Téma: Oboustranná virutální nevěra - už nevím jak dál v našem manželství

Nenapadlo Tě, že jsi to nemusela být Ty, kdo s tím začal první? Že se mu jen hodila ta u Tebe nalezená konverzace? Nezlob se na mě, ale takový introvert to zase nebude, když hledá na netu. I tebe tam přece našel. Jemu se prostě líbí být někým ideálním na sociálních sítích, hladit si své ego a teď se s tím nemusí tajit. To mu vyhovuje.

Ať už se to vše odehrálo tak, jak popisuješ Ty nebo tak, jak naznačuje Barča, jisté je to, že vám oběma ve vašem manželství něco chybí. Kdyby vám ve vztahu nic nechybělo, neměli byste potřebu hledat to jinde. Tobě vadilo to douhodobé nevysvětlené ticho, nemožnost sdílet své každodenní zážitky, popovídat si o tom, co Tě trápí i o tom, co Ti udělalo radost. Tvému manželovi také muselo ve vztahu něco chybět, proto začal hledat jinde. Je zapotřebí mluvit o tom, co vám ve vztahu chybí, co byste chtěli změnit. Pokud o tom nedokážete mluvit a pracovat na zlepšení vašeho vztahu, pak váš vztah nejspíš nepřežije. Pokud oba chcete váš vztah zachránit, musíte oba vyvinout nějakou aktivitu a být schopni dělat kompromisy. Když se snaží jen jeden, nikdy to dlouhodobě nefunguje.

Pokud se budete snažit oba, můžete třeba ještě leccos zachránit, pokud se bude snažit jen jeden z vás, půjde vaše manželství nejspíš k šípku.

Pro Barcu: Ne, to me nenapadlo. Na chat zacal chodit az po me eskapade. A introvert to je. Spolecnost nevyhledava, spolecenska konverzace ho stresuje, rekla bych. Nejdriv vse donekonecna analyzuje, teprve pote jedna - pokud vubec. Ma rad ticho a klid. Nema moc pratel, tvrdi, ze je radeji sam, nebo jen ve dvou… Ja proti tomu jic nemam. Kazdy jsme nejaky. Mne jeho vnitrni klid vyhovoval. Ja sama jsem horka hlava. Jsem hovorna, mam tendenci nejdriv jednat nez myslet. Veci delam spis impulsivne, analyza neni pro me. Jen to ticho z jeho strany je hrozne. Ja jsem naklonena jakemukoliv reseni. I kdyby mi rekl ze uz me nechce (I když doufam v zachranu vztahu, samozrejme). Jenze on neni schopen rict ani to Jsem neustale ve stresu co bude… chce me/nechce me? Mam se snazit dal/nemam se snazit dal? Beznadej proste. Rekl mi jen, ze kdyby se mnou nepocital, tak se se mnou bavit nebude (rozuměj po mem odjezdu do zahranici). Ma mi to stacit? ( ( ( (

ak si zamilovaná do toho virtuálneho, tak nie je, čo riešiť. nasťahuj sa k nemu, či to nejde? a manžela opusti, ved aj taka ťa nechce.

Virtualita není totéž, co realita. Mezi nimi je velký rozdíl. Zodpovědný, zralý a rozumný člověk, v tomto případě žena s 2 dětmi se nevrhne slepě do náruče virtuality, aniž by napřed poznal/a skutečnou a pravou tvář virtuality = realitu.

No a jsme u toho. Byla jste nespokojená, viděla na muži jen chyby a začala serfovat po internetu a bavit se o intimnostech s nějakým chlápkem. Muselo to tak dopadnout, kdybyste raději manželovu mlčenlivost překonala a nebo šla do té poradny dříve, než se bavit intimně s cizím chlápkem? Takhle to začíná, že je žena nespokojená a hledá problémy, tam kde nejsou. Přece se manžel nezměni do rána, přece byl trochu introvert vždycky, ne? Teď nevím, co Vám poradit, pokud už má jinou a má zamotanou hlavu jinde. Snad čekat až ho to pustí.  Nenapdlo Vás, že se to takto může vyvrbit? Nyní byste dala všechno za to, aby se manželství udrželo, prosíte a prosíte, mrzí Vás to a nevíte, co bude dál. No, to neví nikdo.  Je to poučení pro příště, zaplaceno pěkně tvrdě pocity nejistoty a beznaděje. Ach jo. Nezlobte se na mně, že jsem Vám to takto napsala,  snad se z Vaší životní situace poučí i jiní. Pavla

