začíná připadat, že jde jen o jedno řešení - jak ho vyštípat z bytu. A možná by stačilo tak málo … respektovat ho jako mamčina partnera.

Bojkot bych tomu neříkala, on prostě přišel a chtěl všechno hned měnit: byt, mámu, mě… všechno… co není po jeho je pro něj špatné… Chtěl abych dělala všechno tak a nebo tak… a i když jsem se třeba některé věci snažila vylepšit, tak jemu to nikdy nebylo dost dobré… na všem si našel chybu… a ve finále, proč bych měla poslouchat úplně cizího člověka, není můj rodič, není můj kamarád a není nic, takže jeho názor pro mě po nějaké době začak být bezcenný… On se snaží všechny jen dirigivat ale sám na svoje chyby se vůbec neohlíží…

Navíc já bych ho "respektovala" kdyby se nechoval jak se chová… Komu z vás by se líbilo, kdyby se k vám do bytu někdo nastěhoval a chtěl vše měnit podle sebe, hmm? Ne není to příjemné… a kolikrát jsem si připadala jako bych se snad nastěhovala já k němu. Za tohle ho mám respektovat? Ani náhodou…

Můj táta před lety zemřel. A nepsala jsem o tom, protože je to pro mě bolestivé téma které tady nechci vytahovat…

Promiň, nechtěla jsem se dotknout bolavého místa.

Rozumím, jak to myslíš, jen … on když se přistěhoval se souhlasem mamky, pak se nemůže chovat, jako by byl na návštěvě a pokud dělal změny v bytě, pak to jistě nebylo bez souhlasu mamky.

Samozřejmě, že poslouchat ho nemusíš, ale přizpůsobení se se obvykle týká všech v jedné domácnosti. A máš pravdu, neni Tvůj rodič, bohužel jste si nevytvořili ani kamarádský vztah, ale NIC taky není. Je to mamky přítel a určitě bych brala v potaz, že s ním žije mamka ve svém bytě a jen ona ví proč. A jen ona může řešit, co a jak. Ale o tom jsme tu už psaly.

Zřejmě Ti nezbývá nic jiného, než se postavit na vlastní nohy a ve své domácnosti se zařídit po svém.

Tak jasně, všechno přináší nějaké změny… ale proč bych měla nejvíc změn dělat právě já, když já si tohle nevybrala? Zdá se mi to dost nefér… No to je jedno, kdo nezažije, nepochopí…

Ještě před nějakou dobou bych řešila co dělat, když jsem to musela trpět pořád, teď v to bytě už nebydlím a musím to řešit i tak, když tam jsem… tady prostě není cesta ven… doufám jen že i na něj jednou dojde a vše se mu vrátí…

Život není fér, poznáš jednou sama. Člověk se může jakkoli snažit, přesto nebývají vždycky věci tak, jak bychom si přáli. Proto má symbol spravedlnosti přes oči pásku.

Ráda bych toto téma smazala, dá se to nějak?

Mimochodem zajímalo by mě proč je neustále upravován titulek mého tématu. A ještě je v něm použito slovo otčím, on není můj nevlastné otec a už jen to přirovnání mě pro takového chlapa jako je on nesmírně irituje!