Téma: Výbušný přítel

Je to otazka povahy. Muze se kontrolovat, ale nemuze zmenit svuj naturel. Pokud od nej cekas fatalni obrat v chovani ( a to ZVLAST v afektu ), pravdopodobne si slibujes neco co nemuzes dostat.

  Já si myslím, že rapl a cholerik se změnit nemůže. Takže já bych volila rozchod. A nebo bych si ho podala, udělala cirkus větší jak on a dala mu poslední šanci. S tím, že ještě jednou si něco takového dovolí a pude......

Pan je klasicky pripad naladoveho cholerika, takze bud si Kyty zvykne, nebo at se rozejde. Souhlasim s ostatnima, ze tohle je v povaze cloveka a zmenit se to proste neda (vlastni dlouholeta zkusenost).

 Jejky,Kyty,tady bych si dávala trochu pozor.Výbušné povahy nejsou dobré.Navíc agresivita se s věkem může stupňovat,nechci tě strašit.je možné,že tohle chování si Tvůj přítel donesl z domova.Možná nemá v rodině dobré podmínky,nebo se nějaký člen rodiny chová podobným způsobem.Staří číňané by mu doporučili ať si pročistí žlučník a játru.Ale tady už asi zacházím daleko.Povídáte si někdy o jeho rodině,vztahy atd?Viděla bych,že tam něco bude....

Viz odp... :)

Všem děkuji za odpovědí

Indiánka: Celkově musím říct, že si povídáme hodně.On i já to pokládáme za hodně důležité. Jeho rodinu "znám" . Maminka mi přijde hrozně fajn, je to bývalá učitelka, a je moc hodná. O tatínkovi řiká můj přitel,  že je hodně nervní z práce, a pak to někdy odnáší celá rodina a taky že on sám je hodně po něm. Je ale fakt, že když jsem na návštěvě, nikdo se nehádá, a přijdou mně všichni spokojení. Jejich se prý posll.dobou dost hádájí a prý je to i tím, že pracují společně....přítel se mi svěřil, že ho to hodně ničí, a že je dále nervní i skrz např. peníze... Vím, že je starostlivý, ale spořit si ve 22 letech na důchod..Je to stále přece jen student, živený rodiči, částečně si vydělávající, ale nemůže zvladat vše, jako ještě "dospělí". Nelze studovat težsí školu, zároveň pracovat,splácet auto(+další naklady, co auto žere), mít čas na koníčky.... 

 Tak myslím,že je to tak,jak jsem se domnívala.Otec přenáší svou nervozitu a vše kolem toho na Tvého přítele.myslím si,že přítel nebude špatný člověk,víš je to těžko posoudit jen z toho co napíšeš,Ty tyhle lidičky a situaci přeci jen znáš osobně.Ono se říká,podívej se na rodiče přítele o kterého máš zájem,jak žijí,jak se k sobě chovají a pak si uděláš obrázek,jak by to po letech bylo i u vás.Není to ale jednoduché,před tebou se mohou rodiče přetvařovat a dělat.že je vše v pořádku.Zde časem napoví asi Tvá intuice.Pokud se rozhodneš s přítelem zůstat,budeš ho muset vzít i s tím,že něco zdědil po otci....Záleží,na kolik to vyváží jeho dobré vlastnosti.

Viděla bych jako dobrý krok,kdyby se Tvůj miláček mohl odstěhovat od rodičů,aby ho situace doma tolik nedeptala a nepřenášel své nálady do vašeho vztahu.

Ahoj, mám podobný problém. Jsem manžela (1rok manžele) a 6let jsme spolu chodili. Byl to užásný chlap, kamarád atd... Ale teď poslední půl rok je nesnesitelnej... Vybuchuje jak jen může. Vzteká se když mu něco nejde. Jen nadává sprostě a vzteká se. Kdybychom neměli syna , tak už bych od něj odešla. Ale teď to musím vydržet, jelikož nemám kam jít. Mám ho pořád "ráda", ale s tím svým chovaním mě čím dál tím víc odpuzuje. Už s ním 4měsíce nespím. Prostě nemám chuť. Taky nadává , že o něj nestojím v sexu. To prostě nejde. prosím o radu, nebo jen tak se někomu svěřit...

