Téma: Jsem žárlivá a s přítelem mám komplikovaný vztah plný napětí, hádek ale i hezkých chvilek

Co jsem ještě zapomněla připsat (tohle byl sepsaný koncept ve wordu… ). Tak mi přítel na horách pořád říkal, at flirtuji s klukama taky, at se s jedním klidně i vyspím, ale že on se mnou spát nebude ted (dožadovala jsem se i usmíření sexem… ). Prý at flirtuji ale nezamiluji se.  

A pardon za oslovení holky. Samozřejmě ahoj i mužům.

Kdyz ti kluk rekne, at se klidne vyspis s jinym, tak o tebe v zadnem pripade nestoji!! Nechapu, proc se mu vnucujes? A to, co tady popisujes, je spis peklo nez hezky vztah!! Proc na nem tak trvas?
Mela bys to brat jako pouceni a do budoucna neco udelat s tou tvoji prehnanou zarlivosti a hlavne se svym sebevedomim.
Vnucovat se klukovi, to je to posledni, co bych ja udelala.

Ikdyž to řekl v opilosti?  

Kdykoliv jsme o tom teď mluvili, tak řekl, že to byla chyba a že se nebudeme vracet do minulosti a že teď jsme jiní než předtím. Ti dva lidé, co tam byli, tak už nejsme a on se k tomu nechce vracet, protože jsme ted pár měsíců po "krizi". Řekla jsem mu, že chci na vztahu pracovat, budovat ho. Souhlasil, že to hcce taky. Ale aspoň 2x do týdne si vzpomenu na to peklo na horách a je mi do breku. A začnu se ho pak na to zase ptát… hádáme se kvůli tomu, jeho to už nebaví řešit. Prý vše, co řekl na horách nemám brát vážně. Posledně řekl, že nejsem už ani člověk, o kterého by se dalo opřít, když takhle vyvádím.  

Vůbec se mu nedivím.

Pokud je pro tebe ta událost na horách nepřekonatelná, tak je to zásadní překážka pro to, aby váš vztah mohl fungovat.

A tedy aby mělo smysl v něm pokračovat.

Chodit s někým a dokola donekonečna mu předhazovat nějakou chybu, co už nejde změnit a co je v podstatě vyřešená a bez následků - to je je prodlužování agónie a těžkej opruz.

Přijde mi, že ani jeden pořádně nevíte, co od vztahu chcete a jen si jeden na druhím testujete, co kam až necháte zajít, co si necháte líbit, co až si můžete vůči druhému dovolit, aby si to nechal líbit on. Neumíte komunikovat ani řešit konflikty. Děláte si naschvály a vaše ega jsou pro vás důležitější než ten druhý a vztah. Chybí vám vzájemná úcta a jeden na druhém si ji chcete vynucovat nějakými dětinskými manipulacemi.

Píšeš, o donucvání. On tebe "donutil" se po hádce jít opít nebo nasraně chodit kolem. Ty jeho jsi "donutila"  aby si zvedal sebevědomí flirtováním. Promiň, ale to jsou alibistické nesmysly. Nikdo jeho ani tebe k ničemu nenutil, bylo to vaše svobodné rozhodnutí, řešit krizi takhle přiblble. Tvrzení, jak to bylo z donucení jen snaha hodit kousek viny na toho druhého a nemuset si přiznat, že prostě reaguji jako debil - a taky je to lenost přemýšlet nad tím, proč reaguji jako debil a snažit se s tím chováním něco udělat.

Myslím, že na tom vztahu jsou důležité jiné věci než nějaký jeho flirt. Že se hádáte, takže vám chybí sebeovlávání. Že tvůj patner chlastá a i ty máš sklon problémy řešit opíjením se. Že má negativní postoj k monogamii. Že jsi žárlivá - pravděpodobně mnohdy zbytečně, což může být známka majetnictví. Že jste se nebyli schopni shodnout na důležitých věcech. Že jste oba egoisti.

Je dobře, že nad tím přemýšlíš, protože by sis měla srovnat v hlavě, co je na vztahu důležité a jak je a není rozumné se k sobě chovat, aby to fungovalo. Ten vztah podle mě budoucnost žádnou nemá, ale může být dobrý jako zkušenost - pokud si vše nějak správně vyhodnotíš a poučíš se z toho.

A příště s někým jiným začneš lépe a dospěleji.  

