Téma: Přítel se nechce bavit o minulých vztazích - co si o tom myslet?

 Tak to bude asi záležet na povaze, né?   Pokud není normálně ukecaný, tak nebude ani v této oblasti a musíš s tím počítat. Podle mého názoru, je lepší si vše vyříkat, ale né na začátku vztahu, ale spíš tak nějak uprostřed, ještě před zasnoubením.

Tak to mám ještě nejmíň 4 roky čas Jestli se tam teda dopracujeme...

Není vůbec ukecaný. Na co se nezeptám, to se většinou nedozvím, takže se dozvídám holá důležitá fakta. Třeba mi trvalo 10 minut než jsem z přítele vydobila od čeho má na tváři jizvu... Taková prkotina to je a takové práce mi dalo to z něho dostat Člověk by si myslel, že se mu to stalo při bůhví čem, že to nechce říct. Ne, jen ho kousl pes, když byl malý...

    Jenže mně je blbý si sednout a ptát se proč jste se rozešli? Čím tě štvala? Neštvu tě něčím podobným já? Sám mi to asi neřekne, takže tohle by byl jediný způsob. Nebo prostě budu čekat do prostřed vztahu a uvidíme. Třeba se jednou dozvím. Jenže já nerada vařím z vody a myslím, že by se nám zrovna teď hodili nějaké záchytné body. Pro přítele jsou to ale nedůležité věci...

A vy holky toto (proč jste se rozešli, čím  tě štvala apod. ) chcete vědět??

 Tak zas tak důležité to není, ale my se třeba bavili úplně o všem. Sice nikdy nepadlo žádné konkrétní číslo, kvalita a tak, ale čas od času mě zajímalo proč se s ním tak krásná slečna, kterou jsme náhodou potkali, rozešla..... Jen tak, nezávazně...

No to budu očekávat taky až ji potkáme - úplně stejný dotaz a mám na to jen jednu odpověď...

  Podívejme se na to racionálně, vždyť já jsem těm bejvalkám vlastně vděčná. Ať už se mezi nimi stalo cokoliv, dostal lekci a změnil se.   Ony mi ho vlastně vychovaly a já už jen uplácala k obrazu svému. No trošku mi tam nesedí fakt, že ve většině jsem se musela přizpůsobit já, ale co, hlavně že nás to baví, ne? Patent neexistuje, pouze obecný návod a ten je o komunikaci, toleranci a úctě. A ta KOMUNIKACE je fakt důležitá.....

Tak to byli příklady... Samozřejmě nepotřebuju vědět, že nosila nemožný fialkový spoďáry s puntíčkama a jeho to vytáčelo, ale ráda bych věděla jestli je jeho "odtažitost" tím, že některá využila vědomostí o něm a tak. Nevím co konkrétně - to musí vědět on sám, jestli neinklinuju k něčemu, co mu vadilo u bývalých.

   Bývalý byl závislý na počítačích a mně třeba přivádí k šílenství, když vlezu do místnosti a šup šup na počítači se zavírají nebo překlapávají okna (byť i náhodně nebo posledně - po té, co jsem udělala scénu jak z filmu - mi zavřené okno ukázal a bylo tam překvapení pro mě... ) nebo když na přítele mluvím, on kouká do monitoru a nereaguje. Čte článek, je logický, že nereaguje, ale já jsem na to citlivá a přijde mi vůči němu nefér, aby trpěl moje výlevy zlosti, za které nemůže a tak jsem mu řekla, proč tomu tak je. Já se krotím a přítel mě zbytečně "neprovokuje". Takové věci mám na mysli.

   Snad každý z nás si z předešlých vztahů nese nějaké "břemeno" a o tom by, podle mě, partneři měli vědět...

 Podívej, Lucy, můj muž po téhle stránce taky nebyl moc ukecaný  a taky toho moc nenamluví, jako ten tvůj přítel, ale jsme spolu víc jak 25 let a už jsem si, bohužel, zvykla... nebo spíš musela zvyknout.... pokud se člověk nechtěl kvůli dětem rozvádět a nic moc až tak horšího jsme ve vztahu  neřešili..... Já bych na něj nenaléhala. Buď ti jeho povaha vyhovuje a jsi s ním ráda, nebo se zavčas rozejděte, pokud ještě nemáte děti...

Lucy, vůbec se Tvým úvahám nedivím. Jsme na tom s milým v něčem podobně. Taky mi toho moc nepoví, i když netvrdím, že když něco říkám o své minulosti (nebo ted spíš o mém bývalém)já, tak že on "musí" taky. Ale já to beru jako takový "ukazatel", ze kterého přece líp pochopím, co vadí jemu a podle toho se můžu hned "zařídit". Mám dojem, že když si tohle (ne všechno, ale to důležité ve vztahu) ti dva poví, tak si vlastně vzájemně hodně pomůžou tím, že jako by získají mnohem víc "informací", potažmo času, který museli v minulém vztahu věnovat právě tomu poznávání a sehrávání se a takhle-když si poví, co jim v min. vztahu vadilo a přes co nejede vlak, to mají "zjištěno" hned, ne? Víte, jak to myslím?

Tak, jako muži neřeší bývalé partnery ženy (a nejen to... oni o nich ani nechtějí slyšet), tak zrovna tak nechtějí se současnou řešit svoje ex. A myslím si, že kdyby u Tebe pozoroval něco, co mu vadilo u ex, tak si s Tebou ani nezačal. Řešíš podle mého názoru neexistující problém, protože až mu něco vadit bude, bude to umět dát dostatečně najevo a o tom jsi psala.... komunikace tedy nevázne a to je prostě v pořádku.

Šmankote, něco málo jsem mojí řekl, ale všechno určitě ne... Vzhledem k mému divokému mládí dávkuji informace velmi opatrně...  

Abys jako příští partnerce nemusel vysvětlovat proč si ovdověl v tak mladém věku, jo?

Manžel mi sem tam něco řekl, ale jen něco vyloženě konkrétního ke konkrétní situaci. Takže vím proč se rozvedl, něco málo o tom jaký ten vztah byl, ale nijak zvlášť mě jeho bývalé nezajímají. Nemám potřebu se s nimi srovnávat, zvlášť když vím, že to co mu dávám já, s žádnou neměl. Vždyť je se mnou a dobrovolně.

