Téma: Pokračování tématu "KRIZE V MANŽELSTVÍ, MANŽEL MÁ MILENKU"

Kamčo, i já jsem ti chtěla nezávisle na Danny poradit něco podobného. Nevím jestli to momentálně zabere, ale pokus se o to, aby měl mažel taky trochu důvod žárlit. Tím rozhodně nechci říct, že si máš taky někoho najít. Ale bud trochu tajemná, občas si vyraz někam z kamarádkami-jestli máš hlídání-a na otázky, kde jsi byla odpovídej vyhýbavě. Změn třeba účes nebo barvu vlastů. Třeba mu to všechno začne aspon trochu vrtat hlavou…

 A znám různé případy, Jedné kamarádce kvůli nevěře manželství zkrachovalo, a to měli děti úplně malé, u druhé vydrželo, jsou spolu asi 38 let a po překonání krize si pořídili po letech další dvě děti.

 A mám kamarádku, která byla vždycky v roli milenky, no pro ty chlapy to byla spíš vždycky taková epizoda. Teď je jí 45, je sama, nemá ani děti…

No někomu to začne vrtat hlavou, někdo to bere jako důkaz, že manželka už si taky chce jít jinou cestou.

Přiznám se, že já jsem odpůrce hraní nějakých divadýlek. Nebo oplácení.

Člověk může brát nevěru jako impuls ke změně, ale měnit by myslím měl to, co změnit potřebuje kvůli sobě, ne aby něco předstíral, co není pravda.

Čili změnu účesu proč ne, když to vyhodnotím, že už léta vypadám ošuntěle a líbilo by se mi být zase kočka. Ale ne proto, abych předstírala někde nějaké flirty.

Navíc si nemyslím, že zamilovaný chlap otočí o 180°jen proto, že ženská, kterou zná 13let, změní účes.

Kamarádky proč ne, když je teď potřebuje, protože mu je lépe s nimi než s nevěrným manželem. Ale ne proto, abych předstírala, jak běhám na rande.

A vyhýbavé odpovědi? Co se tím dosáhne? Manžel má problém s otevřenou komunikací-  a to má vyřešit to, že neupřímně začne komunikat i manželka? To přeci tu krizi leda zhorší.

Tím netvrdím, že se nějak změnit nemá - proč ne, to je vždycky prima - ale opakuji, že ne jako nějaké účelové divadlo, ale třeba aby si v této situaci zvedla sebevědomí, aby byla se sebou spokojená a dokázala si, že nepatří do starého železa a tak. Aby sama sobě prospěla. Ne aby na manžela hrála něco, co není pravda.

Zkus si zajít do knihkupectví. Pamatuji si, že jsem tam viděla knížky o nevěře aneb jak se zachovat, když si najde muž milenku, nebo také proč si muži najdou milenku.   Jsou tam rady různých odborníků - psychologů.   Jsou tam napsané různé fígle, jak na to.  

V jedné knížce bylo dokonce napsáno, že když si muž najde milenku, tak mu má manželka hodně vyvařovat a udělat mu doma pohodlí. Je malá pravděpodobnost, že milenka se o něho bude takto starat a tak se mu nebude chtít k ní odejít.  

Určitě tam najdeš různé rady a nápady.  

Chápu Kamčo.  

Pak bych zkusila ještě v mezidobí to, co jsem Ti poradila  (klikni) v Tvém prvním tématu  (klikni).

Někdy se změnou chování jednoho partnera (v tomto případě Tebe) probudí znovu zájem o vztah/manželství u partnera druhého (v tomto případě u Tvého manžela).

