Téma: Vztahy s muži - co dělám sakra špatně?

Ines, jaký mám pocit z Tvého dotazu? Fakt jsem ho přečetla celý.

Myslím si, že by sis měla sama v sobě srovnat priority. Co hledáš, co čekáš, co chceš.   Toho člověka neznáš a on se právě nesnaží, abyste se poznali. Je to nejspíš internetová známost, navíc oba bydlíte asi dost daleko od sebe.

Je ti 27 let a nejspíš jsi svobodná. Baví Tě jen komunikace s někým na dálku a nebo bys chtěla radši přítele, se kterým by ses scházela časteji, poznávala ho a měla tak vážnou známost?

Tento člověk se mi v žádném nejeví jako perspektivní, řekla bych, že s ním ztrácíš čas, že vydáváš příliš mnoho energie, která se Ti nevrací.

Na sociálních sítích lze mluvit dlouho a květnatě, spousta lidí tak hledá povyražení, odreagování, nebo je to pro ně i exhibicionismus.   Ale jsou to jen řeči. Daleko důležitější je chování člověka a jeho skutky.

Svůj čas bys měla trávit smysluplněji.

V tom je ten kámen úrazu, jak už jsem tu psala, když jsme se setkali poprvé, neměla jsem ty priority stanovené a přesto dál pokračovala. Asi jsem si namlouvala, že třeba normální vztah bude možný. A viděla v něm někoho jiného, než je.  

Jinak máš pravdu, ztrácela jsem s ním zbytečně čas…

Ahoj. Bohužel, slyším to hodně od lidí, já sama tím prošla. Seznamky pokud nejsou firmy na seznámení, že ti tam najdou vhodný protějšek a to stojí hodně peněz, ty na internetu jsou o zoufalcích, lhářích a těch co si spíš chtějí užít. Myslím, že i tvůj je ten případ - možná chtěl jen sex a nazdar, teď to zdárně suplují seznamky, kde tito pánové loví. Je to vlastně anonymní a dává možnost většinu věcí zatajit - že je ženatý, zadaný atd. Bohužel na seznámení nejlépe fungují přátelé a práce - pokud nemáš moc přátel i mezi muži, máš to horší. Když máš tři kamarádky, ty ti pana Božského nedohodí, možná že si ho předtím otestují sami. Spíš se seznamovat tam, kde máš přirozený prostor ho poznat a vidět jeho reakce a ne to, že ti píše, ty ho nevidíš a pak se nestačíš divit. pustila bych tohoto z hlavy, pokud nechceš být jen jednonoční známost…

I na seznamce lze potkat lasku… ale je pravdou, ze je to jako hledani jehly v kupce sena  

Ineso, ty hledas romanticky vztah, on jen postelove dobrodruzstvi. Z tohohle vztahu zadna laska nebude!! Radeji hledej v realu nez na netu!!

Ahoj, ja to asi nepochopila…

Pan/kluk je asi blb a nechapu, zdali bys ho jeste vubec chtela videt… nevi, co chce… pripadne vi, ale na vztah to netipuju.

Ale pripada mi, ze ani nevis ty, co chces… z tveho psani plyne, ze ti na nem od pocatku cosi vadilo. ale zaroven pises, zes ho zacala mit rada… priste radsi poslouchej to varovne v tve hlave. nedelej kompromisy, neustupuj… mej jasny nazor a otevrene rikej, co ti vadi… a hlavne si ujasni, co presne chces… zdali nezavazny vztah, ci vztah… ono totiz plati, ze pritahujeme to, co sami vyzarujeme…

Pokud jde o muže, tak normální vztah, na otevřený atp. nejsem stavěná. Pravdou je, že když jsme se viděli na začátku, vztah jsem nechtěla (vnitřně), takže asi jsem si opravdu přitáhla jeho s těmi všemi problémy.  

No vidis, ted uz aspon vis, co Nechces… i to je dulezite si uvedomit.

Ineso, na toho chlapa se vykašli, je to vůl. Přes seznamku můžeš někoho najít, ale musela bys mít štěstí. Hledej mezi vrstevníky, třeba jestli máš psa, mezi pejskaři, to je dobrá záminka k seznámení. Nebo cykloturistika. A netlač na pilu. Zkus si jakože objednat mužského /u vyšší moci"/. Přesně si ho objednej, ale pozor, ono se to přesně splní, jako mě…

Inesko, jedinou věc co děláš, kterou by šlo považovat za chybu je to, že se srovnáváš s ostatními nebo s historii.  Myslíš si, že existuje nějaká norma nebo věk, kdy by člověk měl mít to své  - partnera, rodinu, štěstí.

