Téma: Přítel těžko nese když se večer vracím k manželovi

  V první řadě bych si ujasnila co chci a za tím si šla. Ten smír s manžele nedopadl nejlépe, chtělo by to odborníka, poradnu, kouče. Ale pokud už se fackujete, no nevím. Musíte jít do sebe oba, jak Ty tak manžel. Až bych vyzkoušela všechny cesty, tak bych požádala o rozvod.

Nechápu... s čím vlastně chceš poradit? Myslím, že většina problémů vznikla Tvou nevěrou atd. Jestli být s přítelem, to můžeš řešit, až si vyřešíš, jestli být s manželem. Jedno je ale jisté.... dcerka potřebuje klid a jistotu. Nejde ji vléct od jednoho k druhému a zpět. Stále řešíš sebe, pomyslela jsi taky na ni?

Elo, jste to Vy, která rozbíjíte rodinu. Chcete sedět na dvou židlích, i když říkáte, že ne. Vám to prostě vyhovuje. Jiný chlap by Vás už dávno zfackoval, abyste se probrala. Vy jste měla normální manželství a pracovitého manžela, jen se Vám zachtělo okusit něco jiného. Ten Váš milenec, Vás bude mít jednou dost a taky začne koukat po něčem novém. Co myslíte, rodiče Vám kluka vymlouvají, manžel se drží, co to dá, jen vy jste jako slepá. Proberte se dokud je čas. Neberte dítěti tátu, neničte rodinu. Pokud se změníte Vy, bude Váš manžel jako mílius, a časem se to srovná, jen vemte ženská rozum do hrsti.  

Nebudu se tu ohánět nevímčím-udělala jsem to samé jen s tím orzdílem, že mě bylo 19 a přítel trávil 95% svého času u pc (vyhodili ho z práce) a zbytek spal. Táhla jsem domácnost a všechno. Taky se objevil někdo, kdo mě objal vyslechl a byl milý. Ukázal mi, jak se muž chová k ženě, když o ni má zájem a miluje ji. Měsíc jsem se držela zuby nehty až pak mě kamarádka "domluvila" a nakonec jsem si sama uvědomila, že v tomto vztahu nemám co ztratit a podlehla jsem - psychicky. První milování bylo až po rozchodu se stávajícím přítelem po nějakých 2 měsících, co jsme to spolu "táhli". Zdůrazňuji věkový rozdíl a to, že jsme spolu neměli dítě.

    Také úplně nechápu tvůj dotaz. Konflikty jsou běžné, ale pokud mi partner lže a jsou věci, které vím, že se mi nelíbí už teď, proč si ho brát? Psalas, něco v tom duchu, že ostatní už měli děti a tobě se nechtělo měnit "jistotu". Byla otázka času než se toto stane. Z vlastní zkušenosti vím, že se asi málokdy povede spokojeně strávit život s první láskou. Už jen proto, že člověk je zvědavý a pořád si říká, že za plotem je tráva zelenější. Asi je nutné si aspoň jednou zkusit jak je doopravdy za plotem a pak - pokud je člověk rozumný, za tou zkouškou udělat čáru a usadit se. Je smutné, že ses usadila dřív, než jsi to zkusila a teď se to týká hlavně tvé dcery, ne jen tebe.

     Nebudu nikoho a nic soudit - vím jaké to je být citově vyprahlá a vím že když srdce poručí a člověk je nezkušený problém je na světě. Také v tomto stavu jaksi ztrácíš soudnost a musí ti ji vrátit někdo jiný. Je sice fajn, že s přítelem jezdíte na výlety a máte se rádi. Je mu ale 20! Sama vím, že zkušenosti a zodpovědnost apod nesouvisí nutně s věkem, ale do 20 letého "bych nešla" a že nejsem o nic starší. Potřebuji dospělého muže, který se o mě bude moct postarat a hlavně bude mít "pevnou ruku" a budu se o něho moct opřít. Nečím jsem si už prošla, ale jsem mladá a proto potřebuji, aby pro mě byl partner jakousi autoritou a měl zkušenosti a dokázal mi poradit. O to víc to potřebuješ ty a tvoje dcera. To ti mladý kluk nedá. Nedá ti ani oporu. A už vůbec ne dceři. Vaše dcera potřebuje otce - muže a domov, který máš se svým manželem a který ti přítel nedá.

   Pochopila jsem, že jste spolu nebyli v kuse ani týden. Myslíš, že by ho nepřestal bavit brek dítěte (které má rád když ho vidí pár hodin týdně), dovedl by dítě přebalit a uklidit po něm, omýt ho, když bys byla unavená? Došel by nakoupit a uvařil, šel by s dcerou k doktorce? Uživil by vás vůbec? Sám ještě není dospělí, jak by vychoval tvé dítě? Opravdu se nad tím zamysli racionálně. Na konec dojdeš k závěru, že až tvůj přítel zjistí, co by si přidělal za starosti s tebou a s dítětem azčne fofrem couvat a najde si nějakou "praštěnou" 16, se kterou budou trávit večery po diskotékách.

    Máš výhodu, že tvůj manžel o tebe stojí a "čeká", až si projdeš tímto obdobím. Buď za to šťastná a dej vašemu manželství ještě šanci. Dlouho to bude bolet a budeš srovnávat a vzpomínat na romantiku s přítelem, ale jsi dospělá žena s povinnostmi vůči dceři. Buď jí příkladem, udělej tlustou čáru a vrať se domů. Přítelovi o nic nejde-až nebude chítí nechátě plavat a bude mít dost času na jinou mladší partnerku a založí si vlastní rodinu. Ty ale přijdeš o všechno a hlavně připravíš dceru o rodinu.

