Téma: Přítelkyni vadí mé doteky - nechce abych na ni sahal

Ahoj rytíři,

neakceptuj to, že je  "jiná". Je jiná, protože ji nepřitahuješ. To, že se jí v rodině nikdy lásky nedostávalo s tím nemá co dělat. Až si najdě někoho, koho bude opravdu milovat, věř mi, že na něm bude pověšená pořád

Takže neztrácej čas a najdi si holku, která Tě bude opravdu chtít.

Přesně to si říkám, zase na druhou stranu, to není že by nechtěla doteky vubec, sama mě sem tam hladí apod, ale to jsou spíš letmé doteky nějaké vážnější ošahávání to není nic pro ni no.

Já si říkám přesně to co ty, dám jí ještě jednu šanci, když nic pujdu dál no.

Rozhodnutí je na Tobě, ale já osobně nesouhlasím s tím, že nás do života neovlivňuje všechno to, čeho se nám v děství či doma nedostávalo.

Samozřejmě ovlivňuje, ale v tomto případě je jasné, že tu slečnu nepřitahuje.

V tomto případě není jasné vůbec nic, natož to, zda-li slečnu Rytíř přitahuje. My nevíme, proč jsou doteky slečně nepříjemné - jistě k tomu má nějaký důvod, jistě to má nějakou příčinu. Proto potřebuje někoho trpělivého a chápajícího, kdo jí to pomůže překonat.  

OMG, to jsou kecy! Ale Necháme na rytíři, jak se rozhodne

Samozřejmě, že rozhodnutí je na Rytíři. Buď si vybere snažší a jednodušší cestu a poohlédne se jinde (jak radíš Ty), nebo si vybere trochu těžší cestu, bude se snažit přítelkyni pochopit, pomoci jí a na vztahu s ní pracovat (jak mu radím já). Ať se rozhodne jakkoliv, nakonec stejně životními zkušenostmi pozná, že ideální partner, v jeho případě partnerka, neexistuje… 

Rytíři dobré rozhodnutí, běž dál. Určitě se objeví dívka, která Ti ukáže, jak vypadá pravá chemie

Rytíři, zkus si, máš-li zájem, přečíst otázky a odpovědi (rady) partnerské poradny psycholožky Jitky Douchové na téma: umění projevovat city. Najdeš tam pro pochopení Tvé přítelkyně mimo jiné i to, že nás ovlivňuje všechno to, čeho se nám v dětství či výchově nedostávalo, tj. v tomto případě citů, lásky, mazlení, příkladu rodičů atd.

Předpokládám, že jiné negativní zkušenosti Tvoje přítelkyně nemá - zmínil jsi nedostatek lásky v její rodině.

Pamatuji si, že kdysi se někdo ptal MUDr. Plzáka, jak se pozná hned na začátku, že ten druhý nebo druhá, může být ten pravý.

Odpověděl, že se to pozná, když pro nás oba je příjemný dotek jeho / její kůže. To je patrně prvý předpoklad párového vztahu.

Tak si o tom promluvte, zda má vtah možnou perspektivu. Protože znám případ ze svého okolí, kdy to dospělo tak daleko, že se žena se musela jít vždy umýt, když se jí manžel jen dotknul, nebo jí jen podal ruku. Samozřejmě skončili rozvodem.

Nečetl jsem příspěvky, jenom tvé téma. Pokud tvé přítelkyni jsou, tvoje doteky nepříjemné nedovedu si představit vaše milování. To je bez doteku, nebo jak to je? Nebo jste se ještě spolu nemilovali? Kdo nemá rád objetí a doteky je chudý. Kdo ho má nedostatek, tak ho hledá jinde. Komu se objetí a lásky nedostává v rodině, tak po něm touží a těší se z každého doteku, si myslím. OBJETÍ KLIK.

Pane Sovo a Pluto, nezlobte se, ale v tomto s Vámi nemohu souhlasit a mám jiný názor, neboť jsem přesvědčena o tom, jak jsem psala výše, že nás do života ovlivňuje všechno to, čeho se nám v dětství a výchově = rodině nedostávalo.  