Platí to i obráceně.

Všichni máme své zkušenosti z předchozích vzahů, já mám nemluvu doma také a vůbec mne nenapadne něco vyzvídat, nebo nedej bože si sednout a probírat cokoliv. Já jsem se naučila třeba při mytí nádobí vyklopit, co chci -dál jsem to nerozebírala a ono to funguje 18 let bez problémů. Co mi chce říci, to řekne, co chci já,   najednou jak mi to napadne a ejhle funguje to. Holt mužský nejsou na nějaké rozebírání čehokoli. Já si třeba jdu zahrát s klukama mariáš už hrajeme 12 let/, a jeho slova-máš KMB? Jo a vrať se v pohodě i když prohraješ. / Jo KMB - jsou klíče, mobil, brýle/.

Já z něj nic nepáčím - chraň bůh. Teda nic důležitého - když vidím, že to bere jako škádlení, stejně jako já (viz ta jizva výše) tak jo, ale jinak ne. On je takový tichý posluchač, takže co nevyklopím koníkovi ve stáji a to, co se stalo po cestě ze stáje říkám příteli a on to okomentuje Někdy třeba povypráví i on. Taky takhle celkem fungujeme. Ale máte všechny pravdu. A je fakt, že kdybych mu připomínala bejvalky asi bych se rychle pakovala...

    A jak říká Veselka-sice já jsem od přírody žárlivec a měla jsem tendence se srovnávat, ale už to taky nedělám. Zamyslela jsem se nad sebou a zjišťuji, že příteli taky dávám dost věcí, co by jiná určitě nedala. A celkově, že takových jako jsem já je celkem málo - je možné, že někdy i trochu přeženu, ale pokud spolu máme být, ať si zvyká. Taková já prostě jsem a potkani v koupelně jsou teprve začátek. Tím si můžu být jistá, že žádná ex ho takhle "nepřekvapila" A taky jsem si jistá, že mu to nevadí protože mám zákaz kluky odvážet

    No opravdu nemá smysl vyzvídat. Až bude chtít, sám mi to řekne. Já jsem mu řekla proč bych to chtěla vědět a jak se s tím "popere" je jeho věc. Já se budu starat o to, abych byla výjimečná a na své ex nemusel myslet Přecejen to asi byla z části i zvědavost...

  A co pohlavní choroby?   Už jen z tohoto hlediska, páč je rozdíl jestli partnerek bylo 5 nebo 50sát.   A vzhledem k tomu, že český muž je na prvních příčkách v neoblíbenosti pánské ochrany, bych měla strach. Detaily nikoho nezajímají, ale fakta!!!  

To máš pravdu juli, tohle je přesně jedno z fakt, které by si partneři sdělovat měli-detaily vem čert. Jenže to asi nikdo na začátku vztahu neřekne a ptát se na to je asi celkem ostrý... Já měla tak trochu "jistotu" v tom, že je přítel doktor a v přísaze je tuším zmínka o vědomém šíření chorob. Ale k čemu by mi byla přísaha a nějaké soudy, když bych se jen těžko léčila... Prostě jsem měla víc štěstí než rozumu a doufám, že už to nebudu muset nikdy řešit.

Mám z toho, co čtu trochu pocit, že Tvůj přítel je prostě takový... Méně sdílný- rezervovaný. Má to v povaze a asi se to v budoucnu moc nezmění. Pokud máš v plánu s ním zůstat, zřejmě budeš muset být tolerantní k této jeho povahové vlastnosti. Vy jste asi každý jiný: Ty máš ráda vše na rovinu, jasno, on, je více rezervovaný... Pokud Tě to ale bude vytáčet natolik, že to těžko budeš snášet, možná bys byla šťastnější s někým jiným...

Máte pravdu... Já jsem pořád takový "tele nevycválaný" a měla bych asi trochu přijmout přítelův klid a vyrovnanost. Nejsem úplný zastánce astrologie, ale my dva jsme jako stvoření podle popisu našich znamení. A taky jsme pravé opaky, které se mají přitahovat že

   Mě nevytáčí jeho rezervovanost, to ne. Ale občas mám pocit, že si mě drží od těla a nevím proč. Je takový od začátku a všimla jsem si, že má "odstup" i od svých přátel, tak to bude povahový rys.

    Tak mě to napadlo protože mě předchozí partneři ovlivnili a nechci, aby to "odnášel" současný partner proto jsem mu řekla co a jak, když jsme na nějaký problém narazili, aby věděl, proč mi to vadí. Ráda bych věřila, že jsem dokonalá, že si přítel na nic "nestěžuje", ale...

   Asi je nejlepší se v minulosti nešťourat a hleďet si svého. Když mi něco sdělí, vezmu si to k srdci, ale nic z přítele dolovat nebudu.   Pravdou je, že kdybych se projevovala jako nějaká jeho ex, asi bych se to už dozvěděla.

Ty mi vykáš??

Já jsem v něčem stejná jako Ty, mám ráda jasno, na rovinu, pak se člověku lépe dýchá... Ale o mně zase někteří známí říkají, že jsem i trochu tajemná... Nemám prostě v povaze všechno o sobě vyhulákat.... , ale vyříkat si věci na rovinu, když je něco ve vzduchu- to rozhodně Ve vztahu ale musí být jasné všechno.

To, že si Tě drží od těla, to bude ono, je prostě takový...

Nene Teda pokud nechceš, abych Ti vykala To bylo tak obecně, že souhlasím s názory všech Máte prostě zkušenosti, které mi chybí a tak jsem ráda, že se podělíte a že jsem se zeptala.

    Taky na potkání nelíčím všem všechno, ale když někoho blíže poznávám většinou nemám na výběr. Většina mých záležitostí se víceméně točí kolem pár bodů, které jsou samozřejmě osobní, a pro pochopení souvislostí prostě vše říkám na rovinu. Tím spíš partnerovi - nemám důvod před ním něco tajit a myslím, že by měl vědět všechno. Už jen proto, aby nebyl překvapený, když něco vypluje na povrch nebo by na mě chtěl někdo něco prásknout...

