Téma: Máma mi hodně do soukromí, vyptává se a nevěří mi

Moje máti byla ještě horší, ale to sem nepatří. Má buď nějaký svůj problém, co si tak trochu na Tobě léčí a taky má o Tbee strach a dělá chybu, že Ti leze do věcí, místo aby Ti trochu věřila. Ale rodiče takoví jsou, i když musí být ve všem meze. A taky mohla být ve Tvém věku taková a tak se bojí, abys neudělala něco, co třeba ona udělala(? ), těžko říct. Ale zákazama vše jen zhorší, což jí Ty asi jen tak nemůžeš říct. Asi by jste si na rovinu měly promluvit a ona Ti zkusit dát šanci a věřit Ti, ale s tím, že pokud porušíš nějakou případnou dohodu(snad bude možná nějaká.. ), tak máš "utrum", zkus to, věřím a vím z vlastní zkušenosti, že to není jednoduché toto dlouho vydržet, ale... pořád je Ti TEPRVE 16-áct...

Ahoj Danko, snad jsem pochopila správně že žijete s mamkou samy bez táty, logicky se mamka upnula na tebe... možná by pomohlo udělat si někdy hezké odpoledne, když nebude mamka unavená a bude mít dobrou náladu, si s ní otevřeně promluvit, co tě trápí... dát ji najevo, že ji máš ráda ale že nejsi malá holka a že je normální trávit čas s přáteli nebo se svým klukem, že se nemusí bát a že to neznamená, že ji odsouváš na vedlejší kolej.

Znám podobný případ, moje teta otěhotněla v 17letech a pak hlídala moji sestřenici, protože měla strach, aby nedopadla stejně... nevím, těžko radit, jak se zachovat v takové situaci, pokud je problém s ní o čemko-li takhle mluvit, zkus se z toho vypsat, napiš jí v to v dopise a dej jí to přečíst. utřídíš si myšlenky a vypovídáš se z toho, aniž by ti skákala do řeči a přerušovala tě... ale nejsem odborník, třeba se tu najde někdo, kdo poradí líp. každopádně přeji hodně štěstí...

  Taky netuším co s máti, ale nadruhou str se jí nedivím..... Do plnoletosti to musíš vydržet, potom už je možnost jít pracovat a strat se sama..... A nějakej kompromis neexistuje? Nemívá mutr slabší chvilky, třeba by se po dobrém dalo leccos ukecat.....

  Pěkný makronky.

tak hlavně moc děkuju za odpovědiv podstatě, když to shrnu, tak bych si s mámou měla o tom promluvit, to už mi taky někdo řekl, ale.. já s mámou o tomhle nedokážu komunikovat. nikdy jsme se o takových věcech nebavily a pochybuju, že by mě máma poslechla, protože ona je hrozně tvrdohlavá a nikoho neposlouchá a dělá si všechno po svym. je to s ní těžký. ale taky má svoje světlý chvilky, to je právě to, že ona se jí mění osobnost, chvíli je v pohodě, jdeme spolu do kina a normálně spolu komunikujem, ale potom přijde nějakej špatnej den a zkazí se to a máma má svoje nálady.

je to všchno dohromady, máma je jinak sama, její rodiče byli přísný a jak jsem se dozvěděla od dědy, tak v mym věku se máma občas vracela pozdě ráno, byla někde s klukama a nebyla zase tak poslušná, jak si myslim, že jsem já. asi to budu muset ještě rok a čtvrt přežít, a pak budu mít pokoj. ale je to těžký.

Každopádně, tvoje máma ubližuje více sobě než tobě, a sakra se jí to vymstí.  

Takový krátký řetěz vede pouze k jednomu. Lhaní, výmluvy a úprk z domova.  

Možná by nebylo od věci si s mámou sednou a vyříkat si to. Že od života čekáš něco jiného než být mámou v 19 letech, že dokážeš být zodpovědná a že chceš v ní najít " kamarádku", což se ale nestane, pokud ti nebude důvěřovat.  

Jednou budeš mít taky děti a budeš mít o ně strach, ale vše má své meze. Takže jedině si to vyříkat. Nic jiného tady nezabere. Jo, ještě kdyby sis tak donesla přihlášku do kláštera.  

Tvoje mamča to myslí dobře, má tě moc ráda a bojí se. Ale je třeba si to mládí a dětství užít. S láskyplně dohlížejícím rodičem.  

Ahoj Danko,

narovinu ti řeknu, že ti to strašně závidím.