    Za to, že se k tobě manžel a rodiče chovají jako k desetileté si můžeš sama - zachovala ses tak. Proto jim ukaž, že jsi dospělá, milostný poměr ukonči a buď "vzornou manželkou a matkou". Musíš nést zodpovědnost za své činy a až to manžela přebolí a ještě párkrát ti projede telefon a zjistí, že tam nic není udobří se. Stojí o tebe, jinak by odešel.

   Znovu si promluvte. Řekni mu, co tě k situaci dohnalo a jak to chceš řešit. Ve vztahu jste dva, tak spolu mluvte - je to pro dobro vaše a vaší dcery, udělejte to pro ni a zkuste to znovu. Zranila jsi ho, tak musíš chápat jeho chování. Tys udělala tu chybu, on ti dává šanci, tak se jí chop a ty tu chybu zase naprav. Bude to těžké, ale musíš to zvládnout jinak ti zůstanou oči pro pláč, výčitky a dcera, která ti neodpustí, žes jí tímto způsobem připravila o tátu.

   Bojuj, bude to těžké, ale nevzdávej to. Za pár let budete oba s manželem a dcerkou zase šťastni.

Úplně mě vyděsily názory některých "pisatelek", jak můžete být tak tvrdé, odsoudíte člověka lusknutím prstu. Samozřejmě, každý se může dostat do takové situace. Je to o tom, že dva lidé si přestávají rozumnět, neřeší to, nekomunikují a pak dříve nebo později buď žijí vedle sebe, nebo se rozejdou/rozvedou, většinou za to mohou oba. V tvým případě Eli si nejsem jistá, tím, že kdyby ses vrátila k manželovi, budeš mít harmonický vztah. Ba naopak budeš nejspíš stále ve stresu atd... i kdyby jste šli do poradny, tak si myslím, že důvěru tvého manžela už nezískáš a tím horší by to pro tebe bylo, kdyby jsi s ním setrvala. Taky otázka, co s přítelem, když by ses rozvedla. Podle toho, co jsi psala, ten přítel taky není zcela "normální", když ti "vyhrožoval" tím, že když se k němu nevrátíš, že si něco udělá. Připadně mi, že je na tebe mooooc fixovaný, ale pokud jsi s ním šťastná.... kdykoliv můžeš odejít. Pak je tu tvé dítě, samozřejmě pro ni by bylo nejjednodušší, aby se tvá situace, co nejdřív vyřešila a ona byla v klidu. Ať bude tvoje rozhodnutí jakékoliv, je ještě malá, takže jí to zase extra nezasáhne, časem se otrká

Toť můj názor, ale každý má svůj rozum a city a tím se každý řídí Tak ti přeji hodně zdaru, ať to dopadne jakkoliv

Moc Vám všem děkuji za názory a odpovědi. Vím a přiznávám, že kdybych si s přítelem nic nezačala a nezašlo to tam, kde ted jsme, že jsme spolu už rok, asi bych žila dál ten zajetý život s manželem, ale nejsem si tak zcela jistá, že zcela ve spokojeném štastném manželství. Už jsem k němu nevzhlížela jako kdysi, hádali jsme se, vše tak bylo jenom ze zvyku. Říkám si, proč jsem to nevydržela a vrátila se k němu. Určitě hlavně kvůli dceři, měla jsem pořád to černé svědomí, že hlavním viníkem rozpadu jsem já a možná se mi i trochu zastesklo po to svém běžném životě, kdy se vás nikdo neptá, tak co, jak to jde, jak jste na tom, co se děje atd. a možná jsem i doufala, že to nějak přejde a měla bych zase být tou správnou manželkou a mámou. Dcera určitě nijak nestrádala, styk s otcem jsem umožnovala, kdykoliv si manžel řekl. Co se týká přítele, toho věkového rozdílu se taky obávám, ale byli jsme spolu docela dost, když jsem bydlela sama bez manžela, s dcerou si hrál, pomáhá s oblékáním, obouváním, nic jsem nemusela říkat, dělal to rád a automaticky. I došel, přivezl nákup, zařídil co jsem potřebovala. dokonce kvůli mě a dceři si koupil novější, bezpečnější auto, abych ho měla kdykoliv k dispozici. Vím, že do toho vztahu jde naplno a udělá maximum. Co se zabezpečení, je už finančně nezávislý, vydělává si, vím, že bychom se uživili v pohodě. Já také již chodím do práce, takže v tom problém by nebyl. Ale pořád je tam to jestli ano, či ne. Je pravda, že s manželem vím, že dcera je spokojená, táta je prostě táta, i když na přítele je taky docela zvyklá a má ho ráda.

Elo, ještě jednou něco napíši. Víte, taková prvotní zamilovanost, netrvá věčně. Vy jste se s manželem posunuli hodně dál. Dost jste spolu vybudovali, máte dítě, které máte oba rádi. Sama pochybujete o mladším milenci a to je dobře, poněvadž vnitřně cítíte, že to není opora pro Vás. Pokud s mužem vše urovnáte, budete žít dál a budete o trochu oba vživotě zkušenější a snad i moudřejší. Manželství prochází vývojem a vy jste v určité fázi, kterou doufám překonáte a bude pro vás ponaučením. Já jsem většinou pro zachování roviny. Možná je to tím, že jsem jiná generace a jsme spolu s dědečkem 42 roků. Tak hodně štěstí a ještě více rozumu.

