Téma: Krize v manželství - manžel má milenku!

Klasika, když to řeknu - muž by chtěl, abyste dělala jako nic, vařila, uklízela, prala, žehlila a starala se o děti, usmívala se a hlavně, hlavně po něm nic nechtěla a on měl velkou sexy múzu v práci. Té vypráví, jak jste zhloupla, že už to není jako dřív, že jste přibrala, že je s vámi nuda a tak by si přál to táhnout roky na dvě strany. Jde o to si zachovat jako žena hrdost a svoji cenu. Ne jako ty podváděné ženy, co doma klečí, prosí, ponižují se, aby si jich muž vůbec všiml a promíjejí mu skoro všechno. Taková trefná a vesměs ryze autentická sonda z reality a asi jak to myslí a dělá průměrný ženatý muž. Možná už jak vám doma řekl, že se říká, že má milenku… chachá tak to možná nebylo tak daleko od pravdy, jen čekal, že vám to dojde.  

Prostě zachovat si trochu své ceny, hodnoty a žádat vysvětlení, zda má poměr a zda si jen tak odskakuje nebo nedej bože s ní chce žít? Může se taky hezky stát, že pokud je váš muž dobře zajištěný, máte drahý dům, že slečna se brzy nastěhuje do vašeho domu místo vás. Být vámi - začala bych být obezřetná a začala se připravovat na všechny scénáře a to třeba i u advokáta, abyste ve výsledku nebyla nemile zaskočená. Oni muži jsou velice rychle adaptabilní a vyměnit manželku za milenku jim jde skoro nejlépe. Určitě bych na něj udeřila, co se děje a pokud vůbec milenku přizná, začít se zařizovat na všechny možné scénáře.  

Nejhorší je, že na přímou otázku, jestli s ní něco má, mi neustále odpovídá že ne, že nikoho nemá. Nevím, jak dál. Neustále mi lže.

Tak je to ještě zbabělec. vím, že to není nejlepší morální rada, ale zkusila bych se mu podívat třeba na fb nebo do mobilu, co si píšou a ty budeš vědět na čem jsi… asi se  řídí radou zatloukat, zatloukat a zatloukat.  

Nevěřím, že jste manželovi ukradená, ale zřejmě se mu splašily hormony a ještě se to možná potkalo s krizí středního věku. Jenže ty hormony a krize jsou pro něj bohužel asi teď přednější…

Byla jsem mnohokrát svědkem situace, kdy muž měl milenku a připadalo mu to naprosto v pořádku - protože zůstával formálně s rodinou a milenka to akceptovala - což ona, když už si začne se ženáčem, se většinou zkraje tváří, že to akceptuje. Manželství ukončila až manželka, která to akceptovat odmítla. Muž měl pak sám pro sebe omluvu, že on to nebyl, kdo rozbil rodinu - byla to manželka. A stejnou výmluvu pro sebe měla i milenka.  

Je to vcelku častý model a dělá to na mě dojem, že váš manžel to hraje přesně takto.

Doma je nešťastný, protože je zamilovaný, ale myslí si, že když se "obětuje" a bude doma formálně figurovat, že si tím sám před sebou zachová tvář. Milenka mu asi dělá pomyšlení a vy jste naprosto v nevýhodě - a čeká se, kdo to tedy rozsekne. Oba dva chcete, aby to udělal ten druhý.

Ano, je to naprosto nefér.

No a druhý konec, jaký jsem už viděla, je ten, že manželka zatne zuby, udrží zdánlivě spokojený domov a milenka nevydrží s nervy dělat donekonečna tu druhou. Ale tento konec je docela vzácný a tam, kde se podařil, mu předcházelo to, že to manželství bylo do té doby opravdu docela šťastné.

Netroufnu si vám radit, co máte dělat konkrétně, ale podle mě si musíte především zodpovědět otázku, nakolik stojíte o udržení manželství a nakolik vy sama jste schopná mu odpustit a najít s ním znovu spokojený život. A zkuste se při tom neodvolávat na děti. Těm život s rodiči jejichž manželství je plné hořkosti, výčitek a zklamání nijak extra neprospívá - to je mnohdy lepší mít mámu a tátu zvlášť od sebe - ale šťastné.

Čili zkuste zapomenout na to, co jste ochotná dělat "kvůli dětem".

Co jste ochotná udělat a vydržet jen kvůli sobě a manželovi?

Jestli ho opravdu chcete za každou cenu zpět, budete muset asi zatnou zuby, být splachovací a brát to tak, že čas pracuje pro vás a že nějaké trumfy přeci jen máte, i když vám teď připadají bezcené. Těmi trumfy jsou rodina (nejen děti, ale společný domov, zvyklosti, všední komunikace) a společné zážitky.  

A jestli dojdete k závěru, že o něj stojíte jen kvůli dětem - a tedy sama o sobě už ne - asi byste měla vážně přemýšlet, jestli je to pro ty děti taková deviza a jestli vy sama byste neměla chtít od života víc, než jen pokažené manželství. Tedy jestli by nebylo pro všechny lepší ho poslat ať si jde. A jestli by se vám vlastně neulevilo, bylo by to alespoň vyřešené.

Sice jsně píšete, že si to musí rozseknout on - copak vy nemáte žádnou vůli a jste jen věc, která čeká, jestli bude zachována nebo vyhozena? Vy snad si o svém životě životě můžete - a máte! - rozhodovat sama a ne jen čekat jak odsouzenec na verdikt.

Vy zdánlivě připouštíte jen možnost že on se buď polepší (což nelze vyloučit, ale určitě by to nebylo tak rychlé ani pohádkové, jak byste potřebovala) nebo vy se postěhujete s dětmi někam pod most. To je přeci nesmysl. Minimálně máte ještě tu možnost mu sbalit kufry a poslat ho k milence. A dokonce máte ještě i dvě varianty - udělat to buď s tím, že rovnou iniciujete rozvod a tedy mu dát najevo, že brzo přijde o mnohé - nebo s tím, že o rozvodu budete zarytě mlčet, což je zase výhodné zejména kdybyste věděla, že majetkové vyrovnání pro vás bude nevýhodné.

Leckdy se takový vyhozený manžel ještě vrátí s prosíkem když mu milenecký vztah splaskne jako bublina - ale zase nemá smysl s tímto kalkulovat. Když už ženská sbalí chlapovi kufry, měla by to myslet vážně, aby pak sama nelitovala.

A ještě jedna věc - neuvažovala jste o tom, si s tou milenkou promluvit? Říct jí, co vám udělala ze života a zeptat se jí, jak ona si to tedy představuje dál a oč jí jde?

Někdy i to může trochu zabrat - trochu jim zkalit to milenecké šťestíčko.

Super názor

Takových případů je bohužel mnoho a řešila bych to stejně, jak ti poradila uživatelka Kateřina. S jejimi radami souhlasím.

Nejideálnější by bylo (tohle asi neuděláš) mu ty kufry  sbalit a osobně je zanést k milence. Tím bys ho postavila před hotovou věc a tak by se ukázalo, jak to sním ta milenka vlastně myslí. Předpokládám, že děti byste měli ve střídavé péči a milenka z dětí v jejím bytě nadšená asi nebude. Tvůj manžel bude muset svou pozornost zaměřit na děti a to se milence moc líbit nebude, protože už nebude středem jeho pozornosti. Také mu bude muset s dětmi pomáhat. To se ženě, která nemá vlastní děti také nebude moc líbit. Já děti nemám, ale kdybch si našla chlapa, který by mi do bytu přivedl dvě děti, tak by mě asi urvalo a ta představa, že bych je tam měla pravidelně co dva týdny, by pro mě moc lákavá nebyla. Tím ti nechci říct, at dětí použiješ jako zbran, ale bude to tak automaticky, at chceš, nebo ne. Ale kdyby už u nich byli, tak bych dětem poradila, at hezky zazlobí : )   Některé vdané ženy, které manžel podvadí se strašně seknou, že své děti nebudou dávat cizí ženě, ale tím si škodí sami. Ta milenka je totiž nikdy nebude mít ráda tak jako ty a bude jim to dávat na jeho. Tvé děti jí také nebudou mít rády jako tebe. Pro ně budeš máma vždycky ty.   

Ta další rada, kteou ti Kateřina napsala, také není špatný nápad a pro tebe by to bylo asi reálnější. Zajít za ní, zeptat se jí, jak to s tvým manželem vlastně myslí, jestli si uvědomuje, že ničí rodinu a pokud to s ním myslí vážně, tak kdy se má tvůj manžel k ní nastěhovat, a jestli se o tvé děti bude starat jako o vlastní. Mě by to popravdě, jako bedětnou ženu, která vztah k cizím dětem nemá, vystrašilo docela dost a asi bych si to ještě rozmyslela. Předpokládám, že ti ta milenka řekne, že si za to můžeš sama, že jsi dělala špatně o a to, ale ka bych jí na to řekla, že kdy se má teda tvůj manžel k ní i s dětmi nastěhovat.  

A ta třetí možnost je, zatnout zuby. Ta zamilovanost přejde vždy, ale může to trvat i několik let. Třeba i dva až čtyři roky. to mi příjde ale škoda, se celé ty roky jenom trápit a v těch předchozích dvou možností by to mohlo být vyřešené rychleji.  

Každopádně je tvůj manžel pěkný sobec.  

Hranice mezi láskou a nenávistí je strašně tenká. Až se z toho stresu jednou dostaneš, tak ho budeš spíš možná nenávidět. Může se stát, že mu jednou odpustít, ale nezapomeneš. Ta důvěra se už vrátit nedá. Po tomhle určitě ne.  

Tvůj manžel se k tomu nikdy nepřizná, protože to by pak byl kretén oficiálně 

Ta důvěra se už vrátit nedá. Po tomhle určitě ne.  

 Tvůj manžel se k tomu nikdy nepřizná, protože to by pak byl kretén oficiálně

Dost debilní optika a opět tvoje tendence mluvit za druhé.

