Téma: Matka mě nikdy neměla ráda - cítím k ní nenávist

no myslete si o me vsichni co chcete

pokud by se na me matka pred 17 lety vykaslala, delala mi vsechny ty problemy, zakazovala skoly a nakonec rekla ze stejne budu devka tak ted kdyz se s tebou "bavi" ( podle me te spis chce nicit jako kdysi ) bych ji velice jednoduse a s radosti poslal do prdele

proc si kazis nervy, naladu a ztracis cas s nekym komu na tobe stejne nezalezi a chce ti delat jenom problemy? radeji ten cas venuj svemu otci, manzelovi a jinym lidem s kteryma ti je dobre

jo a jeste proc je tema cerna ovce rodiny? cerna ovce rodiny vypada celkem jjinak myslim   a ja o cerne ovci rodiny toho vim hoooodne

Tak nějak si připadám, že jsem všechno vždycky dělala špatně, taková ta "horší dcera". právě teď bojuju s tím, jestli nejsem moc velká cíťa a moc to neřeším, asi jo.

Vím, že jsem v životě určitě neudělala všechno správně, ale podle mámy je to jinak

chtěla bych jí odpustit, že tátovi ublížila, ale to mi taky nejde. Takže hledám takový nějaký vnitřní klid…

díky za reakci

proc odpoustet nekomu kdo o to nestoji?

neni lepsi ji hodit za hlavu, nevsimat si ji, nebavit se s ni a zit si svuj spokojeny zivot bez ni?

to mi říká hodně lidí, zítra se jdu "vykecat" k odborníkovi, mmj. první zkušenost, tak jsem zvědavá zatím je pro mě těžké jí hodit jentak za hlavu, pořád je to moje máma a nedokážu si představit, že by moje děti byly ochuzeny o babičku atd. ale nejspíš máte pravdu, měla bych plýtvat energií někde jinde, tady už je to možná zbytečný. Je mi jí ale přesto líto, protože sama měla dost špatné dětství, sama se se svým životem asi neumí vyrovnat a celý život je s něčím nespokojená. Zlobou a kopáním kolem sebe se to ale nezlepší.

pochybuju ze by o ne stala a dalsi vec je ta ze kdyz proti tobe obratila segru tak aby proti tebe nezacla obracet i deti

Peti, až tu budeš a budeš chtít, pisni nám, jak dopadlo sezení s odborníkem. Mám - jen tak mimochodem, v některých podobných věcech (a s tím spojené i menší sebevědomí) problém s mámou už odjakživa  (i když až takhle se tedy nechová! ) a před několika lety jsem i já - právě kv. tomu, chodila na skupinovou terapii a moc mi to pomohlo, i když něco zůstalo stejné, ale naučila jsem se na to nereagovat a taky přišla na to, že když neodpustíme (chápu moc dobře, že ne vždy, vše a hned  jde), tak si děláme "pakárnu" především sami sobě, takže…to zkus.  

A ještě něco. Četla jsem někde, že rodiče to "něco" - ať to bylo cokoli, co nám ubližovalo, prostě ne/dělali tak či onak i proto, že to jednoduše jinak neuměli…tak i toto zjištění mi celkem pomohlo to asp. ještě o trochu víc pochopit.

Moc Ti držím pěstičky a když budeš sama chtít nám napsat (někdy, to je na Tobě), jak jsi "daleko", budem jedině rádi. Drž se!

Záleží s jakým problémem jsou na skup. terapii ostatní. A kdy tam nastoupí. Hlavně nastoupit od začátku. Nastoupila jsem na skup. terapii v půlce a ostatní mě nechtěli přijmout a pochopit. V něčem to ale pomůže.

Čauky

moc díky za reakci, víc hlav víc ví .

U psychologa to vypadalo tak, že jsem se z kraje styděla, přeci jen cizí člověk, ale pak jsem se uvolnila, pobrečela, ponadávala apod. , takže úleva. Máme domluvený další termín, tak už se těším. Diagnoza prý je, že jsem plná strachů, sebevědomí nic moc a zklamání z nenaplněných očekávání. Prý jsem pozitivní člověk, který si svět představuje jinak než je a právě z toho mám deprese. U matky neproběhla separace a prý to, co prožívám, prožívají 15ti letá děvčata, ale mě bude 34. Máma že nebyla u důležitých vývojových období a já jsem "zamrzla" v předpubertálním období a toužím mít mámu, která bude mou vrbou a kamarádkou, což moje matka nikdy nesplňovala. Vždy mě vše vytkla. Není vždy tak hrozná, někdy má dobrou náladu a vše je super, ale takových dnů je málo .

Takže mám dechové cvičení, pak antistresové cvičení a hlavně: mám žít víc pro sebe, dělat co mě baví a její pravdu ignorovat, protože to je její pravda a já svůj život mám ve svých rukou a jen já ovlivním jeho kvalitu.

Krásná a velmi prostá věta: Věci, při kterých ti není dobře dělej málo a věci, při kterých ti je hezky, tak těch dělej víc.

Svatá pravda

S tím odpuštěním je to asi tak, že to je moc těžký. Ublížila i tátovi a to hodně, to jsem přes srdce nikdy nepřenesla. Ale věřím, že když na sobě budu pracovat, tak půjde všechno líp.

Jinak jsem tu denně, natajnačku v práci . Dokaď člověk stíhá oboje, tak je to fajn a když se tu "vykecám", tak pak mi jde práce víc od ruky!

Díík

Koukni se na 13. komnatu paní Noskové.