Dále bych v mezidobí toho časového horizontu ještě zkusila:

a) Příliš to s manželem už neřešit, neboť se stejně ukázalo, že to nechce slyšet a vidět, neboť když to budeš dělat, tak ho ještě více navenek ujistíš v tom, jaký máš strach o manželství přijít. Já vím, že vnitřně máš strach, kdo by ho neměl, ale bylo by lepší, kdyby to navenek z Tebe manžel necítil. Pokud manžel vnitřně, byť to na venek nedává znát či dává znát opak (což může být klamné, ale i nemusí) o manželství stojí, měl by o něj sám bojovat. To neznamená, že z nevěry ve Vašem manželství by se mělo stát tabu, nýbrž to znamená se právě více zaměřit na sebe (jak jsem Ti radila) a vyvolat tak v manželovi alespoň pocit nejistoty, zda-li o manželství s ním ještě stojíš. Jinými slovy, pokud manžel si bude jist, že mu nic nehrozí, tzn. , že pokud nepocítí nejistotu, že o Vaše manželství nestojíš za každou cenu, nic ho nebude nutit se zamyslet a rozhodnout o tom co chce či nechce. Takže nebude dělat a řešit nic, nechá si Tebe a milenku naivně se domnívajíc, že tak to lze tento stav pohodlně nechat plynout.

Ale, zkusila bych se zeptat manžela, co tedy v této situaci od Tebe očekává, a to proto, aby jsi lépe mohla vycítit co a jak, samozřejmě za předpokladu, že odpoví.

b) Pokud manžel neodpoví, dál bude dělat mrtvého brouka a dělat, že nevidí a neslyší (někteří muži to tak mají v sobě z nejrůznějších důvodů "nastaveno"), tak pak je tu ještě možnost zajít sama do poradny se poradit k odborníkovi. Jednak je to odborník a jednak může v tom mezidobí kromě nás zde také naslouchat a dát podporu včetně rad či nalezení možností, jak tuto krizi v manželství vyřešit.

Jak už bylo v Tvém prvním tématu psáno, univerzální rada a návod neexistuje. Ale, udělat cokoliv je lepší, než nedělat nic. Tím, že uděláš něco, tzn. , např. zaměříš se na sebe, vyvoláš v manželovi pocit nejistoty o Vašem manželství, případně si promluvíš s milenkou, dáš manželovi najevo co a jak atd.   Ti dává větší šanci, že se staneš tou, která určuje, kam se věci vyvinou.  

Pokud jsi si jistá, že manželovi dokážeš odpustit, když by se mu tedy v tom mezidobí "rozsvítilo", skončil by to, omluvil se atd. , tak to myslím tak, že je dobré aby toto věděl, ale současně aby věděl, že v opačném případě má vše své meze a hranice, každá akce má svoji reakci, čili že pak hold za své jednání musí nést určitou odpovědnost, pokud tedy dá přednost milence.  

Ještě bych se chtěla zeptat, jak se teď tvůj manžel chová k dětem? Všímá si jich, věnuje se jim? To by pro mě taky hrálo roli, jestli o ně ztratil zájem kvůli milence a neuděla si na ně čas, je to špatné. U nás to tak bylo. I když měl manžel tehdy v promájmu koupatiště, čas tam trávily její děti a naše seděly celé léto ve městě. To už ledacos nasvědčuje o jeho charakteru

Taky by mě zajímalo, jak to vlastně máte s péčí o domácnost a děti… oba chodíte do práce, máte to nějak rozdělené, nebo se o vše staráš jenom Ty?

Děti rád má, to je bez debat, ale momentálně se jim věnuje méně a doma to s pomocí nepřehání : - (

Jestli ono by nepomohlo soustředit se na to, předvádět mu, oč může přijít.

Tím nemyslím předstírat něco, co není pravda (viz můj názor na vyvolávání žárlivosti), ale trochu účelově předvádět, co pravda je.

Mám na mysli snažit se mu předvádět rodinu v co nejlepším světle.

Nevím jaké máte zvyklosti, jestli společně večeříte, koukáte s dětmi na filmy, nebo cokoliv - drobné rodinné rituály. Na těch bych - být já na vašem místě - si teď dávala záležet. Každý den malé Vánoce pro Vás a děti - on ať čumí a bilancuje si.

To je něco, oč by přišel. I když nepřijde o děti a bude se s nimi stýkat, bude to už jiné.