Nečetla jsem všechny reakce, ale neubráním se dojmu, že tvůj hlavní problém jsi ty sama - a taky hlavně sebe řešíš. Nebudu ti vyčítat že sis s ním začala. Blbost bylo totiž už to že jsi zůstala s tím prvním - jen těžko to mohlo dopadnout jinak. Píšeš že si připadáš jako desetiletá holka - ale promiň, ty se tak i chováš. Na jednu stranu řešíš primárně sebe, a na druhou stranu aby se tatínek s maminkou nezlobili. Kdyby ti šlo hlavně o tvou dceru, nebudeš vymejšlet blbosti a budeš se snažit dát dohromady rodinu - protože promiň, ale omlouvat to tím že milenec jí má rád? Pokud by tvůj manžel byl špatný člověk, bylo by to jiné, ale on ti nic neudělal. Myslíš vůbec na to jak musí být jemu? Že se mu za zády rok taháš s nějakým klukem, a on přes to všechno se snaží zuby nehty sbírat po kouskách důstojnost a udržet si tě? A ty i přesto že tě vzal zpátky odmítnáš utnout svůj milenecký vztah? Říkáš že tě ukrutně hlídá - ale přesto asi ne dostatečně, abys ho nezvádla dál podvádět. A co ten kluk? Udržuješ ho v jakési představě že jednou budete spolu - přitom kdybys to ukončila, už dávno mohl mít přítelkyni a normální, plnohodnotný vztah, kdy by se nemusel o ženu dělit s někým jiným. A co dcera? Může mít ráda spoustu "strejdů" kteří mají rádi maminku a hezky se k ní chovají, ale taky má tatínka, a vidí, že tatínek s maminkou se rádi nemaj, a že jsou nešťastní. Jsi už matka, tak by ses tak měla začít chovat, nevybouřené hormony jsi měla řešit v osmnácti. Snažíš se tu popisovat manžela jako násilníka, ale on tě jen chytil silně za ruku - po tom co ho více než rok podvádíš? Ten chlap se naopak dokáže perfektně ovládat. Zkus se taky trošku zamyslet nad tím, kolika lidem ubližuješ, ne jen nad tím, zda to zrovna bolí tebe... Nezlob se, chtěla jsi názory, a tohle je můj...

Ahoj Elo,

Jsem na druhé straně barikády, přesto bych ti doporučil promluvit si otevřeně o všem s manželem, aby jsi zjistila jestli o tebe stále stojí a zda je schopen to kousnout. Jinak souhlasím s ostatními, že jsi jednala dost neuváženě vzhledem k tvému věku a závazkům s tím souvisejících.

Děkuji všem za názory. Nebudu sobě ani vám nalhávat, že ten problém ted je asi především u mě. Na jednu stranu vím, že bych se měla snažit udržet rodinu hlavně kvůli dceři (i proto vlastně jsem se k manželovi vrátila a stále zatím s ním zůstávám), ale prostě mi to nejde, rozum mi říká něco, ale srdce a city jdou proti. Manžel asi o mě pořád stojí, ale po některých hnusných hádkách, jak je sprostý a jeho řečmi neodbytný, je to s ním víc a víc unavující a psychicky neúnosné. Jednou byl i  trochu napitý a dal mi facku a ráno dělal, že nic neví a nic si nepamatuje, ale pak se prokecl, že to přeci nic nebylo, že to bylo jenom přes ucho. Mrzí mě, že ted mu přítele zapírám, ale dělám to i proto, že si říkám, jestli se vůbec ještě něco mezi námi dvěma může změnit k lepšímu a já ho můžu začít znova mít ráda.  Sice ted prožívám s přítelem paralelní vztah, a vnitřně nějak cítím, že to není to správné a proto si dávám pozor, aby nás spolu neviděli a tak, ale pak jsou situace, kdy mi to i někdy přestává být už jedno a říkám si, aspon by bylo vyřešeno. Manžel to pořád tuší a přítele mi při každé sebemenší hádce předhodí a mluví o něm sprostě i před malou dcerou, což mi dost vadí a řekla jsem mu, že hádat se před ní vůbec nehodlám. Ale prostě ho vytáčí, že vidí, že z mé strany není žádný nic moc posun k jeho straně, pusa sama od sebe, pohlazení, nic. Když mi dá ruku nebo letmou rychlou pusu, ještě se to dá vydržet, ale pokud ležíme v ložnici v jedné posteli a on mi dá ruku na prsa, je mi to nepříjemný, odporný chvíli se přemůžu, ale pak ho odstrčím nebo raději vstanu. Nejde mi to. Vím, že je logické, že to asi ani jít nemůže, když jsem i s přítelem a je to on, na kterého se těším, když se můžeme vidět, dát si pusu, držet se za ruku, milovat se. Není to žádný poblázněný začátek, jsme spolu už rok a to si říkám, že by ta prvotní zamilovanost, taky třeba už odešla, ale těším se na něj pořád stejně. Máme se vždy čemu zasmát atd. Říkám si, že bych manželovi měla dát šanci a s přítelem to asi ukončit, on si může založit svojí rodinu, je mladý, ale vím, po tom všem, čím jsme si prošli, že to se mnou i dcerou myslí upřímně vážně a chce do toho jít naplno a jen tak se mě taky nehodlá vzdát. A já ho nedokážu jen tak ze svého života vymazat, na to ho opravdu mám moc ráda, ale zároven se bojím udělat ten krok a rozbít rodinu.  Asi pořád čekám na to, jestli k manželovi nějakou tu cestu najdu (nebo snad jestli manžel už to neustojí a někoho si sám najde), ale zároveň se bojím riskovat a obětovat vztah s přítelem, jelikož tak nějak tuším, že s manželem máme už vztah natolik nabořen, že nevím, jestli on, ale já bych byla asi do konce života s ním už jen neštastná. Pořád bych si říkala, kdyby co by, manžela v jeho věku už nepředělám, chvíli se zdálo, že se zlepšil, ale je to pořád ve stejných kolejích. Doma mě to s ním nebaví, raději vysedávám v práci a přitom bych byla ráda s dcerou, ale vždycky na mě doma něco vytáhne, co se mu nelíbí, nezdá, atd. Je to takový začarovaný kruh.