Důvěru po něčem takovém obnovit lze, znám i případ, kdy spolu manželé vydrželi i po té, co on si jinde upletl dítě. Byli spolu cca 50 let, měli tři děti a kopu vnoučat, dokud je smrt nerozdělila - což je něco, o čem tobě se může leda zdát.

A znám i jiné případy - hodně dlouhotrvajících manželství muselo nevěru nebo pokuy o ni nějak překonat.

Nemůžeš vědět, jestli se přizná nebo nepřizná - a každý to má trochu jinak s tím, jestli pro obnovení důvěry potřebuje znát celou pravdu nebo raději ne.

Ale pokud se přizná, určitě nebude oficiální kretén, ale buď člověk, co už je rozhodnut opustit manželství nebo rozhodnut bojovat o obnovení té důvěry.

V obou případech je pro Kamču spíš důležité (i když nesmírně těžké) , zachovat si vůči němu alespoň minimální respekt - s ohledem na těch společných 13let - a nezahodit to kvůli tomu, jak to nakonec podělal. A ten respekt je důležitý právě kvůli dětem. Protože není nic horšího než mít za rodiče mámu, pro kterou je táta "oficiální kretén" - bez ohledu na to, jestli spolu žijí nebo jsou od sebe. Máme ten případ v rodině a dítě z toho dokonce koktá.

Ale ty děti bereš jen jako nechtěné břemeno, tak ti tohle prostě nedochází.

Ono stát se může ledacos, znám třeba případ manželství, co se taky rozpadlo kvůli milence, nevěrný manžel si ji pak vzal a měl s ní další dítě/děti (přesně nevím). Byli spolu s první manželkou myslím kratší dobu než Kamča, a měli spolu také dvě děti. I když ona byla z té milenky a rozvodu úplně na hadry, kvůli dětem se vynasnažila, aby vše proběhlo korektně, aby jejich vztahy s otcem zůstaly v nejlepším pořádku. Uteklo pár let a potkala velkou lásku - mnohem větší a zásadnější než byl ten první manžel a byla s ním tak 15-20let než bohužel také zemřel. Obě rodiny spolu nakonec byli přátelé.

To píšu proto, protože ani rozvod nemusí být konec života - ani pro rodiče ani pro děti. Naopak. Stát se může ledacos. Ale to to člověk v životě nesmí odbýt tím, že lidi nálepkuje za kretény. To pak dopadne leda jako ty.

PS: a to nemluvě o tom, že spekulovat o střídavé péči je hodně předčasné, milenka vůbec nemusí mít s jeho dětmi problém (nejsou všechny ženy jako ty) , ten kdo by tím trpěl úplně nejvíc by byla jejich matka, tedy Kamča, která by je dávala na starost búhvíjaké cizí ženě - a mluvit o tom, jak její děti budou zbraň, ať je navádí, aby zlobily, jak je bude dávat někam, kde nebudou milovány je neskutečně trapné a nevkusné!

A pro normální matku v důsledku jen argument, proč dělat cokoliv pro to, aby se něco takového nestalo a tedy manžela udržela doma stůj co stůj.

Na jedné straně je mít rád děti, a na druhé straně je se o ně starat. Málo kdo se chce starat o cizí dvě děti… navíc, když je to ještě nějaká mladá holka, která se s největší pravděpodobností nemusela o nic starat. Jak zjistí, že se najednou bude muset starat a nebude najednou středem pozornosti svého milence, tak z toho moc nadšená nebude.   

A ano, je to nevkusné, ale účinné a stejně je střídavá péče v případě rozvodu nevyhnutelná, pokud k tomu dojde.  

Asi jsi to ty - když ji tak dobře znáš.

Nevkusné je, že ženě, která se přišla poradit jak zachránit svou rodinu, vykládáš, jak bude mít děti ve střídavé péči a jaký její děti budou trest pro milenku jejího muže.

Trapné, nechutné a hnusné - ne střídavá péče, ale tvoje optika.

Však to je taky rada, jak zachránit rodinu. Je třeba uvažovat reálně. Pokud půjdou od sebe, tak jednou k tomu stejně dojde. Na co si chce hrát? Na štastnou rodinku a pozorovat to?  

Tak to co dělá, není zrovna v pořádku a příjde mi jeho chování k ženě, která mu porodila děti a stará se o ně, pěkně hnusné. To mám snad právo takového člověka nazvat jako kreténa ne?  

On se sní každopádně rozvádět nechce, proto jí to nechce říct, ale chce si užívat tak dělá tu špatnou z ní, aby ze sebe udělal chudáčka. Takový mám z toho dojem.

Což se týče té obnovení důvěry, možná je to o povaze, ale já bych se přes to nepřenesla. Pokud bych se k takovému člověku vrátila, tak bych v hlavně pořád měla nějaké brouky. Kdyby se třeba zdržel v práci, tak bych už automaticky přemýšlela nad tím, jestli si zase nevyhlédnul nějakou koleginí z práce. I kdybych s tím člověkem byla 50 let, tak to tam pořád bude a proto si myslím, že už to nebude nikdy ono.  

Na jednu stranu je někomu chtít věřít, kvůli citové vazbě a na druhou stranu je někomu opravdu věřit.  

"Důvěru po něčem takovém obnovit lze, znám i případ, kdy spolu manželé vydrželi i po té, co on si jinde upletl dítě. Byli spolu cca 50 let, měli tři děti a kopu vnoučat, dokud je smrt nerozdělila - což je něco, o čem tobě se může leda zdát."

Mě by asi nebavilo mít celý život jenom jednoho chlapa : -)   myslím si, že by se měl člověk v mládi vyřádit a potom se usadit. Potom to vypadá tak, že si odskočí udělat dítě jinde a pak se vráti zpátky k manželce.  

Ty nejsi schopná ani vztah navázat, natožpak udržet.

A není ti stydno tu neustále vykládat druhým, jak to mají dělat.

Myslíš, že on chce někdo skončit jako ty? Stárnoucí osamělá zahořsklá zoufalka, co si o normálních vztazích chodí jen číst na internet? A že je tedy pro někoho podnětné co ty bys jak řešila?

Jediný oficilní kretén jsi tu podle mě ty.

A už dlouho.

Většinou jsi jen směšná, ale občas už to opravdu ani legrační není - ty tvoje hloupé tlachy.

ne není mi stydno : )    protože jsem pár vztahu za život navázala a také mám něco za sebou. Mě stačí se podívat tady, a jsem od vztahu pak vždycky vyléčená.  

Kdybys byla vyléčená, tak nechodíš sem, onanovat se vztahy druhých lidí, abys zaplácla tu díru ve svém životě.

Já tady chodím proto, že mě to tady baví, stejně jako tebe…

ještě jedna rada. Pokud chceš tak strašně, aby ti řekl pravdu, tak se před ním posad, polož mu znovu otázku, jestli někoho má, a nechej ho mluvit. Ty mu ale neříkej nic a jenom se mu dívej do očí a nechej ho tak. Možná že to nevydrží a nakonec ti to řekne sám. Ty ale u toho mlč a zkus počkat, jestli to ze sebe nevymáčkne sám.   Nezapoměn na ten oční kontakt.

Děkuji za reakce. včera (26.01.2019) jsem manželovi jasně řekla, že celou situaci musíme vyřešit, že on se mnou evidentně být  nechce a já zas nechci žít v manželství bez lásky a doteků, že jsem myslela, že kvůli dětem to zvládnu, ale že ne. Že vím, že je zamilovanej do kolegyně z práce, a proto mu teď já vadím, že ona je svobodná, bezdětná, nemá tělo zhuntovaný po porodech nic neřeší a to mu nejspíš imponuje a vše je zalité sluncem. Ale že všude časem nastane stereotyp. že jsme se vůbec neměli špatně, a on to všechno zahodil, protože celou situaci nechal dojít takhle daleko. Že bych byla ochotná mu vše odpustit, kdyby přišela  řekl,, mámo, choval jsem se k tobě hnusně, promiň".   že určitě i jí časem přestane tohle stačit a jak si to představují, že ona bude chtít časem taky rodinu, děti.. ženy a on mi na to neřekl nic, vůbec NIC… ale zas byl úspěch, že poslouchal a neřekl mi, že ho to nezajímá… no snad si o tom musí také popřemýšlet…

Momentálně jsem se rozhodla, že tomu dám čas, nebudu to řešit. tak 2-3 měsíce a uvidíme… pokud s enich nezmění, jsem rozhodnutí na začátku prázdnin mu říct, aby se odstěhoval … na začátku prázdnin proto, aby děti nechodily do školy a mohly to přes prázdniny vstřebat…

Já jsem schopná mu vše odpustit, myslím, nechci zahazovat roky manželství a vzdávát to při první velké krizi… nevěra holt k životu patří… myslím i, že pokud tohle ustojíme, že by nám to mohlo v manželství pomoci, že se budeme více snažit … ale třeba si to vše kreslím jen růžově…

A jinak reakce, na to co psala Dáreček - nikdy bych nepoužila děti jako zbraň, nikdy… a se střídavou péči rozhodně souhalsit nebudu. co mi je po tom, jestli by milenka nevydýchala, že je musí vychovávat… nebudu jim ob týden cpát novou maminku… jediný kdo by to odnesl jsou děti a to nedovolím.   do výchovy bych je chtěla já a s tím, že manželovi bych ve styku rozhodně nebránila… to nikdy… nebudu dělat naschvály jen proto ž emě podvádí a nebudu kopat kolem sebe, kvůli dětem… protože ty za nic nemůžou a ke všemu přišly jak slepé k houslím. Já jsem schopná i ochotná se s manželem i přesto všechno domluvit rozumně a v klidu a  to jsem mu i řekla. bohužel on je momentálně asi zaslepený a nechce nic řešit. což prostě nechápu…

Smekám před vámi, jste velmi rozumná a konstruktivní.