Vám se s nějakou neokoukanou milenkou bude soupeřit těžko - ale jí se zase bude těžko soupeřit s něčím, co u vás prokazatelně má a co ona mu může leda naslibovat, ale je to pro něj naprosto bez záruky.

Jsou ještě celkem malé, ale stejně asi nějakým způsobem vnímají, že se něco děje. Stalo se třeba někdy, že by se ptaly proč nemá čas? Nebo to, že by jim něco slíbil a pak to nedodržel? Neodnášejí někdy jeho špatné nálady? To všechno by taky mělo hrát roli v tom jak se rozhodneš

Ještě otázka, dokážete se normálně a bez hádek domluvit na provozu domáctnosti a péči o děti? A máte nějaký společný program s dětmi? Pokud aspon takhle fungujete jako rodina, je to určitě plus

Ženy, děkuji všem za rady, názory… Vaše otázky mně momentálně nutí nad vším dost přemýšlet… děkuji. zatím nevím, co víc napsat. Děkuji.

Vzpoměla jsem si ještě na jednu kamarádku, kterou před několika lety podváděl snoubenec.   Tvrdil jí, že chodí s kolegy na zábavu, řekl jí i kde.   Ona ale v GPS (myslím, že se tomu tak říká?? ) viděla, že je na jiném místě a tak se ho zeptala, jestli je opravdu na té zábavě. On jí řekl, že jo. Jí se to ale nějak nezdálo, tak se sebrala, vzala auto a jela tam, kde ho měla v GPS. byl to nějaký zapadákov a myslela si, že tam nic nenajde. Najednou přijela k nějakému hotelu, kde bylo zaparkované jeho auto. Ona do toho hotelu šla a zeptala se, jestli tam je ubytovaný. Recepční jí řekla, že ano a řekla jí číslo pokoje. Docela se pak divila, že jí recepční takové informace vůbec řekla. Tak se tam šla podívat a zaklepala na dveře. Otevřela mu nějaká starší žena, cca 45 let v nějaké erotické košilce a za ní byl on v trenkách. Takže ho načapala přímo při činu. Zahrála si vyloženě na Očko.   Ona jí ještě řekla - co ty tady děláš. O den později se jí ale omluvila. Byla v šoku z toho, že te milence bylo tolik let, protože jí samotné bylo tehdy 25 let. Se snoubencem se měli brát a plánovali si rodinu. Nakonec se sním kvůli té nevěře rozešla. On jí prosil na kolenou a brečel, at neodchází, ale ona to nedala.   Kdybys ho načapala takhle při činu, tak možná by ho to donutilo už to řešit. On jí asi opakovaně podváděl, ale myslím si, že v tom nebyli city. Ze strany tvého manžela tam asi jsou, což je větší problém, než jenom ta fyzická nevěra.  

Daro, bavi te to, sypat lidem do rany sul??? !!!!

Baví - účel světí prostředky.

A zde je přeci účelem přesvědčit Kamču, aby se stala stejnou hrdinkou jako Dara.

A jak se žena stane hrdinkou?

Když načapá muže při nevěře a na místě ho odkopne - a nic, ale opravdu nic! , ji nepřeměje mu odpustit nebo jen na vteřinu uvažovat o pokračování vztahu.

Takže se můžeme těšit na celou armádu kamarádek, které bude Dara tahat jak králíky z klobouku, ládovat je do svého neúnavného kanónu a ostřelovat nás jimi, aby nám konečně vystřílela díry do hlav a my měly to potěšení být taky tak duté.

Už jsme měli padesátiletou kamarádku skvělou matku se speciální střídavou péčí konstruovanou jako trest pro jejího manžela, teď tu máme dvacetiletou špiónku s inflagranti - na řadě bude nějaká třicetiletá kamarádka které chlap zahýbal v době její nemoci přímo na jejím smrtelném loži s prostitutkou - a čtyřicetiletá kamarádka, které zahýbal s její vlastní dcerou a dával to na net - a šedesátiletá kamarádka, které zahýbal celý život ve svém zahradním domku s několika zahradnicemi, až se z toho před důchodem pomátla a vyvraždila zahrádkářskou kolonii.

