Téma: Vztah na dálku - přítel mně začíná ignorovat a já nevím proč

To jsou lidé jak píšete stydliví, zdrženliví-také takové znám. Byla by chyba brát si jejich chování osobně jako ignoraci mojí osoby, oni jsou prostě takoví. Mají zase jiné přednosti. V dnešní době se myslím ta komunikace přes IT přehání. Lidi spolu prokecají hodiny o ničem. Spíš si myslím, že tito lidi jsou normální. Řídí se heslem, pokud nemám co důležitého říct,   tak mlčím.

Jsem muž a taky to dělám, dělal bych to i bez ohledu na vzdálenosti a intervalu setkávání…

Takže si z toho nic nedělej. Ale jestli tě to trápí, tak se mu klidně svěř, v tom ale nemusí být stejný jako já…

Je to normální. U nás tobylo taky tak. Bylo to stylem max. 1 smska za týden, občas email, ale taky skoro ne. Když je jeden den jak druhý- o čem si psát? Ale abych byla upřímná, taky mi to ze začátku trošku vadilo, čekala jsem, až napíše, že na mě myslí. Moji rodiče se taky viděli málo, občas nějaký ten dopis a stačilo to.

Tak pokud to neznamená, že mě už nechce, tak by mi to nevadilo, že moc nekomunikuje Jen nevím, mám mu napsat já, třeba přání hezkého dne, nebo tak něco? Nebo nepsat vůbec a čekat až začne on?

Připadám si jak puberťačka, tavový otázky, ale já to nechci pokazit, záleží mi na něm

Souhlas, že to nic neznamená, chlapi si na nějaké zamilované dopisování nepotrpí. Můj přítel (také 33) to taky dělá, sms jsou stručné a studené jak psí čumák. Zamilovanou sms jsem snad nedostala nikdy, píše zásadně věcně a prakticky, ale když jsme spolu, tak rozhodně chladný není. Ale zase je pravda, že ten můj odpovídá obratem.

Já mu píšu podle toho, jak mám chuť a čas. Když si ráno vzpomenu, popřeju hezký den, když mi večer chybí, napíšu. Není to každý den, třeba ob den. Někdy zase napíšu dvě zpávy, ráno i večer. Taky se občas bojím, abych nevypadala jako stíhačka, ale milá sms snad potěší každého…