Existují odborné studie dospělých, kteří neměli šťastné dětství (včetně nedostatku objetí a doteků, citů, lásky, mazlení…) o tom, že u nich vyšetřením bylo zjištěno jiné složení látek imunitního systému a zakončení chromozómů (tj, vyšší či vysoká pravděpodobnost zdravotních potíží), než u dospělých, kteří byly v dětství šťastní. Stejně tak je to i s potížemi psychickými.  

"U dětí, které dlouho musely žít v prostředí citově chudém, pozorujeme často, že mají vážné obtíže v citových vztazích na všech dalších vývojových stupních. Bývají emočně ploché, nedůvěřivé atd. , ve vztazích mohou být povrchní a odmítaví…atd." (Prof. PhDr. Zdeněk Matějček, CSc.)

Rodiče jsou vlastně nejdůležitějšími lidmi na světě, protože jejich děti a děti jejich dětí rozhodnou, jak bude náš svět vypadat v budoucnu. Dítě se učí mít rádo samo sebe, když mu matka dokáže zprostředkovat pocit, že je milované jednoduše proto, že je. Když se matka dívá na svoje dítě, mají její oči zvláštní lesk, který je neklamným znakem lásky a hluboké radosti z jeho existence. V této atmosféře se u dítěte dostavuje blažený pocit a roste jeho jistota, že je na tomto světě chtěné a vítané. Tímto způsobem může matčina láska jasně zaujmout místo v osobnosti dítěte. Může se spojit s nejvnitřnějším jádrem osobnosti tohoto člověka splynout s ním v jednotě. Na duševní zdraví a citovou stabilitu je rovněž důležitý vliv otce.

Lidé, kteří takovou lásku zkusili, jsou schopni také lásku nenuceně dát najevo jako přirozenou a samozřejmou součást svojí osoby.  Zažít bezpodmínečnou lásku tedy není jen předpokladem pro to, aby člověk měl rád sám sebe, ale i předpokladem pro to, aby byl člověk schopný milovat i ostatní lidi. Láska je proto požehnáním, které, a je to tragické, není všem lidem v dostatečné míře dopřáno.

 A s čím vlastně nesouhlasíš? Napopírám, co píšeš. Jen říkám, že je třeba hledat, místo toho, abychom se do konce života vymlouvali na rodiče, na společnost, na okolnosti, na sousedy a nevím na koho ještě.

Nesouhlasím s větami: "Kdo ho má nedostatek, tak ho hledá jinde.  Komu se objetí a lásky nedostává v rodině, tak po něm touží a těší se z každého doteku, si myslím."

To je podle mě příliš paušální, každý to tak automaticky nastavené nemá, záleží na tom, jak moc to koho poznamenalo, případně zablokovalo. Navíc tazateli je 18 let, přítelkyně může být ještě mladší. V tomto věku nemají takové životní zkušenosti jako my, nejsou tak zralí jako my, se spoustou situací v jejich životě si neví rady… Svými názory jsem se pouze snažila objasnit možné příčiny jednání slečny, která potřebuje pochopení, trpělivost a pomoc přítele to překonat. Nic víc.  A už vůbec nikde nepíšu o tom, že se má slečna do konce života vymlouvat na rodiče, na společnost, na okolnosti, na sousedy a nevím koho ještě, jak jsi mi, nechápu proč, tak odpověděl…

Milá Dany. Jak jsem se zmínil v mém předcházejícím příspěvku v tomto tématu, nečetl jsem příspěvky jenom téma na které jsem reagoval. Moje další reakce je zodpovězená v tomto citátu.

Rovněž nevím, s čím nesouhlasíš, v mém vyjádření, co se ti nelíbí na prostém konstatování faktů.

