Téma: Problém v manželství - nic neděláme společně, žijeme každý svůj život

Lízo, jste dvě osobnosti, jste sebevědomí lidé, možná vám chybí oběma trochu pokory. Nehledejte zbytečně problémy, ale hledejte cestu k sobě. Nic se nedá lámat přes koleno. Jak pomalu se vztah ochlazoval, tak pomalu bude lepší a lepší.  Vaše dcera má rodinu, mámu a tátu a není důvod se osdstěhovat, ale vztah znovu budovat. Vemte rozum do hrsti a vzpomeňte na to pěkné, co jste prožili. Každý den není posvícení, jsou i všední dny a to vše k životu patří. Pavla

Úžasné, jak chcete takového manžela, terý evidentně nechce spollupracovat přimět k pokoře? jako teorie dobrý, jinak zcela bez užitku.

Plamínek, kritika ti jde, ale kde máš řešení?

Pavlo, děkuji za odpověď. Dávám Ti zcela za pravdu. Vím, že vztah je složitý a problémy k němu patří. Nemyslím si, že bude pořád perfektní (jsou špatné a dobré dny). Jsem hodně emocionální. Občas sama řeknu věci, které mě pak mrzí. Jsem schopna to přiznat. Je však nesmírně těžké vnímat, že mě manžel ze svého života vytěsňuje a nahrazuje neustále novými zájmy. Je si vědom, že spolu téměř nejsme a že volný čas trávím s dcerou sama (kolo, kino, bazén adal.). Je schopen se mnou klidně několik dnů nemluvit, neodpovídat. Docela mě to psychicky drtí. Je si toho vědom. Nejsem člověk, který se brzy vzdává. Kdy je však dost?  

Dost to bude, až nebudeš mít čas mu poskytovat servis. Potom si možná všimne, že nejen koníčky je člověk živ.

Koníčky bohužel vyhrávají nad servisem. :/ Raději se bez něj obejde. :/

Záleží, co tím servisem myslíš? Já měla na mysli vařené jídlo, vyprané prádlo a pod.

Už jsem tu mockrát psal svůj názor, že pokud se někdo ve vztahu necítí dobře, nemá v něm dlouhodobě setrvávat, protože život je moc krátký na to, aby se prožil s někým, s kým se z jakéhokoliv důvodu necítíme dobře. Takže pokud manžel nebude kvitovat s povděkem Tvé snahy a Ty se budeš cítit bezradná, tak je ke zvážení jej opustit.  

Nechtěl bych ale, aby to vypadalo, že to automaticky "smetávám ze stolu". Určitě se snaž i dále, ale pokud to bude trvat dlouho a nepovede to k žádnému výsledku, tak by ses v tom manželství neměla  udusit.  

Souhlasim s Avatarkem,  domnivam se. ze clovek je stvoren proto, aby se radoval ze zivota. Ve vztahu je dulezite sdilet hodnoty, cile a zaliby. Proste travit spolecny cas,  tesit se ze sve pritomnosti a radovat se ze spolecnych zazitku, nezalezi na tom jestli prochazkou po lese, projizdkou na kole nebo navstevou botanicke zahrady nebo postelovymi radovankami, proste to je to co vztah stmeluje, co tvori jadro vztahu. Pokud Te vztah netesi, nedava Ti radost, trapis se v nem, a manzel se pres Tve usili o komunikaci nesnazi nic resit,  neprojevuje vstricnosta Tve potreby povazuje za PRILIS ZATEZUJICI jak pises, pak nema cenu ve vztahu setrvavat.

Nechci se ho zastavat, jak pise Barca, pokud ma veskery servis, tak je spokojeny, pestuje si sve zaliby a nic mu nechybi. Mozna ze mozna netusi jak se trapis a co Ti ve vztahu chybi, zkusila bych dat mu DURAZNE najevo, ze pokud se nepokusi to resit a travit s rodinou vic casu, je to pro Tebe duvod ho opustit. Pak se treba zamysli, zatim ma treba pocit ze o nic nejde. Zkuste si na rovinu promluvit, domluvit se na nejakem kompromisu - v sobotu s rodinou, v nedeli at si dela co chce. Pokud toto ani nezabere, pak bych si podala zadost o rozvod. Vazne nema cenu byt s nekym, komu zalezi vic na svych zalibach nez na rodine. Preju hodne odvahy a napis jak se to vyviji. Vlcice

Děkuji Vám za Vaše názory.  … nějak to určitě dopadne. Uvidíme   

Držíme palce, aby ke Tvé spokojenosti

Lízo, ale udělat to, jak radí Divoká Vlčice (souhlasím), tak jen dodám, že pokud člověk  tomu druhému řekne, co bude následovat, když ne/bude z jeho strany to a to, musí to pak ale v každém případě i dodržet. Nelze toho druhého - ať se chová jakkoli, tímto vydírat.

Takže pokud se to nezlepší a Ty dospěješ do bodu, že si řekneš DOST, dál nejdu a nebudu vztah táhnou jen já sama (znám velmi dobře, i to, že ani já hned ze vztahu v případě problémů nezdrhám - jak jsi se i Ty zmínila, ale ne pokud je to stále a pořád jen jednostranné, to to raději vzdát, což je kolikrát už to jediné správné řešení), musíš být i připravena to opravdu udělat.