    A není nad to si na místě hned a jasně vyříkat konflikty. Třeba máma do všech hádek tahá co jsem udělala, když mi bylo tolik a tolik a to nemám ráda. Buď mi to měla říct tenkrát, když ji to naštvalo nebo to nechat být, ale není možný pořád dokola vytahovat co se stalo kdysi. I tomu se snažím přímočarostí vyvarovat.

    Ale musíš uznat, že je to podivná vlastnost. Na jedné straně semnou přítel mluví o společné budoucnosti a na druhé straně si tím odstupem nechává zadní vrátka. Když to vezmu kolem a kolem, nic o něm v nevím, jen sem tam nějaké mezníky v jeho životě, ale to je asi tak všechno.

   Luciáši mrkni SEM.

... a nefunguje....

Zkusím to...

Ono nakonec není třeba slov. Někdy určitě ne a pak je pěkné si spolu hezky zamlčet Taky mi je někdy trochu smutno, že si moc nepopovídáme, ale je fakt, že aspoň někdy se přítel vyjádří a nechodí s kamennou tváří, to zas ne.

   Nejen my dva, ale celkově ženy a muži jsou jinak založení a zjišťuji, že mužům většinou stačí být s ženou, kterou milují a mluvit prostě nepotřebují. Tenhle článek mi to akorát potvrdil

Mně teď napadla ještě jedna věc:

Nemůže být jednou z možných příčin mužovy nemluvnosti skutečnost, že jeho žena všechno odpovídá za něj? Když žena hodně mluví, tak on se podvědomě ztáhne....

Indiánko, to je taky docela možný. Toto máma dělá taky - táta (sice taky celkem nemluvný) se ke slovu v podstatě ani nedostal protože ho máma předběhla. A její současný partner, ač taky od přírody tišší taky odpovídá až po ní a věci uvádí na pravou míru. Občas zalistuju v knížce Muži jsou z Marsu a ženy z Venuše. Myslela jsem, že to bude nějaký přihlouplý román, ale je to velice šikovná knížka, kde autor a takových situacích píše. A na základě toho jsem si uvědomila a potlačuji v sobě to, na co jsem zvyklá od mámy. Ano, chlap není hloupý a sám ví nebo vymyslí, jak přidělat skříňku, natož, abych nad ním stála a říkala mu, jaký si má vzít vrták (obzvlášť, když o tom nic nevím). Ani za něj nemusím odpovídat, že se máme dobře a naši potkánci taky, kdež se ho přítelovi kamarádi zeptají, jak se ON má...

   Uvědomila jsem si, že takové tendence taky mám a proto už se teď zamyslím, než tu pusu otevřu a vyrukuju s nějakou strašně chytrou radou. A výsledek je - sice se málomluvnost moc nezměnila (ale je fakt, že teď má apsoň prostor), ale změnili se jiné věci. Třeba zamnou přítel sám přijde "pro radu" - ať už při zařizování bytu nebo při výběru auta.

Už to moc rozpitváváte holky.

Trochu mi to připomíná to myšlení muže a ženy, kdy leží v posteli a ona si myslí, že jí chce opustit a podobně a on jen leží a pozoruje mouchu na stropě a diví se, proč se tam udrží...

Tak, pokud budu hovořit za sebe, já nic nerozpitvávám... jen se snažím pomoci. Mám velmi málo času, ale když vidím, jak se někdo trápí, tak si z něj utrhnu alespoň chvilku a snažím se poradit, podat pomocnou ruku, nebo alespoň povzbudit. Bohužel, čekala jsem, že tady Lucy pomůže, nebo poradí nějaký muž, trochu jí otevře skříňku, a vysvětlí, jak to u mužů funguje, aby pochopila více a z toho se třeba naučily i jiné ženy, jak muži myslí, cítí atd.

Zatím jsem se ale nedočkala ani jedné rozumné rady, nebo odpovědi. Kdyby tady nějaká padla, možná bychom se v tom tolik nemusely "pitvat" a trápit se přemýšlením a dedukcemi. Protože zde odpovidvší muži by mohli mnohé ujasnit. Takto si já spolupráci mezi muži a ženami nepředstavuji... Takže, děkuji pánové....

Pro ty, kteří by si mohli můj názor vyložit jinak: píši v klidu, nikoho nenapadám, jen otevřeně říkám svůj názor, jak to vidím já.

......... tady hlubokou myšlenku nenajdeš a konstruktivní radu od muže taky ne.   Na to si děvčata musíme přijít každá sama, na konkrétním jedinci.......

To je vždycky nejlepší, když si člověk přijde na věci sám. Ale bylo by lepší mít alespoň nějaké rady i od druhého pohlaví.

   Jenže to je přesně ono - moc to pitváme. To samé mám doma, když chci o něčem mluvit. Moucha na stropě je všudypřítomná

Juli, já si to tak úplně nemyslím. Vím, že i tady jsou "kluci", kteří umí dobře poradit a já bych si jejich rady cenila, pokud bych měla problém, který chci řešit veřejně. A navíc, vzhledem k nějakým 6000 otevření tématu by mohl i někdo z venku. Ruka by určo nikomu neupadla. Já v tom spíš vidím lenost a lhostejnost. Chlapi by si mohli taky uvědomit, že na světě není jenom sex a blbinky, ale někdy je třeba řešit i vážnější věci... A když mají možnost poradit, tak.... O tom především tenhle web je ne?