A všechny udělaly tu chybu, že se včas nestaly hrdinkami a toho zmetka nevykopaly z bytu a života, nespakovaly mu do kufru děcka, ať je má na krku on, když si je udělal - a nenahradily ho nějakým pěkným diskuzním fórem, kde mohly dál šířit ideu ženského hrdinství a obdivovat samy sebe za svou zásadovost, vševědoucnost a pokrokovost.

jojo.

Nebojte, na Daru jsem si už udělala vlastní úsudek a její bláboly už ani nečtu. -) Kdyby vycházely z vlastní zkušenosti, budiž, ale ona asi ani žádnou vlastní zkušenost nemá… Vám ostatním děkuji za podporu a názory a rady : -)

 Listicka Když tady někdo napíše nějaký příběh, tak to je sypat sůl do rány? To se podle tebe z toho tazatelka rozbrečí? ty máš teda divné měřítka o tom, co je sypat sůl do rány.  

Kateřinaa ano, baví mě psát příběhy ostatních, protože na základě zkušeností ostatních se můžeme všichni poučit. Tím jsem písatelce nechtěla říct, at dá manželovi kopačky, to už sis domyslela jenom ty. Tím jsem jí chtěla napsat jenom návrh, jakým působem by manžela mohla přimět k tomu, aby s ní komunikoval a začal to konečně řešit.   Mě připadá, že ty uznáváš jenom to, co napíšeš ty a když tady napíše někdo, kdo už má s tím zkušenost, tak ho zpochybníš - tím nemám na mysli zrovna jenom mě. Napsala jsem jí, at jde za milenkou a zeptá se jí, jak to vidí dál. V podstatě jsi zpochybnila i to, co jsi jí poradila ty,, protože ty jsi jí poradila úplně to samé. Akorát od tebe to je správná rada, ale když to napíšu já, tak je to automaticky špatná rada. Dokonce jsi jí sama hned na začátku napsala, že nemusí čekat jako odsouzenec na verdikt a že má možnost rozhodovat také o svém životě a že má minimálně ještě tu možnost mu sbalit kufry - ale od tebe je to asi dobrý názor, a když napíšu v podstatě to samé já, tak je to špatný názor. To mě přivádí k zamyšlení, jestli si nemám založit nový nick, protože když pak napíšu v podstatě stejný názor, jako máš ty, akorát pod jinou přezdívkou, tak ti to nebude vadit. Nikdo mi aspon nebude předhazovat moje problémy, jako kdybyte nikdo žádné své vlastní problémy neměli.  

Jediné, na co mám jiný názor, jsou ty děti, ale to neznamená se do druhého hned pouštět, jak to máš ve zvyku. S tebou to v reálném životě asi taky není žádná sranda.   

KamčaČamča

Jak víš, jaké mám zkušenosti? Ty mě znáš? Setkala ses semnou někdy? Mám takových zkušeností, jak ty máš teď s manželem, víc. Akorát s tím rozdílem, že jsem se nevdala a nemám děti. Jsem přibližně v tvém věku. Ty podle mě svůj vlastní názor nemáš. Když ti napíšu nějaký názor, který je stejný, jako od statních, tak je podle tebe automaticky špatný, protože mě tady holky pořád zpochybnují. Píšu navíc jen příběhy ostatních. Pokud pro tebe nejsou příběhy ostatních zajímavé, tak to zkratka napiš. ale hned neodsuzuj, když mě v podstatě nezdáš. A teď ti tady napíšu zase to samé, co ti psala Kateřina už hned na záčátku (to je jen takové malé upozornění, abys to zase nezpochybnila), zapracuj na své sebedůvěře. Jak na ní zapracuješ, tak se na svůj problém budeš dívat  jinak.    Každopádně, jsem si o tobě také udělala svůj obrázek, a ne jen o tobě…  uživatelka daninka ti napsala svůj příběh a také ti napsala chyby, jakých se dopustila ona. Napsala ti v podstatě to samé, co já, ale ty to nebereš. Což mi připadá škodal ale to je tvůj problém.   