Vím, že to zní hodně divně, ale již od 14 let žiji mimo rodinu. A jediné, kdy jsem je viděl byli nějaké svátky nebo narozeniny. Vše vzniklo ve druhém manželství. Nepohodl jsem se s otčínem. Jelikož na můj styl moc ubližoval ženám, ať už mamce nebo sestře. Proto jsem odešel a začal se ke škole "nějak" živit.

Ale již dříve jsem necítil takovou tu "lásku" kdy tě někdo pohladí, vezme za ruku nebo jenom tak jdete do kina, na procházku a jako dítěti, ač chceš nebo nechceš, to strašně chybí.

Do dnešních dnů máme takový vlažný vztah, sice je to již lepší, ale pořád se nedá říci, že spolu mluvíme tak moc jak bych si asi přál. Ikdyž jsem s ní o tom mluvil, ona se nezmění. Nicméně vše je zapříčiněno v prvním manželství a nedávám jí to za vinu.

Tímto bych ti chtěl říct, že tobě to strašně vadí, ale až budeš starší budeš ráda, že se o tebe mamka zajímala. Teďka jediné co bych aspoň poradil, pokus se něco uvařit a udělej nějaký hezký společný večer, kdy si spolu promluvíte a poté, si osobně myslím, vše bude lepší.

doufám, že ti i pohled z druhé strany pomůže

Evi, přesně vím, o čem píšeš, naše maminky by mohly být sestry a neboj, nejsem v tom samy. Mě ještě ve 40 říkala, co mám kde říct, s kým mám a nemám mluvit a co mám a nemám dělat ( a to už jsem byla dávno z baráku, měla dítko stejně staré, jako jsi ty teď a byla podruhé vdaná) NešŤastná povaha, která holt musí všchno vědět, do všeho mluvit, všechno schválit. Zatím můžeš těžko něco dělat, protože v 16 za tebe má zodpovědnost a útěky (faktické i ty jako) jsou nejhorším možným vyústěním, protože nic neřeší. Zkus to brát tak, že má starost a zřejmě proto, že ví (odkud asi) co všechno se může stát... Nevěří ti, ale spíš proto, že tak nějak asi nevěří sobě. Přece tě vychovala a tak by měla vědět, jaké hodnoty do tebe vložila a co tedy může čekat. Co můžeš už teď je si s ní v klidu sednout, ne hned, počkej, až bude opravdu klid a pohoda a promluvit si s ní o svém soukromí - otevírání dopisů, čtení smsek a podobné lahůdky jsou úplně mimo všechno, co chápu ( a moje maminka to dělala taky) Vím, že vůbec nejde o to, že bys měla co skrývat, ale prostě jde o zachování soukromí. Škola je určitě důležitá a tu bys neměla podcenit zejména ty, protože ať už se doba změnila jakkoli vzdělání, to co víš a umíš, to je základ pro celý život (vcelku bez ohledu na povolání, které si nakonec zvolíš, čím víc víš, tím víc máš na výběr) Netuším, jaké máš koníčky, zda chodíš někam třeba sportovat, na nějaký výtvarný kroužek, do dramaťáku, ale tohle bych taky viděla jako důležité - mít koníčka a v rámci toho mít kolem sebe kamarády, různé aktivity. V 16 sice nejsi dospělá ženská, ale zas ne takové mimi, abys nemohla být v mnoha ohledech samostatná - a sociální kontakty jsou důležité, dnes ( a už i dřív) jsou položeny základy přátelství, které možná vydrží až do doby, kdy budete chdit jako babky a dědouškové do kavárny na dortík v neděli odpoledne takže tuhle oblast bych si asi hájila. Vysvětli mamince, že ačkoli ona je sama - zřejmě z vlastního rozhodnutí, ty sama být nechceš, že to pro člověka není normální být izolovaný od vrstevníků (podle vlastního výběru, třeba spolužáky ve škole si vybrat nemůžeš, ale kamarády ano), že rozumíš tomu, že o tebe má starost, že jsi ráda, že se o tebe hezky starala, když jsi byla malá, že se o ní stejně hezky postaráš, až bude stará, ale že ti začíná období života, kdy se stavíš na vlastní nohy, kdy důvěra mezi tebou a ní je základním kamenem toho, abyste si do budoucna rozumněly. A tu důvěru byste neměly zklamat ani jedna. Určitě nechce, abys jí lhala, ale měla by ti tedy dát tolik prostoru, abys to dělat nemusela. Jasně, že není přiměřené, aby ses vracela domů o půlnoci, přiopilá a tahala se kdoví kde s kdoví kým.... ale taky není normální, aby tě nutila být v 20  hodin doma, vždyť to není ani na to si jít zatancovat nebo jít večer do kina, odpoldní představení pro děti už asi nebudou to pravé ořechové, viď. A právo na vztahy máš samozřejmě taky. Říkat ti s kým se máš kamarádit a koho máš nebo nemáš mít ráda (pominu-li extrémx jako jsou feťáci, alkoholici, vagabundi a mládež pochybná, což u tebe vůbec nepředpokládám, tak normální kluk, se kterým půjdeš na procházku, do kina, sportovat, na výlet, budete sedět a koukat na hvězdičky a v 16 nakonec nejen to, nepovažuji za nic, co by bylo přes hranici slušné morálky. Jenže já nejsem tvoje maminka a ty jí budeš muset sama vysvětlit, kde jsou tvé hranice a že si budeš vážit každé dobře míněné rady, ale že nejsi loutka a ona loutkoherec... Smyslem výchovy dítěte je připravit ho na život a to "pod poklopem na sejry" tedy odděleně od reality života opravdu nejde. Lepší  je dohoda a to, když to maminka pochopí, než nějaká revolta, lepší je dohodnout se v klidu než jednat v afektu. Dávkuj to postupně, ať toho na ní není moc, ale určitě trvej na zachování určité míry svého soukromí... a svému chlapci vysvětli, že je maminka starostlivá... a jinak docela hezký způsob komunikace je psaní dopisů - papírových je to dražší než mejl, trvá to déle, ale věř, že to má něco do sebe... a  pohled si přečte každý pošťák, ale dopis jen ty

