Téma: Dlouholetá nevěra otce a jeho dvě tváře

  Tak pokud je maminka vlastníkem části domu, stěhovat se nemusí. Pokud ji ovšem nevyžene situace, kdy se bude potkávat se součastnou partnerkou otce.   Ale pokud už je to přežité a maminka k otci nic necítí, mohlo by to fungovat, ale do jaké míry, netuším.   Jsi už dospělá holka, schopná si udělat vlastní názor na věc a vyhodnotit co je dobré a co ne. Tvůj otec si celý život šel za svým chtíčem bez ohledů na rodinu.

Píšeš, že Tvůj otec se vám jako dětem věnoval a na druhou stranu, že je s. ině. Chápu Tě. Nicméně to důležité pro Tebe je fakt, jak se choval k Tobě a bratrovi, tedy svým dětem. Problémy, které měli Tvoji rodiče mezi sebou si mají řešit oni a nikoliv Ty.

Ať to beru z jaké chci strany, tak ani Tvá maminka není "bez viny". Uvozovky píši záměrně, protože tzv. vina je relativní. Pokud nebyla se svým manželstvím spokojená, měla tu situaci řešit. To, že tak neučinila je i její zodpovědnost.

   Věnovat se může jak chce, ale pokud připraví děti o klidný domov, jistotu a zázemí..... je to na zamyšlení.   Každý má právo na zábavu, koníčky, ale nesmí to ubližovat a dětem brát iluze, malým dětem.

O tom vcelku Julie nediskutuji, ale jde o to, že děti mají rodiče dva a pokud jeden neplní co má vůči druhému rodiči a odráži se to i na dětech, je na druhém rodiči, aby s tím něco dělal.

Pokud nedělá nic, tak je v podstatě stejně vinen tímtéž.

Děkuji za Vaše reakce. Tohle je poprvé co jdu s tímhle "příběhem" na světlo.

Veselka: Vím, že to by mezi sebou měli řešit pouze rodiče. Ale toho oni nejsou ani nebyli schopni. Otec se nikdy nepřiznal, neomluvil se nám a s námi ani s matkou to nikdy "normálně" nerozebral. Prostě se odstěhoval a tím to pro něj haslo. Situace vyřešena. Rozvést se nechtěl, aby nemusel vypořádávat majetek. Včera jsem po tolika letech sebrala odvahu a aspoň o něčem z minulosti s ním mluvila skrze to že mi vadí že si sem vodí přítelkyni na noc. Pro něj je to uzavřená záležitost a nechápe proč to já vytahuji. Zase vše zapíral a když jsem mu řekla že si to pamatuju a mám z toho problémy tak mu to bylo líto. Zjistila jsem že si ji k nám vodí už delší dobu. Všichni to vědí ve vesnici na nás lidi hledí jak na blbce a u mamky v práci se o tom vykládá.

Vina matky, ano chápu jak to myslíte. Ale když se po dejme tomu 16 letech manželství dozvíte, že vás manžel téměř celou dobu podvádí (a to nevím zda ne celou), má milenku kterou si s jejím manželem zve domů a spal i s vaší nejlepší kamarádkou a všichni o tom věděli myslím že se zhroutíte. Já bych si to šla osobně hodit. Otec nás proti ní popuzoval, jednu dobu jsem dokonce byla na jeho straně, obviňoval ji ale sebe nikdy. Je to dobrý manipulátor. Moji rodiče mají naprosto rozdílné povahy něco jako introvert/extrovert a máma měla nějaké problémy ale to není důvodem aby ji podváděl, já měla stejné problémy jako ona takže vím moc dobře o co jde. Takže ona byla a manželstvím spokojená, dokud nezjistila že je to všechno jenom přetvářka. A viňte zničeného člověka z toho že situaci neřešil, neměla o koho se opřít a já si vyčítám že jsem přes své problémy nebyla schopná být jí oporou. Ona se snažila začít znovu, s někým jiným, ale otec se se rozvést nechtěl. A myslím že spoustu "slušným" mužským prostě vadí mít vztah s vdanou ženskou bydlící v domě s manželem, toť můj názor.

Nejspíš jste tím chtěla říct že si za to můžou oba, a já se do toho vlastně pouštět nemusím. Ale chci, protože kvůli němu taky cítím vinu a navíc jako možná budoucí sociální pracovnice je to pro mě jakousi morální nutností. Omlouvám se za ty romány ale jinak to nejde

Já chápu jak to myslíš a vím poměrně dobře o čem ta situace zhruba je. V žádném případě nehájím otce, to rozhodně ne.