Pavla: taky nazor a dekuji za nej. Ono se to lehce odsuzuje. Nikdo nejsme dokonaly. Ja jsem nespokojena byla, ale nemlcela jsem, nybrz jsem to chtela resit. A o intimnostech se dokazu bavit otevrene s treba I s vami. Nevidim na tom zas nic tak morbidniho. Jsem clovek otevneny vsemu. V poradne jsem byla nekolikrat za dobu trvani naseho manzelstvi. Vzdy sama. Bohuzel.

Pro lienusku: Ja jsem se do zadneho virtualniho nezamilovala (narozdil od meho manzela). Ale vsem dekuji za naxory a rady. Aspon vim, jak se na to divate z venku.

Karamelko,  to chraň Bůh, abych Vás odsuzovala, jen jsem vyhodnotila z mého pohledu, co jste tu napsala. Omlouvám se, pokud se Vás to dotklo. Ale nikdy není chyba na jedné straně, věděla jste, že je muž málomluvný, je to rys jeho povahy a nezmění se mávnutím proutku a už asi vůbec ne, když si chcete jeho odpovědi vynutit, třeba zvýšeným hlasem. Můžu Vám jen držet palce, aby se k Vám vrátil. Pavla.  

Ja si nic zvysenym hlasem nevynucovala, Pavlo. Ja vseho litovala, vetsinou jsem uprimne brecela, bylo mi to opravdu lito. A je mo to lito porad. A nebojte, nedotklo se me to. Proto sem pusu abych ziskala pohled na vec od jiných. A take si drzim palce. Vsechny, co mam.  

No nevím, mně říct manžel, že: " Mne ma na peci o domacnost a postel, ji na "dlouhodoby emocionalni vztah…",  tak to asi jen tak nerozdýchám, byť se staly chyby na obou stranách.

Dany, ja myslim, ze tim chtel rict, ze jsme se emocionalne odcizili a ze od nekoho hezke slovo potreboval, kdyz jsme spolu nemluvili… Rikam "myslim", protoze vysvetleni z jeho strany jsem se nedočkala. Mozna bych to mela brat pozitivne (porad chce postel sdilet se mnou a domacnost tez… Ona je tez vdana, rozvadet se nechce, navic zije a pracuje za hranicemi. Nevim uz, co si mam vlastne myslet, cemu verit a v co doufat… Ja bych mu po pravde odpovedela na cokoliv, on holt svoje pocity a prani neumi asi sdilet…

Ale Ty jsi měla nebo máš také své potřeby. Říká on Tobě hezká slova a poskytuje Ti emocionální zázemí tak, aby jsi je a jej nemusela hledat jinde? Já myslím že ne.  

Nebo tohle: "Rekl mi jen, ze kdyby se mnou nepocital, tak se se mnou bavit nebude…" To je taky "dobrý" výrok. On neřekne třeba, že Tě má rád a proto chce s Tebou zůstat = on řekne, kdybych s Tebou nepočítal…Ty jsi se omluvila několikrát, řekla jsi mu, že ho miluješ atd. A on? On s Tebou počítá…, jak emocionální…Znám tenhle typ nemluvícího a nekomunikujícího muže ze svého okolí od jedné kamarádky. Ta taky, ať se snaží tak nebo tak, nic z něj nedostane a nikam ho nedostane (třeba do poradny), a nejen ona, prostě nikdo, ani známí, kamarádi, nikdo. Stále má "své dny". Jenže tohle se nedá dlouhodobě vydržet, ovšem pak se diví, když tím svým chováním dožene ženu byť jen do pouhé komunikace jinam či k jinému. Jó, to je pak zle. Zkrátka Tvůj příběh je jak přes kopírák podobnému (z mého okolí), tak se Ti ani v tomto případě nedivím, že jsi to řešila komunikací jinde = tenhle typ "introvertů" (mám podezření, že se jedná o něco jiného, nikoliv o introverzi) se tak tváří jenom doma či na oko…