Jak víš, že se nezmění? Už rok mu zahýbáš, což on ví, a pořád neodešel a snaží se rodinu zachránit-na rozdíl od tebe. Takové věci dostatečně otevřou oči, aby si uvědomil, cos od něj žádala a co se stalo, když tě nevyslechl. Já jsem zásadně proti násilí doma, ale cewlkem už ho chápu, že ti facku dal. Protože už je zoufalý. A právem. Protože se chováš jako malá holka a on už neví, jak ti domluvit.

   Ty se ale moc nesnažíš vztah s přítelem omezit a proto jste pořád na stejném místě. Dokud budeš s ním manželovy dotyky ti pořád budou nepříjemné - tohle vám opravdu děláš ty. Ty v současné době nejvíc poškozuješ vztah a rodinu.

   Pořád se svého přítele zastáváš, ale je to mladý kluk a ještě bude trvat než dospěje. A věř mi, že když udržuje vztah s tebou, manželkou a matkou, nemá moc morální zásady a jistě mu nebude dělat problém udržovat za pár let - až se mu s dcerou okoukáte - vztah s mladší holkou a nakonec tě opustí. Opravdu tohle chceš?

   Přečti si toto. Nevidíš, jak ti muži trpí? Nepřijde ti to nefér? Ty si užíváš života a manžel ti to snáší, jen aby udržel rodinu pohromadě a ochránil tě.... Opravdu skončíš sama. Přítel s tebou a dcerou nezabije své mládí a manžel to ví a on dává šanci tobě-ne ty jemu, tak ji přijmi a až to všechno přebolí, budeš ráda, žes tak učinila.

Naprostý souhlas, nemám co víc k tomu dodat

Ela, přečtěte si zde téme Facka. Je to velmi poučné. Cizí chlap, mlaďoučký přítel partnerky, fackuje její nemocné dítě. Ať víte, co se v životě může přihodit. Váš manžel je zlatý člověk, pokud Vás po všech těch avantýrách ještě chce zpátky. Vemte rozum rozum do hrsti a přemýšlejte chvíli hlavou a nenechávejte srdce spadnout do kalhotek.

Zajímavé počtení. Dává jasný obraz totální devastace hodnot a rodiny jako takové. Asi to tak musí být, žijeme v neskutečně sobeckém světě. Klidně obětujem kohokoli a cokoli pro pár okamžiků falešného štěstí co nás uvrhne do tun bahna a těžkého trápení. Nasloucháme ochotně zlu, protože to nám poskytne pozlátkem natřený hnůj.

to jsou drsná slova odsuzující situaci, kterou nikdo z nás nezná, protože jí nikdo nežije, popsat se dá jen nemnoho, odsoudit cokoli..   začátek je někde ve vzájemném neporozumnění, Ela nehledala milence, kdyby byla  spokojená ve vztahu s manželem, asi by se známost s klukem odvedle vůbec neměla šanci rozvinout do mileneckého vztahu. Aflou omegou bude fakt, že člověk se vyvíjí, Ela se zamilovala a vdala mladá, vzala si svého prvního paartnera, který už měl 2x za sebou partnerskou zkušenost, zatímco ona ne, a tak, jak se vyvíjí, přestávají jí některé momenty stačit, manžel bude starší )  předpokládám, že nalovit zkušenosti ze dvou předchozích vztahů nejde ze dne na den, takže je tam rozdíl ve věku, a ta malá přizpůsobivá, poslušná Ela už není taková, jako na začátku, zatímco ona se teď jaksi "nachází" on už by rád stabilní neměnný vztah s jistotou stereotypu.. jemu vyhovujícího stereotypu. Krize hodnot - ano je v celé společnosti, krize rodiny - ano v souvislosti se stavem společnosti a konzumním způsobem života, přestáváme tvořit, konzumujeme, cokoli, co nám nabídnou..    Ela cítí rozpor mezi rozumem a řekněme soucitem s manželem a emocemi - duší, po roce už to není sladké lákadlo, prvotní zamilovanost je otázka hormonů a vydrží řádově týdny, maximálně několik měsíců..   Neumím Ele poradit, co má dělat, jen vím, že nešťastná máma nevychová šťastné děti, že každý vztah je riziko a nikdy nemá ani jeden z partnerů jistotu - ne toho, že spolu budou až do smrti, to samozřejmě mohou - může je k tomu přimět odpovědnost,   víra, společnost, ekonomická situace, nemoc, mnoho položek může způsobit, že i lidé, kteří se nemilují, nemají rádi, ba dokonce ti, co se mají neradi spolu dožijí.. otázkou je, zda tohle je ta hodnota po níž všichni volají.. žijeme v emočně složité době a ve složité situaci obecně, změny přicházejí příliš rychle, nejsme schopni se na ně dostatečně adaptovat.. role se mění, také rychle a ne příliš logicky (alespoň pro mě) velmi mnoho lidí ztrácí odvahu pouštět se do vztahů, bojí se odmítnutí nebo i samy sebe a svých emocí, podívjte se na net po večerech, o svátcích.. kolik lidí je na FB a podobných sociálních sítích a jsou to i lidé ženatí, vdaní, zadaní a nevyměňují si zamilovaná písmenka s někým, koho milují a je momentálně daleko, vyměňují si písmenka s  kamarády nebo téměř s kýmkoli, kdo je ochoten si je vyměńovat s nimi.. lidi k sobě zoufale hledají cestu, které se vlastně bojí, net je bezpečný, realita drsná..   neodsuzujme člověka, který ještě má sílu řešit své reálné vztahy reálně.