Držím palce a přeju hodně síly a trpělivosti - manžel tipuji ne že nechce nic řešet, ale neví jak by to řešil, protože podle mě se aktuálně nechce vzdát ani své rodiny ani svojí lásky a možná mu ani nedochází, že když bude příliš dlouho otálet, může taky klidně přijít o obojí.

O tom, jestli děti budeš jednou za čas dávat do střídavé péče k otci, rozhoduje soud. Dětem škodí špatná atmosféra u vás doma a potom případny rozvod. Nikoliv nějaká cizí ženská, kterou uvidí třeba jednou za dva týdny.   Pokud děti k otci občas nebudeš dávat, tak jim spíš uškodíš.   Děti by měli mít ve výchově také mužský vzor a tak si myslím, že kdyby otec chodil občas jenom na návštěvu, jenom jako kamarád, tak to také není zrovna moc ideální. Soud střídavou péči navrhne vždy, pokud není otenc alkoholik, narkoman, psychopat, nebo bezdomovec. Navíc, pokud on o střídavou péče bude mít zájem, tak s tím nenaděláš nic.   

Tohle asi Kateřina chtít číst nebude, ale tím, že mu ty děti nebudeš chtít dávat, tak mu to jen ulehčíš, aby si mohl v klidu užívát svůj románek s milenkou a nenesl za to žádnou odpovědnost, a ona také ne.  

Tvůj manžel nechce nic řešit, protože on momentálně neví co chce. On nemá odvahu k té milence odejít, protože si není jistý tím, jestli by ten vztah vyšel a bojí se, že nakonec zůstane sám. Zároven se bojí té změny a také o to, o co by všechno mohl přijít - už by tak často neviděl svoje děti a je také možné, že máte společný majetek. To často páry také udrží pohromadě - bohužel.  

Podle mě to tvůj manžel nebude vědět ani za ty tři měsíce. Myslím si, že mu to takhle vyhovuje. Doma má manželku, která se mu doma postará o domácnost a děti, skáče kolem něj a k milence si může občas zajít užít. Ale milenku to přestane jednoho dne bavit a bud pak tvůj manžel od vás odejde, nebo zůstane s vámi. Pak to bude bud a nebo. Ty se to každopádně řešit bojíš, protože se bojíš, že příjdeš i o tuhle pozici, kterou teď máš.  

Já ti každopádně přeji, aby ti to jednou dopadlo tak, jak si přeješ. Ty hormony jsou strašná potvora a dokážou hodně lidem ten mozek úplně přeprogramovat.  

A Kateřino… o tom, že bych si s milenkou promluvila jsem neuvažovala, ale jako poslední možnost, pokud by se manžel nakonec odstěhovat skutečně nechtěl a nechtěl to řešit, jsem rozhodnutá ji napsat zprávu, jak si to představují a že s ním být nechci, ať se domluví a ona si ho vezme k sobě… ale to mám jako poslední možnost.

Kateřino, děkuji za podporu : -)

Dárečku, nemusíš mě přesvědčovat o tom, že děti prostě budou ve střídávé péči, vím jak to na opatrovnickém oddělení chodí… a proto se střídavé péče nebojím… tu soud pokaždé nedává, spíš bych ji řekla dává výjimečně, když se na tom oba partneři dohodnou… tím mě fakt strašit nemusíš. A o tom, že bych děti otci nedávala jsem nenapsala ani zbla… naopak jsem psala, že mu ve styku rozhodně bránit nebudu… ty asi nemáš děti, viď?

Já ve svém okolí nevidím rozvedený pár, který by střídavou péči neměl. Znám jen jedu holku, která tu střídavou péči nemá a to jen proto, že otec jejího dítěte bydlí v  zahraničí.    Pokud je jejich otec bude jenom navštěvovat, a to mi připadá strašně málo. Děti potřebuji ve výchově také mužský vzor. Takhle ho budou brát spíš jenom jako kamaráda, který se s nimi příjde občas pobavit, než otce.   Jinak, děti nemám a proto to vidím pravděpodobně jinak, než ty.   Ale kdybych ty děti měla, tak bych jim také přenechala trochu té odpovědnosti, aby si oba uvědomili, co dělají. Dětem by se určitě nic nestalo a určitě to není horší, než negativní atmosféra u vás doma. Na to ty děti mají dobrý radar a věř, že děti vycití, že se něco děje, i když jim nic neřekneš.     Myslím si, že by bylo ze strany milenky hned po lásce, kdyby zjistila, že se musí najednou také starat a zapojit ruku k jejímu dílu.  

Jinak k tvému manželovi - neví co chce. Pokud to nebudeš řešit razantně, tak se to může táhnout i několik let a pak to bude bud, a nebo. Nemyslím si, že by ultimáta milence nějak pomohli, protože o konečném výsledku nerozhoduje ani tak ona, ale tvůj manžel je ten, který se má rozhodnout.  

Já mám z toho, co píšeš, nějaké tušení, že tvůj manžel nakonec u tebe zůstane. On se do toho docela zamotal, ale zase mi uplně blbý nepřipadá. Ale myslím si, že to bude trvat hodně dlouho. On ti to nechce říct protože to  manželství nechce definitivně ukončit. Jeho milenka zase na druhou stranu ví, že kdyby na něho začala tlačit, tak by o něho mohla přijít. Ona sama musí vidět, že má v hlavě docela guláš a nebo tam také může být nějaký problém z její strany.   

Přeji ti hodně sil a hodně štěstí, at se ti to vyřeší pozitivním směrem.  

Já k tomu jen dodám, že se zdáte být jako velmi relistická a praktická žena - a osobnost - a to je myslím si vaše deviza.

Znám několik dlouhodobých vztahů, které přečkaly nevěru manžela.

Ty manželky měly pár věcí společných. Jednak dobře věděly, proč s tím chlapem jsou a proč s ním chtějí být i dál. Ten chlap jim nepřestal něčím imponovat přestože "se zaběhl" (minimálně v jednom případě té manželce dokonce imponoval ještě víc, protože najednou z pantáty byl frajer, o kterého stojí nějaká jiná) . A všechny byly právě dost realistické a praktické. I když to mám jen zprotředkovaně, tak myslím, že prostě jen dokázaly udržet domácí rodinný stereotyp. Myslím že málokterý chlap - pokud nemá IQ tykve nebo infantilní osobnost - odejde z fungující rodiny k nějaké milence, když manželka nechce.

Jen to holt musí být chlap, který stojí za to, aby tohle ta ženská kvůli němu vydržela. A musí to být taky ženská, která na žebříčku hodnot má výš tu rodinu s tímto chlapem než vlastní hrdost.

PS: A věřte si! To je taky důležité. Člověk někdy může situaci ovlivnit i jen tím, jakou roli v ní sám sobě určí.

Kateřino, děkuji za podporu : )

Dárečku, děkuji… já to nehodlám táhnout několik let, to bych psychicky nezvládla… zároveň ty roky nechci jen tak zahodit, proto jsem si dala čas do těch prázdnin a pak to hodlám rozseknout já… pokud to do té doby nerozsekne nějakým způsobem manžel. snad to do té doby ustojím.

to, že to musíš ustát, je jedna věc, ale tu atmosféru u vás doma musí ustát vaše děti. Také si myslím, že pokud nemáš sílu na to to už teď řešit, tak tu sílu nebudeš mít ani za půl roku. Ten nejhorší stres odejde pryč, ty si na nynější situaci trochu zvykneš a budeš čekat i několik let na to, že tvůj manžel prozřeje.   

Dárečku - ty jsi vědma nebo co, že mě tady přesvědčuješ, jak se budu chovat a cítit? Těžko můžeš takhle mluvit za mě…

Z toho, co píšeš, se dá ledasco odhadnout. Ale třeba bys mě překvapila : )    to už se ale nedozvím : )  

Držím palce a přeji ti hodně štěstí

Mimochodem, ještě jsem nad tebou přemýšlela, a ty děti vlastně používáš jako zbran, aniž by sis to uvědomila. Z vlastní hrdosti chlapovi nechceš dát děti do střídavé péče - on mě podvedl? Tak mu nedám děcka! To není pro něho trest, to je pro něho výhoda.   Ty si řekneš: nevadí, jsou to moje děti. Ale chlap si od dětí odvykne a ty budeš mít děti pořád na krku, budeš na ně sama a kvůli tomu si nikde nikam nebudeš moct zajít. Takových případů znám mnoho.  

Dětem spíš ublíží atmosféra u vás doma, než nějaká zicí ženská.  

Moje známá taky nechtěla z hrdosti dát svou dceru do střídavé péče, i když jim střídavou péči určil soud. Nakonec to dopadlo tak, že byla z toho unavená, protože byla na dceru celou dobu sama a když si chtěla někde zajít, tak nemohla. Její exmanžel si od dcery tak odvyknul, že se na dceru vykašlal a nechtěl jí už ani občas hlídat.   Chlapovi je to jedno a řekne si, at si trhneš a vychováváš si je sama. Chap se tě nebude prosit. Ty děti naopak budou mít ještě větší stres.   Ty je budeš mít na krku pořád, a nikde si pak nezajdeš.  

Ty bys tak škodila sama sobě, ale ty si to neuvědomuješ.  

Když budeš  tak dlouho čekat na to, jak se tvůj manžel rozhodne, tak se mezi ním a jeho milenkou jejich vztah naopak ještě prohloubí. Prot si také myslím, že by bylo v hodné to řešit hned.  

Ale je mi tě líto. Sice za sebou nemám manželství s dětmi, ale také mám něco za sebou a dokážu si představit, jak moc to musí bolet a držím ti palce, aby ti to dopadlo podle tvých představ.  

Proč pořád rešíš děti a střídavou péči? K ničemu takovému se zatím neschyluje, tak nechápu, nač předem takové teorie?

Můj názor: střídavá péče ee, dítě by mělo mít jeden domov. Pokud se rozvedete, určitě trvejte na výhradní péči s tím, že je může kdykoliv vidět.