Nechapes vubec nic! Tady nejde o ten pribeh, ale o tvoji poznamku:
"On jí asi opakovaně podváděl, ale myslím si, že v tom nebyli city. Ze strany tvého manžela tam asi jsou, což je větší problém, než jenom ta fyzická nevěra".   
Rika ti neco pojem "emocni inteligence"?
Pisu ti to uz po nekolikate: tvoje rady lidem spis skodi, nez pomahaji!!
Snad radeji napis knihu povidek, ale neublizuj tady lidem!

Nubližuj ostatním?    Písatelka ví, že ze strany jejího manželka city k milence jsou a nepochybně sama také moc dobře ví, že je to velký problém. Tím že jsem jí napsala  to, co ví, jsem jí ublížila?   Jakou máš představu o tom, jak pomáhat lidem? Tím, že jim budeš něco nalhávat? To přeci dělat nemusíš, to teď dělá za tebe její manžel.   Ten jí popírá to, co ona ví a dělá z ní tím pitomce. Tím jí ubližuje ještě víc.    Ty mi připadáš taky někdy jak Alenka v říši divu. Já si myslím o tobě to samé, to co ty. S tím nic asi nenaděláme.   

Daro:

a) Laskavě mě s tebou nesrovnávej.

b) V minulém tématu ze 107 příspěvků 43 tvých. Většina o . Nejméně tři lidi (a spíš víc) tě tu považují za duševně chorou. Vážně věříš, že tě nikdo nepozná, když změníš nick?  

c) Co raději změnit povahu?

(hahaha - ten byl dobrej viď? A pak že se mnou není sranda)

Kdybys jí nepsala stejné rady, jako já, tak bych tě semnou nesrovnávala.  

Lidé mají zkrátka tendence nazvat někoho, kdo má na něco jenom trochu jiný názor, než oni, za duševně nemocného.   Na to jsem si tady zvykla. Zvláštní ale je, že se s tím setkávám  jenom tady ale v reálném životě se mi to ještě nestalo.

A změnit povahu? Na tu si lidé v mém okolí vůbec nestěžují. Já mám naštěstí kolem sebe normální lidi, kteří si vyslechnou jaký koliv názor a hned kvůli tomu na mě nevyskočí a nedělají ze mě psychopata. Nanejhůř mi třeba řeknou, že kdybych měla děti, tak bych to viděla jinak, ale dělat kvůli tomu ze mě psychopata, to mi příjde už spíš mě u takového člověka patologické. Každý může mít vždycky na něco jiný názor, a rozhodně není kvůli tomu psychopat, nebo jak jste to nazvaly vy - duševně nemocný  

A změnit povahu? Na tu si lidé v mém okolí vůbec nestěžují.

Daro: A kdyby si stěžovali, ty by sis toho všimla?  A něco se sebou dělala?

Co by musel normální člověk říct nebo udělat, aby ses nad sebou zamyslela?  

-Slušná domluva nefunguje, buď ti to nedojde nebo děláš že ti to nedošlo, nebo uděláš z toho, kdo ti domlouvá, debila nebo je to pro tebe záminka k další exhibici.

-Faktické argumenty nezabírají, fakta ignoruješ nebo překrucuješ.

-Diskuze nefunguje, většinou nepochopíš, co ti člověk říká, vedeš si monology.

-Ignorace nezabírá, tu vůbec nevnímáš jako že se s tebou někdo nechce bavit, ale opět je to pro tebe záminka k další exhibici.

-Narážky ti nedochází.

-Urážky tě nezastaví - využiješ je jako záminku k další exhibici.

Zkusila jsem to všechno (a nejen já) a NIC.

A na žádný další způsob, jak ti dát najevo, že s tvojí povahou je něco v nepořádku, jsem nepřišla.