To sice ano, manžel mě chce zpátky, ale taky hlavně proto, že by musel skoro ve čtyřiceti letech začínat znova už de facto po třetí od nuly a to se mu nechce. Hlavně z toho má strach, zůstal by sám, dům by se musel prodat, a strach má o dceru, proto mi pokaždé pohrozí tím, že dceru by mi nedal a bojoval by o ní. Drží se asi zuby nehty, a musím se přiznat, že někdy mi je ho o trošičku líto, ale pak za to kolem co zase udělá a jak se chová, je to všechno vniveč. Přibyly mi další modřiny, když jsem se s ním nechtěla v noci dohadovat a chtěla jít spát do jiného pokoje, hrubě do mě strčil a ke všemu si žaluje a spolčuje se už delší dobu s mojí mamkou, za což jsem mu řekla, že tím u mě klesá na úplné dno. Jak si ho mám vážit, důvěřovat a mít úctu, když mi dělá paparazzi, volá i do práce, kdy odcházím, kontroluje jak jezdím domů apod. Tím mě jen zahání do kouta, chce asi mé rozhodnutí, ale rozvádět se nám ani jednomu nechce, jen si to předhazujeme, ale ani jeden z nás nemá tu kuráž to zatím udělat. A když jsem mu navrhla, že kvůli dceři ted rodinu rozbíjet nechci, dokud nebudu mít tedy jasno, jestli s ním to ještě může mít smysl a já si tedy ujasním, co vlastně chci, tak že si budeme žít každý svůj život, jestli si někoho najde, zazlívat mu to nebudu, ale doma se nehádat a kvůli ní slušně vycházet, bylo mi to zamítnuto.

Já nejsem psycholog a vůbec neznám vaši situaci, jen z vašeho úhlu pohledu. Vy se topíte v problémech. Vůbec ani vy, ani vaši bližní (manžel a další) nezvládáte situaci a zdá se, že zoufale hledáte pomoc. Nehledejte ji zde. Hledejte ji tam kde to umí řešit a kde vám také s největší pravděpodobností pomohou.

Eli, jen bych napsala něco o rozdílném věku Tebe a Tvého přítele. Já bych nebyla zase až tak skeptická. Když si chlap kolem čtyřicítky najde o generaci mladší, manželku opustí a s mladou založí novou rodinu, skoro nikdo se nad tím nepozastaví. A když si žena najde o 12let mladšího, je oheň na střeše... Jistě, většina kluků toho věku je ještě v pubertě, chcou si užívat, nevázat se. Nepsala bych o tom, ale ve svém okolí znám dva páry, kdy je žena starší a klape jim to velice dobře. Nebývá to pravidlem, ale stává se to. Mimo to, mám kamaráda, který si v 16ti našel 28letou rozvedenou paní sdítětem. Nikdo z nás jim nedával šanci, viz věkový rozdíl, a pak, říkali jsme si, že dýl než rok jim to nevydrží... A dnes? Jsou spolu stále a neznám vyrovnanější pár. Je to proto, že on to prostě měl v sobě. Byl velice rozumný a zodpovědný na svůj věk, puberta se ho prakticky nedotkla. Takže není to vždy o tom věku. Jsou 20ti letí dospěláci a naopak mnozí padesátníci, u kterých by se dalo očekávat, že budou mít rozum se chovají jako puberťáci. Píšeš, že přítel koupil kvůli malému pohodlnější auto, zařídil byt, to o mnohém svědčí. Asi to nebude jen tak. Lehké to nemáš. Manžel Tě chce zabít, když odejdeš, přítel se zabije jestli se k němu nevrátíš.

Promiň, že to takhle nadlehčuji... Nechci, aby to vypadalo, že Tě vháním do náruče toho mladšího, to nemám v úmyslu, jen jsem napsala zkušenost, že i když jsou to výjimky, může to klapat.

Nechápu, jak píšeš, že Ti manžel lhal a lže. No nevím, ale někoho, kdo by mi lhal bych si asi nevzala, nemohla bych k němu mít důvěru. A chlap, který vyčítá své ženě, že on pracuje a ona si doma na mateřské válí šunky...   Zajímavé.

