Téma: (Ne)mám ráda svou mámu?

Chce to se osamostatnit, najít si partnera, založit rodinu s dětmi které tě budou mít za neschopnou, staromodní a nebudou tě mít rádi.

  No dlohé to je, ale zase jsem si početla.   Myslím si, že vztah matka-dcera v určitém vývoji začne skřípat. Možná by to chtělo z Tvé strany trochu tolerance, nevím. Ale vím, že si to sedne, až se odstěhuješ, osamostatníš, vdáš a rozmnožíš, potom to všechno uvidíš v jiném světle a na všechno zapomeneš. Nejlepší je odejít po základce na intr, potom na kolej, 2-3 roky v zahraničí a mamka je největší kamoš.

Víš co si myslím, když tak čtu to Tvoje vyprávění, to jak se Tvoje máma projevuje, je podle mě projev toho, že je trochu úzkostná - mluvení nahlas a hodně mluvení a hlavně ona - skákání do řeči, snažit se mít většinou pravdu atd. = poutá na sebe pozornost. Možná i trochu stresu, z práce, z kamarádek - jednou jsou fajn, pak mají spory, třeba opravdovou upřímnou nemá. Taky si tolik nevěří, nedaří se jí být upřímně oblíbená nebo doceněná v práci, doma...podle mě si toho je vědoma a to jak se projevuje, tak to s tím vším vlastně bojuje.
To jaký máte spolu vztah, je dost časté. Jste obě dospělé ženy a prostě trochu soupěříte. V téhle fázi vztahu, který spolu máte, by bylo dobré si včas od sebe odpočinout, než to vygraduje do opravdové a dlouhodobé nenávisti. Myslím si, že to by Ti poradil i psycholog (chování Tvojí mamky má příčinu někde hlouběji - neomlouvám, jen si to myslím, že to je něčeho důsledek - dětsví, výchovy atd. , ale to jen, aby jsi pochopila, ne to mamce říkala). Ostatně by možná vůbec nebylo na škodu si s ním o tom popovídat. Pomohl by Ti to pochopit.
Už je z Tebe stylem, kterým to popisuješ opravdu cítit alergie a trochu pohrdání. Já vím, že teď jsi na ní nazlobená, ale moc se mi nelíbí, když říkáš, že vlastně dohromady nic nedokázala. To je přesně to, proč na sebe tak upozorňuje. S tímhle se už podle mě v životě setkala, tak proto je "taková". Zkus se nad tím zamyslet, a podívat se na to jejíma očima.
Jinak jestli Ti můžu poradit, já bych to nehrotila. A nesnažila se to řešit za všechny, tím, že budeš radikálnější. Tím si ani nepomůžeš, ani to nevyřešíš. A víš, že máte něco společného? Mamka hodně a negativně mluví a Ty jsi toho celkem dost a negativně napsala. Všimla sis?  A co teď? Co si o tom myslíš?

tvoje máma - to je s největší pravděpodobností klinicky obraz hysterky. Najdi si o tom něco a zjistíš, že od ní můžeš čekat všechno, jenom ne klid a pohodu. Další typickou věcí pro hysterionskou poruchu osobnosti je, že nikdy ani náznakem nezapochybuje, jestli není náhodou chyba v ní. Jestli můžeš, uteč co nejdál, kvůli výše uvedenému se to jinak moc řešit nedá. A nic si nevyčítej.

Milá Daughter, již to nejspíš není aktuální, ale stejně napíšu co si myslím.

Své matce nic nedlužíš. Žádná matka na světě nemá právo dožadovat se lásky svých dětí. Matka si tu lásku musí zasloužit, ona nevzniká automaticky. Tím, že Tě porodila, si to ještě nezasloužila. Porodem teprve začíná práce matky na tom, aby jí její dítě milovalo. Matky mají dokonce výhodu a náskok, kterou jim dává sama příroda, když geneticky fixuje dítě k matce a dítě ve své čistotě matku automaticky miluje bez ohledu na to jaká je.

Když si matka přestane zasluhovat poctu lásky svými činy, ztrácí na ní nárok. Na lásku neexistuje majetkové právo, neexistuje na ní záloha, ani záruční ani pozáruční servis. Láska je proces. Je nutné na ní soustavně pracovat. Nelze si ji odpracovat do zásoby, „odložit na horší časy“.

I přesto co píšeš, si ale myslím, že Tvá máma není ve své podstatě zlá. Souhlasím s Tizianou. Jde o nemoc. Máma se cítí nedoceněná. Není to ale v žádném případě Tvá chyba, ani Tvá odpovědnost! Pomůže jí jedině odborník. Ty jí můžeš ukázat cestu, ale ona je dospělá a musí jít po ní jedině ona sama!

Z toho jak píšeš je poznat, že jsi velice chytrá a přemýšlivá holka. Přeji Ti v životě mnoho štěstí, které si opravdu zasloužíš! Přeji Ti mnoho sil! Přeji Ti mnoho kreativní práce, protože na ní máš a budeš v ní dobrá! Je v Tobě talent a obrovský potenciál, tak věřím, že ho i přes nepřízeň osudu využiješ.

