Téma: Přítel pije alkohol, půjčuje si peníze a přesto se s ním nedokážu rozejít

Ahoj Katuš,

Moje situace je teď trochu podobná, takže věř, že Ti rozumím Pokud Tě zajímá můj názor, tady je.

Psala jsi, že jsi přemýšlela, jestli má váš vztah vůbec cenu a nakonec jsi to ukončila… Teď se zdá, že se snaží, že mu chybíš a že Ti taky chybí. Sice jsou rodiče evidentně proti, ale pokud by šlo jen o ně, myslím, že bys to dokázala přejít

Jak se říká, citům neporučíš, ze stejného důvodu jsem se já trápila dlouhé měsíce Jsi si jistá, že se změnil? Že už by Ti nikdy nelhal (kupovaný alkohol za zády), nepůjčoval peníze, nepil? . Většina lidí chce po rozchodu vrátit věci zpátky tak jak byly, vzpomíná většinou na ty dobré věci a idealizuje. Zkus si představit situaci, že by se situace zase změnila zpátky, zvládla bys to?

Zkus si sepsat pro a proti na papír - občas to pomáhá uspořádat si v hlavě věci trochu dohromady. Kdyby jsi se chtěla vypovídat, vynasnažím se.

A i když moc radit neumí, jednu radu Ti dám - pokud by sis byla jistá svým rozhodnutím, nenech se zviklat ani rodiči ani nikým jiným, Samozřejmě, že pro Tebe maminka chce jen to nejlepší, jsi její dcera, ale nikdo za Tebe nerozhoduje, to rozhodnutí je vždycky jen na Tobě Zlom vaz

mm6: Mohla by jsi mi napsat blíže o té tvé situaci?

Bylo to tak, že v našem vztahu jsme se rozešli, protože jsme na sebe neměli tolik času, repektive on ho neměl Ale to jsem ještě celkem zvládala. Horší bylo, že se mi později svěřil, že než začal chodit se mnou, miloval jednu svoji kamarádku, něco málo spolu i měli, potom se hrozně dlouho neviděli a myslel si že to přešlo.

Poté, co jsme spolu začali chodit my ten přátelský vztah nějak obnovili a věděla jsem, že s tou si taky často volal a vídal se jako s ostatními. S určitostí můžu říct, že by mě nikdy nepodvedl, to vím jistě, ale nemohla jsem to nějak přejít, prostě jsem ji pořád viděla před sebou. Pak, když na mě neměl skoro vůbec čas jsem to už nezvládala. Sice mě ten rozchod bolel, ale přišlo mi to v té době jako jediné řešení. Když jsem se pak svěřovala mým přátelům, všichni ho buď hned odsoudili nebo mi vytkli, že moc žárlím.

Jenže postupem času jsem ten názor formovala a měnila. Zjistila jsem, že to nějak nemůžu přejít (nebylo to jen rozchodem, těch jsem bohužel pár zažila, ale po pár měsících to přešlo), bylo to asi tím, že splňoval všechny požadavky, které bych na svého partnera vůbec mohla mít. Navíc on by to chtěl taky vrátit zpátky. Jenže já prostě nemůžu, ne, dokud tu bude ona.  

Chápu, že proti Tobě to zní jako hloupost, ale bylpro mě vším  

mm6: Ano, tvá situace je trochu jiná než má…

Ale chápu, že bys chtěla mít jistotu, a že to muselo být velmi nepříjemné, když jsi věděla, že nemyslí pouze na tebe… 

Ale i přesto u tvé situace vidím větší šanci to dát dohromady než u té mé…

Děkuji moc za odpověď.

Přemýšlela jsem o tom jestli má náš vztah vůbec cenu, kvůli tomu jsem to ale neukončila… Ukončila jsem to až po tom, co přijel opilý a styděla jsem se za to, že u nás pozvracel wc! Měla jsem takový vztek… Kdyby se toto v ten den nestalo, tak vím, že bychom byli spolu stále, ale je pravda, že bych stále dumala nad významem našeho vztahu…

Kdyby jen rodiče byli proti, je proti i teta, babička… A teď kdyby se to dozvěděly, asi bych se styděla. Když by v tom nebyly tyto rodinné okolnosti, tak bych to určitě zkusila… Jenže toto mně to kazí. Prý jsem rodiče zklamala…

Taky si říkám, mám já za potřebí ve 20 letech lepit vztahy…

Jistá tím, že se změnil si být nemůžu, vždy si říkám, že lidé se nezmění, že už je to v lidech… Jenže Jára byl vždy tak hodný, a i nyní když jsme byli spolu se ke mě choval hezky, že mu to na jednu stranu věřím, že je schopný se polepšit, ale na druhou stranu z mamky zkušenosti vím, že to je asi blbost… 

