Téma: Jsem žárlivá nebo mám důvod nedůvěřovat?

Ahoj, Bianco,

jo jo, pracovní vytíženost partnera, to byl jeden z hlavních důvodů, proč se mi nedávno rozpadl vztah, proč přítel řekl, že asi teď není schopen vztahu.

Tedy musím říct, podle toho, co píšeš, nezní to úplně ideálně...

Vím, že je hrozně snadné z pozice někoho zvěnčí říct: ,,kašli na něho..".

Vím, že když je člověk zamilovaný, nevidí toho plno. Ale skoro mám opravdu chuť Ti napsat, ať se s ním rozejdeš.

Na začátku vztahů se lidi chovají zamilovaně a obětují pro partnera alesoń něco, když už se ale po tak krátké době chová takto, co by bylo za půl roku, za rok?

Na konci ledna jsem dostala kopačky, teď ten měsíc a něco byl krušný, ale už je mi lépe, chce to přerušit kontakty, i maily i SMS, což tedy u mě s expřítelem úplně není, pořád mi píše nějaký věci a vždy mě to rozhodí. Ale teď třeba asi dva dny nic a je mi dobře.

Přeju Ti (i sobě , ať najdeš hodného chlapa, kterého si určitě zasloužíš, a ať konec s tímto bolí co nejméně...

I když o konci asi nechceš slyšet...

Víš, nemám pocit, že z jeho strany jde o vztah. To co píšeš mi vyznívá, jako by jsi byla jedna z mnoha fanynek a ne regulérní přítelkyně. Muzikant je jako námořník. V každém přístavu na něj někdo čeká. Nejsi ještě stará, ale aby jsi ztrácela čas s někým, kdo to nemyslí vážně, na to už roky nemáš. Rozhodně nejsi stíhačka a upřímně, ani mě by nebylo po chuti, kdyby jsem byla stín.

Proto až budeš mít sílu, tak to ukonči. Hodně štěstí.

Rovnou ti říkám, že pokud cítíš, že něco není v pořádku, tak ten vztah ukonči. Určitě máš za sebou i jiné vztahy a když je porovnáš, tak ti dojde, že tohle není oka. A to mluvím ze své vlastní zkušenosti. Poznala jsem chlapa a celkem rychle jsme se dali dohromady. Přibližně po dvou měsících jsem si začínala všímat divných věcí v jeho chování. A tvůj příklad mi to hodně připomíná. Jenže mě nikdo neposlouchal. Kamarádky mě ignorovaly. Nakonec jsem si připadala jako blázen a žárlivka. A to jsem opravdu nikdy nebyla! Tak jsem to nechala běžet. V době, kdy už náš vztah byl opravdu pěkný a já jsem si byla jistá, že mě miluje. Jsem se dozvěděla, že zdaleka neměl vyřešenou svou minulost. Že jsem byla jenom taková náhražka, aby dotyčná žárlila. Chtěl ji a ne mě. Až posléze se zamiloval do mě. A věř mi, zjištětní to bylo velice nepříjemné. A už se nikdy nedozvím, jestli mi nasazoval parohy nebo ne v době, kdy já jsem byla nejvíce zamilovaná. Ukonči to hned a nenech to zajít daleko, pak tě to bude bolet mnohem mnohem více!!! Prostě dej na své instinkty. Mě ty moje ještě nikdy nezklamaly.

Blani, dva měsíce vztahu? To by měl být člověk nejvíc zamilovaný a vše přizpůsobovat jen vztahu ! Vždyť začátky jsou vždy nejkrásnější... chápu Tě, že ho asi miluješ, ale uvědom si, že pokud Ti to vadí už ted a máš z toho výčitky a vůbec jsi na tom duševně špatně, tak co bude pak???? víš, chlapům hodně věcí dochází pozdě, a někdy až moc pozdě, když už nejde nic vrátit zpět. Já byla taky moc zamilovaná (moc moc moc), osm let jsem doufala, že můj partner bude mým mužem ! Vše skončilo jinak. Dozvěděla jsem se, že si mne vůbec vzít nechce... Psychic. jsem se zhroutila. Držela jsem ten vztah "násilím", bála jsem se rozchodu, tak jsem to protahovala... Az jednou jsem to psych. nevydržela a řekla jsem mu jednou pro vždy sbohem... Bylo to veeeelmi těžké, stále jsem ho milovala. Až ted mám nového přítele, s ním teprve poznávám, co vše může láska přinést, jaké "velké maličkosti" ti ten druhý dokáže dát. Blani, nenič se prosím zbytečně ! Bud šťastná a neboj se toho "chtít něco víc...." Uvidíš, že se to podaří !

Všem moc děkuji za podporu, vztah skončil, ač jsem se strašně snažila to zachránit. Začaly se projevovat další problémy, jeho sexuální úchylky, které jsem, dokud šlo o fetišismus, tolerovala bez problémů, ale jakmile jsem postřehla, že se mu líbí malé holky, řekla jsem KONEC. Jednou jsme u něj doma vypili dost vína a on se rozpovídal. Vypadalo to zpočátku romanticky - říkal mi, že až budeme mít spolu děti (byla jsem příjemně překvapena), tak pokud to bude chlapeček, budu si s ním hrát já, a když to bude holčička, tak až jí budou 3 roky, udělá jí kompletní gynekologické vyšetření. A že se nemusím bát, že to udělá přes konečníček. Málem jsem ho pozvracela, zmlátila, udělalo se mi zle, sbalila si věci a vypadla. A od té doby jsem ho, věřte nebo ne, neviděla ani neslyšela! Taková to byla láska.... fuj, ještě teď se mi dělá blbě. Vůl jeden. Už je to měsíc, takže začínám mít trochu odstup, vidím, že to byl fakt magor, jen já měla růžové brýle....

Příšerné probuzení...

Bud ráda, že to tak dopadlo. Dokážeš si představit, že tohle by neřekl a opravdu jste jednou spolu tu holčičku měli?