Stále si připadáš stejně dokonalá a bezchybná a vůbec ti není ani trochu podezřelé, jak zde na tebe - pouze na tebe! - lidi shodně  reagují, bez ohledu na to, jakou mají povahu, názory a jak dlouho tě tu znají.  

Sice je mi jasné, že teď jen marním čas, ale mám pro tebe jeden návrh.

Zkus tuto a tu minulou diskuzi probrat se svou terapeutkou.

Jestli tedy už jsi se na tu terapii nevykvákla.

Třeba odborník, od kterého čekáš nějaký přínos do svého života, ti dokáže vysvětlit to, co ti tu nikdo z nás vysvětlit neumí - a podaří se ti být pro lidi méně otravná. Což by bylo super pro tebe i pro nás.

Protentokrát: HOWGH!!!

Tak se teď podívej zase pro změnu také na sebe. Je tady jedna věc, u které tě není těžké odhadnout i přes psaní. Flegmatik, nebo melancholig rozhodně nejsi, ani sangvinik ne, ale spíš cholerik. Koukni, jak jsi reagovala na můj názor na první téma. Ty mi nedokžeš odpovědět v klidu a hned na mě vyskočíš.   Já tím pádem reaguji bumerangovým efektem a v ostatních to vyvolá už nějakou davovou psychozu, kterou jsi otevřela ty a já tím pádem už reagují jen exhibicí.   když si tak strašně stěžuješ na to, že to semnou nešlo ani slušně, a kde bylo to slušné z tvé strany? To, jak jsi na mě hned vyskočila? To už je potom jenom akce a reakce.  

Stačilo třeba napsat, že jde vidět, že nemám děti. místo toho si tam začala dávat  různé názvy, jako sorry, trapný a nevkusný atd,   jako nějaká pubertačka (sorry).    Takže u tebe to s tou dokonalostí taky moc nehoří, na tož, že si dovoluješ mě kritizovat.   Psaní ti nikdy nenahradí výraz, způsob vyádření a gestikulaci. Jedině až potom můžeš usoudit, co jsem přesně za člověka. Mě ani tak nevadí, že máš jiný názor na něco, než já, nebo ostatní, mě vadí ten tvůj způsob podání, nebo jednání. Někteří tady také neumí adekvátně jednat.    Nejrpve si tedy zamět přes svým vlastním prahem, než se pustíš do kritiky někoho jiného.

Tyto stránky jsou tady proto, aby každý zde sdělil svůj názor, ne proto, aby tady vznikala partička kamarádu, kteří se vyznačují intolerancí vůči odlišnostem. Běda tomu, kdo má jiný názor, že? . Člověk si má ale přečíst každý názor.    Nebo  chceš, aby měli všichni lidé na celém světě uplně stejné názory??

  Což se týče monologů - to mi vůbec nevadí.   

urážky ti nedochází. - dochází, ale když je člověk inteligentní a vyrovnaný, tak nemá potřebu někoho urážet jenom proto, že má někdo na něco jiný názor a tak nepovažuji na nutné na to reagovat. Reaguji pouze na kritiku, která je podána diplomaticky.   Ale to tady moc lidí neumí. Nejsem konfliktní člověk a tak nemám potřebu urážky někomu vracet.    O takovém člověku si akorát pomyslím, že je zakomplexovaný. Má nejspíš problém jenom sám se sebou a nepovažuji za nutné na to reagovat opět urážkou - např. Lištička, nebo Dany, která má za psychicky labilního každého, kdo má jiný názor, než ona.  

 To máš to samé, jako kdybys dala na facebook svojí fotku. Všichni by ti tam psali, jak ti to sluší, pak by se tam objevil jenom jeden člověk, který by napsal, že vypadáš hrozně, že jsi poznamenaná věkem atd, a už by se pak do tebe pustili všichni, kteří mají komplexy. Nestačila by ses divit, jak to funguje.    Tam bys pak hned poznala, kdo je tvůj skutečný přítel a kdo je vůči tobě falešný.