Oba víme, že jsme nikdy vážnější vztah neměli. On sám mi říká, že vše je pro něj v našem vztahu nové, ale poučuje se z chyb. Problém je, že je to cholerik a mnohdy je hádka zbytečná, druhý den uzná, že se mýlil atd. Nicméně ani já jsem nikdy neměla dospělý vztah. Ale mohu říct, že než došlo k této krizi (od ledna už to bylo vyhrocené a pak přišly ty hory… ), a když opomenu své žárlivé scény, tak to byl krásný vztah a ten chlap se snažil mi pomoct, abych pochopila, že to se mnou myslí vážně. Všem říkal, jak se mnou zůstane a že jsem ta pravá. Své bývalce pyšně vylíčil, že náš vztah je pevný a že nikdy nic podobného nezažil. Že má dvě radsoti - sport a mě. Vše plánoval se mnou, všude jsem musela být s ním. Tohle nemá vyznít, že on je majetnický, ale chtěl, abych se s  ním radovala ze života. A já dělala zbytečně žárlivé scény, vyptávala se na bejvalky, vyšilovala, když s nějakou mluvil. Prostě zbytečně a takhle se to táhlo několik měsíců až do té krize. A tam mu asi došlo, že jsem jen nevděčná a že si může stále užít a neposlouchat jen mé mrčení, koukat na kyselé obličeje, když se bavil s ženskou… Prostě jsem mu lezla krkem už a když měl možnost si zvednout ego, tak toho využil. Co taky dělat s ženskou bez sebevědomí, se kterou nemá chut flirtovat jako na začátku. Podpora alkoholu to vše jen umocnovala.  

Vztah nemá budoucnost jen kvůli mně. Třeba teď se snažíme rozjet lezecký business. Je to dřina a on je zničený z toho, že ví, že já to nezvládnu. Že řeším kraviny a on na to bude sám. Prostě už pochybuje o mě ve všem. Přitom se sám snaží jít vpřed, každý den je to samé "miláčku", "lásko", pusa, když příjde večer z práce… V pondělí mě pozval do kina, na zmrzlinu a pak prohodil: "Jakou velikost máš prstýnku? " Už to tu bylo před rokem, řekl mi, že si nevěděl rady s mou velikostí. Nevím, proč se mě na to teď ptal, zda chtěl abych si uvědomila, že to se mmnou myslí vážně i takhle a že řeči o rozchodu či to celé na horách, byla jen chyba.  

Jestli jsi se chovala jak popisuješ, tak se nedivím, že toho měl a má plné zuby.

Otázka je, proč se tak chováš dál, když tobě samotné je jasné, jak je to destruktivní.

Proč máš stále takovou hlavu z nějaké epizody na horách, když je ti jasné z čeho to vzniklo a že tedy stačí to neopakovat?

Ono to totiž spíš vypadá, že tohle jen zástupný problém, nějaká poslední kapka něčeho důležitějšího.

Ona totiž i ta žárlivost může být jen projev vnitřní podvědomé nedůvěry v ten vztah jako takový.

Pokud víš v čem děláš chybu a jen si jen nemůžeš pomoct, tak doporučuji nějakou terapii. Přijít na to, proč máš malé sebevědomí, proč jsi tak žárlivá, proč partnerovi vlastně nedůvěřuješ, proč nejsi schopná se sebeovládat, proč vyrábíš problémy i tam, kde nejsou…

Protože jestli to má mezi vámi vypadat dál tak, jak popisuješ, že mu pořád budeš předhazovat ty hory nebo cokoliv dalšího si najdeš, tak to je život na prd pro oba. To opravdu nemá smysl.

Někdy jsem v pohodě a někdy mě začnou sžírat pochybnosti, co přítel dělal s tou slečnou, když byli někde sami. Třeba jel na nákup a dvě hodiny byl někde s ní, prý si povídali. Sám mi od té doby říká, že mě nepodvedl, nespal s ní, max. pusa na přivítanou. Pak z toho "rande" přijel a vzal mě na malý výlet na palačinku a pivo do jedné hospůdky na kopci. Měla jsem jen pantofle na doma a nesl mě tam na ramenou, abych nezapadla do sněhu a bahna. Hezké gesto. Pijeme si pivo a mezitím kolem nás začal pobíhat pes a chtěl kousek palačinky. Přítel si začal povídat se psem: "Já tě nemohu krmit, to smí jen páníček. To jsou ty pravidla, co lidi vymýšlí. Stejně tak, jako že muž má mít jen jednu ženu. "… Bylo to zvláštní. Druhý den jsem zjistila, že byl s tou slečnou na pokecu a někdy mě prostě napadne, že mezi nimi něco bylo. Ale to by zas neměl "koule" mě brát takhle na "rande" krátce potom, co by mě podvedl.  