No..já s ním nemohla např. spát jednou..když jsme byli na dovči na par dní a ja tam chytla zanet močového měchyře, na ktery dost trpim..Takže on byl pak jestě takový naštvany..řikal..jak to chape..ale pak stejne vybuchne skrs neco jineho.... 
Já naštestí vdana nejsem..a pořad jsem se neodvazila se s ni rozejit.. kdybych to videla na nekom jinym (třeba na segře).. tak ji řeknu..rozdejdi se s ním zavčas... Proste to lepe vidíš na jiných lidech... ale Proste.. my se spolu dáme po mesicí dohromady... Ja jdu z prednasky s deckama ze skoly...a on se nafoukne za to..ze jsem vubec s někym slaa je ironicky.....pak CHce mi dat pusu..ale ja uz jsem taky nastvana.( pac jsem takova taky tvrdohlava palice) a rikam mu...Tak to tedy ne...on se na me podíva..a rika..TAK SI NAKAŠLI.. , OBRATIL SE...A ODESEL..... No..myslim..že už v tu chvíli jsem to měla všechno utnout... Navic žarli na meho maleho psa....:(.kdyby aspon žarlil na nějakého chlapa..bohužel nema na ktereho..tak si našel psa...
No..u mě se přitel projevil za včas..jak to řika moje mamka., rodičům teda nebyl sympaticky..už pri prvním představeni..ale do vztahu mi nijak nemluvi..
U Tebe je to horsi.... Proste se "hlidal" a ted když jste se vzali a mate díte..a ještě pokud nemas kam jít..a on to vi... je si tím jisty... a jeho moralka prostě povolila..nehlída se a má Tě tak nejak jistou...  
Chápu že máte díte... já bych asi skrs pravě to díte nejspíš neodešla..Ale je to strasne začarovany kruh. Nema třeba nějaké problemy v praci??? Mluvite spolu??? K.  

Sice je tady mrtvo, ale nedá mi to abych nereagovala. Jako bych četla svůj příběh až na drobné odchylky. S přítelem jsem 2, 5 roku z toho spolu žijeme přes dva roky. Začátky vztahu byly běžné - byl citlivý, pozorný, atd. V domácnosti i teď je pracovitý, pomáhá s vařením, nebojí se domácích prací. Ke mně je také stále pozorný. Rýpavou povahu mám já a i když se jedná o hlouposti,   po hádce vždy vybuchne, ale pak se uklidní. Na takovéto výstupy reaguju, že se uzavřu a nebavím se s ním. Poslední dobou ale nevím, zda neuhodí i mě. Sám říká, že ženu by nikdy neuhodil, ale přestávám mu věřit. Prý nikdy tak výbušný nebyl a doháním ho k tomu já. Včera ve výbuchu zlosti rozbil ovladač a třískl tak silně dveřmi, že se sesypal nátěr okolo dveří. Myslíte, že postupem času to bude horší nebo se mám začít krotit a ustupovat? Je také velice žárlivý

Sama cítíš, že jsi to Ty, kdo ho dohání k takovým reakcím. Měla bys napočítat do deseti, než něco řekneš, uděláš.... važ si spokojeného vztahu.

Máš pravdu, zkusím se více ovládat, díky.

Ahoj onlinko, taky jsem slychala ze tohle u zadne jine předtím  nebylo, (tzn. ze jsem ho dovedla k tomuto ja podle všeho) 

Ale myslim si, že by se mel mozna vice ovladat Tvuj přitel, ten muj o sobe vi, že je to nervak, vybuchne, pak ho to mrzi..ale kdyz vybuchne tak to opravdu stoji za to..

My jsme se o tom dost pak bavili a nejvic ho vytaci, kdyz nemluvim,,, Snazim se ted vic mluvit 

Trosku se ale bojim zatim spolecneho bydleni, oba studujeme a ja se ucim od rana do rana pomale.. Vy uz spolu žijete 2 roky? Si rikam, jestli radeji jeste chvili nepockat... myslim, ze nam nic neutece.jeste se spolu nabydlime az na z toho dobre nebude...