Mám z Tebe trochu pocit, že jses snad vdala proto, že už jste měli dům a tak... Nějak, jako že už jsis na něj prostě zvykla... To asi vůči němu není taky zrovna fér.

Ocitáš se mezi dvěma mlýnskými kameny, jedna Tvá strana říka hot, druhá čehý. Napsala jsi tady, jak to vidíš Ty, manžel to možná vidí jinak, ze své strany. Přijde mi trochu zvláštní, jak píšeš, že problémy ve vašem vztahu roznáší po sousedech. Tohle si přeci musíte vyřešit jen vy sami.   Nějak mi mezi vámi chybí otevřená komunikace. Nevím, určitě to už tady bylo řečeno, a pokud ano, já souhlasím, že je víc, než nutné, aby jste si zašli do manželské poradny. Tam problémy hezky rozeberete a možná přijdete na řešení, jak z toho ven. To by měla být první věc, kterou uděláte. Pokud manžel nechce, klidně zajdi sama a vypovídej se. I psycholog není od věci. Protože, pokud tohle neuděláš, bude se vaše situace jen zhoršovat a může se stát, že přijdeš nejen o manžela, ale i o přítele... Smiř se stím, že se musíš tomu problému postavit čelem a urychleně to řešit. A budeš si mezi nimi muset prostě vybrat. Nelze sedět na dvou židlích. Není to fér ani vůči Tvému manželovi, ani vůči příteli. K tomu Ti právě pomůžou poradci a psycholog.  

Takže šup na to a hodně zdaru

Elo, na to dno padatáte Vy sama, až Vás všichni nechají svému osudu a nebude žádná pomocná ruka, která by Vás vytáhla zpět, teprve si na dně užijete, ale to bude pozdě. Vše je ve Vašich rukách. Vinu nesvádějte na manžela, Vy jste šla za uspokojením chvilkovým, ne za láskou. Ale vidím, že je zbytečné Vám cokoli vysvětlovat. Vy jste prodtě "nevidím", "neslyším".

Pavli, mám z toho stejný pocit. Všichni jsme Ele už několikrát zopakovali, že dělá chybu a náš názor na který se ptala, ale pořád si stojí za svým a cítíí se ukřivděna, že manžel dělá to a ono... Já už jsme ale na jěho straně. Ela je dostala do takové situace a osočovat ho, že se mu nechce začínat znovu a proto se snaží je nesmysl. A to, že mu ujedou nervy sice nené správné, ale já bych třeba neměla tu drzost udržovat vztah o kterém manžel ví a ještě se jako milostivě rozhodovat jestli to nebo ono. Já už si to ozkoušela a na nevěru prostě nemám. Poznamenalo mě to dost a myslím, že až do konce života. Měla jsem to štěstí, že mně se to stalo v 19ti a "nic jsem neztratila"...

   Ela už má velice sobecký pohled a přijde mi, že je opravdu ovládána chtíčem, potažmo srdcem než rozumem. A dělat rodinu na oko kvůli dceři je nesmysl. Děti sice spoustu věcí neumí pojmenovat, ale rozhodně nejsou hloupé a obzvlášť na takové situace mají nos. Elo, obdivuji tvou opravdu drzost-jak se můžeš před očima své dcery bez ostychů tulit ke dvěma chlapům? Dáváš ji moc pěkný příklad do života a doufám, že na ni jednou budeš pyšná... Ale za to, že zvládla nebýt jako ty a zachovat se správně. Každý děláme chyby, to je lidské. Ale hloupost je odmítat veškerou pomoc a ještě nesmyslně soudit ty, kteří ji nabízejí. Tvůj manžel se snaží o tebe a že to řeší skrzevá příbuzné je čiré zoufalství. Které jsi zavinila ty

Elo, tvé další reakce mě jen utvrzují v mém tušení. Jsi zkrátka špatný člověk a já lituji tvého muže, tvou dceru, tvého milence i další blízké. Jsi sobecká a zasloužíš si na to dno padnout. Zasloužíš si aby se na tebe manžel vykašlal, zasloužíš si abys přišla o dceru, a zasloužíš si i aby se na tebe vykašlal ten kluk. Až úplně na dně snad najdeš ty správné hodnoty... Přeji ti, aby pak už nebylo pozdě za ně bojovat.

Ela, uz samotny nazov temy "Přítel těžko nesese když se večer vracím k manželovi" napoveda asi o tom, ze si na strane milenca, a nie manzela. Co si myslim hovori o vsetkom. Vobec ta netrapi, ako to znasa Tvoj manzel. Tym, ze si sa odhodlala o tom povedat celemu svetu, si podla mna ocakavala potvrdenie toho, po com sama tuzis. Myslim, ze chces pocut od vsetkych suhlas s tvojim rozvodom. Ja osobne som presiel tym, cim prechadza teraz Tvoj manzel. Viem pochopit jeho spravanie a reakcie. Zial ty sa nechces zmenit, a nedavas sancu Vasmu manzelstvu. Doporucil by som Vam odist od seba. Zatial nie rozvod. Zi s priatelom v jednej domacnosti, a cas ukaze. Ale neziarli, ak si aj Tvoj manzel niekoho najde, a zacne s nou spavat. Nebolo by to fer. Vacsinou neverne zeny si ospravedlnuju svoju neveru, ale nevedia si predstavit, ze by to iste mohol robit aj ich manzel. Zacnu ziarlit. Mozno ak pocitis, co je to ziarli na vlastneho muza, uvedomis si hodnotu Vasho vztahu. Drzim Vam obom.