Proč jsem toto psala. Moje hlava někdy začne panikařit z věcí, které mi přítel vysvětlil nebo nemají logiku. Třeba mi řekl snad 100x, že mě s ní nepodvedl, ale po x hodinách začnu vymýšlet scénáře, že klidně mohl a lže mi. Ale to by se už přiznal pod tím náporem, co jsem od té doby vytvářela.  

O terapii jsem přemýšlela, i jsem se koukala na vztahovou poradnu. Nejspíš i vím, kde je celý problém. Neměla jsem zrovna dobré zkušenosti s muži. Co vztah, to katastrofa. Nemyslím, že jsem ze začátku dělala víc problémů, jen jsem byla na ně až moc hodná a oddaná a oni toho využívali a časem se rozvinula má žárlivost (tím skončil 3letý vztah). Po něm jsem si našla kluka, skvělýho, ale po půl roce bez žárlivých výstupů jsem zjistila, že mně celou dobu podváděl. A tak nějak jsem přestala mužům důvěřovat, že by mohli udržet své pudy a mohli by vést upřímný vztah.

Současnému příteli už to nechci předhazovat, akorát je to stále čerstvé a každý den se objeví něco, co mi těch pár týdnů pekla na horách připomene a mně se udělá zle, bloknu se a jsem k nepoužití. Jako dneska (18.05.2017). Snažím se vzpomínat na náš vztah na začátku a představuji si budoucnost, že všechno bude dobrý. Ale mám slabou vůli. Rozchod s ním by problém neřešil, ani na to nechci myslet.

Terapii bych ti doporučovala, ona příčina někdy může být i v rodině, v dětství.

Ono se vším souvisí i to, jaké partnery si hledáš, to totiž není jen náhoda. Proč po zkušenosti s nevěrou si najdeš někoho, kdo vyjadřuje pochybnosti o monogamii.

S tímhle s ním ale souhlasím. Monogamie je jen naše volba, volba být s jedním člověkem ve vztahu, který nám vyhovuje. Když ovšem dojde k tomu, že nejsme spokojeni, a že já jsem mu vytvořila tolik důvodů, proč se mnou není spokojen, tak proč v tom setrvávat, když už to nemá původní smysl? Když jsme byli šťastní na začátku vztahu, tak by jinou ženu nechtěl. Na těch horách už nedávalo nic smysl a nechtěl být uťápnutý chlap a tak při těch hádkách vybalil, že i kašle na monogamii.  

Jsem možná dost naivní, když si myslím, že pokud obrátím své chování k lepšímu a bude se mnou šťastný ve všech směrech, tak zase otočí v tomhle názoru a bude mít zas smysl. Zas mu nevěřím to, že to není jen póza, protože co vím, tak nikdy ve vztahu nepodvedl a i mně byl rok zcela oddaný, doslova jako štěně. Ale to vyrostlo a pes začal štěkat.  

Buď nechápeš správně co je monogymie, nebo nevíš, co chceš.  

Monogymie je o tom, jestli je nebo není přípustné mít víc partnerů naráz. Pokud ti přijde v poho, že bude mít dvě baby najednou, tak nevím, co tu řešíš.

Každopádně stále si myslím, že váš hlavní problém není jen ta nějaká jeho kamarádka. Ale spíš to, co těm horám předcházelo a možná i to, co vůbec od partnerství oba dva chcete. Na hádky musí být dva a někdo je začíná a začíná je kvůli něčemu, s čím je nespokojený.

Jestli chceš štěně, pořiď si štěně, nečekej že budeš na vodítku vodit chlapa.  

Jenže ty tu každou chvíli píšeš něco jiného.

Nejprve o hádkách, rozdlných názorech, rozchodech - teď tu maluješ romantické obrázky. V jednu chvíli popisuješ, jak to s tebou myslí vážně, hned zas že pochybuje, že se o tebe dá opřít. Že jste pár měsíců po krizi a přitom mu neustále děláš žárlivé scény - což se jaksi vylučuje.

Sorry, ale nějak mi přijde, že si tu realitu ohýbáš podle nálady nebo podle toho, jak se ti zrovna hodí.

To je pak těžké něco řešit.

Mě ten Váš vztah vůbec dospělý nepřipadá. Oba řešíte problémy jako puberťaci, místo toho, abyste si to mezi sebou vyříkali, jako inteligentní dospělí lidé.