K tomu se celkem hodí vtípek-  baví se dva: "Představ si, byl jsem mile překvapenej. Včera jsem upadl na zem, všude kolem mně plno lidí a nikdo na mně nešláp. Všichni mně přeskakovali a obcházeli.... "

A není on nějaký tajný agent 007, že je tak tajemný? Ne, fakt, vypadá to tak, že je prostě takový, když se podobně chová i ke známým. Pokud jste o tom mluvili, řekla jsi mu na rovinu, že Ti jeho rezervovanost vadí a on je i nadále stejný, tak je to prostě v něm. Možná s jistou dávkou Tvé tolerance a trpělivosti by se mohl trochu víc otevřít. Ale to už je jiná stránka věci, možná na něj jít nějakou psychologickou cestou.   Řekne zkrátka jen to, co chce a nemyslím si, že by to byla nějaká jeho zadní vrátka. A pak- vidět někdy do mužského, co se mu v hlavě honí, to je někdy nadlidský úkol. Já nějaké zkušenosti mám, ale taky se stále učím.... U mně je to spíš dedukce..

Na druhé straně, pokud je to u něj vlastnost, která Ti už teď po roce známosti hodně vadí, rozvaž si časem, v klidu, jestli budeš schopna tohle břímě nést po nějakých 20 let příštího života, pokud spolu zůstanete. Ale jestli jeho kladné vlastnosti převažují a opravdu o něj stojíš, tak to budeš muset holt nějak překousnout. Vem si, že Ty taky nejsi dokonalá, nikdo nejsme, každý máme chyby... Záleží, jestli náš partner je ochoten ty chyby tolerovat, protože naše klady pro něj převažují, a proto mu to stojí za to.... -mluvím obecně.

Zatím studuješ, takže máš ještě dost času, mám z Tebe pocit, že trochu tlačíš na pilu, že uvažuješ hodně dopředu, plánování je sice fajn, ale je ti teprve 21, nějak se to poddá. Pouvažuj, ale trochu uber v tlaku...

Máš svatou pravdu, Indiánko. Až mě děsí, jak pár mých příspěvků dá pozorným čtenářům náhled do hloubi mé duše

    To je asi vedlejší produkt toho mého plánování, že vidím problém, který vůbec není a možná ani nebude. Přítel není odtažitý nic, jen občas se mi zdá, že má prostě odstup. Jsem tak upjatá na vytvoření dokonalé rodiny a v rámci mé snahy nadělám víc škody než užitku Musím se ještě hodně učit a přestat dumat.

   Čas mám, to jo, ale vím, že strašně rchle plyne a za 5,6 let se budu rozhodovat, jestli současný přítel bude otec mých dětí... Pak už pro mě není cesty zpět. Teda je, ale děsím se rozvodu a podobných tahanic - naši se rozvedli, a jak už jste si tu asi všichni všimli, já to i po 10 letech hodně těžko nesu...

     Teď po posledních událostech spíš vyčkávám. Mám jiné starosti a zatím se budu věnovat jim. Náš vztah se nějak vyvrbí.

   Když jsem příteli o svém pocitu, že je uzavřený, říkala, spíš se smál, že to není pravda, že je to jen můj pocit... Opravdu takový je a já už se pomalu srovnávám s tím, že to není vůči mně. A za tu dobu, co spolu jsme sem se i nějaké věci dozvěděla, takže si myslím, že časem se to zlepší. ale rozhodně ne tlakem.

   Jen jsem poslední dobou dumala, jestli to nezpůsobila nějaká moje předchůdkyně. Ale po přečtení názorů tady usuzuji, že to není zkušenost ale opravdu povahový rys. Přítel je v určitém směru také dost přímočarý a určitě bych neměla klíče od jeho bytu, kdyby si chtěl nechat zadná vrátka...

No právě, moc na to tlačíš, chce to trochu zvolnit tempo... Neseš si předsudky z domova, myslím zbytečně. Zkus naplno prožívat přítomnost, uvidíš, nějak se to utřídí... Zbytečně se tím trápíš. Víc, než je nutné.

A co se týče té komunikace, jak myslí muž a žena, měla jsem fajn vtip, škoda, že jsem ho smazala. Jistě ho znáš- jak manželé leží v posteli, on mlčí, kouká do stropu a ona horečně přemýšlí, proč nic neříká. A v hlavě jí to šrotuje, má mě ještě rád? Nemá milenku? Něco jsem mu udělala? atd. A ten chlap prostě jen v klidu pozoruje mouchu, jak leze po stropě a přemýšlí, jak je možné, že nespadne.... takže tak to máme  s těmi chlapy...

tak brou noc

Jo, ale zamrzí to. Právě jsem se chtěla zeptat, jestli jsi mu o tom řekla(o svém pocitu). Já jsem úplně stejná, fakt. Ale i když věřím, že se nesmál tak, že by snad chtěl z tebe udělat paranoika, ale... uvědomuje si zas na 2. str, že Tebe to trápí natolik, že Tobě to teda k smíchu není.. ?

Jinak můj přítel taky někdy trochu nemluvný, ale dokáže hezky vyprávět, třeba o cestách, o věcech, které ho baví.. prostě zkus tomu svému nadhodit téma, které má rád, něco v podobném slova smyslu. Nezabralo by to?

On se nesmál jako, že by se smál mně. Jen se tak uculil a přišel mně obejmout, že to tak vůbec není. A pak mi řekl, že kdyby si mě držel od těla, nebydleli bychom tu spolu neměli bychom spolu kluky (potkany), což je pravda.

   Myslím, že někdy je to u nás jak s tou mouchou na stropě, jak píše Indiánka - každý to prostě vnímáme jinak a já se to ještě musím naučit chápat. Je mi jasný, že chlapa nikdy nepochopím, ale aspoň budu vědět, že když se bude v posteli mračit, patrně nad námi leze moucha a přítel nepřemýšlí o rozchodu, ale o mouše

   Ale jo, posledně mi taky vyprávěl - naše zájmy jsou víceméně společné (třeba judo a o tréninku mi toho moc nepopovídá protože vím, jak to tam chodí. Jen mi řekne, jestli někoho porazil nebo někdo jeho... ), tak asi není moc co vyprávět. Teda bylo by, ale příteli to přijde jako nedůležité. Zase má pravdu-důležitý to opravdu není, ale já jsem upovídaný a zvědavý člověk a klidně bych si od něj i ty nedůležitosti vyslechla

    Já už jsem si tak nějak zvykla, že mám tichého posluchače. Naštěstí příteli nevadí, že pořád něco komentuji a myslím nahlas, někdy i komentujeme spolu a někdy dokonce i mlčím, aby si chvíli odpočinul

   A teď jsem zjistila - jezdí zamnou víc do Brna - že při procházkách místy, které zná mi k nim občas i něco řekne. Třeba, že za rohem je výborná hospoda, kam s klukama po škole chodili, za dalším rohem je hospoda, kde výborně vařej až do půlnoci a na konci téhle ulice je klub, kde maj otevřeno až do 4 do rána... Tak se nakonec i něco málo dozvím.