Nevěra - všechna čest, že jste ochotná dát druhou šanci. Za mě by ji nedostal, už jen pro ty hnusné věci, co vám říká - že ho s*rete atp. A nevěra je prostě podvod, já bych ji neodpustila, "možná" je někdy s přivřeným okem pochopitelná, ale takového člověka bych již nechtěla mít doma.

Manžel - se mi zdá na váš věk pěkně nevyzrálý a to je průser. Kdo ví kdy dozraje - nemusí dozrát nikdy.

Takového člověka, zaslepeného kolegyní, bych ze svého života vyškrtla, ať si jde za ní. Já myslím, že on je tak popletený, že si nejsem jistá, zda s vámi zůstane. Ale netuším, jak se to vyvine.

Přeji vám hodně sil, hlavně, ať už to oba rozseknete, ať už jakkoliv.

Chlapa jenom takové půjčování za nějakou dobu přestane bavit. To už potom není rodič, který si dítě jen půjči, ale jinak se o něho nestará.  

Sice k tomu ještě nedošlo, ale na druhou stranu není k to mu daleko a určitě není na škodu přemýšlet trochu dopředu. Třeba k tomu nedojde, ale je dobré mít v takových věcech jasno.    

Představ si, že já přesně tuto zkušenost mám a přesto věřím, že je řada solidních a poctivých rodičů - mužů.

Nevím, z čeho toto usuzuješ, nicméně já jsem asi idealista a věřím, že kdo má lásku k dětem, tak ta nezahyne ani po rozvodu.

Můj otec jednoduše lásku k dětem neměl/nemá a já jej jako otce již ani neberu… Je to jen jakýsi starý rodinný známý a můj biologický otec, ale citově otce nemám.

Vzorny rodič je jenom ten, který se o dítě stará. Ne ten, který si dítě jednou za čas jen půjčí a pak ho zase vrátí.  

Pokud chce mít ty děcka pořád na krku a chce se starat o ně jenom ona, tak at se o ně strará, ale at počítá s tím, že si jen tak někam nezajde.   

Tím že je nechce dát do střídavé péče, ty děti svým způsobem jako zbran použije, v případě rozvodu a to mi připadá ještě horší, než chlapovi sbalit kurfy a odstěhovat ho k jeho milence. Ta už jim neublíží tak, jak atmosvéra jejich rodičů doma.  

Když jsem byla malá, tak se mým rodičům stalo to samé a i když mi nic neřekli, tak jsem věděla, že se něco děje a byla jsem z toho v docela dost vekém stresu, a to mi bylo teprve 5 let.

Děti mají na tohle hodně dobrý radar a před nimi nic nezakryjí.   

Nechapu, proc se tady resi uz pece o deti, kdyz tohle manzelstvi zatim funguje? Nikdo nepodal zadost o rozvod,  nikdo se nevyjadril, jak to bude do budoucna. Je to sice tvrda rana pod pas, ale zatim manzelstvi funguje, i kdyz jen formalne.
Kamco, jsi silna zena a dokazes i pres tu krizovou situaci realne uvazovat. Jsi bojovnice a obdivuji te, jak se umis prat. Spousta jinych zen by se v tehle situaci zhroutila. Bohuzel musis byt skutecne pripravena na vsechno, co po tehle nevere muze nasledovat. Je docela mozne, ze slecna to zas tak vazne nevidi a zadnou budoucnost si neplanuje.
Tuhle krizi stredniho veku proziva spousta paru. Muzi si bohuzel neuvedomuji, co tim svym uletem vsechno zpusobi, co bude nasledovat. Jim by nejspis vyhovovalo mit oba vztahy paralerne.
Je spousta zen (i znamych), ktere se nad to dokazi povznest a i kdyz vnitrne trpi, vedi, ze cas hraje pro ne.
Je spatne, ze muz se o tom nechce bavit. Bud je zbabely anebo sam nevi, jakym smerem se ta situace bude ubirat. Kazdopadne on v soucasne dobe neuvazuje hlavou!
Dej si cas. Priprav se i na tu nejhorsi variantu, ale nech otevrene i jine moznosti.
Preji ti, aby to dopadlo pro vasi rodinu co nejlepe!! Doufam, ze mas oporu v rodine a pratelich, a ze tu situaci zdarne ustojis.

LIštičko, Rypoušice - děkuji za podporu. Naštěstí ne nadarmo se říká,, v nouzi poznáš přítele" a mám dvě skutečné přítelkyně, kterým mohu zavolat a vybrečet se.

Možná jsem naivní, že i přes to všechno to nechci hned vzdávat…

Já si taky myslím, že není potřeba to hned vzdávat. Je špatné, že se manžel o tom nechce bavit, ale asi už to, že tě vyslechl, i když jen mlčel a neodpovídal ti znamená, že si začíná uvědomovat, že to musí nějak vyřešit. Těžko říct, jak to dopadne. Chci ti jen poradit, abys opravdu nedělala z tatínka největšího kreténa, tedy abys o něm nemluvila špatně před dětmi. Věřím ale, že to neděláš, vypadá to, že jsi velice rozumná. Má kamarádka takhe zhazovala manžela s kterým se rozváděla a jako argument měla, že to syn sám vidí. To byl ještě malý, dnes (28.01.2019) je dospělý, pořád se drží maminky za sukně, holky jsou podle něj všechny špatné a na vztahy svých kamarádů se dává s úsměškem.

Tatínka před dětmi rozhodně neshazuji a dělat to ani nehodlám, jak jsem již řekla manželovi, i přes to všechno jsem schopná se s ním bavit normálně a rozumně… i přes to všechon, že vím, ž mě podvání doma s ním komunikuji normálně… bohužel spíš on kope kolem sebe a občas nebo dost často mu komunikace se mnou dělá problém… jasně nejspíš zrovna srovnává s milenkou, se kterou je to asi teď čerstvé apod. ale i přes to všechno, nemám problém se sním normálně bavit a i kdyby došlo na jeho stěhování, chci to s ním příp. dětem říct společně, že to není jejich vina, že je stále milujeme, jen s tatínkem, že už nám to neklape, tak jak by mělo no… ale že i přes to, že se tatínek stěhuje, stále bude jejich tatínek a mohou ho vídat, jak budou chtít a on bude moci. o všem jsem přemýšlela, no… ráda mám plán : ) Záleží holt jak se k tomu postaví manžel no… aby se neodstěhoval znenadání no… ale snad časem mu spadnou růžové brýle… uvidíme no…

Neberte si to osobně, že má problém komunikovat. To může být i proto, že se cítí být ponížený z toho, že to nedokázal utajit a že si neví rady. Některý chlapi jsou vzteklí když jsou bezradní.

Moc ti přeju, aby jste se dokázali dohodnout. Já jsem to zažila, že si manžel-nyní už bývalý-našel milenku, o které věděli naprosto všichni, ale on vytrvale zapíral. Choval se strašně-přišel jí představit i své matce, sestřenici. Dozvěděla jsem se to až po čase, i to že jeho maminka z toho byla neštastná. Nevím jak moc měla ráda mě, ale vnoučata v každém případě ano. Brzy na to zemřela a dotyžná paní přišla na pohřeb, sedla si do druhé řady, vlastně mezi rodinu a usedavě plakala. Bylo to děsné období a manžel i v této době tvrdil, že s ní nic nemá a nabídl mi, že mi ji přivede představit, že je to jeho kamarádka. odmítla jsem s tím, že mi je tato paní nesympatická. Nepomáhalo nic, manžel nic řešit nechtěl. Protože podnikal, doma se moc nevyskytoval. Kednou přijel, pohádali jsme se kvůli maličkosti, pak přišla má matka a on jí při odchodu nabídl, že ji odveze domů. Večer mamka přišla a prý jak to zvládám? Nevěděla jsem vůbec o čem je řeč, tak mi sdělila, že jí můj manželoznámil, že se stěhuje, všechnu vinu dal mě, když se ho matka zeptala, jestli někoho nemá, opět to popřel. Ani pak jsem nedokázala požádat o rozvod, manžel si brával děti, časem jsme k sobě našli znovu nějak cestu, já jsem měla mezitím přítele, který zemřel, manžel se tou milenkou rozešel. Teprve tehdy ten vztah přiznal, řekl, že to byl jen úlet! Ale už to neklapalo, časem jsme se stejně rozvedli. Myslím, že chyba byla v tom, že si manžel byl jistý, že neudělám žádný razantní krok i když jsem mu vyhrožovala a dělala scény. Přeji ti aby jste se aspon rozumně domluvili, pokud s tebou nechce být. Ty se chováš rozumně, tak to bude záležet na něm

Můžu se tě zeptat, proč vám to potom, co jste se k sobě vrátili zpátky, neklapalo? Jinak to je hodně zajímavý příběh, jak z nějakého filmu.  

"Myslím, že chyba byla v tom, že si manžel byl jistý, že neudělám žádný razantní krok i když jsem mu vyhrožovala a dělala scény."

V tom s tebou souhlasím a myslím si, že u tazatelky je tento problém stejný.  

Kdybys mohla vrátit čas, zachovala by ses jinak?  

To co popisuji se stalo před více než dvaceti lety, takže už vím, co jsem dělala špatně. Měla jsem po manželovi důrazněji chtít, aby se rozhodl, tak nebo onak. Ono se ale těžko dá mluvit s někým kdo stále popírá to co ví všichni. U vás je možná prvním úspěchem to, že tě manžel vyslechl. Ale pokud s ním nadále nebude rozumná řeč, možná bych opravdu napsala té jeho milence, jak si to dál představuje. Já jsem o tom, že si s ní promluvím taky uvažovala, ale nedokázala jsem to. A bohužel-časem jsem si zvykla, manžel možná nebyl už tak zamilovaný, takže mu to postupně začalo připadat jako příjemná změna, vracet se ke mě, ale ani jí se nemínil vzdát. U vás to tak být nemusí, koneckonců když jsme se brali, bylo manželovi 21 let, tehdy to bylo celkem normální, ale asi nebyl ještě zralý na manželství a děti. Vy jste se dobře poznali už před svatbou, tak snad si tvůj manžel časem uvědomí o co by přišel. Moc ti držím palce!