Ahoj Kyty, on právě žádnou jinou přede mnou neměl, jsem jeho první. Taky o sobě ví, že je výbušný, ale pořád to svádí na mě. Předevčírem jsme se pohádali, já jsem odešla do kuchyně, on zůstal v obýváku. Chvíli byl klid a najednou vidím, že z obýváku přiletěla vidlička a udělala pěknou rýhu do skříně... začla jsem se jako smát a řekla mu, že by si měl vzít studený obklad na hlavu, i když mi to v duchu vůbec směšné nepřipadalo - nemohl vědět, jestli třeba za ním v ten moment nepůjdu a neschytám tu vidličku bůhví kde

Před dvěma měsíci si zlomil ruku, jak silou praštil do dveří... jinak mě se zatím ještě  nedotknul, ale to by bylo to poslední, co by udělal. Taky mě mrzí, že cokoliv dělá (práci, o kterou ho požádám, řízení auta atd. ) a třeba se mu nedaří, tak taky najednou vybuchne, začne nadávat a je nepříjemný - trochu mi připomíná malé dítě, které se vzteká. Mnohokrát jsem mu domlouvala ať se snaží zachovat klid, že mě se taky kolikrát něco nepovede, ale snažím se být v pohodě, že to za ty nervy nestojí, o nic nejde apod. A on na to, že ty výbuchy má má po taťkovi. Přitom jeho rodina je báječná, prý jsem jim hned padla do oka, navštěvujeme se a je mi s nimi vážně dobře. Tak nevím, jestli je chyba jen ve mně.

Máš pravdu, zkusím s ním více mluvit, protože mám to stejné jako ty - taky se uzavřu a nebavím se.

A stejně jako tvůj přítel, taky ten můj často brečí. Někdy se mi zdá, že chce jen citově vydírat.

Být tebou, tak bych s tím bydlením ještě počkala a uvidíš, jestli se nebude jeho výbušnost zhoršovat.

Já jsme udělala tu chybu, že jsem si ho k sobě nakvartýrovala skoro na začátku vztahu, v domění, že v případě, že budou problémy, snáz je ustojíme, když budeme mít ještě tzv. růžové brýle. Nevím, jestli to bylo správné rozhodnutí.

No... o bydlení už nepřemyšlím, ptž spolu už nejsme, je to asi tak dobre ale i tak me o mrzi, porad premyslim... a  jediny co mne pomaha jsou haldy knizek a zkouskove, ktere klepe na dvere... i kdy obcas se nejde soustredit ani na to uceni...

Taky pritel parkrat udeřil od zdi, ale ruku si nezlomil.. to musela byt poradna pecka... , je mne ted na nic.. ptz jsem ted tak nejak sama, kamaradky.. uz mi ani nepisi, pac jsem s nimi moc nikam nechodila, bud jsem lezela v uceni a nebo s pritelem.. TEd nemam nic.. a to je spatne.. myslim ze je to asi normalni stav porozchodovy. a snad bude lepe, ptz jsem se necitila moc stastna-

S rodinou jsem si padla do noty okamzite taky, ale povahu urcite dedime po svych rodicich castechne.. ach ta genetika.. takze je v celku mozne ze je po svym tatinkovi, ktery se Ti urcite neobjevuje v takovem svetle, jako Tvuj pritel, kdyz jsi napriklad na navsteve... takove veci se tezko poznavaji.

ONo uz nejsou dobry tyhle veci co delali/delaji oba! nasi! panove... a obcas to ani nevidime, omlouvame.. ale nasi mi tlucou do hlavy.. ze za par  let, bude jeho/jejich chovaní daleko ale daleko horsi... a ja pak budu takhle malicka poslouchat v koute..

Onlinko, všechno si to poradne promysli, je jasne, že mas pitele rada a ještě  2,5 roku s nekym byt.. - je to taky nejaky cas, mozna i zvyk, a ja se obcas bojim vyskocit z rozjeteho vlaku.. vzdycky jsem se bala, ale TED, TED JSEM VYSKOČILA.. nevim co bude, ale snad bude lip a Tobe to taky preji, nebo vam at to zvladnete, cloveke nikdy nepreucis, mozna nekdy na chvili zmenis jeho navyky..