. no upřímně a na rovinu? Nejdříve jsem 4 roky chodila a poté 17 let žila taé se sportovcem - volejbalistou. Já, k míči odpor, ale divák přiměřeně. Mé děti nic jiného neslyšely: až dohraju a dopiju tak půjde. Časem děti odtrostly a odmítaly takto trávit volné chvíle. Bohužel dcera není ta vysoustružená volejbalistka a syn hraje florbal no a já odjakživa jezdila na kole. Takže s postupem času jsem zjistila, že se nám do rodiny, ktrá měla také můj kompletní servis, nabourala jedna šikovná volejbalistka, která měla pro manžela čas a pochopení, a to vždy!! Což já ne, práce, děti, různé názory a koníčky. No a závěr? Jednoho dne odešel (klasika ve svých 37 letech, kdy si chlapi najednou uvědomí, že jim už něco ujíždí a je poslední čas ještě něco stihnout), ten hodný hoch, který všude říkal jak strašně jsem ho já a děti trápili. Budiž vše už za náma, ale pak jsem si teprve uvědomila s kým jsem tolik žila. Dal nás vystěhovat z bytu a vesele si žije s přítelkyní a hrají si ten svůj volejbal. Rada do života: Lízo nikdy nis slepovaného držet nebude. Běžte si každý svou cestou, a Vám radím na světě je spousta jiných chlapů, kteří si Vás zaslouží. Ex jsem vlastně vděčná, nyní žiju s mužem, se kterým máme společné koníčky a názor na svět. Takže hlavu vzhůru, nic nelepit a žídt dál, život je krátký a moc rychle utíká. Hezký den, Věra

Tak nějak. PROČ, kruci, zakládal rodinu, když ho "obtěžuje"? ! ?   (už jen to slovo v téhle souvislosti mi hnulo žlučí).

PROČ byl pro, aby jste si pořídili baráček, když vlastně skoro není doma? Ale hlavně  S VÁMI?? Proto mě napadá už jen jediná otázka - PROČ vůbec šel do nějakého  vztahu, když se chová, jako by žádný neexistoval???    Vč. nějakého sportování nebo čehokoli jiného - to je jen koníček. A když ho tedy máte společný, tak nějaké výkony, přece vůbec nejde o ně, ale o to sdílení - pokud jde konkrét. (ale nejen) o ten sport, tomu se má věnovat nejčastěji s rodinou a když chce podávat "výkony", tak kdekoli  s kýmkoli, kdo to má třeba stejně, ale až na to bude mít čas po té, co ho nejdřív trávil normálně s rodinou a ne - jak už jsem řekla, se chovat, jako by žádnou neměl!!!

Nechápu…

Pak měl teda zůstat sám, když se takto míní chovat.

***************

Jééžiš, Lízo, až teď jsem si všimla, že s Vámi i několik dnů (?? ) nemluví. To je sprostá, nezralá, skrytá a nedospělácká manipulace. To snad není pravda….

Lízo, nevím zda si to ještě přečteš, ale zajímalo by mně jak to dopadlo, mám totiž stejný problém, jen děti dvě a strach udělat krok do neznáma, kdybys měla chuť napiš Bára 

Je to těžké rozhodování. Jít si za svým nebo zůstat, zvlášť když jsou ve vztahu ještě děti. Chce to hodně popřemýšlet a také správně načasovat vzhledem třeba ke škole dětí. Posoudit vztah dětí s otcem. Je dost nespravedlivé, když musí odcházet ti kteří třeba nic vědomě nezavinili. Chlapi zařídí bydlení pořídí si děti a tím jakoby jim padla. Dál se nestarají o nic. Oni jsou spokojení tak proč by odcházeli. Znám hodně takových mladých manželství, kde manželé žijí vedle sebe. Ty manželky jakoby si zvykly a žijí si po svém a využívají jen to domácí zázemí které mají. Rozhodující je otázka jestli tak chci být do konce života. Jestli ne, tak to musím změnit a také vím, že kdo to udělal nelitoval. Spíš naopak litovali, že to neudělali dříve.   Ale na druhou stranu tady psal Michal, kde ten vývoj v manželství dosáhl určitého obratu. Ale stojí to hodně každodenního usilování, energie a asi ten člověk musí toho druhého milovat a to je zřejmě ten pohon, proč to všechno dělá. To Vám asi nikdo neporadí co dál a kde je ta hranice za kterou už se nejde, to Vám musí říct srdíčko co dál. Asi nejhorší je udělat ten první krok ke změně a začíst to skutečně plánovat - pak už se to rozjede samo a půjdete si za svým cílem.

Po docela dlouhé době jsem se vrátila ke svému článku. Mám za sebou neprospanou noc.. a neustále přemýšlím.. Po intenzivní práci na sobě samotné, jsem se ztotožnila s tím, že manžel není můj majetek a pokud sám nechce, tak se mnou nebude. Intenzivněji jsem se začala věnovat svým zájmům a studiu všeho možného, což mě v mnohém posunulo. Naučila jsem se vedle manžela žít, jako vedle spolubydlícího. Mnohdy jemu samotnému to zřejmě vadilo, soudím dle rozhovorů, které jsme vedli. Avšak zřejmě vše špatně. Absolvovali jsme spolu dovolenou (nedopadla nejlépe), zkazil nám vánoce (dárky zřejmě rozbaloval jinde), neustále od nás utíká … každá manželka je nahraditelná  .

… je třeba pochopit realitu … . nejsem první komu se manželství rozpadlo.