To je to co jsem psala výš tazatelce, že si časem zvykne na to, že má manžel milenku, pokud to nebude řešit razantně hned.  

Já bych paní tazatelce doporučila navštivit tu milenku a zeptala se jí, jestli je ochotná ho se vším příjmout, když manželem o tom není řeč, protože se stejně nepřizná.  

Jedná známá totiž tento razantní krok udělala. Sbalila manželovi kurfy a odnesla je k jeho milence. Ta milenka ji údajně řekla:   ty jsi ale hodná. Její manžel to nečekal a najedou otočil a řekl jí, že se k ní stěhovat nechtěl. Za tři měsíce jí klepal na dveře s prosíkem o návrat. Ona už ho ale nevzala zpátly. Ona je pro mě až do teď hrdínka : )  

Kdyby se dal vrátit čas, zachovala bych se jinak. Já jsem to nechala moc dlouho nevyřešené. Jak píšu, měla jsem ctít, aby se nějak rozhodnul. U Kamči to ještě nedosáhlo takových rozměrů, ale to co dělal můj manžel bylo vážně příšerné. Jak může ženatý chlap jít představit matce svou milenku? Chlap, který má dvě malé děti? Zajímavé je, že když jsem si jí postěžovala já-už jsem vážně nevěděla, co dál-začala hledat chyby ve mně. A proč to podruhé nevyšlo? Těžko říct, ale asi jsem mu už nevěřila a on si mě už nemohl asi ani vážit

Jsem ráda, že tady napsal konečně někdo vlastní zkušenost ze života. Některým lidem to po návratu sice vyšlo,   jak psala Kateřina, ale osobně si myslím, že důvěra už nejde na 100% nikdy vártit. Je to stejné jako se  zápalkou, kterou zapálíš jenom jednou, ale po druhé už to nejde.  

Podle mě by tazatelka neměla na nic čekat. Myslí si, že když dá manželovi pár měsíců, že se něco změní. Ale já si myslím, že proběh jejího příběhu pak bude hodně podobný tomu tvému. Na tuto situaci si zvykne a manželovi to bude vyhovovat. Proto by bylo nejlepší to řešit hned.   Ale já si nějak myslím, že na to není dost silná a  bojí se, že příjde i o tuto pozici, jinak by to udělala  hned.   

daninka :  Ještě se tě chci zeptat, měli jste spolu děti. Jak to nesli vaše děti a jak vnímali atmosféru u vás doma? Dala jsem tady totiž návrh, že by děti měli být ve střídavé péči a že by to milenku mohlo odradit, kdyby se najednou musela starat o cizí děti, musela by přiložit ruku k dílu a veškerá jeho pozornost by už tím pádem nebyl zaměřená jenom na ní.   Já bych jí to dala takhle sežrat, at pocítí tu zotpovědnost za to, do čeho se pustila - se ženatým mužem s dětmi.  

Co si o tom myslíš ty?

Hlavně bych Kamče nepřála, aby to nakonec dopadlo jako u nás, tak že odešel nakonec on a obvinil ze všeho mě! Kupodivu neodešel k oné dámě, mimochodem o dva roky starší než já a tedy o tři roky starší než manžel, rozvedené, se třeni dětmi. Odešel pokud vím bydlet k rodičům.

Já jsem sice nezažila manželství s dětmi, ale také mám pár rozchodů za sebou, které byli aspon v podobném duchu a všichni měli stejné znaky. Ti, kteří mě nechali kvůlil jiné, nakonec dělali tu špatnou ze mě. stejně jako tvůj manžel. Měli tendence házet vinu jenom na mě a oni byli ti chudáčci.   Také se mi k tomu nikdy nepřiznali.   Někteří se chtěli vrátit, ale u mě už to nešlo, protože už tam nebyla ta důvěra.   Akorát jsem měla výhodu v tom, že mi to udělali dřív, než by se ten vztah posunul někam dál a měli jsme spolu děti.  

Ten můj poslední vztah trval tři roky. Plánovali jsme si svatbu a také jsme mluvili o dětech, a stejně mě nakonec nechal kvůli kolegině z práce.  

Takové věci se stávají strašně často hlavně v práci, protože tam jsou ti lidé spolu prakticky pořád.  

Měli jsme děti, tehdy jim bylo 10 a 6 let. Určitě tu atmosferu vmímaly negativně. Dnes už jsou dávno dospělí, ale nikdy jsem s nimi nedokázala o tom mluvit.

 Já osobně bych na střídavou péči taky nepřistoupila, u nás to bylo jiné v tom, že měla tři děti, starší než naše, Možná by jí to tolik nevadilo, ale já bych to nesnesla. I když jednou ve vzteku jsem jim sbalila věci, že se má o ně postarat ona paní. Ale to už bylopravdu jen vztek a bezmoc

A proč jsi na tu střídavou péči nechtěla přistoupit?   On je přeci také jejich rodič.  

Ještě když se tak zamyslím, je to zvláštní, že neodešel k ní, on totiž opravdu odešel ve vzteku, neplánovaně. Jinak asi počítal s tím, že bude střídavě s ní a s námi. Předtím už jednou odešel, vrátil se asi po týdnu s tím, že si uvědomil, že bez nás nedokáče žát

Tak dalece jsme o tom ani nemluvili, on nic řešit nechtěl. Ale už jen ta představa se mi prostě hnusí, ještě dosud. Ale on si je bral, i když spíš ke svým rodičům.

A proč se ti ta představa hnusí? Ta milenka by přeci nedělala náhradní matku, děti by byli jen na návštěvě u tety.  

Já nevím, oni ji bohužel asi stejně znali, ale určitě bych necítila nějaké zadostiučinění, že se o ně musí postarat. Spíš jsem nechtěla, aby se s ní vídali, ale úplně zabránit jsem tomu nemohla. Jinak jsem vůbec neměla nic proti tomu, aby se vídali, a ani jsem rozhodně nebránila tomu aby se vídali s jeho rodiči, i když jeho matka se taky nezachovala ke mně moc hezky. Ty děti za to nemohly. Já jsem se až po čase dozvěděla, že byla jeho matka ze syna neštastná.

daninko - děkuji za vaši podporu a mrzí mě vaše zkušenost… že šel představit milenku mamince, co je silná káva : - (A stále zapírat… to je to co nechápu… proč zapírá, proč ji nepřizná… má pocit, že pak už to bude definitivní?

A dárečku - být bezdětná, tak se taky nerozmýšlím a při první nevěře vztah ukončím. to by bylo bez debat… ale s dětmi se prostě člověku ten pohled na život totálně změní… a když už jsem se vdala, tak v dobrém i ve zlém… nechci to prostě hned vzdávat. to mi přijde že je teď takový trend hnedka se rozvádět… pokud tohle ustojíme, třeba to našemu vztahu i pomůže… třeba taky ne… momentálně jsem si dala horizont do prázdnin. tak to prostě je. to pochopíš třeba časem, jestli budeš mít vlastní děti… teď ti tvoje názory nemá cenu vymlouvat.

KamčaČamča:  Ono to není o tom, jestli máš děti nebo ne, ale je to o tvé povaze. Jak jsem psala výš, jedna má známá vyhodila svého manžela k milence  hned, i když spolu měli dvě malé děti. Postavila ho před hotovou věc. na kterou nebyl připravený a to se mu nelíbilo. Po třech měsících jí klepal na dveře s  prosíkem o návrat, ale ona ho už zpátky nevzala.  

daninka a KamčaČamča:   Já v tom popravdě vidím tak trochu žárlivost na vlastní děti a strach z toho, že by si ty děti oblíbily více milenku. Nedávno o tom mluvili v rádiu a vyádřil se k tomu jeden psycholog a ten řekl, že tyto obavy jsou zbytečné, protože ta milenka k těm dětem nikdy nebude mít vztah, jako vlastní mátka a to se vždy odráží i v chování té milenky k dětem. Může být max hodná teta, ale nikdy nenahradí vlastní matku.

KamčaČamča:  

"nechci to prostě hned vzdávat. to mi přijde že je teď takový trend hnedka se rozvádět… "

Něco jiného bych ti řekla, kdybyste se jen hádali kvůli blbostem a kvůli tomu se hned rozváděli, ale tohle je jiná situace.   Tím, že bys manžela vyhodila by automaticky neznemenalo rozvod a konec. Kdybys ho postavila před hotovou věc, tak teprve potom by si uvědomil, co vlastně dělá. Pokud nepocítí následky za své činy, tak pochybuji, že si to jednou uvědomí. Pokud s ním zůstaneš a náhodou se stane, že se s milenkou rozejdou, tak časem příjde zase další milenka, protože pak uvidí, že si to u tebe může dovolit. Tím nechci  házet všechny chlapy do jednoho pytle, třeba také ne, ale je to můj odhad podle toho, co vidím také kolem sebe.   Akorát to příště udělá tak, že to před tebou lépe utají.

"když už jsem se vdala, tak v dobrém i ve zlém…" 

To mi spíš vyznělo tak, jako bys chtěla za každou cenu chlapa. V psychologickém efektu to na mě působí tak, že si teď o manželovi myslíš, že je to super chlap, když je o něho najednou takový zájem.

daninka ti z vlatní zkušenosti radí, at to řešíš co nejrychleji. Během těch tří měsíců se sice můžou rozejít, ale já bych na to až tak nesázela a spíš si myslím, že se mezi ním a milenkou vztah prohloubí a jejich vztah bude na vrcholu.   

A pokud ti někdo radí z vlastní zkušenosti, tak to má teprve tu největší hodnotu.  

 "teď ti tvoje názory nemá cenu vymlouvat."

Tak dej aspon na názor od daninka

Ale ty si to stejně uděláš tak, jak to chceš ty.   Na jednu stranu tady napíšeš, že chceš radu, ale když ti tady poradí někdo na základě svých zkušeností, tak se tomu bráníš.  