Vystihlas to presne, Dany. Ja vim, ze jsem udelala chybu a priznala jsem ji. Muj manzel mi doted derekl ze je mu lito, ze jeho nekomunikace byla, nebo mohla byt pricinou toho vseho. Pritom právě tohle by mi pomohlo nejvic. Zatim mi nerekl ani ze stoji o zavhranu naseho vztahu, ze to chce zkusit znovu. Misto toho porad opakuje, ze "co kdyz se to stane znovu". Ja se domnivam, ze chybu clocek udela jen jednou v zivote. Pokud je skutek ucinen dvakrat, uz to neni chyba, nybrz umysl… Porad tvrdi, ze potrebuje cas. Ze musi zacit budovat duveru od uplneho pocatku. Ale jak dlouho jeste mam cekat? Zajimalo by me, jak by se zachoval, kdyby se role obratily a cekat musel on… cekal by, az si vyberu mezi nim a milencem (byt by byl virtualni)? Asi by se mi vysmal… V jadru to neni spatnej chlap, ale nekdy me jeho zvlastni myslenkovy pochody dovadeji k silenstvi… Nicmene, zatim porad cekam. Nadeje umira posledni…

A to je právě na těhle typech lidí (mužů) nejhorší - oni nejen, že nemluví, ale ještě navíc nevidí žádnou či počáteční chybu u sebe, která dožene ženu (partnerku) k tomu, že když už prostě nemůže, svěří se jinde a nemusí to být jiný muž, vadí i např. kamarádka. Pak svádí řešení vztahu na údajné obnovení jejich důvěry k partnerce a bla bla bla. Prostě oni nic, za všechno může partnerka. Ale že partnerce nedávají na výběr, protože ta jejich nekomunikace je opravdu k zešílení, to prostě nevidí. Proto mám podezření, zda-li u nich nejde ještě o něco jiného, kromě introverze. Ale nejsem odborník, tak si to jen myslím.  

No, já nevím jak to nakonec dopadne u Tebe, ta kamarádka to momentálně vzdala, protože se opět snažila z něj dostat, jak to vidí s jejích vztahem dál, a jediné co se od něj dozvěděla bylo, že jim to neklape a on potřebuje čas. No říkám, jjejich vztah je jak přes kopírák s tím Vaším. Já se obávám, že se s takovými lidmi nedá žít, když z nich člověk nedostane ani slovo atd.

Ja ti nevim. Vcera jsme to zas nakousli po internetu (jedina mozna komunikace ted, co jsem pryc z CR) a misto toho, aby jsme resili co bude dal v budoucnu, najednou zacal mluvit o sest let stare veci. Jak jsem jednou na spolecne dovolene (kterou jsme nekolik let po sobe travivali s moji kamarádkou a jejim manzelem + nase a jejich deti u nich na chate u Labe ve Strednich Cechach) chtela misto v podkrovi (kde jsme spali vsichni) spat v prizemi na gauci. Pry jsem se rozhodla a hotovo… Vubec jsem v prvni chvíli nepochopila, co tim myslel, protoze se na to vubec nepamatuju. Kdyz jsem se ho zeptala, proc to v sobe drzel az do ted (ze pry mel kolikrat pocit, ze ani nejsem jeho manzelka - ani tohle mi nevysvetlil), proc mi o tom, ze se mu me "hotovo" nelibi, nerekl tenkrat, nebo kdyz jsme se vratili domu, odpovedel, ze musi uz jit neco delat (co bylo tak dulezite, ze to nemohlo pockat, opet nerekl). Proste rekl jen dobrou a paaa - a zmizel z chatu… Tak me tak napada, ze ma asi v hlave poradnou kartoteku mych (podle nej) spatnych skutku, vsechno za nasich 12 spolecnych let. Ovsem ja nemam o zadnem ani tucha. Ted teda o jednom tucha mam, viz chatickova epizoda… (tak jak se mam snazit menit na sobe neco, jak se mam přizpůsobovat, jak delat kompromisy), kdyz nemam zadny podnet? Ach jo…