Ale nic takového neexistuje. Neexistuje norma, věk ani pravidlo.

Neděláš žádnou chybu. Ono jen není snadné najít toho kompatibilního člověka.

Ale on existuje. Existuje někdo, koho uděláš šťastnou a kdo udělá šťastnou Tebe.

Jen nesmíš příliš přemýšlet nad tím, kdy to bude a kolik partnerů (očividně blbců) ještě musíš minout.

Nad tímhle nesmíš vůbec přemýšlet. Je to zbytečné. A je to i nutné. Blbce v naších životech musíme potkávat, protože blbců je hodně.

„že vztah vnímáme jako cestu k růstu“

V první řadě to vnímej jako cestu ke štěstí (ve smyslu radosti). Pokud bude růst to štěstí (vzájemné) pak může růst i to ostatní.

PS:

Ten kluk z popisu je divnej a blbej. Máš na víc. Trochu se divím, že s nim vůbec ztrácíš čas, když dobře víš, že chceš něco jiného - lepšího. Já bych nedělal tak významné kompromisy. Ještě jednou – jsi milá a chytrá holka, máš na víc.

Ta tvoje slova mě zase blaží… děkuju moc.  

Už jsem mu jasně dala najevo, jak to mám a nebudu v ničem pokračovat, fakt mi za to nestojí.  

Ale těch blbců se mi už moc potkávat nechce, je to docela vyčerpávající  

Já to celé nedočetla, protože to je pořád já tohlle a on tamto stále dokola, i když první část říká jasně vše.

Je to jako, když někdo kdo nechce jíst čočku, protože ho nadýmá. Pak jde do krámu, koupí si čočku a když ji sní, tak se diví, že je mu z ní blbě.

Je to hloupě dlouhý, chtěla jsem to editovat, ale už to nejde  

Výstižně řečeno…

Jsem jiná generace, ale dovolím si něco podotknout: Nauč se oddělovat virtuální svět od reality. Na chatu je  každý/á druhý/á úžasný. Tam je každý tím, kým  by chtěl být nebo se tomu alespoň trochu podobat. Pokud umí sesmolit pár kloudných vět, má v internetové komunikaci vyhráno. Úžasný, vtipný, názorově jednotný, přizpůsobivý, rozhodný, ve všem má jasno, vše ví a umí. Realita je ale úplně jinde. Osobně nemám moc ráda to dnešní všude skloňované "vztah vnímám jako osobní růst". Růst můžu profesně, vědecky, umělecky, sportovně. Partnerský život je o vzájemných sympatiích, zájmech, cílech, toleranci, odpouštění. K tomu ale musíš emočně dozrát. Jít do vztahu s tím, že v něm budu teprve vedle toho druhého růst mě právě přijde trochu zvláštní. Proto tu větu nemám ráda. A na mě to  dělá dojem, že jsi ve svých 27 letech emočně někde na úrovni 17-18 let. S inteligencí, kterou bezpochyby máš, to nemá nic společného. Někdo vyzrává pozdějí, někdo dřív, někdo to nedokáže za celý život. Nejsi jednotná s tím co chceš, a jaké vysíláš signály. Už to, že ti po zaslané fotce napsal, že přeci nejde o žádnou romantiku tě mělo varovat. Když to shrnu, bylas to ty, kdo byl převážně  aktivní, ač koliv píšeš, jsi vše nechávala otevřené. To si asi jen namlouváš. Tys ho převážně vyhledávala, tys začínala konverzaci i sms. I když tě vlastně  ignoroval a možná i zesměšňoval. Hoch se pouze chytl příležitosti "to zkusit". Po 14 dnech ti to přišlo brzy po 3 týdnech ale už to bylo ok. Proč ty výmluvy, proč jsi na férofku neřekla, hele na přespání dobrý, můžeš, ale na společné spaní je brzo, vlastně se vůbec neznáme. Bylo by jasno mezi váma možná hned.   Píšeš, že jsi kontaktní, hladíš atd. Na žákovskou nebo studentskou lásku to je asi dobré, u cca 30 chlapa očekávej, že si tyhle neverbální signály vyloží už ale jinak. Jasně ti dával různým způsobem najevo, že na nějaký vážný vztah nepomýšlí. Prostě jste stáli oba na jiné koleji, přičemž ty na té své ještě nemáš úplně jasno co vlastně chceš a hlavně jak  na to. To, že pitváš každou jeho větu, sms, pohled, svědčí o tom, že ti tam něco vadilo od začátku, přesto nakonec napíšeš, žes ho začala mít ráda. I když se k tobě většinou choval jak psí čumák. Nech to být, jdi dál, takovýhle známostí můžeš mít pět do měsíce, ale o takové určitě nestojíš. Ber to jako malý stupínek k tomu dozrávání. Ujasni si co chceš a nauč se to říkat a nauč se vnímat co říká a pak následně dělá ten druhý. Mezi tím je často hodně velký rozdíl. Dokud slova a činy nejsou v souladu, není to stále ten pravý. Až potkáš to pravého, poznáš to během chvilky. Neříkám, že nepřijdou pak mezi vámi nějaké mráčky, ale takovéhle dětinské pochybnosti mít už nebudeš.