Daro: ale ty neradíš na základěvlastních zkušeností matky s dětmi. Dokonce ani na základě zkušeností rozvedené ženy. Dokonce ani na základě zkušeností z dlouhodobého vztahu!

Radíš z pozice dlouhodobě nezadaného bezdětného supa, co se sem chodí popásat na na mršinách nevydařených vztahů.

Daninka jí na rozdíl od tebe přeje aby to dobře dopadlo a její postoj označila za rozumný! A ohledně střídavé péče, kterou tu nesmyslně omýláš jako nějakou svou mantru je na rozdíl od tebe naprosto proti - TO je názor někoho s podobnou zkušeností.

Ne ten tvůj.

Ty si neumíš ani teoreticky představit normální vztah k dětem. Střídavá péče není návštěva u tety! Protože to hlavně není návštěva. Má to být plnohodnotná polovina života těch dětí strávená ve druhé rodině! Pro normální matku je za trest hlavně pro ni - protože ona přijde o polovinu času, který může prožít se svými dětmi!  To ti nějaké trajdání po barech fakt nevynahradí.

Ta milenka manželce nejenže vezme rodinu, ale pak jí ještě vezme půlku času s jejími dětmi! A jako útěcha pro ni má být, že pro manžela to bude trest a milenka je nebude mít ráda?

Používáš ty někdy hlavu?

PS: my co tě tu známe sice víme, že tvůj jediný zájem je manipulativně přesvědčovat všechny ženské, že se mají vykašlat na chlapy a být singl jako ty, aby tys tím pádem byla normální.

Víme, že házíš chlapy do jednoho pytle.

Víme, že odpuštení je pro tebe rovno osídlení Marsu: dá se o tom spekulovat, ale je to vlastně pořád sci-fi.

Víme, že toužíš všechny chlapy nějak ztrestat, jako pomstu za to, že tobě nevyšlo pár vztahů, ve kterých ty jsi byla ta svatá a dokonalá, a jen ti chlapi jsou všichni vadní, že jim to nestačilo.  

Víme že svoje postpubertání zkušenosti zveličuješ.

Víme, že si z toho co vidíš a čteš vybíráš jen to, co odpovídá tvým teoriím - a co jim neodpovídá ignoruješ nebo si překroutíš. A když ani jedno z toho nejde, označíš to za vyjímku, která se nemůže opakovat. Nebo za "štěstí".

Ale co je naprosto neuvěřitelné je, že tebe takový život baví. Tolik let! Tak prázdného, zaptrpklého, zbytečného, osamělého a nikam nevedoucího jalového života. Který jsi mohla prožít obklopení milujícími a milovanými lidmi.

Nediv se, že o ty tvoje rady nikdo nestojí.  

NIKDO nechce žít jako ty. Jsi odstrašující případ!

A i tomu, kdo neví, jak to s tebou je a kdo má nějakou intuici, musí být jasné, kam ty tvoje rady vedou.

Když radíš náctiletým - OK. Jim tak odpovídají tvoje zkušenosti a tvoje mentalita. Ale kde bereš tu drzost diktovat tady svoje recepty ženský, který nesaháš ani po kotníky!

V tomto tématu to opravdu s mými problémy nemá nic společného, ještě jednou píšu, vedle mě sedí zkušený člověk, který si tohle také zažil, akorát z opačné strany. Ne všechno co tady píšu v tomto tématu, je z mé hlavy.  

Jistěže to souvisí s tvými problémy, když se to oháníš "vlastní zkušeností"!

Psát něco, co není z tvojí hlavy, má do "vlastní zkušenosti" taky na míle daleko!

A proč bych do toho nemohla dát také vlastní zkušenost? Nechtěla jsem, aby někdo věděl, že mi tady někdo radí, co mám slečně, nebo spíše paní napsat, ale když už jsi tady začala míchat můj život, tak jsem to hold se sebe vymáčkla. Co už  

Mohla. A alepoň by to k něčemu bylo.

Ale žádnou odpovídající zkušenost nemáš a de-facto tu z vlastní zkušenosti můžeš komentovat máloco.

Vlastní zkušenost nejsou názory na to, co člověk nezažil a vlastní zkušenost není to, co mi (údajně) radí někdo, kdo  (údajně)  sedí vedle mě.

Nechceš se zkusit chovat jako dospělá?

Tj. : psát sama za sebe a ne za vymyšlené kamarády?  

"Daro: ale ty neradíš na základěvlastních zkušeností matky s dětmi. Dokonce ani na základě zkušeností rozvedené ženy. Dokonce ani na základě zkušeností z dlouhodobého vztahu!

Radíš z pozice dlouhodobě nezadaného bezdětného supa, co se sem chodí popásat na na mršinách nevydařených vztahů."

tak s tím jsi teď vedle, protože zrovna u tohoto tématu nesedím sama, ale je tady vedle mě někdo, kdo už tuto zkušenost za sebou má, má také děti,   akroát se mu to stalo  z opačné strany, což je pohled, který je k nezaplacení.  

"Daninka jí na rozdíl od tebe přeje aby to dobře dopadlo a její postoj označila za rozumný! "

Také ji přejeme, aby jí to dopadlo dobře a proto se jí snažíme také pomoct.  daninka sice napsala, že je rozumá ale na druhou stanu napsala, at problém řeší co nejrychleji. Dle našeho pohledu je tři měsíce už moc dlouhá doba.   

"Ta milenka manželce nejenže vezme rodinu, ale pak jí ještě vezme půlku času s jejími dětmi! "

Moje kamarádka má děti ve střídavé péči a rozhodně o ně vůbec nepřišla. Její exmanžel má děti jednou za dva týdny a je to pro něho a jeho milenku docela otrava. Někdy se vymluví, proč děti zrovna o víkendu nemůže mít.  

Jestli vedle tebe někdo sedí, je nejspíš nesvéprávný, když nesvede svůj názor napsat sám a dělá si zrovna z tebe svého mluvčího!

Nepsala jsem, že "přijde o děti" - ale že přijde o "půlku času tráveného s dětmi"?

Není ti jasný ten rozdíl?

No čemu se divím s tvým rozumem…

A jestli je tvoje virtuální kamarádka spokojená, že dává děti někomu, pro koho je otrava s nimi být, tak to není zrovna příkladná matka! A chudáci její děti.

Vymysli si někoho lepšího!

Ona je přímo vzorná matka. Když už děti otec má, tak je to jenom o víkendu jednou za dva týdny a to pochybuji, že to  znamená "vzít matce děti". Nemůžeme psát dvě ze stejné IP adresy, když tu sedíme společně.   Její děti vědí, kde mají svoje místo.  

O víkendu jednou za dva týdny není žádná střídavka.

Vymýšlíš si jak malé děcko.

Zkrátka věř tomu, že rady, které jsem tady zde psala, nejsou všechno z mojí hlavy, ale také od zkušeného člověka, který opravdu za sebou něco má, i tuto zkušenost.  

Mno, tak ještě tu o Červené Karkulce…

Pokud tu píše zkušený člověk, ráda si to přečtu.

Ale ve tvém případě vidím jen tele, co si tu léčí mindráky, zapleveluje diskuze a dětinsky tvrdí, jak mu radí jiné tele.

Tele na druhou.

Jeden fakt neví, jestli je to víc k pláči nebo k smíchu.

Já tě tady nebudu přesvětšovat. Stejně by to bylo zbytečné.   Člověk, který mi radi, rozhodně není tele… je to někdo, kdo je od tebe ještě starší než ty a co si myslíš o něm ty, není důležité.

Tazatelce přeji hodně štěstí.    

Kateřino, děkuji za oporu.

Dárečku… já už na tebe nechci a nebudu reagovat, tohle je naposled, protože z tebe cítím, že se tak nějak na neštěstí druhých spíše paseš a dělá ti to dobře…   ono už to, že píšeš že máš za sebou spoustu vztahů o něčem vypovídá… tipla bych tě dokonce i na pozici milenky, která klidně tu rodinu rozvrátí… no nic, přeji ti v životě hodně štěstí… sbohem

Tak to jsi mě holka špatně odhadla. Já bych do vztahu se ženáčem, který má rodinu, nikdy nešla. Já popravdě ani nerozumím ženám, které do toho vůbec jdou. Jsou to ženy, které chtějí mít za každou cenu chlapa a je jim jedno, že rozbíjí rodinu. A já zrovna za každou cenu chlapa nechci, jinak bych si už dávno někoho našla. Mě je tě naopak hodně líto, jinak bych se tak nesnažila.   Spíš jen píšu asi to, co bys číst zrovna nechtěla. Ale psát ti jen to co chceš slyšet, také nemá moc smysl. Ty stejně na všechno časem příjdeš sama, jako daninka

No rádo se stalo.

Popravdě si myslím, že vy žádné rady nepotřebujete, že víte sama nejlíp, co dělat, spíš si jen potřebujete srovnat myšlenky a možná se dozvědět, že nejste jediná.  

Přiznám se, že pro mě by nevěra sama o sobě taky nebyla a-priori důvod k rozchodu, záleželo by na jiných věcech

(jak fungoval vztah před tím, jak dlouho nevěra trvala, kolik lží a jakých mi bylo servírováno, jak se partner k tomu postavil a možná i co je to za ženskou a jestli bych našla nějaké "máslo na hlavě" u sebe třeba v tom, jak jsem se k manželovi chovala já, a jak vůbec funguji jako ženská a pod.)

Popravdě spíš by mi na vašem místě vadilo, že se k vám manžel chová hnusně - to není ani při nevěře nutné. A často se snáze pustí z hlavy něco, co se stalo kdo ví kde a kdo ví jak, než to, co člověk zažil doma na vlastní kůži.  

Ale to není podstatné, co bych dělala já. I když se některé scénáře opakuji, neexistuje jeden jediný recept na to, jak tu situaci zvládnout.

Chválím vám, že máte plán a že se snažíte počítat i s tím, že manžela vystěhujete - ženy, které jsou na manželovi závislé, mají myslím horší situaci.