Všechny vás zdravím, asi se budete divit, ale už to bude skoro rok a já jsem tu opět, jen o rok starší. Abych upřesnila co se událo, nakonec se to nedalo vydržet, přítel mi chyběl, manžel byl hrubý, přilétly i dvě facky a já se tak na konci března sbalila a s dcerkou (jsou jí necelé 4 roky) odešla bydlet k přítelovi. Celá jeho rodina nás přijela výborně, přítel pak i po několika měsících sehnal domek (spíš větší chata), ale dalo se tam být celoročně. Manžel však o dceru bojoval, hodně ho v tom podporovali moje i jeho rodiče, nikdy mi můj nový vztah neakceptovali a do dnešního dne se témět nebavíme, jen pár sms ohledně dcerky.  Nakonec i s manželem chodili po sociálkách a vymýšleli si nesmysli, že zakazuju jim styk s dcerou a že mi jí hlídají cizí lidé, když jsem se vrátila zpět do práce. Všechno byla lež, dceru mi hlídala moje sestra a když mi manžel přislíbil, že mi dceru zase večer zpět přiveze neměla jsem problém, ale  to už nikde neuváděli. nakonec to došlo k soudu a soud nám dal střídavou péči Dcera má školku jednu, bydleli jsme kousek od sebe, zájem měl otec i matka, takže to víc neřešili. Každou neděli jsme si tak dceru předávali. Mě to rvalo srdce, když jsem se s ní musela v neděli loučit, i když ona si na to poměrně začala zvykat a brala to poměrna dobře, ale pořád jsem si říkala, že to musí být pro ní strašné. dva domovy, a hlavně jsem viděla, že manžel jí tak trochu manipuluje a přes ní se mě snažil dostat zpátky. S přítelem bylo vše v poříádku, sem tam nějaký mráček, když mi předhazoval ať podám už žádost o rozvod, na co čekám a pořád viděl, že asi nějak váhám a nechávám si pořád otevřená zadní vrátka. A já de facto nechávala a ted vím, že to je špatně, těžko jsem se srovnávala s tím, že bych byla ochuzená o dva týdny v měsíci s dcerkou, že jednou bych měla další dítě, které by se mnou bylo pořád, zatímco s dcerkou bych se musela na týden loučit A do toho mi manžel volal a psal sms, jak nás miluje a pořád na mě čeká atd. Přišly Vánoce, já zase vyměkla, kort když 24.12. vycházelo na manžela, došlo mi, že rozvod prostě bych nezvládla, už jen hrozný byl soud o dceru a já bych s dcerou nebyla. sbalila jsem si všechny věci a potají zbaběle od přítele odešla. Pár dní mi to rvalo srdce, ale řekla jsem si, musím to vydržet, udělat čáru a nepsat mu, nevolat. Jenže až po několika dnech opět doma mi došlo, že manžela jsem uznávala, protože se dokázal starat dobře o dceru (i když je pravda, když jsem jí za ním po mém týdnu s ní odvážela, že se jí ani moc nechtělo a místo na něj se ptala na babičku), ale nic víc k němu necítím. Vše se vyhrotilo tím, když jsem zjistila, že mi pořád lže a nejodpornější je to, že jak mi psal, že nás chce zpět, a čeká jen na mě, tak jsem zjistila, že měl v létě nějakou známost a také známost se ženskou z naší vesnice a to ještě v ten samý den, co mě lákal zpátky. Přišla mu totiž prý výhružná sms a když jsem se ho ptala, at mi jí ukáže, tak mi řekl, že jí nemá, že už jí smazal. Nikdy jsem se mu do mobilu nedívala, tak jak to dělal on mě, ale chtěla jsem se přesvědčit, jestli se tak změnil a už mi nelže, jak mi pořád tvrdil a podívala jsem se tam. Výhružná sms tam byla (úplně neznámé číslo), takže opět lhal a nic nesmazal a mezitím mě právě zaujala hned další sms, od té naší sousedky. a bylo mi vše jasné. Dusila jsem to den v sobě, nechtěla kazit vánoce, ale jakýkoliv jeho dotyk mi byl odpornější než kdy předtím. Ještě kdyby mi přiznal, ano skoro rok jsi tu nebyla a žila s jiným, tak já jsem taky někoho měl, potřeboval jsem s nikým si promluvit atd. ještě bych to vzala, sice těžce, ale možná bych si řekla, jsme si kvit, tak jedeme od nuly, ale dostalo mě to, že dělal ze mě blbce, o čem to mluvím, jaké sms atd. a když jsem mu jí v jeho mobilu našla a ukázala, tak se ke mně otočil zády a řekl mi, ale já tady nic nevidím, co kde je.. jen ze mě udělal blázna a pořád mi tvrdí, že s něčím takovým by nikdy nic neměl a čekal jen na mě atd. Prosila jsem ho, když jsem se vrátila, že budu potřebovat asi hodně času a at má prosím trpělivost, že teď s ním prostě nedokážu spát. Sem tam tu pusu jsem vydržela, letmý dotyk, ale po tomhle se mi tak zodpornil, že se to ani popsat nedokáže. Taky mi slíbil, že udělá tlustou čáru a nic mi nebude předhazovat a vyčítat, ale když mu třeba v dobrém přinesu do koupelny jeho pyžamo, (protože spííme odděleně v jiném pokoji), tak si hned rejpne, co je, proč mi to nosíš, tak mu řeknu a proč by ne, to ti vadí? A on hned no jo děláš to dobře.. Prosím ho, ať se mě ted nedotýká, ale prostě si jen budeme povídat, komunikovat o běžných věcech, školka, práce atd. tak stejně to nevydrží a vždycky si rýpne až se zase dohadujeme. Teď nevím jak dál, ještě nám znývá asi rok hypotéky na domě, dceru máme oba rády, nechcem jí ubližovat, ale veškerá důvěra, úcta, láska, upřímnost tam už prostě není. Pořád chci něco zachraňovat a domů jsme se i kvůli tomu vrátila, ale ty jeho sms a opětovné lhaní mi vzaly už asi i ty poslední iluze. K dyž mu i navrhla, abychom dceru nechaly ve svém doma, že bychom se střídali po týdnu v baráku my, jeden týden by se odstěhoval on a ten další zase já, tak na to nepřistoupil, kam by prý chodil, že tu chce být, protože mě má rád a chce tu být se svojí manzelkou, dcerou a nikam chodit nebude. Je teď prostě na koni, po roce se mu vrátila od milence manželka, a tak se i chová před rodinou a mě se to příčí. Bojím se rozvodu, zase bych přišla o týden s dcerou, nevím co dělat. Přítel mi pořád volá, píše, toho i dokážu ignorovat, i když vím, že mě pořád miluju a je z toho hodně na dně, jelikož jsem opravdu byla rozhodnutá tu tlustou čáru u sebe udělat, ale když vidím, jak mě jen tahal manžel za nos, tu jeho faleš a lhaní, je mi z toho na nic.