   Leni, témata jsem zkoušela nadhazovat a vždycky to shrne pár větama. Nechávám to být - nikdy nebudeme pár, který doma nezavře pusu a ani mi to nevadí. Dokud budeme pár, který ač v tichosti se sem tam zvedne a dojde tomu druhému jen tak dát pusu nebo se přitulit, nemám si na co stěžovat Slova nejsou všechno, ale je to nezvyk

tak můj přítel mi o své byvalé mluvi pořád, už mi ti ale vadí, když jsme se poznali tak mi to nevadilo protože jsem byla zvědavá proč se rozvedli. O ostatních partnerkach mluví taky občas, ale o své byvalé manželce pořád, dokonce i v intimních chvílkách. Dnes na skypu si opět vzpomněl na svou byvalou, moc mě to zamrzelo, byla jsem ráda že si povídame a on si vzpomene na byvalku, řekla jsem mu že na ní  pořád myslí. Když jsme ukončili hovor, jsem mu později napsala, že jsem myslela že svou byvalou už vypustil z hlavy, ale není to tak když o ní stále mluví a je mi to nepříjemné. Nenapsal mi žádnou odpověď. Takže se nejspíš opět urazil jak je u něho zvykem.

Cooo? Mít urážlivé "dítě" místo chlapa a ještě být tak necitelný a netaktní(hodně slušné), že vykládá o bývalé pořád? Proboha, proč s ním jsi? ! ?

Však on odejde sám, balí si kufry pořád a to jen kvůli vyloženým blbostem nad kterýma zůstava rozum stát. On má dost blbou vlastnost- pocit dokonalosti a bezchybnosti, on je ten nejlepší člověk na světě a ostatní lide jsou jen blbci co dělají všechno špatně , je správné jen to co děla on. A další vlastnost, hned jednat a pak přemyšlet, např. u své byvale nejdřív jednal tím že se rozvedl a teď si myslím přemyšli že to mohl taky řešit a teď toho  lituje.

Před měsícem si balíl kufry kvůli hodinkám, které mi dovezl ze švýcarska. Šly o 2minuty popředu tak mi je seřidil ale o minutu pozadu, chtěla jsem si je seřidit a on mi je vzal , praštil s něma, řval na mě že mi chtěl udělat radost a já mu dělám naschval protože se mi ty hodinky nelíbí. Dívala jsem se na něho nechapavě co blbne a řekla proč řve když jsem hodinky jen seřizovala a nemusí se urážet kvůli takovým B L B O S T E M. jenže on se si začal balit kufry s tím že věděl že mi nemá nic cenu kupovat.

On pořád tvrdí že je muž a má svou důstojnost, tak mi  došla trpělivost a vpalila jsem mu, že to tou svou pitomou důstojnosti dotahl tak  , že mu manželka zahybala a tím si jen nabourává další vztahy svou důstojnosti.

 Přemyšlím ale v čem byla jeho byvala manželka tak vyjimečná že ji moc stále miluje a vydrželi spolu 16 nebo 20 let.

Fíha. Třeba mu tolerovala tyhle jeho výlevy. Koukám, že to žádná nemáme lehké. Jen si vybrat tu špatnou vlastnost, se kterou jsme schopny žít a u chlapa je "přehlížet".

   Sluníčko, ale proč s ním tedy ztrácíš čas? Tyhle věčné rozchody a odchody Tě musí strašně vysilovat a trápit, ne? My jsme v současné době s přítelem také v jakési mezifázi a nechávám tomu volný průběh (a to jsem byla rozhodnutá poslat mu klíče poštou do práce a už se s ním nikdy nevidět), ale snaží se a mění se. Teď jsem v situaci, ze které nevím jak ven (jestli se mám vrátit a jeho snahu tak ocenit nebo ne... ), ale jak jsem už psala-mám teď mnoho jinýsh starostí, tak se budu věnovat jim a vztah se nějak vyřeší. Ať vydrží nebo se rozpadne. Zatím se vídáme, i celkem pravidelně, a je nám spolu zase pěkně. Chodíme na procházky, jsem pozvaná do divadla... Sice se na jednu stranu taky "rozcházíme", ale je nám, přitom spolu pěkně a zatím se zdá, že to dáme znovu dokupy. Taky jsem párkrát zmínila, že odjedu a přítel mě vždycky udobřil a začal na to spoléhat. Tak jsem nakonec musela jít, protože mi to přerostlo přes hlavu.

    Chlapi a jejich důstojnost. O tom bychom si mohly povídat. A taky, že on pracuje a je unavený a já nedělám nic a neumím si představit, že je unavený a že po něm tedy nemůžu chtít nějakou pozornost natož milování... Dělám nedělám, to je jiná kapitola (ale ne, neflákám se doma nebo někde po hospodách), ale ejhle, co jsem se dostěhovala, najednou má sílu večer zvednout telefon a zavolat, jak jsem se dnes měla. Přijede v pátek večer a přitulí se... Já mám taky svou hrdost a důstojnost-a ne malou-a stejně jako partner, i já chci, aby ji respektoval. Teď už jsme si vyříkali jeho nejdokonalejší dokonalost a věčnou únavu ze všeho, že se chudák nezmúže ani na to objetí. Já chápu, že je unavený, taky jsem po něm nechtěla žádné divy, když byl opravdu unavený. Ale já mu za to prostě nestála.

   Tvůj přítel má sice důstojnost (přijde mi, že trochu smyšlenou s tím, jak se chová), ale Ty ji máš taky a divím se, že mu jeho scény trpíš. "Jsi důstojnej chlap, tak se ale rozhodni a nedělej tu scény, jak se balíš... ".