Nepromarni svůj čas a energii na zbytečné války. Zachraňuj pouze ty lidi, kteří o záchranu stojí. Ti, kteří o záchranu nestojí, musejí sami dozrát, tak jim dej čas. A netrap se tím, kdyby ten čas nikdy nenastal. Na světě nejsi proto aby si svůj život zbytečně obětovala, ale proto, abys svůj život žila!

Tvoje matka má histrionskou poruchu. Vyjít se s ní asi opravdu nedá, léčit by se musela sama, ale to lidi s poruchou osobnosti většinou nedělají.

Tvoje matka má histrionskou poruchu. Vyjít se s ní asi opravdu nedá, léčit by se musela sama, ale to lidi s poruchou osobnosti většinou nedělají.

Tvoje matka má histrionskou poruchu. Vyjít se s ní asi opravdu nedá, léčit by se musela sama, ale to lidi s poruchou osobnosti většinou nedělají.

Tvoje matka má histrionskou poruchu. Vyjít se s ní asi opravdu nedá, léčit by se musela sama, ale to lidi s poruchou osobnosti většinou nedělají.

Tvoje matka má histrionskou poruchu. Vyjít se s ní asi opravdu nedá, léčit by se musela sama, ale to lidi s poruchou osobnosti většinou nedělají.

Tvoje matka má histrionskou poruchu. Vyjít se s ní asi opravdu nedá, léčit by se musela sama, ale to lidi s poruchou osobnosti většinou nedělají.

Problem sa uz vyriesil?

Zaujalo ma, kolko formalizmu, stereotypov a floskul je v radach adresovanych daughter.

Dostava paradoxne az nadbytok emocialnej podpory.

Teda toho druhu energie, ktory z nej matka odsava. Tym sa pokracuje v dodavani energie problemu. Matka vyznieva nevdojak ako citovy upir. Nevie si vytvorit vlastnu energiu vlastnym generatorom, funguje na modeli zavesit sa na niekoho. Jej spravanie prameni zo zauzivaneho modelu zeny ako predovsetkym manzelky a matky, ktory naplnila gestom, ktore od nej spolocnost ako od "kazdej" zeny vyzaduje, a spoza toho zakopu dava najavo, ze uz moze vsetkych osr, co je aj pravda, pretoze ona predpisanej roli ucinila zadost. Dokonca chodi este aj do zamestnania, co uz je navyse, pretoze kedysi, ked niekto od zeny chcel splnenie jej predpisanej ulohy, tak ju za to aspon zaopatril. Ona si to odsr. la, a ostatni su len taki paraziti, ktori su mudri  ale ona cez to musela fyzicky prejst a oni nie, im to preslo lahko.  

Tato matka nema nijaku psychicku poruchu, posielat ju na vysetrenie by bolo ako dat pokutu okradnutemu.  

Skor nech sa spolocnost zbada.

Daughter tu predpisuju ako riesenie zas len rodinu. To je zaslepenost.

Daughter nemusi matku milovat emocialne a davat jej prepiate vonkajsie prejavy. Mohla by jej ale nenapadne robit  rozvrh, a zaangazovat ju do svojich aktivit, o ktorych mozno ani netusi, ze by jej mamu mohli zaujimat, lenze hacik je v tom, ze ich sama nemoze podnikat, lebo v spokocnosti sa prilis posudzuje, co moze clovek robit podla veku.

My sme presne tento problem v rodine mali a vyriesili sme ho tak, ze dcera zavolala matku von, aby jej strazila batoh, kym sa ona prebehne po vzdialenejsej trase na inlinoch, a potom obula inliny matke akoze zo srandy, postavila ju, no a matka sa odvtedy vozi na inlinoch, uz aj sama. Naucili sme ju hrat hry na pc. Vykaslali sme sa na tradicne role a zalozili sme spolok dobrodruhov, bez vekoveho patosu. Matka je taky maly vynalezca a kriminalista, vzdy vysetruje, no a ked najde niekde zabudnute zlomene ponozky , tak sa zacneme rehotat, akoby odhalila sochu slobody, vinnik hned vstane a ide si ich demonstrativne oprat. Naucilo nas to nebyt lemrami, neokydavat z nepozornosti stol,  mat koordinovanejsie pohyby. A ked sa opyta, co je v tom batohu, tak odpovieme: "aj v tom druhom". Ubezpecime ju, ze sa nevyskierame jej, ze je clenom partie. Ze mame nase vlastne tu a teraz, co treba robit teraz, ani my nie sme myslienkovo kdesi v robote nezevlujeme s prazdnym pohladom, ked sme doma spolu, tak si prejavujeme spokupatricnost. Chce to trochu zbavit sa opicej zavislosti jedneho na druhom 

Ahoj, to už tak bývá. Matku si nevybíráš, mám to doma už dlouho minimálně podobné, bohužel k tomu všemu a ještě dalším problémům i chlastá. Ani nevíš jak se těším na koleje.