Nejsi jednotná s tím co chceš, a jaké vysíláš signály.

V tom ti musím dát zapravdu. Někdy mám problém otevřeně vyjádřit, co chci. Snažím se s tím pracovat, ale moc mi to nejde. Pravdou je, že hodně záleží na tom, s jakými jsme lidmi, některým se otevírám bez problému.  

Děkuju  

Já bych seznamky vůbec neodsuzovala. Mám pár známých, kterým to přes seznamku vyšlo. Blbce můžeš potkat i ve svém okolí, ne jen na seznamce.   Jsou tam stejní lidé, jako kolem tebe např. v práci nebo ve škole.   I v reálném životě můžeš mít kolegu, který je brouk pytlík a říká  - všechno znám, všude  jsem byl a všechno umím, a nakonec skutek utek    Podle mě na seznamce nejsou vyloženě jen samí zoufalci. Zoufalec, nebo zoufalka je ta, která chce mít za každou cenu chlapa, a nedokáže být sama se sebou.     Podle mě jsi spíš měla jen smůlu, že jsi narazila na někoho, komu šlo  zrovna jen o postel. Měla jsi růžové brýle, které ti neumožníli vidět to, co ostatní už dávno vidí. Ostatním se to lehce řekne, když nejsou v takové situaci, ale s růžovými brýlemi to tak má úplně každý.   on toho chtěl využít, ale ty jsi byla chytřejší a tak se mu to nakonec nepovedlo.   Musíš prostě jen doufat, že naraziš na někoho, kdo tě bude mít opravdu rád a nebude myslet jen na své pudy.

Ještě dodatek, není to tím, že bys nedokázala říct, co chceš. Tím, že jsi mu řekla, že nechceš aby u tebe přespal, bylo pro něho určitě jasné.   Spíš na rovinu nejednal on s tebou. On si podle mě myslel, že když se mu podaří tě přemluvit, aby u tebe přespal, tak už tě do té postele nějak dostane.

On určitě věděl, že ty chceš víc, a zároven věděl, že si chce jen užít, tak ti to raději na rovinu neřekl.

Tak chytrý určitě nebude

On je pouze tím typickým tupým lovcem, který jde podle šablony - rande, večeře, zkusit sex, nic? tak další.

Ineso, nenapadlo tě, že jsi možná dostala to, co jsi chtěla? Píšeš, že vztah je pro tebe cesta k růstu. A nemáš pocit, že tě tohle někam posunulo? Že si díky tomuto vztahu pokládáš otázky, které tě dřív nenapadly?  

Možná by stačilo, kdyby sis předefinovala, co chceš od vztahu. Kdyby vztah pro tebe nebyl cesta k růstu, ale třeba přístav jistoty, bezpečí, poskytnutí vzájemné opory a pod. tak by tě tento muž možná ani nezačal zajímal, zajímal by tě někdo jiný.

s tím předefinováním máš naprostou pravdu… poslední dny jsem nad tím přemýšlela, že ačkoliv se mi jinak v životě daří, nedaří se mi právě ve vztazích a velkou měrou se na tom podílí i fakt, že to, co chci, nemám až tak jasně definováno, nebo spíš - mám tendenci myslet si, že to mít nemůžu…

děkuju  

Já mám na to o5 jiný názor. Podle mě to není o tom, co si člověk definuje že chce. Je to čistě jen o náhodě a o štěstí na koho narazíš a do koho se zrovna zamiluješ. Narazit na debila můžeš tak či tak a poznáš to třeba aj za rok…   Ohledně názoru toho, že vztah je pro tebe růst, v tom s tebou souhlasím. protože rosteš z každé zkušenosti, kterou ti život přinesl. A z toho by se měl také člověk stát moudřejším. Já si myslím, že jsi tu situaci ve které jsi s tím dotyčným byla zvládla skvěle. Já si myslím, že on určitě nebyl sám, určitě kromě tebe, někoho ještě měl a chtěl si někde jen tak užít.   Určitě indicie z tvého psaní tomu napovídají.   S růžovými brýlemi nikdo nepozná hned, jak to s tebou ten dotyčný opravdu myslí.