Citoval jsem jen velmi zkušeného lékaře, MUDr. Plzáka, který se manželskými i mimomanželskými vztahy zabýval celý život. Je také zakladatel linky důvěry. Příjemnost a nepříjemnost doteků od různých lidí je prostě fakt, podmíněný podvědomím, který je nutno respektovat. Jinak se lidé nevyhnou problémům v partnerském životě.

Prostě něčí dotek je mně příjemný a jiného dotek mně může vadit. Připouštím, že se tento pocit k osobám může během času měnit. V příkladu, který jsem uvedl, se změnil k horšímu, pro necitlivost partnera při sexu, což je velmi častý případ.

No právě, pocity k osobám se mohou během času měnit a z toho je potřeba vycházet. Já jsem citovala světově uznávaného dětského psychologa Prof. PhDr. Zděňka Matějčka, CSc. a svoje názory opřené o odborné studie a názory proto, že si myslím a jsem přesvědčená o tom, že jsou tazateli a jeho starostem blíž. Proto s Vaším prostým konstatovaním faktů (v obecné rovině) v tomto konkrétním případě nesouhlasím. Vycházela jsem totiž z tazateli uvedených informací ve všech souvislostech, nikoliv pouze z názvu tématu. Více není třeba o tom diskutovat, já mám jiný názor, Vy a Pluto také a obojí je v pořádku a v diskusi přípustné.

Ale měla bych na Vás ještě prosbu, pokud na mě budete ještě někdy v budoucnu reagovat, není třeba Vaši reakci zdůrazňovat volbou větší velikosti písma. Děkuji za pochopení.

Myslím, že Pan Sova a Pluto to myslí tak, že něčí doteky nám mohou být příjemné hned napoprvé a jiného člověka naopak a že nepomůže ani snaha to překonat. Soudím tak podle sebe, kdy mi v mládí nadbíhal jeden krásný, vysoký, svalnatý, blonďatý mladý muž …. hotový princ z pohádky a já jeho dvoření po prvním líbání a tulení musela odmítnout, protože ty jeho doteky mi byly krajně nepříjemné…. i vůně jeho kolínské…prostě to nešlo překonat.

Každý se mi pak divil, a moje sestry nejvíce, že jsem dala přednost mému manželovi před ním, protože nebyl až tak výrazný krasavec, ale zato jsem s ním neměla v tomto směru žádné problémy …. No a zůstaly jsme spolu až do dodnes.

Upřímně: jdi od toho, hned! Nic se nezmění. U nás doma se se mnou rodiče vůbec nemazali, řezali se mezi sebou, řezali mě a žádný následky to na mě nenechalo. Možná spíš naopak, po dotecích toužím a ted, když mám po x letech nechtěné samoty partnera, jsem jak neřízená střela a užívám si všechno. Je to přece tak nádherný, když tě nekdo hladí, líbá, miluje, reaguje na tebe. Ten oheň. Nedovedu si představit, že bych se partnera dotkla a ono by mu to vadilo. Nech tu studenou netykavku plavat, nehrej si na spasitele, ušetříš si do budoucna spousta trápení. Na světě je spousta jiných nezadaných žen, které čekají na tvoje pohlazení. Lidi vůbec setrvávají v prapodivných svazcích, nefunkčních manželstvích, místo aby sebrali odvahu a provedli změnu. Nechápu to. Sama bych mohla napsat román ze svého života, ale za jedno se musím pochválit. Nikdy mi nechyběla odvaha a proto ted žiju život, jaký chci a ne jaký musím. Moudro mého kamaráda na závěr: Kdo se bojí, sere v síni. Já bych teda partnera, kterému vadí moje dotyky nechtěla, tam není neco dobře. Odvahu, práskni dveřmi a už se neohlížej. Neztrácej čas.

Rytiri, nadzvedni hledi a rozhledni se po okoli!! Najdi si takovou, ktera bude sama vyhledavat tvoji naruc, brat te za ruku, libat te na zastavce.
Tato slecna ma evidentne problem, bud sama se sebou anebo te spis bere jako kamarada.
Tak sedni na kone a najdi si svou princeznu