Aha, takže "tichá voda břehy mele". Tak nevím Karamelko, ale teď když nejste spolu, místo toho, aby pozitivně přemýšlel o tom jak dál, tak negativně rekapituluje co kdy bylo v jeho očích z Tvé strany špatně. Vytahovat 6 let staré věci není fér a ještě k tomu je to zbabělé, že Ti neuměl říci hned vždy, když se mu něco nelíbilo, ale vytahuje to až teď. A ještě Ti řekne, že prý měl kolikrát pocit, že ani nejsi jeho manželka.  

Tedy mně se tohle stát, tak zůstanu jak opařená a položím si otázku: "Vedle koho jsem to těch 12let vlastně žila? " 

Mne udivuje jak spatne o me vlastne smysli. Vypada to, ze jsem pro nej spis jen to negativni… Hezky veci vubec nezminuje… A pritom to driv bejvalo tak hezky. Hodne jsme se spolu smali. Proc tohle nerika??? Porad jen to spatny…

Přesně, Dany. Je hrůza tohle číst.  

Kruci, tak ať to ukončí sám, když tak zbaběle vymýšlí ptákoviny, respekt. loví ve své paměti prastaré věci, o kterých když se nezmínil tehdy, tak ať teď drží. ústa! Sakra, jak mě takový chování už vytáčí. Vím, můj problém, já už chtěla tolikrát reagovat, ale neměla na to moc nervy a stejně - Dany to vyjádřila za mě - a výstižně.

Za co toho zbabělce, Karamelko, máš vůbec ráda. ? Mě jen tak napadá…promiň. "Trestá" Tě skrytou manipulací mlčením a nebo Ti vpálí něco takového, jako že proč s Tebou je (nebo jak to bylo? )????  By se měl spíš divit tomu, proč Ty jsi ještě s ním!!!!!!!!!!!!!!!!

Leno, mne to taky vytaci . Vytaci me, ze se neustale vraci ke starejm sramum, porad omila dokola, jak si cetl mou pruderni konverzaci a jak ho žralo, kdyz jsme (ja a pan XY) spolu "vrkali". Kdyz nevypravi o tomhle, tak mi vrazi kudlu do zad jinejma mejma negativama. Placam se porad mezi vycitkama a vztekem. Vztekem, ze s tim nemuzu delat nic, protoze se nemuzu prat za dva. Misto aby tu karu tlacil se mnou, tak ja tlacim a on brzdi… Je mi to moc lito… Dneska jsme se spolu bavili, radsi jsem to ani nenacinala… Tak jsem se dozvedela jen, jak to bezi doma. Vic nic. Nedokazu odhadnout, co si mysli. Radsi to ani nezkousim. Jsem rada, ze se muzu vypovidat aspon sem…

Meli jsme pred par dny vyroci svatby. Koupila jsem dort a poslala mu ho s pranim mailem hodne pozde v noci, protoze jsem cekala, ze mi treba popreje prvni… Nepopral… Dva dny po mem odjezdu mel svatek. I kdtz to mezi nami bylo na prd, koupila jsem mu darek a odsud mu pak poprala mailem a rekla mu, kde ho ma hledat… Za dva dny ma narozeniny. Taky bych mu byvala napsala. Ted nevim…

Kdyz jsem mu napsala, ze mi je smutno, rekl, ze jemu taky.  Na otazku proc odpovedel, protoze jsem na druhy strane sveta, meli jsme vyroci svatby, on mel svatek, za par dni bude mit narozeniny - a nic neslavi, protoze je sam… No vidite, holky. On je sam. A ja myslela, ze ma me (I kdyz hodne daleko). Asi to tak není. Ja mela svatek v cervnu, nez jsem odjela. Ale jako kdyby nebyl… To vubec neokomentoval… 