Podle čeho usuzuješ, že někoho ještě měl? Mně přijde, že ne, ale těžko říct…

No, já už bych docela chtěla mít to štěstí a narazit na někoho, kdo bude dlouhodobě fajn ale vím, že tomu neporučím…

Z tvého psaní jde celkově vidět, že tě tahal jen za nos. Už na vaší schůzce byl odměřený, lekl se jen kvůli posílání fotky,   neřekl ti, že tě chce vidět znovu, po Vaší schůzce měl asi jiné plány, a tak ti hned raději řekl, že se máš učit na zkoušku, Z tři dny jsi mu napsala jako první ty. Kdyby měl o tebe opravdu zájem, napsal by ti jako první on. Zároven to byl pro něho signál, že máš o něho zájem a že tě může zkusit využít.   Přemlouval tě už po dvou týdnech at u tebe přespí, když nevyšel náky termín vašeho setkání, svedl to hned na tebe, a podle toho jde také poznat, že mu o tebe přímo nešlo, protože by byl v jednání opatrnější.   Jeho zprávy pak měli erotický podtext, na webu si psal s jinými lidmi a tobě bud neodpověděl a pokud odpověděl, tak mnohem později - takže tě měl na háku, také se často úplně odmlčel, a když jsi mu nedala, tak tě přestal úplně kontaktovat. Už z toho odměřeného přístupu na vaší první schůzce, časté odmlčení je známka toho, že někoho měl a že si s tebou nedělal žádné plány.

Jo, tahal mě za nos. Já blbá si to vysvětlovala trochu jinak. Teď mě obviňuje z toho, že jsem prý byla málo komunikativní a že on byl stále aktivní. To tedy nevím, jak si vysvětlit, když mi neodpovídal na zprávy. Už mi to celé přijde jako hra… nevím, jestli si uvědomuje, že se chová jak hajzl. Do toho na webu pronáší moudra jak největší filozof. Nechápu.  

Ineso, proč hned hajzl?

On by mohl napsat třeba:

Na zájmovém webu jsem potkal, ženu, docela jsme si rozuměli, psala že nikoho nehledá, nechává to otevřené - to mi vyhovovalo - tak jsem navrhl, že se sejdeme, nic vážného jsem tím nemyslel, ale ona si hned chtěla vyměňovat fotografie, jako bychom se seznámili na Seznamce. Vysvětlila mi, že jde jen o to, abychom se poznali, tak dobrá…

Na první schůzce jsem úplně nevěděl, o čem se bavit, připadalo mi, že je o krok přede mnou. Druhý den jsme si psali, ale taky jsem měl na práci něco jiného, musel jsem jí poslat k učení, jinak bych už nic neudělal, nemohl jsem se s těmi smskami soustředit. Reagovala až za tři dny, navrhla výlet. Nemohl jsem, měl jsem školení, ale řekl jsem si, že tedy můžeme zkusit pokročit, že bych s ní po práci strávil hezký večer a tedy u ní přespal, proč chodit kolem horké kaše, když se chová, že se mnou chodit chce? Začala se vykrucovat, vymlouvat na rodiče. Zkusil jsem ji přemlouvat, říkal jsem si, jestli to jen nedělá, abych ji neměl za nějakou lehkovážnou, ale prostě nechtěla, tak jsem si víkend naplánoval jinak, pak zas přišla s tím, že se chce alespoň sejít - není mi jasné, co chtěla a jak chtěla, abych se choval, aby to pro ni nebylo moc nabo zase málo. Nakonec jsem si na ní čas udělal, bylo to fajn, ale do polibku se jí nechtělo, vnucovat se nebudu, kdybych ji přitahoval, neodmídne se mnou strávit večer.