   Máš ale pravdu v tom, že asi nemá vztah s bývalou dořešenou a proto o ni pořád mluví. Je fakt, že tohle partnerka už nechce slyšet. Kyž pominu, že je to neproduktivní, měla bych pocit, že se mě snaží srovnávat.

Mi to přijde jako by si jen u partnerek vylévál srdce a s tou svou důstojnosti čekal až ho jeho byvala přijde odprosít. Srovnávát asi ne, jen se mu možna moc podřidila, zobala z ruky jak on chce a takovou zřejmě potřebuje a hledá takovou další.

Já ho moc ještě neznála, jsme teprve přes rok, přece jen on jezdi z kamionem a doma byl jen 2 dny o víkendu v měsíci, pak změnil práci nebo spiše firmu a je doma co 3týdny  doma na 6dní. Takže ho poznávám až když teď už byvá na týden doma a nevím čím ho vždycky překvapí, nebo co jsem "zase "pro něho tak uražlivého řekla. Tak třeba pro pobavenívé mamince koupil orchidej a ona nevěděla jak to pěstovat tak ji nechala v misce s vodou, on když to viděl řval jestli z toho chce mít lekníny, pak mi volal, tak jsem se tomu smála a řekla že to nevěděla a no a co tak bude mít  z orchideje leknín. On se urazil, řekl že to o de mně nečekal že se tak zachovám a praštil z telefonem.

Jednou jsem se dívala chvili  z okna na hory a on se opět urazíl a balíl kufry že mě asi nudí.

Ráno mi odepsal že to není trestné když si vzpomene na byvalou, ale vzapětí se opět urazil, protože jsem se dívala na nabídku práce. on říkal že nechce až dojede domů že bude sám a já v práci, tak jsem mu napsala že včera na skypu, se díval že je sposta práce a já si pořád stěžuju že nic nemůžu sehnat. Napsala jsem mu že teda kašlu zvlašť když mám pracovní omezení a najdu si teda i těžkou prácia pateř už stejně nezachráním když musím jít na operaci. Konec opět zlé, že mu mám napsat až nebudu mít rypavou a uražecí náladu.

No dokonalý je, ale Idiot.

Odbočila jsem z tematu raději to nebudu rozebírat.

Měla jem před ním více partneru, ale nemám potřebu se o nich zmíňovat, jen někdy občas, když si vzpomenu a mám k tomu důvod ale jinak ne. Kdyby se mě zeptal na něco co chce vědět, samozřejmě bych mu odpověděla. On se nepta.

Občas nechápu moje známé když se ptají na mého byvalého manžela, jsem už 19 let rozvedená a je zajímá jestli  o něm něco vím a proč s ním nejsem v kontaktu. Nevím proč když nemá zájem, má svůj život, tak nevím proč bych ho musela vyhledávat a zjišťovat o něm něco a kde vůbec je, jen pro klid mych známých. Jásně že bych se ráda něco dozvěděla, ale vyhledavat jen proto ho nebudu a tím se ponižovat, když ani rok po rozvodu neměl zájem se mnou komunikovat.

  Tak to je mazec. Tvůj přítel snad ani není chlap?   Njn, řidiči z povolání jsou nerváci, jenom nechápu jak oblbnou psychotesty.

Trošku to na mě působí, že je rozmazlený capart, který byl zvyklý, že mu maminka vše dovolila a vše mu donesla až pod nos. Máš to opravdu těžké. Tedy ne Ty, ale on, chudák s námi všemi nedokonalými-víš co to musí být, takový život, kdy jsi obklopena samými blbci?

    Koukám, že na tom s tou zvědavostí nejsem až zas tak špatně Proč si tedy Tvoji známí nedají tu práci a nezjistí si o bývalém manželovi informace sami? I když asi i mně napadla tahle myšlenka spíš ze zvědavosti a potřeby se "srovnat", ale zároveň si myslím, že by mi nějaké přítelovy předchozí zážitky pomohly pochopit jeho chování. No, ptát se ho na to nebudu. Já mu to hlavní řekla, když se naskytla příležitost, ale hlouběji se v tom taky nemíním rýpat. Co bylo bylo, a je to už pryč. Teď máme nový vztah a nemá smysl ho zatěžovat minulostí - v ideálním případě. Jenže úplně zapomenout nejde.

Sluníčko-a máš snad pocit, že takový partner Ti vůbec něco dává? JEDNOU by mi něco tak stupidního řekl a viděl by ten sekec mazec. Ty se opravdu budeš ponižovat a snižovat k tomu, že s ním vůbec budeš? S někým takovým??? Dáááávno, dávno už bych nebyla jeho přítulka. Mě by takové výjevy mazánka nebo nabubřelého ega nebo co to vůbec je za osobu, nestály už ani za pohled, natož abych se zabývala jeho potřebou si své dosti malé seběvědomí na někom léčit. Sorry, ale říkám to na rovinu. TY MÁŠ PŘECE NA NORMÁLNÍHO CHLAPA, NÉÉÉÉÉ??

Přesně tak - nabubřelé ego... našla jsem k tomu docela zajímavé čtení. Někdy se mi zdá, že zvýšeným egem trpí i hodně žen. Mají oproti mužům ale jednu výhodu. Umí to celkem slušně skrývat a najdou si jiný ventil.

Jojo, Baruš, ten článek dobře znám. Jako by ho psala 1 má (taky) internetová známá, která si tímto nejen prošla s chlapem, ale bohužel i měla takového otce. Děs s hrůza! . A ta by Sluníčkovi řekla bez sebemenšího obalu, co si o takových lidech myslí. Slunííí, bude to jen horší! PRCHEJ!!

Baru, ale mám pocit, že si za to ženy trochu mohou samy. Nemám ráda feministky a podobné individua, ale ani nejsem zastánce rolí muž žena třeba v domácích pracech apod. Hlavní úloha mužů lov, ochrana a obživa rodiny se už dávno vytratila, ale ženy si dnes obzvláěť zakládají na tom, že chlapy nepotřebují, že se o sebe postarají samy. Je sice dobře, že už nejsme úplně závislé, jestli náš drahoušek uloví jelena nebo přinese vypadlé vajíčko z hnízda, ale nic se nesmí přehánět. V kavárnách často slyším ženy, jak mluví o chlapech a najednou tu máme populaci nesnažících se mužů. Proč by se snažili, když jsme tak samostatné a máme je za blbce? A pak se vezeme i my, normální holky, které by rády normálního chlapa...