Teď nejdůležitější oblast pro muže - co intimní oblast? Sex? Byl pravidelný, žádostivý? Našla jste si na muže vždy čas, když chtěl? Muže nezajímá jak vede žena domácnost většinou, ty zajímá na prvním místě toto. Pracovala jste na své postavě, abyste se muži líbila a vzrušovala ho? To většinou vysvětluje většinu krachu manželství… nedostatek nebo nekvalitní sex.  

Manžel je dost nárůživý, sex jsme měli téměř denně… v téhle oblasti problém nebyl… já si prostě myslím, že ho začal užírat stereotyp, který se zvětšil, když jsem se vrátila do práce a měla méně času… ale i přesto jsem mu sex neodpírala… prostě si myslím, že stereotyp šel ruku v ruce s nějakou jeho krizí, do toho ho začala uhánět ta kolegyně a on na to slyšel… bohužel…  

Spíš si myslím osobně, že i sex v tom hrál roli. Že hledal nové, mladší vybití… muži prostě takoví jsou a je jen na ženách se podle toho zařídit. Co třeba o hodně mladší milenec a to byste viděla jak by se manžílek rychle vrátil nebo aspoň začal žárlit.  

Hrát takové divadlo podle mě nemá smysl. Pokud by si pořád něco vraceli, tak by se do toho akorát zamotali ještě víc, nakonec by ani ještě nevěděli, kdo začal.   Její manžel je do toho zainteresovaný podle mě citově, tak by to  žádný účinek nemělo tak či tak.  

Já bych to viděla tak, že to je pro tvého manžela asi vážně únik od sterotypu, který nastane v každé rodině. S tou slečnou nemusí manžel nic řešit, žádné všednodenní starosti a cítí se svobodný a uvolněný.

Ano to je i můj názor… momentálně chci začít pracovat na sobě… cvičit atd… cíleně si hledat milence nebudu, na to nejsem prostě ten typ… ale pokusím se neusnout na vavřínech a nepodávat se svým momentálním ubrečeným pocitům, no… i když co si budem povídat, lehké to není.

Děkuji všem za rady, názory apod… momentálně nevím, co bych k tomu všemu více napsala. za nějakou dobu vám sem třeba napíši, jak jsme dopadli nebo jak to s námi vypadá…

Určitě napiš.

Myslím, že děláš dobře, pracovat na sobě je dobré i pro tvůj vlastní pocit. Hleat si milence ti podle mě momentálně nic nepřinese-vlastní zkušenost-tedy nebyl to vztah spíš krátkodobá záležitost-v době, kdy jsem si byla stoprocentně jistá manželovou nevěrou. Nepřineslo mi to nic-ani radost, že jsem se manželovi jaksi pomstila-stejně mu to bylo jedno. Tak ti moc držím palce a budu na tebe myslet

Děkuji.

Ahoj prosím vás o radu jsme z manželem 6 let vzali jsme se brzo a udělali děti. Manžel byl velice slušný a povahové klidný člověk poslední dobou mi přijde spise takovy zamlklí když se ho na něco zeptam odsekne mě je na mě oškliví. Nezajímáme ho ani já a ani pomalu děti jsem snímá neustále sama on je v práci večer když chci po něm třeba sex otočí se a jde spát. Vím na 100% že v tom neníneni žádná ženská tím sem si stoprocentně jistá jen už nedokážu v takovém manželstvi být a dusit se můžete mi někdo prosím poradit jak to urovnat aby byl jako dřív a fungovali bychom jako normální rodina. Ten nátlak je tak silný že ten člověk cítí že se něco děje není to poprvé a ani na poslední co je takoví. Teď se nám narodila dcerka od narození bylo vše v pohodě a po 14dnech opět obrat k horšímu já už sem zoufalá a nevím co mám dělat. Už sem přemýšlela i nad možnostech se odstěhovat ano děti se postarat sama. Byla jsem jeho první holkou ženskou ve všem sem ho podpořila prosim moc o radu dekuji

Ahoj, lepe si zalozit vlastni nove tema.