Přes týden jsem si psali a bylo to OK, za týden spolu strávili víkend a to taky bylo OK, ale když jsem se jí svěřil, že chci změnit život a že bych se třeba mohl přestěhovat blíž a čili by to naše setkávání mělo i nějakou perspektivu, tvářila se, jako by se jí to netýkalo. Po schůzce jsem ji požádal o pomoc s nějakými věcmi, z čehož vyplývala záminka, abychom se mohli zase co nejdřív sejít, ale regovala nějakými vtípky, připadalo mi, že o mou další návštěvu nijak zvlášť nestojí, tak jsem to zahrál do autu, abych nebyla za blbce.

Pak jsme si psali, zkusil jsem s ní trochu koketovat, přeci jen bych rád věděl, jestli jsem jen nějaký bulík na randění nebo jestli ji přitahuju, ale ona chvíli reagovala adekvátně, pak se zase urazila nebo co a začala být netykavka.

Vůbec netuším, jak to se mnou má, když začnu o vážných věcech, jako že bych šel za ní z Prahy, tak dělá mrtvého brouka, když to zkusím přes sex, taky nepochodím. Snažil jsem se být aktivní na webu, kam chodí, aby tedy měla příležitost mě nějak nasměrovat, ale ignorovala mě. Asi ji dost nezajímám.  

Píše mi hlavně o svých zkouškách a jak je u nich - nevím, co jí na to mám odpovídat.

Pak najednou vyrukovala s tím dalším společným vkendem, už jsem s tím vůbec nepočítal. To už jsem opravdu neměl náladu přemýšlet, jak se zachovat, aby byla spokojená, tak jsem napsal, jak to beru a samozřejmě se urazila, asi jsem měl dávat najevo blaženost, ale už se mi nechce, nerozumím jí a mím pocit, že si se mnou buď jen hraje, nebo že neví, co chce. Kdo ví, jestli si takových nápadníků nevodí na provázku víc.

Když to shrnu, myslel jsem, že jsem kápl na férovou bezproblémovou holku, co ví od vztahu chce a na jednu stranu netlačí na pilu, ale na druhou stranu když řekne a), tak pak řekne i b) a nebude na mně hrát nějaké hry.

A do toho si na webu stěžuje, že má smůlu na chlapy a že jsem hajzl.

Každá mince má dvě strany. Stále si myslím, že kdybys měla víc jasno, co doopravdy chceš, tak se to třeba vůbec stát nemuselo… samozřejmě možná ani on přesně neví, co chce, ale to neznamená, že to musí být hajzl. Prostě jste si neporozuměli a možná sis od toho slibovala až příliš na to, žes tvrdila, jak to necháváš otevřené. Což není jeho chyba, nikde nepíšeš, že by ti něco sliboval.  

A je otázka, jestli celkově z tebe nemluví jen uražená ješitnost. Popravdě myslím, že i ta jeho je uražená. Možná jste na tom oba stejně.

hezky napsané, ale podle mě málo pravděpodobné

Kateřino, věř mi, že pokud by to bylo nějak takhle, byla bych radši, už jen kvůli tomu, že v opačným případě si opravdu chvílemi připadám hloupě.

Jenže v tom, co jsi psala, jsou docela nesrovnalosti s tím, jak to bylo (viz můj původní příspěvek). Kdyby některé věci byly jinak, uznávám, že by takhle mohl smýšlet. To by mě ale nenapsal, že čekal, jestli náš víkend nechám vyhnít, nebo jestli se vůbec ozvu. Ono taky není dvakrát povzbudivé, když člověku píšete, přejete pěkný den a on neodpovídá. Pro mě jasný signál, že nemá zájem o komunikaci přes mobil (ale pak mi vyčte, že jsem byla málo aktivní). Nemohl snad čekat, že ho pak během týden budu bombardovat zprávama o tom, co budeme dělat o víkendu, nehledě na to, že jsem měla dost práce a s tím dohodnutým víkendem počítala.  

Ale asi chápu, na co narážíš a svoji chybu v tom vidím.  

Ineso: věta, že čekal, jestli necháš víkend vyhnít nebo budeš mít zájem, dost dobře pasuje do smýšlení někoho, kdo si taky není jistý tím, jak to s ním myslíš ty. Spíš to vypadá na to, že ve tvůj zájem už moc nevěřil.

Píšeš, že on přeci nemůže čekat, jak ho budeš bombardovat smskama ohledně víkendu - ale co když to čekal? Stejně tak, jako od něj nějaké reakce nebo aktivitu automaticky čekáš ty? A ty máš být právo být nespokojená a uražená, když se ti nedostane to, co čekáš - ale on na totéž právo nemá?  

