Téma: Extrémní žárlivost přítele - nechce mě nikam pouštět samotnou

Ahoj lizzy, neříkej mi, že jsi stále ještě s tím přítelem, o kterém jsi psala minule?  

Ahoj, jsem … Pokoušela jsem se odejít, aly bylo mi ho líto, pořád tak nějak doufám, že se změní. Můj odchod by mu vážně ublížil. Je pravda, že i mamka už vidí, že se trápím a říkala mi ať se rozhodnu jak se rozhodnu, že mě podpoří. Jen přítel mi to dělá těžší… Najednou se ke mě chová pěkně a dává mi najevo, jak mu na mě "záleží", a já mám pocit, že by to ode mě bylo sobecký, kdybych odešla

Nikoho nemůžeš změnit - nejdůležitější rada do života ohledně vztahů.

A druhá neméně důležitá: je hloupost obětovat svůj život na úkor někoho jiného.  

Lizzy, nezlob se za mojí upřímnost. Mám stejně starou dceru, jako jsi Ty a takhle naivní byla naposledy tak kolem 17-18ti let, no, možná ještě v 19. Ale pak už tedy ne. Co jsem mohla, jsem jí poradila já a radím dodnes (mluvíme spolu úplně o všem), na některé věci si musela přijít sama nebo přichází sama i dodnes, přeci jen ve vašem mládí či věku jsou věci, které nechcete slyšet a musíte si tedy na ně přijít samy, což je ale svým způsobem i v pořádku. Ovšem, můžu Tě ujistit, že kdyby byla v Tvé situaci, tak s takovým člověkem vyběhne tak rychle, že by se nestačil ani nadechnout = ono všechno má své meze a co je moc, to je moc. A už to, co jsi psala o svém příteli minule, je nepřijatelná hrůza. Tedy Ti nemůžu napsat nic jiného, než co už jsme Ti psali minule = vylétni z té zlaté klece hooodně rychle pryč, ať můžeš svobodně dýchat a žít. To Ti radím i jako bych byla Tvoje mamka, protože nezlob se, ale nechápu, jak se na tohle může Tvoje máma dívat, já to nedokážu, a to Tě osobně neznám. Když Ti teda nedokáží poradit doma, tak bude nejlepší, když se osamostatníš i od rodičů a uděláš kooonečně to, co jsi psala již minule:

"Chci od něj odejít z důvodu, abych si splnila své sny, abych se sama zrealizovala… Navíc si chci sama dokázat, na co mám. A ne se řídit podle toho, jak mi kdo co nalajnoval."

Jo a prosím Tě tím, že od něj konečně odejdeš, nebudeš v žádném případě sobec. Sobec je ON! A to, že se k Tobě občas chová hezky není nic jiného, než pouhá manipulace, protože ví, že se necháš = ví, že to je Tvá slabina či Tvé slabé místo.

Jak píše Dany. Rad už jsi dostala dost. Teď je čas uplatnit je v praxi nebo do konce vztahu trpět.

Kašli na něj, dělej si co chceš. Jsi dospělá, svéprávná. Nebuď podpantoflák Otázkou je, jestli by nebylo prima vyměnit přítele, když se s ním necítíš dobře. Velká žárlivost je na prd. Nebudeš se cítit dobře a svobodě. Už teď se necítíš.  

Žárlivost u žárlivce signalizuje v prvé řadě jeho silný pocit méněcennosti a nejistoty.

Nepřipadá si dost dobrý. O to navenek se často chová silácky a suverénně.

Svůj pocit nejistoty si chce nahradit potřebou vlastnit toho druhého. Čím silnější je jeho touha po vlastnění partnera tím silněji žárlí a chce mít druhého pod kontrolou, tím silněji, ovšem vyvolává nepříjemný pocit nesvobody v partnerovi. Každý si, ale hledá cestu ke svobodě, proto čím silněji partnera žárlivec nutí, aby zůstal jen s ním, tím rychleji partnera ztratí.

Žárlivci chtějí být milováni a tak si svou potřebu chtějí zajistit mocensky, a projevují žárlivost výčitkami, slovními útoky, manipulacemi, vyvoláním pocitu méněcennosti ve druhém a někdy i fyzickým násilím.