   Určitě to tak není vždy - tím spíš ne v případě Sluníčka. Ale občas, když slyším slečny, jak hovoří o svých partnerech a jak někdy titulují přímo je, se vůbec nedivím, že na nás chlapi zanevřeli a už se nesnaží.

Lucy, sice vidím, že jsi můj příspěvek pochopila jinak, ale i s tím, co píšeš, se dá souhlasit.

To byla reakce spíš na ten článek. Přečetla jsem ho tak zběžně a působil na mě takto. Ale v závěru asi není moc rozdíl jestli je chlap egoista nebo je línej... Akorát pak marně čekáme na nějaké projevy lásky a snahy o nás

Přesně vystížné nabubřelé ego, ve všem souhlasím. Přitom moje teď už byvala kamarádka, mě přesvědčovala jaký je to fajn chlap (je to její byvaly)  a bude mi s nim dobře. No pokud ho nechytnou ty jeho nálady tak fajn je, ale u něho nevím co zase můžu udělat špatně, aby ho ta nálada nechytla.

Na všechny  chlapy kašlu, nechci už žádného. Stejně mám štěstí jen na samé idioty. Vzdávám to a nemám už sílu hledat někoho dalšího. Raději zůstanu sama.

Ale Sluníčko, nemrač se nám Nikoho třeba nehledej, ale hlavně se směj - on si najde Tebe a bude to konečně normální chlap. Na každou někde čeká

tak jo, něco s tím udělám

Sluníčko, , jak to tak čtu, nemohu se zbavit pocitu, že Tvůj přítel pro Tebe není tem pravý.... A navíc- mezi Vámi asi vůbec nefunguje komunikace Vy jste oba zaseklí, každý tvrdíte tu svou pravdu. Podle mně, vy jste si snad ještě ani jednou pořádně nesedli k lahvince vínka, neuvolnili se a nestanovili si žádná pravidla. Stanovení pravidel je stěžejní bod každého vztahu, aby vše fungovalo. Bez těch to nejde. Když Ti vadí, že často hovoří o své bývalé, musíš mu to pořádně říct. A navíc- už to, že o ní hovoří je faktem, že Ty nejsi jeho partnerka, ale spíš kamarádka. Protože, kdyby Tebe bral jako partnerku, plánoval by s Tebou budoucnost a o bývalce by se pochopitelně ani nezmínil. Navíc, on se cítí nedoceněný, má nějaké předsudky. A co je nejdůležitější- stále hledá sám sebe. Není připravený na vážný vztah. Vy prostě spolu neumíte komunikovat. Někdy se sejdou dva, kteří spolu hovořit umí, někdy prostě ne. On se ještě stále hledá.....

Ty něco děláš špatně a on taky. Vy nežijete spolu, jen vedle sebe. Není to škoda? Nebylo by lepší zajít do nějaké poradny? Samozřejmě, že ano. Poradny jsou od toho, aby si tam dva lidé, kteří spolu neumí "mluvit" vše vyříkali a komunikaci se naučili. Pak se vztah může naprosto od základu změnit k lepšímu. Ovšem zde je třeba položit si otázku, zda vůbec o záchranu vztahu stojíte. Pokud ne, bude lepší rozchod. Takové- žít spolu, a ve skutečnosti vlastně nežít, je jen přežívání o ničem...

Promiň, že Ti tohle píšu, ale jsem prostě člověk, kterého, když něco napadne, nenechá si svůj nápad pro sebe, ale pustí ho do světa. Pro případ, že by třeba mohl být někomu, kdo se v "tom" najde prospěšný.

Měj se pěkně

Až sám bude chtít a přijde na to čas, tak se Ti svěří. Nemá cenu na to tlačit. Prostě ne každý se rád baví o expřítelkyních a bývalých vztazích. Navíc jsem v životě zjistil, že nová přítelkyně to třeba ne vždy chce slyšet. Může to brát jako "že na bývalku myslím".

Osobně třeba nemám potřebu na expartnerky vzpomínat. Žiju nějaký život, dívám se dopředu, co bylo to bylo. Jistě, člověk se poučí a lépe ví co chce, ale není nutné probírat s novou přítelkyní ty bývalé. Také nemám rád otázky typu "kolik holek jsi měl přede mnou" (sex).

Tak na počet "holek" já se snad žádnýho kluka/chlapa nikdy nezeptala...

Konečně slovo muže Díky Avi.

   Já se na nic neptala a kolik jich měl předemnou mě taky moc nezajímá. Jen jsem navrhla, že bychom si asi měli říct ty hlavní body, že by nám to třeba pomohlo předejít nebo řešit už nastalé problémy. Tím taky debata na tohle téma skončila.

   Ženám je asi těžké se zavděčit. Mně se zdá, že si mě přítel drží od těla (nejen proto, že nevím nic o jeho předešlých vztazích), ale na druhou stranu, kdyby mi o vztazích řekl, určitě by mě napadlo, že na ně nemůže zapomenout, že mě srovnává a podobně

   Takže v podstatě potvrzuješ názor Barči, že to chlapi neřeší a je lepší do toho nešťourat Tak já to nechám být a uvidím, co osud přinese

No, nevím, jestli Ti, Lucy, nějak vadí to, že toho o min. vztazích moc neřekne nebo spíš to, že je tak trochu "mlčenlivější". Ale už ty svoje chlapy(můj je skoro takový, ale ne tak moc mlčenlivý)musíme brát. Ale upřímně řečeno-někdy mi to prostě vadí.

By mě zajímalo, CO vůbec chcete poradit holky. Prostě ženy rády řeší, chlapi ne. Proto tu asi žádný chlap nepsal, protože to je snad jediné téma, kdy asi máme na to stejný názor, protože jinak do jiných "ženských" témat přece píšeme.