Ale to je jedno, já se nebudu hádat o každou větičku z té záplavy podrobností, jestli jsem ji dokázala z jeho pohledu interpretovat věrohodně nebo ne. Nehledám žádného viníka (jako ty). Nepíšu to proto, abych jeho omlouvala a tebe obviňovala.

Já jsem jen chtěla říct, že to, že to někdy nevyjde, přeci nemusí být ničí vina. Prostě se stane, že si dva lidi neporozumí, protože každý vysílá na jiné "vlně" a neumí komunikovat tak, aby to pro toho druhého bylo dost srozumitelné - a pak snad je dobře, že to zjistí hned na začátku.

Na to jsem narážela.

Ale jestli je ti líp na duši s představou, jaký je to hajzl, tak ti to brát nebudu… … je zdravé si ulevit…

Právě naopak, vždyť to píšu, že bych byla daleko radši, kdyby to bylo  tak, jak píšeš ty. Nehledám viníka, snažím se té situaci porozumět. A v konečné fázi si ani nechci myslet, že je to hajzl. Jenže já pořád věřila v to dobrý, včetně toho společného víkendu. On to předem zahodil, aniž bych já měla možnost vědět, co je špatně.  

Můžu to chápat i tak, že prostě došlo k obrovskému nedorozumění mezi námi. Od té doby jsem si několikrát v hlavě přehrávala, co jsem mohla udělat jinak, ale zjistila jsem, že ke spoustě věcem jsem ani neměla podmínky je udělat. Hlavně jsem se ale v celé té situaci vůbec neorientovala, což už je pro začátek špatně.

Inesa: no vidíš - a třeba se neorientoval ani on.

Ale nevím, nechci tě přesvědčovat, třeba je to fakt debil, jen prostě všechno to, co popisuješ mi nepřijde úplně jednoznačné, vždycky si to umím představit i z druhé strany. Umím si třeba představit i to, že ten víkend, co jsi ho odmítla ubytovat, se mu mohlo honit hlavou, že máš třeba program s jiným chlapem. A tak, no.

Ono je to vcelku jedno, ale prostě ty smsky a internet jsou podle mě matoucí a na prd. Spíš je mi divný, že nepíšeš, že byste si volali nebo třeba Skypovali - ale prostě živý rozhovor. Mně po první schůzce by to přišlo samozřejmé…

Je možné, že se neorientoval. Ale na druhou stranu, já mu kolikrát něco pochválila, kolikrát jsem mu řekla, že je mi s ním fajn, že se na něj těším. On to nikdy neřekl. Brala jsem to tak, že na tohle není. Nakonec mi vyčetl, že jsem mu nenapsala "přijeď na víkend, těším se na tebe." Nevím, kdy jsem to měla napsat, když v úterý nereagoval na sms, ve středu nereagoval na zprávu, jestli je v pohodě (odepsal až druhý den dopoledne). Ve čtvrtek jsem mu kvůli tomu volala, ale on už řek, že s tím nepočítá. Nechápala jsem, brala jsem to, že na víkend jsme domluveni. Řekl mi, že jsem nebyla aktivní a že pak nemá motivaci se vidět a kompenzuje "si to" jinde.  

Nevolali jsme si, on volal jen když za mnou jel a šlo o to setkání. Když jsem chtěla sdělit něco delšího, psala jsem mu soukromé zprávy na webu, kde jsme se seznámili, on ale kolikrát neodpověděl nebo mu to trvalo (přitom dřív jsme si tam psali hodně a běžně), třeba ani na zprávu, ve které byla otázka. Pro mě tohle všechno byly signály, že prostě o komunikaci nestojí.  

Když si to vezmu kolem a kolem, chtěla bych si to s ním vyjasnit osobně, abych se opravdu ujistila, o co tam šlo. Ale nevím no…

Inesa: nevím no, možná není tak zásadní to, co se dělo těch posledních pár dní ale ten týden před tím.  

Musíš se smířit s tím, že když se někdo chová jako debil, tak jim opravdu je

Inesko, pusti ho z hlavy, je to blbec.  

Z jeho strany nešlo o nic vážného, bohužel.

Zřejmě skrývá svou pravou tvář těmi moudry na internetu. Ty sis to vysvětlovala jinak, protože jsi měla ty růžové brýle, každý by byl na tom stejně, jako ty. On se ted snaží ze  sebe udělat toho chudáčka a tu špatnou se snaží dělát z tebe. Řídí se ted asi pravidlem - podle sebe, soudím tebe…   On si to podle mě uvědomuje, vidí, že svého nedosáhne, tak se tě chce nějak zbavit…