Podle psychologa Freeamana uvažují lidé s paranoidní poruchou osobnosti typickým způsobem, který lze vyjádřit ve třech větách: „Lidé jsou zlí a nelze jim věřit. “ „Když k tomu budou mít příležitost, podvedou nás. “ „Člověk se může spolehnout jenom sám na sebe. “

Myšlení žárlivců je tedy značně narušené a stále očekávají negativní události.  

Láska se ovšem nedá koupit, ani nařídit, ani jiným násilím vynutit.

Jediná pomoc je silná, bezpodmínečná láska, ta jediná může něco v žárlivcovi změnit.

Pokud, ale žárlivec neumí mít rád sám sebe a lásku si plete s pocitem vlastnictví, psychicky je nezralý? …

V takovém případě, radím, od takového žárlivce rychle utíkat do bezpečné vzdálenosti.

Pane Sovo, přemýšlel jsem, zda regovat či ne, zkusím jen stručně, jelikož to moc nesouvisí s tématem:

názor co jste napsal mi přijde obecně a černobíle popsán, že s jeho vyzněním spíše nesouhlasím.

Myslím si, že žárlivost není vyloženě špatná věc, nelze jí tak prezentovat ani v rukou žárlivce. Nejistota a méněcennost taky není vyloženě špatná nebo lidé kteří tím trpí nelze považovat za špatné. Jako nebezpečné spíše vidím lidi opačné.

Dále například "Lidé jsou zlí a nelze jim věřit. " - v podstatě lidem opravdu věřit nelze. "„Když k tomu budou mít příležitost, podvedou nás. “" A ne snad? Šlo by o tom hodně debatovat.  

Nechci tu rozvíjet flame, jen říkám, že bych tak černobílý závěr nedělal, nicméně, pokud se to vztáhne na přitele Lizzy, tak to asi sedí.

Když budu věřit a předpokládat, že lidé jsou zlí, nebo, že budu podveden, tak tím vysílám do vesmíru přání a vesmír mně ho splní a budu takové lidi často potkávat.

Mluvím o zkušenostech svých i některých známých lidí a klientů.

Osobně se snažím, ve společnosti, negativně myslícím lidem vyhýbat co nejdůsledněji. Takzvané sýčkování k ničemu dobrému opravdu nevede. Z téhož důvodu nesleduji televizní noviny, protože mně připadají spíše jako černá kronika.

Jsem proto obklopen báječnými lidmi a stále za to děkuji Bohu.

Nenutím nikoho aby tomu věřil.

S tím souhlasím. Nicméně i když budu věřit, že lidé jsou dobří, i tak na zlé lidi natrefím. Tomu se prostě člověk nevyhne, ať myslí jak chce.

Také to mám ověřené, že to funguje. Proto nikdy špatné nevracím. Vždycky si jen řeknu - je hodně lidí co ti to rádi vrátí za mě. Stačí jen toho člověka pak trochu pozorovat a on se potýká najednou s nějakým problémem - má třeba zdravotní problém nebo pracovní, nebo vztahový apod. A když to vidím stačí mi to jako takové zdostiučinění. Samozřejmě není to hned.

Reagovala jsem na boží mlýny, zmátlo mě že v obou příspěvcích diskutují spolu QAdama  Pan Sova. Dala jsem to do špatné rubriky.

Hlavní problém je v tom, že Tvůj přítel je chorobně žárlivý a majetnický sobec, a to se jen tak nezmění. Naopak, časem to bude ještě horší - co až přijdou děti?

Jak tomu mám rozumět - nemůžu nikam ven, nemůžu mít žádné záliby, koníčky? Jsi snad dospělá, svobodná a samostatná bytost a nepotřebuješ žádat přítele o dovolení, když chceš někam jít, ne? Pokud to přítel nechápe, je to jeho problém, ne Tvůj.  

Přítel se k Tobě takto chová, protože mu dovoluješ, aby se k Tobě tak choval. Nejlepší bude přestat se chovat jako nesvéprávná, nežádat přítele o dovolení odejít a prostě dělat to, co Tě baví. Pokud to přítel neakceptuje, velmi pravděpodobně se rozejdete, ale rozchod s takovým žárlivcem pro Tebe nebude prohrou, naopak. Ty tím jen získáš, od bude ten, kdo ztrácí (a s tímhle chováním určitě ne poprvé).