Avi tu něco napsal, ale jen proto, že jste "přinutily" jednoho chlapa napsat a co vám napsal? NIC! Protože to, co napsal jistě víte, ale tím, jak to řešíte, tak se to přetřásá furt dokola. Nemyslím to zle, ale jsme u toho, proč si někdy ženy a muži nerozumějí.

Některé to myslí dobře a ví, že nejsou všichni stejní a snaží se (viz Lucy a většina dalších), jiné však mají svou hlavu stále a stále....

Stejně je to vždycky o těch dvou a nebýt kamarádů a kámošek, tak by se asi ti dva snáze domluvili. Jenže Pepa povídal, Maruška povídala a ten to a ten ono a je to v pytli...

Jojo Mici, máš pravdu. Pamatuji si jak jsme se na střední s jedním učitelem  (byl to víceméně takový náš kamarád) dostali i na téma vztahů. Nám, holkám, bylo kolem těch 16 a polovina z nás měla "vážný vztah" samozřejmě to byl ten pravý. Pan učitel se smál, což nás amozřejmě naštvalo, a řekl nám, že si na něj za pár let vzpomeneme. Říkal, že do vážného vztahu se většina lidí usadí, až zkuší Pepu, Frantu a nakonec i Honzu a zjistí, že ten ho má sice delšího, ale nemeje po sobě nádobí, ten druhý míň vydrží, uklidí ponožky, ale nádobí se nedotkne a ten třetí je v posteli nejlepší, ale kladivo do ruky nevezme. Bylo to samozřejmě nadnesené, ale chtěl tím říct tu svatou pravdu, že v závěru jsou všichni "stejní" - protože jsou chlapi a myslí a fungují jinak, než mi. A kdo ho má menšího a jestli myje nebo nemyje nádobí jsou v podstatě jen detaily a jde o to nasbírat zkušenosti s víc muži a zjistiti, "jak fungují"...

   Ano, ženy rádi řeší a muži ne-to je hlavní rozdíl a asi i problém, jak sám píšeš. Ale já jsem primárně nechtěla žádné zpovědi. Jen si stojím za názorem, že každý vztah, kterým člověk projde, ho '"poznamená" (ať v dobrém či zlém) a to ovlivní další vztah a nakonec může být bit partner, který za nic nemůže. Proto jsem vznesla tento dotaz - téma - abych zjistila Vaše postoje k mluvení o bývalých partnerech. V nějakém článku jsem četla, že je to absolutně tabu, jinde zas, že když vztah začíná být vážný, je dobré si to trochu vyříkat.

   Přemýšlela jsem o tom na základě problémů, které s přítelem teď řešíme - prostě mě napadlo, že některé jeho chování jsem nezpůsobila já, ale že je to "podpis" jeho bývalky. A kdybychom si sedli a řekli si, co nás nejvíc trápilo v předešlých vztazích mohlo by to pomoci našemu. Tady jsme zjistila, že muži o takových věcech neradi mluví, natož aby si se současnou sedli a přímo řešili toto téma, ale že se někdy zmíní sami od sebe, když jim to přijde důležité.

   Nechtěla jsem nikoho nutit odpovídat, jen slyšet Váš názor. Ano nebo ne a proč. I tak všem, obzvlášť mužům, kteří se přemohli , za odpovědi. Už jsem si obrázek udělala - příteli jsem navrhla, že bychom se o tom mohli pobavit, ale co s tou informací udělá je na něm.

   Nakonec si říkám, že jsem beztak takový prototyp, že mu asi jen ztuha můžu nějakou připomínat. Věřila bych, že jsem první, kdo příteli udělal z bytu zoo, z koupelny hřiště pro potkany a z něho jejich trenéra agility Náhodou ho to docela baví - potkani už skáčou přes překážky jedna radost a společné večery s nimi si všichni užíváme

Moc hezky si to napsala.

Jenže některé dámy požadovaly vyjádření mužů v tomto tématu, proto mě to dotlačilo k napsání mé reakce.

Jinak já za sebe - mě to vůbec nevadí se bavit o bejvalkách, ale nerad bych ublížil druhé osobě, proto raději držím "hubu a krok". Nebo vám to nevadí?  

Mě vaši bývalí nevadí, každý máme nějakou minulost ať už divokou nebo naopak.

Tak tlačily... Rády se dozvíme Váš názor a vy jste to pojali jako dámskou diskuzi a pitvu expřítelkyň anšich partnerů A přitom je ve Vašich odpovědích dost cenných informací

   To máš pravdu, že něco sice slyšet chceme, ale pak bychom to raději neslyšely... Je to právě o tom rozlišit fakta od zbytečností a podat to opravdu jako fakta. Já jsem příteli bez jákékoliv omáčky sdělila, že bývalý byl závislý na PC a že mi vadí, když kouká do monitoru a na mě neraguje... Žádné rozmazávání, jen holý fakt. A to samé bych, když už, čekala od přítele. Že nebude vzpomínat na romantické procházky, které se pokazily proto a proto... Jen, že ho naštvalo, že když byli venku, tak...

   I když jsem holka zvědavá, ale vím, jak Ty říkáš, že něco vědět nechci protože by mi to ublížilo...

  No, pokud si uživatel Mitsca vyložil můj příspěvek jako nátlak na jeho osobu, vyložil si to mylně. Ostatně jako většinu mých reakcí. I to je riziko veřejné diskuze.

Souhalsím, Lucy. A bylo by to dobré pro obě strany, kdyby chlapi  tak neměli neradi řešení. Bez toho se to přece neobejde. O čem se nemluví, to se přece nevyřeší! A to já na nich hrozně nerada, ale každý takový naštěstí úplně není. O čem nevím, nemůžu s tím nic dělat, a od druhého mi to připadá stejné, jako by mi lhal. Já si pak budu v klídku užívat toho, že je vše OK, když mi nic nepoví a pak se budu divit, až to na mě vybalí po x týdnech/měsících?? Ne, teď nemám na mysli "infoů o bývalých/ách, ale všeobecně.