Kdyz to tak po sobe ctu a rekapituluju, kladny vychodisko mizi z dohledu. Jeste mi zbyvaji 3 tydny tady… Snažím se nabrat silu, jsem na tom psychicky mnohem lip, nez  kdyz jsem odjizdela, to jsem byla na uplnym dne, ale nedokazu odhadnout, co bude dal…

A proc ho mam rada? Umel byt mily, vstricny, chapavy, zabavny, je pracovity a miloval me… kam se to ztratilo, nevim. Je jak zaklety…

Mně už vážně čím díl víc připadá, že má co skrývat a "ospravedlňuje" to tím, že na Tobě hledá "chyby". Copak to asi je…. ??

Nevim, Leno. Milenku ma, takže co dalsiho nebo jeste horsiho by mohl skrývat, nevim… Casto mivam pocit, ze se na vsechno divam z jiny dimenze, zvenci, ze nejsem schopna věci ovlivnit… Zili jsme jeden celej rok vedle sebe jako mrtvoly . Ja uz tak zit nechci. Nechci znova spadnout na dno. Postupne sama sebe presvedcuju, ze az se vratim, bud se sebou bude muset neco delat a na nasem vztahu pracovat, nebo to opravdu budu ja, kdo s tim vsim (ac velice nerad) sekne. Protoze dal to dusevni mrzaceni, vyprahlost a nicotu uz nesnesu… Smutnej konec jedny hezky pohadky

Jééžiš, já málem vlastně zapomněla, že on někoho opravdu má… Tak to je pak snad skoro jasný - hledá jen to "ospravedlnění" pro svůj boční vztah, prostě pro svou nevěru, aby se ON necítil tak "špatně" - a TY?? se máš dál trápit? Bože…

Ač je to velmi, velmi těžké, budeš se muset začít vitřně od něj odpoutávat, i proto, že tento člověk Ti nic dobrého nedává, neposkytuje, nic neřeší, očividně jsou mu Tvé pocity a to, že Ti pořád ještě (i přes to? ) na Vašem  vztahu záleží, úplně fuk a spíš by se on měl ptát - jak už jsem asi předeslala, proč TY zůstáváš s ním. Promiň, ale nevidím ani jediný důvod.

Souhlasím s Tebou, Dany, protože je to přesně tak, jak píšeš. Bohužel něco podobného znám taky z blízkého okolí  …

Ahoj, něco podobného má přítelkyně mého kamaráda. Není to sice úplně stejné, ale…byla rozvedená, jedno dítě z předchozího manželství. Začali spolu nejdřív jen spát, po nějaké době, asi po roce a půl, se kamarád rozhodl, že chce víc, a tak se nastěhovali k sobě. Všechno klapalo, komunikace, sex. Pak otěhotněla, přišla na svět holčička, a od té doby žádný sex, nebo jen takový, že jí teda nějak vyhoví. Do toho s ní přestal téměř úplně komunikovat. Je z toho dost špatná. Absurdita je, že jsem jí nikdy moc nemusel, a teď si s ní pokecám víc, jak s tím mým kamarádem, kterého znám přes 13 let. Vyslechnu ji, ale kloudnou radu pro ni nemám. Vždycky, když jsem se pokusil na toto téma s ním zabrousit, tak změnil téma, nebo ho to popudilo. Nutno říct, že ho ani člověk už nedostane pořádně ven. Vždycky se na něco vymluví. Sám se neozve. Změnil se, ani jeho brácha ho nepoznává. Přitom v práci, nebo když je venku sám, se tváří, a baví úplně normálně. Aspoň, co vím z doslechu, protože už víc, jak rok dělám jinde, než on. Ona říká, že jako táta je super, ale citově, a po sex. stránce ona strádá. Nikdo z nás, z něj nemůžeme dostat, co se děje. Taky byl vždycky spíše introvert, jak píšete Vy, ale až takhle, to teda ne. Další věc je, že mají finanční problémy, ke kterým se staví laxně, neřeší to. Ono to nějak dopadne asi. V tomhle ho taky nikdo nepoznáváme. Dřív všechno řešil, teď úplně obrátil. Takže jsem taky zvědavý, co se s tím dá dělat, protože, jakmile ten druhý nekomunikuje, tak co jí zbývá. Proto Vás i chápu, že ta nejistota je mnohem větší zabiják, jak jasné rozhodnutí.  