A víte, že už Vám nevěřím. Bude lepší, když napíšete román.  

Možná tomu nevěříte, ale opravdu to tak je, ani slůvko jsem si nevymyslela. A mrzí mě, že to zlehčujete, ale každý má svůj názor.

A co Ty elo? Jsi bez viny? Dcerka je ve střídavé péči spokojená, s čím jsi zase byla nespokojená Ty? Proč za Tebe trpí ten, kdo Ti poskytl útočiště a lásku? Nevadí Ti, že on zůstal na vánoce sám? Tvůj muž s Tebou zachází tak, jak sis zasloužila. Nebo Ti přijde normální, stěhovat se od jenoho ke druhému podle toho, jak se Ti právě hodí? Nebo ten nesmysl s domkem... že se v něm budete střídat. Jsi komediantka. Takhle se vztahy neřeší.

Nechtěla jsem reagovat, ale musím.

Ela na mě působí jako velmi sobecká a povrchní osoba, Elo nezlob se, ale je to tak. Jak můžeš tvrdit, že přítele miluješ, když nejsi schopna mu to dát najevo tím, že se oficiálně ke vztahu přiznáš a rozvedeš, myslím že by si  zasloužil, aby věděl na čem je. Ty ho nemiluješ, jen využíváš jak se ti to zrovna hodí a manipuluješ jím, možná že právě proto, že je tak mladý, je tak trochu trouba a nechá si to líbit.

A manžel? Jak se můžeš rozčilovat a pozastavovat nad tím, že měl v létě nějakou známost, je přece taky jen člověk, zatímco ty jako stále vdaná paní a jeho žena žila s milencem.

Měla by sis ujasnit, co vlastně chceš, netahat oba za nos a konečně se začít chovat jako dospělá..

Ani nevíte, jak mě trápilo a nakonec jsem si po pokažených Vánocích u manžela vyčítala, co jsem to příteli provedla a že jsem měla být raději s ním. Ale jsem máma a pro tu je na prvním místě vždy její dítě a já chtěla na Vánoce být především s ní. Řekla jsem si, že nám ještě dám jako rodině šanci a Vánoce jsou tím pravým časem, ale zase tu jen byli lži, faleš, přetvářka. Pak to vždy manžel okecává atd. Když už jsem řekla, že takhle se žít nedá at si to připustíme a rozumně se rozvedeme, pořád mi říká, že o mě stojí a miluje mě, nikdy se nerozvede a v zápětí vyhrožuje, že jestli podám rozvod, tak že bude bojovat o dceru, aby jí měl jenom u sebe. Tak jsem mu řekla, že je ubožák, když to takhle zase tahá přes dceru a že se ho už nebojím a zítra volám právničce, na to řekl, at si to rozmyslím, že mi pak nastane peklo atd. A ještě pochopila bych a tolerovala, kdyby i manžel známost měl a na rovinu mi to přiznal, to co mě dostalo do kolen a naštvalo bylo to, že sms zapírá, dělá ze mě blázna, co jsem to četla, že nic takového tam uloženého neměl atd.

Ahoj Elo,

prosím jak dopadl tvůj příběh. ?

Asi si to po takové době už nepřečteš.

Ale jsem v podobné situaci… a moc ráda bych si tě vyslechla.

Děkuji

M.

Docela by mě zajímalo, jak to dopadlo.

Nesoudím, snažím se rozumět, není to v životě se vztahy snadné…

Líbí se mi příspěvky Megery - souhlasím aboslutně

Ahoj, každý tvoje rozhodnutí bude správné a poneseš za ně svoji zodpovědnost. Neber ohledy na názory druhých, protože svoje pocity, myšlenky znáš pouze jen ty sama. Držím ti palce, budeš potřebovat hodně síly.