Ještě nejsi plnoletá takže mama má o tebe strach.

Moje kamarádka to má horší, za 3 roky ji bude 50 let a stále musí mít povolení od mámy jestli může někám jít, kdy přijde domů, jestli může zůstat v práci přesčás atd. Ani nemusím určitě dodat že je stále svobodná, protože komu by se líbilo kdyby se ženská v tomto věku musela ptát mámy jestli může jit na rande.

Jednou jsem jsem ji navrhla že může jít se mnou na hory, šla se poradit s mámou, ona souhlasila. Jenže 1 den před odjezdem mi volala její máma že kamarádka nemůže, nedostala povolení. Taky si vzpomínám, když hledala práci a našla nějaké místo, šla se tam zeptát ale opět s mámou. Ptala jsem se ji jak dopadla s práci a ona odpověděla:Já nevím to máma komunikovala se zaměstnavatelem.

To je hrozně smutné, že je až tak moc citově závislá na matce v tomto věku.

Mě se taky matka pokaždý, když jí volám "kde jsi? " A já to nesnáším. Tak jsem jí to řekla, že už nejsem dávno malá holka.

ony tyhle dlouhé bezprostřední vazby na rodiče mohou mít mnoho důvodů - není normální, aby rodič vychovával a omezoval své dospělé dítě, strach mít bude asi stále, protože dítě je to bez ohledu na věk a rodič se prostě o své dítě obává, ale jeho strach je  JEHO a proto by  měl mít přijatelný projev pro toho druhého a ne být omezující, vyčítající či dokonce limitní nebo vydírající.   Rodič se bojí o dítě právě tak, jako se dospělé dítě pak bojí o svého staršího rodiče. Ale pravda také je, že výskyt takové vazby v dospělosti - viz příběh dospělé dcery výše - si vypěstovaly obě - matka začala výchovou, dcera následne podrobením se "nastavených podmínek" ona není sama sebou a je to její volba, měla, má a to i do budoucna  možnost se osamostatnit.   Všechno má svůj přiměřený čas. V 16 už je dítě dost velké na to, aby bylo schopno zvážit určité dopady svého chování, bez důvěry není posunu, vodit dítě do smrti za ručičku ho na život nepřipraví. Podle mne by taneční kroužek byl úplně adekvátní věku a jeho konec v půl desáte mi nepřijde pro 16 letého člověka pozdní. á-li rodič strach, ať pro dceru zajde i když se nedomnívám, že by to bylo nutné. Co se změní, když bude dívka starší o rok, dva, tři, pět? podle mne nic. Tohle už není dítě, tohle už je mladá slečna a tou zústane až do chvíle, než se z ní stane mladá žena... a pak mladá paní (pokud si rodiče myslím, že jí zákazy a filtrováním soukromí uchrání proti nástrahám světa, obávám se, že se dostanou spíš do jednoho z extrémů, buď si vyrobí "domácí puťku", závislou a osamocenou a nešťastnou, nebo se může stát, že v dívce převládne revolta a všechno, co jí zakazují si bude chtít "vynahradit", odzkoušet, zažít... ani jedna cesta není to pravé, takže bych ani ne tak dceru, ale hlavně rodiče nabádala k přiměřené volnosti pro 16 letého člověka, dnes 1 není totéž, co 16 před 50 či 60 lety....