Držím palce a přeju hodně síly a šťastný konec (ať už bude jakýkoliv) .

Ještě něco bych chtěla dodat, Kamča píše, že s ní manžel od konce roku nespal. U nás to bylo zpočátku taky tak, já jsem na sex zrovna náladu neměla, ale manžel se ode mě vyloženě odtahpval, jako by měl strach, že se ho třeba i jen dotknu. Raději zůstával i přes noc v obýváku, aby nemusel spát vedle mě. Ale časem ho ta první zamilovanost asi přešla a on asi nejspíš usoudil, že to bude se mnou příjemná změna. Já vím, že se Kamčo cítíš hrozně, protože o tebe manžel ztratil zájem, ale tohle byla ta největší chyba co jsem udělala-že jsem na to přistoupila, přesto, že jsem věděla, že ten vztah nezkončil. Já už jsem to možná ani vědět nechtěla. Stalo se třeba to, že jsme s dětmi přijeli od mé kamarádky a v koupelně ležela cizí kulma. Když jsem chtěla po manželovi vysvětlení, najednou si jako vzpomněl, že půjčil byt svému bratrovi a ten si tam asi někoho přivedl.

 Netvrdím, že situaci musíš řešit hned, za ty tři měsíce se ještě může hodně změnit, můžou se rozejít, ale opravdu to neprotahuj moc dlouho

Kamčo, držím ti moc palce, aby to dobře dopadlo. Chápu naprosto, že nechceš hned rozvrátit rodinu. Můžeš ještě počkat, jak se situace bude vyvíjet. Možností je sposta. Mohou se rozejít, v horším případě se domluvíte jak vyřešit rozvod a péči o děti. Jen ti vlastně radím, abys to nenechala zajít tak daleko jako já, kdy manžel zlistit, že mu nejvíc vyhovuje spát i se mnou i s milenkou a kdy už jsem raději nic vidět ani nechtěla, abych nemusela nic řešit.

Děkuji, tak daleko to zajít nechat nechci, prostě jsem si teď dala nějaký časový horizont a uvidíme… možná to rozseknu i dřív… protože ta situace mě celkem ničí… takhle žít nevydržím… vymýšlím už i varianty pro případný rozchod, jak s výchovou dětí, tak s rozdělením majetku… jen doufám, že pokud u nás dojde na nejhorší (rozvod), tak už s manželem bude rozumná řeč, no. Přemýšlím holt nad všem variantami… i co dělat, kdyby se odstěhoval ze dne na den…

Sice mi na to neodepíšeš, ale děláš moc dobře. Věřím tomu, že mě se to lehce řekne (s tím sbelením kufrů), ale sama bych to psychicky také nedávala, i když by to bya ta nejlepší varianta.  

Já mám nějak za to, že každé manželství si projde několika zkouškami, minimálně aspon jednou a bud to ten váš vztah ustojí, nebo ne. Jak to s váma dopadne, je ve hvězdách ale za to máš určitě krásné děti, které ti budou až do konce života dělat radost a věř tomu, že pokud tvůj manžel odejde, tak si to děti budou pamatovat, kdo odešel.  

Já ti přeji, aby ti to dopadlo dobře, i když si to ten tvůj manžel za to hnusné chování k tobě ani nezaslouží   

Daro, promiň, nechci Tě nijak shazovat, ale opravdu jsem se dnes (30.01.2019) nasmála. Ne že bys byla hloupá, ale tím jak radíš, jako bys měla naše zkušenosti. Nikdy jsem nechovala koně, jen jsem u nich pár let dělala, když někdo bude řešit otázku koní, nebudu reagovat, vím o tom kulový.  

Chovala a cvičila jsem psy, léta, ano, radím do dnes (30.01.2019) lidem - mají li problematického psa. Protože vím.

Ty seš ale trošku jiná, já Ti to nemám za zlé, jsi poznamenaná z dětství nejspíš, troufám si i říct, že trpiš nějakým šíleným komplexem, možná i lehkou formou duševní poruchy, nevím, z toho jak reaguješ a mám možnost číst mezi řádky. Jedeš si svoje, jsi schopná tvrdit do morku kosti.  

Myslím že bys neměla plevelit, jak psala Kateřina.  

Jsou různé skupiny, kde se můžeš vybíjet o ničem, můžeš si vymýšlet a hádat se do krve, kdybys chtěla úchylovat tam, stačí napsat. Tam jsou lidi jako Ty, věřím že si budete rozumět. Fakt sorry, ale musela jsem reagovat …

Nejprve si všechno přečti, než si začneš vybíjet komplexy. Celou dobu mi tady radil co mám psat člověk, který tuto zkušenost za sebou má, akorát z opačné strany. Tak  než začneš míchat jablka s hruškami dohromady, a diktovat podmínky, kdo a kdy tady může napsat nějaký názor, tak opravdu čti…

Takze  nejsem sama, kdo ma na Daru stejny nazor. Jsem moc rada, ze jeji profese neni trapeutaka. Kdyz si predstavim, kolika lidem by mohla uskodit… .
Nekdy mi pripada, ze reaguje podle momentalni hladiny hormonu. Meni nazory, lze, vymysli si, ale vzdy musi mit pravdu jenom ona a vzdy musi mit posledni slovo.
Daro, nikdo ti nechce skodit. Ale prosim te, neskod ostatnim lidem. Jsi nemocny clovek a mela by jsi s tim neco delat. Nemas rada muze a deti, nevychazis s lidmi. Tvuj pohled neni objektivni.
Uz jsem te zadala nekolikrat, at se pokusis byt zdrzenlivejsi v pripadech,  kdy nemas vlastni zkusenost. Nehodlam se s tebou hadat, protoze to te dovadi k hysterii a stejne musis mit posledni slovo.
Myslime to s tebou dobre. Zacni se lecit, a tomu venuj veskerou svoji energii.

Já si na vztahy ve svém okolí vůbec nestěžuji, a mám za kamarády převážně muže, tak že bych s nimi nevycházela, si vůbec nemůžu stěžovat. Nějaké kamarádky také mám a s rodinou mám dobré vztahy, nebo až výborné a v mém dětství se nic až tak dramatického neodehrávalo. Akorát nemám přítele, ne proto, že bych s muži nevycházela, ale že jsem se na to jednoduše vykašlala. Zvykla jsem si jen na své pohodlí a svobodu a na tom nic špatného není. Takových lidí je určitě víc.  

Na základě mých názoru můj život opravdu odhadnout nemůžeš. Navíc v tomto článku opravdu vedle mě asistoval. Tod vše.  

Ale je fakt, že někteří lidé by posílali k psychiatrovi opravdu každého.  

Ale příběh hezký : )  

Jo a dodatek - mám synovce a neteř. Synovci jsou 4 roky a uplně ho zbožnují, nevím, kde jsi přišla na to, že nemám ráda děti????

"Pokud chce mít ty děcka pořád na krku a chce se starat o ně jenom ona, tak at se o ně strará, ale at počítá s tím, že si jen tak někam nezajde. "
Daro, ono se da ledaccos vycist i z tvych prispevku. Asi je zbytecne ti vysvetlovat, ze milujici mama se rada o sve deti stara, ale nikdy to nevidi tak, ze by je "mela na krku".   

Přesně tak : -)

Doplňuji: PŘESNĚ TAK, Lištičko : -) aby nedošlo k mýlce, kam to patřilo : )

Jak to myslíš, z opačné strany? Jako že ti radil někdo, kdo byl nevěrný? A bylo pro něho nebo pro ni trestem dostat děti do společné péče?

Ano přesně tak, radil mi někdo, kdo tu zkušenost má a byl nevěrný.  

: -D Tak v tom případě, už se tvým názorům nedivím… i když ony to vlastně nejsou tvoje názory, jestli ti někdo říká, co máš psát… OMG… to snad radši nepiš nic, když to ani není z tvé hlavy… ani z tvé zkušenosti…   a ano, než mi sem budeš kopírovat, že jsem sem psala, že na tebe nebudu reagovat… vím o  tom, ale tohle mě fakt rozesmálo : -D Tebe a,, tvé" názory opravdu nejde brát vážně…

Spíš bys měla být ráda že máš tady pohled člověka, který si tohle zažil. Ale jak se říká, kdo chce tam, pomozme mu tam.  

tomu člověku se manželství podařilo zachránit a to díky tomu, že se to řešilo razantně. Ale to ty celou dobu nechceš slyšet, tak si čekej, když cheš. Ale čím déle to budeš protahovat, tak tím to bude jenom  horší.   

Dokonce ti tady to samé napsala jiná uživatelka, která má tu zkušenost také, ale ty klopíš pořád oči a chceš jenom čekat.  

komu není rady, tomu není pomoci.  

Já jsem zatím pohled toho, co byl nevěrný, nikde nečetla… spíš si neustále odporuješ… ono se není čemu divit, jestli ti tam radí kupa lidí. to se člověk pak ve,, svých" názorech dost ztrácí, že? A otázka na nevěrníka, co sedí u tebe… je to muž nebo žena? a jak se při svých nevěrách cítil? Dobře, špatně, spalo se mu dobře… ať se s námi podělí o svoji zkušenost z druhé strany : -D

Odporuješ mi celou dobu tady ty, protože se ti nelíbi rady, které ti píšu. Vedle mě seděl člověk, který si tohle zažil a takový člvoěk ví lépe, co a jak, než lidé, kteří mají partnertví bez problému, v pohodě anic takového si nezažili.  

Jinak - ten nevěrník je žena. Měla hodně paralerních vztahů a řekla mi, že to brala sportovně. Řekla mi, že to začalo poprvé když měla malé děti. Že se strašně zamilovala do jednoho muže a chtěla od manžela kvůli tomu odejít i s dětmi. Její manžel to ale vyřešil tak, že si pozval toho muže s jeho manželkou přímo k ním domů a mluvili o tom mezi. Jak mile začalo jít do tuhého, tak z toho ten její milenec vycouval, odradili ho také dvě malé děti, protože mu oznámila, že by je vzala sebou.  

