Téma: Psychický teror od matky bratrové manželky - jak se matky "zbavit"?

Zdravím všechny,  

řešíme teď v úzké rodině takový ne zrovna hezký problém. Bratrova manželka se, když čekala třetí dítě psychycky zhroutila. Skončila na psychyatrii. Postupně se odkrývají skutečnosti, které vyústily až k tomuto stavu. Bratr se dozvěděl, že se léčila v pubertě s anotexii, dvakrát se pokusila o sebevraždu. Je to velmi složité, ale v kostce za její stav může maminka. Kladla na ni takové nároky, že to ta holka neunesla. Musela být za každé situace nejlepší. Jako dcera učitelky musela mít vždy samé jedničky. Slohové práce musely být na takové úrovni, aby je četli před třídou. Musela se učit zpívat (pochází z hudební rodiny) a hrát na klavír i když je naprostý antitalent.

Tatínek je zde pouze někdo do počtu. Sám je manželkou psychicky týraný. Jak jinak lze nazvat seřvání ze strany manželky, když zasedl k perfektně upravenému stolu z jiné strany, než je přípustné. (Já jsem ani nevěděla, že se musí přistupovat ke stolu pouze z jiné strany. Nebo jak jíst oříšky, aby to bylo kultivované. Pořád jsme si říkali, co je s tou švagrovou, že je tak nervozní, když má jet k rodičům. Nedocházelo nám to. Je tam strašná spousta maličkostí, kterým když jste vystaveni 25 let se někde projeví.

Prasklo to až v momentě, když jim oznámili, že čekají 3 dítě a matka jí na to řekla, že mít tři děti je ostuda a švagrová to neustála. Sami jsme to nechápali (myslím celý ten vztah s matkou, oba s bráchou rodiče potřebujme i když máme mládí v Prčicích. Víme, že nám pofoukají bolístku, lze jim všechno říct. Máme s našema opravdu perfektní vztah. Taky jsme si prošli fází puberty a neporozumění, ale to je normální. S mamkou i táťkou se mi nádherně povídá, i když mi padesátka klepe na dveře. A teď k dotazu. Švagrová si přeje ukončit s nimi vztahy. Její maminka nebyla líná nechat se za ní zavézt manželem dvakrát týdně (70 km) a vysvětlovat jí co všechno dělá špatně. Jak mohla dopustit, aby mělo dítě dírku na punčoše. Asertivita v tomhle případě selhala. Rodiče si nedají pokoj, pořád dorážejí, že to to není normální, kdo to kdy viděl, aby dcera nenáviděla matku. A nakonec ji odepsali, ale chtějí vidět vnuky. Brát si je na sobotu a neděli a prázdniny. Rodiče to nechtějí. Aby čtyřleté dítě řeklo, že nebude papat, protože by bylo tlusté, nebo, že nemůže pít z plastové láhve, protože bude mít rakovinu, či  nebude jíst nic jiného než bio, protože ostatní je nezdravé.   Píšu  páté přes deváté, je to složité a hlavně na dlouho. Máte někdo takovou zkušenost? Máme strach, že se budou snažit dostat vnuky jakýmkoliv způsobem a rozvrátí bráchovi rodinu.