Téma: Zmatená svou orientací - nespokojená a hysterická

Hezký nový rok,

před dvěma lety jsem se rozešla s přítelem a zamilovala se do ženy. Nebylo to poprvé, co se to stalo, ale tentokrát to vydrželo, až do dnes.

Poslední půlrok jsem, ale začala pochybovat. O ní o nás o celé naší situaci. Neřeším ani tak orientaci, sama stojím za tím, že není orientace jedním směrem, ale jde o člověka. Ale přítelkyně trpí psychickými a s tím spojenými fyzickými problémy, je bez práce …což s tím asi taky souvisí.  

A ačkoli si žijeme místy velmi slunečně - poslední čas probleskávají moje šílené záchvaty vzteku a vyzahování vělkých slov, jako je rozchod a odstěhování. Chodím do práce a dokončuji školu, tak toho mám dost - dříve jsem byla zvyklá na absolutní svobodu a teď, když žijeme spolu a ona tráví mnoho času doma, začínám z toho mírně šílet.  

Jakoby vyprchalo zamilování a zůstalo obrovské pouto, láska, porozumění.

Nevím, co dělat, přijdu si velmi připoutaná a zanedbávám sebe jako individuum.  

Nechci se rozejít, ale nevím, jak situaci řešit dál.  

Nechci ublížit, ale zároveň tuším, že v tomto již dlouho žít nedokážu.

Máte zkušenosti s nezaměstnaným partnerem, který začal propadat do neschopnosti a letargii, kdy už se vlastně nic nechce a v tom všem se koupe…

Nedokážu jí pomoci, ale už ani zaktivovat k nějakému činu… Navíc, práce je v našem okolí málo, tak to není jednoduchá situace. Ale to, že je stále doma mi nedává žádný osobní prostor.

Bojáím se, že právě tato situace mě velmi pomalu, ale jistě tlačí k nějakému velkému rozhodnutím, jako si zbalit kufry a zmizet… Ale vím, že to nemohu udělat, protože ona by ještě více upadla v její vnitří tmu…

Díky za cokoli, co mi napíšete…

A za přečtění

I.