Řekla mi, že už jí pak podruhé nevěra nedělala problém, akorát to lépe utajila. Že by se jí spalo špatně, to se říct nedá. Když byla zamilovaná, tak výčitky svědomí vůči tomu druhému neměla, spíš měla pocit, že podvádí toho milence s manželem. když se někdo zamiluje do někoho jiného, tak se dostane do úplně jiného světa.  

Musím říct, že byla asi mrcha a její manžel se už o těch paralerních vztazích nikdy nedozvěděl. Teď už žádného milence nemá a s manželem je až do ted. Jinak jim manželství klape, akorát měla paralerní vztahy, o kterém nevěděl.

To máš to samé, jako když ti někdo řekne malou lež. Nejprve to začíná malými lži a pak se to tak stupnuje, že tomu člověku už nedělá problém lhat i ve velkých věcech.  

ono teď záleží na tobě, co si z této zkušenost této ženy vezmeš Ale člověk, který podvádí a je zamilovaný, přemýšlí teď jinak, než ty. Nějaké sliby u oltáře takového člověk už vůbec nezajímají, to zajímá pouze tebe.  

Ty máš dvě cesty k vyřešení problému. Bud to vyřešíš rychle tím, že postavíš manžela před hotovou věc, jak to udělal manžel jí,   nebo počkáš, až ho to přejde - to muže trvat několik let. Řekla mi, že v tvém případě by už bylo nejlepší, kdybys zašla za jeho milenkou a zeptala ses jí, jak to vidí dál. On se ti k tomu nikdy nepřizná, tak sním to sním řešit nepůjde, protože jemu vyhovuje, že má doma manželku, která se o něho postará a zároven si chodí někde užívat.  

To je její rada a je na tobě, jakou radu si od zdejších lidí vezmeš. Možná si nevezmeš žádnou. Já věřím na osud a jak vaše manželsví dopadne je podle mě už někde dáno. Čas ti vše ukáže.  

Řekla mi ještě, že jak spadne člověk do nevěry jednou, tak se pak většinou rozjede. Je to samozřejmě také o povaze, ale u ní to tak rozhodně bylo.  

A ještě jeden dodatek, ty vztahy, které měla s těmi jinými muži, když podávděla svého manžela, tak ti milenci byli muži, kteří byli rozvněž ženatí a měli doma manželky a děckama.  

To si děláš legraci? A rady od této,, paní" si mám brát k srdci, jo… prosím Tě, Dárečku už nic víc k mému příspěvku nepiš…

Každopádně máš náhled člověka, který byl nevěrník, nebo spíš nevěrnice. Její rady si k srdci brát nemusíš, ale aspon víš, jak takový člověk přemýšli.  

pro Daru:
Koukam, ze u vas je hodne veselo!!

Bohužel, takových kamarádek mám víc. Nebo spíš dvě. Ještě mám jednu, která má také takové manželství a paralerni vztahy má až do ted, rovněž s ženatými muži. Takových případu je asi hodně. bohužel.  

Ostatní, kteří tuto zkušenost vůbec nemají, nebo mají dobré bezproblémové manželsví, ti radí, že děláš dobře, že čekáš. Tak si teda vezmi radu od těch, kteří takové problémy neměli.   Ty si bereš jen rady, které ti vyhovuji. V tom případě to opravdu nemá smysl. Ale i tak ti přeji, aby ti to dobře dopadlo.   

Koukám, že ti došli rádci…

ty jsi strašně tvrdohlavá : )  

Daro, zajimave je, ze tvoje kamaradka, ktera vystridala nekolik milencu behem manzelstvi, ti necim imponuje, ze davas na jeji rady. A nejen to: ty jeste pozadujes, aby je ostatni nasledovali.  Z tvych prispevku lze vycist, ze  se stykas s lidmi, ktere maji ponekud uvolnene mravy. At uz jsou to zeny ci muzi.
Ale beda, jak nejaky muz ma jeden ulet - to uz ho zatratis, nazves kretenem a posles do pekla!
Nezapomen, ze jsou i jini lide  s jinymi moralnimi hodnotami.
Opet se ti podarilo zaplevelit jedno tema. Namisto pomoci Kamce se tu resis ty a tvoje okoli. Mozna by bylo dobre, kdyby sis zalozila vlastni tema.  Treba se najdou i lidi, kteri se budou snazit ti pomoct, a ne jen kamenovat, jak to delas ty.
Prosim te, nech ty lidi zit a nevnucuj jim svoje (anebo dokonce cizi) neobjektivni nazory.
Dekuji

Amen, Lištičko : -)

Já jsem tady nikoho o nic nežádala!!!! V podstatě jí dala uplně stejnou radu, jako Kateřina. Akorát když to napíše Kateřina, tak je to dobrá rada, ale když to napíšu já, tak je to špatná rada.   

Navíc, je dobré si přečíst všechny názory, ne jen názory od vzorných lidí… protože člověk, který podvádí, zrovna moc vzorný není a je určitě dobré vědět, jak takový nevěrník nebo nevěrnice přemýšlí. Je dobré mít náhled i z té druhé strany.

A na škodu od mé kamarádky to určitě není, protože její manželství se zachránilo a tím pádem ví, co zabralo.   

Ahoj KamčaČamča,

"rady" Dárečka (Dary) a jejího údajného našeptávače, kdy ani jeden z nich neví, nezná a nechápe pojem střídavá péče, jak se v diskusi ukázalo, neber vážně, neboť Dara je psych. nemocná, jeí stav se zhoršuje, ale nechce si to připustit, natož s tím něco dělat. Kořeny to má v jejím dětství, ale to ona v sobě popírá, jak je vidět i v jejích odpovědích výše. Bohužel…

Jinak k Tvé momentální situaci:

1) Je dobře, že uvažuješ a promýšlíš všechny možnosti a zůstáváš myslí rozumnou ženou snažíc se domluvit dohodou i v případě rozvodu, péče o děti a vypořádání majetku. To ne každá žena dokáže, a obdiv je v tomto případě na místě.

2) Týká-li se nevěry v manželství, dochází k ní poměrně často a i v těch nejlepších rodinách, nebývá také vyjimkou, že se o tom druhý partner ani nikdy nedozví a manželství funguje dál.

3) Když už se to stane a praskne to, i tak lze připustit možnost, že manželství zůstane zachováno, nemyslím pouze kvůli dětem. To vše záleží na tom, zda-li u nevěrného partnera jde pouze o úlet, po jehož vyprchání si uvědomí to a to + zda-li pak oba partneři jsou schopni i přes to a po té spolu fungovat, byť třeba i za pomoci poradny. Prostě všechno lze.

4) Nedokážu s jistotou říci, zda-li by to mělo ještě smysl, ale já být na Tvém místě, zkusila bych ještě toto:

a) nejdříve si sama v sobě zhodnoť zpětně Vaše manželství, zda-li nemohlo dojít k nevěře manžela např. z důvodu toho, že nefungovalo jak mělo (myslím obecně, nikoliv adresně), např. se stalo stereotypním atd. + zda-li manželství splnilo Tvé představy, očekávání a potřeby nebo ne. Čili zda-li Ti vůbec stojí za záchranu. Pakliže ano, tak si dej ještě nějaký čas na znovupřehodnocení.

b) manžel věnuje svůj čas v práci a volný doma (na PC atd.) milence. Tak Ty začni věnovat svůj volný čas sobě: kadeřník, kosmetika, oblečení, cvičení atd. Manžel uvidí, že se nehroutíš, více Ti to sluší… to by mohlo začít nahlodávat jeho myšlenky.

c) k tomu změň doma režim domácnosti tak, aby jste se na všem podíleli stejnou měrou, péčí o ní i o děti. Prostě tak, aby pochopil, že nejen on má nárok na volno, kdy Ty se musíš starat o domácnost a děti, ale že i Ty máš stejný nárok. Jen bude rozdíl v tom, že Ty svůj volný čas nebudeš věnovat milenci, ale sobě.

d) pokud by to zabralo a manžel si uvědomil co a jak, měla by od něj následovat alespoň omluva a snaha napravit to co pokazil tak, aby mohla být z Tvé strany obnovena důvěra a odpuštění, nikoliv zapomenutí, to se nedá. Odpuštění a zapomenutí jsou dvě rozličné věci. Odpustit a jít dál se dá, zapomenout nikoliv.

P. S. Řešit lze cokoliv, samozřejmě za předpokladu, že jsou k tomu obě strany svolné a ochotné. Pokud jedna ne, pak to samozřejmě smysl nemá.

V tématu byl bohužel překročen maximální počet reakcí (100 ks) a téma tak může být zátěží pro server. Z toho důvodu bylo zamčeno a není možné psát nové reakce.

V případě zájmu prosím vytvořte nové téma.

Děkuji za pochopení.

KamčaČamča,

prosím Tě, abys věděla, tak v tomto Tvém tématu byl již překročen limit odpovědí a admin jej uzamkne.

Založ prosím potom nové téma - pokračování 

Tak neodchazejte. Začněte si v rámci možností žít samostatný život. Dejte mu najevo, že na něm nejste závislá. Třeba mu i řekněte, že ho milujete. Ale, že potřebujete být šťastná, pro sebe i vaše děti. Buď mu to otevře oči nebo ne. Pak vás má jen na údržbu domácnosti a řešení, aby nemusel nic říkat dětem. Zkuste mu dát najevo, že ho nepotřebujete. Pak se možná i sám rozhodně, zda vás bude trápit dál nebo vás opustí  či zůstane. Držím palce… bojujte.

Je to blbec, neváží si Vás ani toho, že má to nejcenější   RODINU! Co já bych za to dal. Karel

V tématu byl bohužel překročen maximální počet reakcí (100 ks) a téma tak může být zátěží pro server. Z toho důvodu bylo zamčeno a není možné psát nové reakce.

V případě zájmu prosím vytvořte nové téma.

Děkuji za pochopení.