Ahoj, Karamelko, nevím, zda jsi zkoukla krátké video, co sem vložil v jednom tématu Pluto. Já ti ho sem dám a podívej se, je tam 7 bodů k zamyšlení. Je v tom hodně pravdy. Pavla 

Tak aktualizace po mem navratu. I kdyz jsem doufala, ze az se vratim, nejak si to konecne vyrikame, nestalo se tak. Manzela jsem se na veci snazila ptat uz behem meho pobytu pryc, a on mi temer vzdy odpovedel, ze mi vsechno rekne a vysvetli, az se vratim.  

Od meho navratu se chova tak, jako kdyby se nic nestalo. O "tamtom" nemluvime a ja nemam odvahu to znovu nakousnout. Musim priznat, ze z jeho strany doslo k velkemu zlepseni v komunikaci i v tom, jak se ke mne chova. Nestahuje se tak do sebe, i po vymeme argumentu, at uz se tykaji cehokoliv, nemlci.

Doma mi pomaha, dokonce spolu obcas varime (a vic se spolu nasmejeme). Snazime se oba spolu travit vic casu, nekolikrat jsme meli vikend jen pro sebe, vini, jednohubky, spolecna vecere nebo vana pri svickach). Vratili jsme se i ke spolecnemu reseni financi.  

Jen me mrzi, ze se nedokaze, jak bych to nazvala, emocionalne vyjadrit. Nez se to cele podelalo, rikal mi, ze me miluje, velmi casto, chytal me za ruku, pri jizde autem casto daval ruku na moji nohu, hladil me pred spanim, objimal me behem dne a proste jsme k sobe meli tak nejak hrejive blizko. Ted nic takoveho neprobiha. Jsou sice dny, kdy mam pocit, ze je to konecne uz dobry, obejme me, polibi, milujeme se a muzu usnout v jeho naruci, ale pak je obdobi, kdy nic z toho neni. Na moje "Miluju te" odpovida pouze "To je dobre", nebo neodpovi vubec.  Mne se to nelibi, takze se snazim takove veci nerikat, abych se vyhnula te jeho pro me neprijemne odpovedi. Pak se propadam do divne beznadeje, citim velkou nejistotu ve vztahu, brecim (aby me nevidel) a premyslim, co delam spatne. Kdyz uz jsem s nervama v kyblu, jako by vycitil, ze stradam a je zas vsechno na par dni fajn.

A takhle se to s nami porad houpe Ja bych o tom rada mluvila, ale jsem unavena tim, ze to tema mam porad nacinat ja. A pak slyset, nebo na nem videt "Jezisi, uz je to tady zas". Aspon jsem z nej vzdycky mela ten dojem. Jeste chci rict, ze nejsem z tech, kdo by to chtel resit neustale a porad o vztahu a emocich chtela mluvit. Mozna je to jen ve mne, nevim.  

Na jedne strane jsem rada, ze jsme schopni spolu mluvit, myslim, ze s tou svou internetovou dobrou dusi uz v kontaktu neni (ja take ne), ocenuju, ze nemlci, na druhou stranu mi moc a moc chybi ta intimita, kterou jsme sdileli drive. Jak fyzicka, ale hlavne ta pocitova…

Je normalni, ze chlap resi krizi ve vztahu tak, ze to spatne vytesni a odmita se o tom bavit? Mam pristoupit na jeho postoj a proste to vsechno snazit zapomenout a jet dal? Jak znovu zacit verit, ze me miluje? Jak se prestat bat? Jak se vyrovnat s nedostatkem zpetne emocni vazby? Je mi skoro 40 a rikam si, ze by me snad tohle nemelo tak rozhazet a mela bych byt schopna se pres to dostat, ale je to fakt tezky…