Tvůj otec z nějakého důvodu nebyl šťastný a to své štěstí hledal někde jinde. Měl být natolik chlap a situaci řešit otevřeně a s Tvojí mamkou.

Vybral si možnost to neřešit.. znovu zdůrazňuji, nehájím ho.. nakonec proč by taky měl... doma měl rodinu a když chtěl něco víc, šel jinam.

Když se to z nějakého důvodu provalilo, tak se pro něj fakticky nic nezměnilo. Ono je to totiž docela logické. Život se pro něj v ničem nezměnil, protože dělal totéž co roky před tím a za tichého souhlasu mamky. Tichý souhlas protože... pokud by manželství bylo plně funkční, nikdy by nemohl tak dlouho tajit milenku, zvlášť bylo-li jich více. Každá žena po čase pozná, že něco není v pořádku a pokud to nepoznala, spíš to svědčí o tom, že nechtěla.

Pokusím se to přeložit ještě jiným způsobem.. mamce stačilo to co má, aniž by se o tátu víc zajímala jako o svého muže... a znovu zdůrazňuji, že ho nehájím!

Tvoje mamka ve chvíli kdy se to provalilo udělala totéž co ty dlouhé roky před tím... vůbec nic. Nechala to běžet dál, tak jak to bylo. Možná ho zkusila poprosit aj. , to já nevím, ale fakticky neudělala nic dalšího, i když už věděla co se děje.

Tyhle věci se namají řešit s horkou hlavou a tak chápu, že to nějakou dobu.. řekněme vstřebávala. Jenže už utekla dost dlouhá doba a Tvoje matka to neřeší, neřeší to ani otec. Jak už jsem psala, pro něj se nezměnilo nic, tak proč by s tím měl chtít něco dělat? Nemá k tomu důvod.

Tvoje mamka vlastně žije dál v tom v čem žila i dříve. Já chápu, že je pro ní nepředstavitelné na svém životě něco měnit, ale pak je to prostě její boj a ne Tvůj. Promluvit si s tátou.. proč ne, ale první s kým by sis měla o tom promluvit je Tvoje mamka, to ona to musí chtít změnit a pokud nechce... na to není moc co říct.

I kdyby se Tvůj táta nechtěl stokrát rozvádět, pokud by chtěla Tvoje mamka, tak prostě nebude mít na výběr. Jenže Tvoje mamka prostě nechce, kdyby chtěla už to udělá.

Bude to nejspíš znít tvrdě, ale Tvůj táta udělal jednu špatnou věc, nerozsekl to tehdy, když měl. Tvoje mamka udělala jednu špatnou věc, když to tehdy neviděla a vidět nechtěla a dělá to dál, když to neřeší. To není Tvá chyba v žádném případě a je mi líto, ani chyba Tvého táty, protože jak už jsem psala výš on nemá důvod to měnit, Tvoje mamka mu ten důvod nedala.

To, že si spolu dva lidé přestanou rozumět se prostě stává a mají jít od sebe....

Naopak Ty jsi do této situace vmanipulovaná, ovšem ne tátou, ale Tvojí mamkou. Znovu zdůrazňuji, že ho nehájím! Ale ona je ta, která to nechává plavat jak to je. Tvůj táta ke svému jednání už dávno její souhlas dostal. Kdyby ne, už by byli rozvedeni. Aneb nikdo si k Tobě nedovolí to, co mu nedovolíš Ty sám....

To jsi napsala - rozebrala hezky Veselko.  

Souhlasím s tím, co napsala Julie, děkuji. Co se týče toho jak se choval ke mě a bratrovi, ano vždycky hezky, byla s ním legrace všechno supr. Až na to že jsem jako malá musela začít své mámě lhát a od té doby pro mě bylo vše jen přetvářkou. Díky tomu že jsem jí nemohla říct tohle, jsem jí nebyla schopná říct o dalších problémech v té době a tyhle dvě věci mě celý život psychicky ničily. Potlačila jsem ty zážitky v sobě. Nebyla jsem schopná mít normální vztah, obrovské problémy s komunikací, úzkosti je toho mnoho. Kdybych šla k psychologovi patrně by u mě diagnostikoval něco jako sociální fobii a syndrom depersonalizace. Ale já nebyla schopná někomu věřit, takže ani psychologovi ne. Vím že člověk se sám lehce škatulkuje to psychických poruch ale dobře vím o čem mluvím. Stále sbírám odvahu tam jít, i když nyní jsem schopná své problémy zvládat a neničí mě. Kam myslíte, že je s takovou situací v rodině lépe jít se poradit do rodinné poradny nebo k psychologovi?

Taky se dost bojím jaký to bude mít vliv na bratra až se jednou ožení, když vyrůstal v tom, že nevěra je normální. Není o tom schopný vůbec mluvit a má v sobě potlačenou agresivitu. Často odborníci mluví o tom, že když podvádí otec je pravděpodobné že bude podvádět i syn.

  Zašla bych za psychologem. Bratr se nemusí potatit, myslím, že to není ani dědičné, ani infekční. Záleží na výchově a charakteru. Tím, že spousta lidí bere nevěru jako normu jsem ale skeptik. Hodně štěstí Vám oběma.

Předem se omlouvám za svoji upřimnost, ale já souhlasím s Veselkou. V takovém rodinném prostředí jste vůbec neměli s bratrem vyrůstat - ať chceš nebo ne, jste tím poznamenáni a ovlivněni oba, dříve nebo později se to v osobním životě Tvém a Tvého bratra projeví. Psychologa ano, nejlépe oba = ale pro váš budoucí partnerský život. Jako možná budoucí sociální pracovnice by jsi měla být hlavně objektivní. Ty nemáš vinu, otec Tě "zneužil a manipuloval" pro své hrátky jako dítě. Ani nemáš morální povinnost to řešit, musí a měli by chtít hlavně rodiče, nebo alespoň maminka - jednak pro sebe, ale hlavně pro vás, své děti. Chápu, že nejdříve se musela maminka se vším vyrovnat, ale neřešit to taky není dobře. K čemu takový život je.  

Veselka: Já nepopírám to, že na tom má nějakou vinu. Manželství je vždycky o dvou lidech a určitě oba dělali chyby. Jenže jde o to že ona je tak trochu zničená životem a já se na to nemůžu dívat. Ona to řešit chce, jenže neví jak, čekala že to bude řešit on. Rozvádět se teď nechce, aby jim neulehčovala situaci když on se k ní choval stejně když měla přítele. A divím se že se nechce rozvést otec teď když má několik let přítelkyni. Oba chtějí vlastní život a čím je člověk starší tím je to obtížnější. Já nevidím řešení, otec nevidí řešení. Pořád jde o barák a finanční situaci. Prostě patová situace.

Možná ještě k tomu co jste napsala.. co se týče otce, přesně jak píšete tak to vidím.. že nemá potřebu to řešit, pro něj se nic nezměnilo, jenže by mohl aspoň kvůli nám. Celou dobu si myslel že do toho děti netahal (což je nepochopitelné už proto že se roky hádali přes celý barák) dokud jsem mu to teď neřekla. Co se týče mámy a funkčnosti manželství ještě bych řekla to, že vzory pro svoje budoucí vztahy si člověk bere z vlastních rodičů, a ty její byly v jednom ohledu dost špatným vzorem (nemá to nic společného s nevěrou).

Takže mám pocit že ve spousta podobných případech je to prostě nekonečný kolotoč, kdy se přes generace rodičů přenáší nějaký patologický rodinný situace který se pro dítě stanou normální a já nic takovýho dál svým dětem předávat nechci. Děkuju moc za všechny Vaše komentáře, nestranné pohledy jsou opravdu potřeba.

Když si to teď tak čtu, ještě bych připsala že jeho "přítelkyně" je vdáná, bydlí v bytě s manželem a dětmi a proto jí nevadí že ani otec není rozvedený. Začínám mít taky pocit, že to hraje na dvě strany, jako tenkrát otec a její rodina o ničem neví. Nechápu kde mají ty lidi morálku, ale to už je jejich věc. Nyní mi vyšel otec vstříc a slíbil mi že si ji sem vodit nebude. I přesto, že se k nám "cpala" do baráku tak ji nepustil. Zase ostuda po vesnici jestli někdo ty jejich scény před barákem viděl. Už si ji sem vodil delší dobu, já nic nevěděla. Údajně se nemají kde jinde scházet, on se mi ukazuje jak je z toho zničený a že se asi uchlastá, je mi ho fakt líto ale já za to odmítám nést odpovědnost. Jsem ráda že někoho má, ať si jsou spolu šťastní, ale myslím že mám právo po svém rodiči vyžadovat trochu morálky abych se nemusela stydět jednak za jeho chování a druhak za to že tady v tom žijeme, protože to všichni vědí. Jsou to snad dospělí lidi a měli by si svoji situaci umět vyřešit sami.