Tak co mám sakra dělat… Asi s tím nyní nic nenadělám… 

Nevím jak moc závažná situace to je, neznám všechny okolnosti ale chybovat je lidské, jestli jste o tom třeba otevřeně spolu mluvili? a on ti řekl do očí že ho to mrzí, chce to zpátky a bude se chovat líp? … -->  to já nevím

Píšeš že ve 20 nemáš zapotřebí lepit vztahy … ano, to je možná pravda … ale ted se sama sebe zeptej: miluješ ho? chceš bejt s nim nebo nez něj? … (vím že to neni tak jednoduchá otázka ale musíš mít sama jasno) --> jestli si dokážeš představit život bez něj, už mu nedokážeš důvěřovat, … asi by to pak nebyl plnohodnotnej vztah …

ale jestli ho miluješ, a věříš tomu že i on tebe … NĚKDY LIDI POTŘEBUJOU DRUHOU ŠANCI … a už je jenom na tobě jestli mu jí dáš  

Ale přes tohle všechno. pořád si myslím že základní a nepostradatelná je komunikace … mluvit narovinu, všechno si to vyříkat, čeho se bojíš, co chceš (jestli je schopnej se ti také timhle zpusobem otevřít - možná to stojí za pokus (pokud o to stojíš pochopitelně) )

Možná by stálo za to si i s rodiči (za jeho přítomnosti) promluvit … aby viděli jeho snahu, že tě třeba i někam zve (práci (alespoň nějakou) má - tak jestli třeba neuvažuje o hledání lepší s lepším platem (hlavně v jeho zájmu) všechno jde … ale musí chtít)

PS: k tomu alkoholu … pokud má zájem to řešit, jsou různé způsoby (jestli si s tím nedokáže poradit sám, existují společnosti, které by mu mohly pomoct)

Snad jsem ti aspoň trochu pomohla  držím palce ať to vyjde! HODNĚ ŠTĚSTÍ

Chybovat je lidské, to ano, ale…Já si myslím, že nejhlavnější není to, že se přítel opil a pozvracel záchod u rodičů, to se i může stát. Ovšem problém je v tom, že přítel pije, navíc za Tvými zády a další problém jsou ty krátkodobé půjčky. Teď se snažit může, ale na to, aby jsi měla jistotu, že s tím opravdu přestal, by musela uběhnout mnohem delší doba, kdy by toto nedělal. A upřímně, pokud pije tak, že má potřebu to i skrývat před Tebou - před Tebou to omezil jen na oko, nejspíše půjde o závislost a ta jak sama jistě víš či tušíš (i dle zkušenosti mamky), sama nepřejde. A on evidentně sám vůli nemá. A tady by jsi si měla sundat růžové brýle. Stejně tak v případě těch půjček, byť krátkodobých. I ty se musí splatit i s úroky a půjčovat si je dokola vede jen do pasti, která se točí dokola = půjčí si, z výplaty musí i s úroky vrátit, pak mu ovšem chybí část výplaty a tak pořád dokola. Přítel není nevzdělaný, je vyučený kuchař, s tím už by se dalo něco dělat. Spíš je důležité, jestli taky umí vařit a uplatnit se. Případně si může najít práci jinou, ne jen v tom obchodě, ale jinou, lépe placenou - záleží na tom, v čem je šikovný a v čem by se dokázal prosadit. Hlavně jestli on sám má chuť si najít něco lepšího, nebo jestli mu to stačí takhle a vyhovuje mu si půjčovat. Kolikrát i lidé bez vzdělání jsou na některé věci tak šikovní, že se dokáží uplatnit a zabezpečit sebe i rodinu. Někdy ani titul není zárukou kvality. Takže ono je to všechno spíš o tom, jak se s tím přítel opravdu popere, jak se k tomu opravdu a upřímně postaví.  

Jak je tam chlast, půjčování peněz a lhaní, nemyslím si, že je tak hodný, jak se snaží před Tebou vypadat. To by totiž řešil problém s pitím a penězi a ne, že zvolí pohodlné řešení - LEŽ.

Umíš si s ním představit budoucnost? Myslím, že bys měla poslechnout mamku, má zkušenost, prožila si to … (alkoholismu se věnuje web ZDE)

Děkuji za odpovědi…

Stejně v tom mám teď ještě větší guláš než jsem měla… A stále nevím co dělat, co je a co bude…

Barča: tím hodný jsem myslela pouze to, že by mě nikdy neuhodil, sprostě nevynadal… I jeho ségra mi jednou říkala, že on je tak hodný, až je spíš,, blbý"…  Ale tímto ho vůbec neobhajuji.

Ještě jsem chtěla dodat, že nadpis tohoto tématu byl jen rozchod… Ale změnil se… Není to tak, že se s ním nedokážu rozejít. To jsem před měsícem udělala. Jen nevím po tom včerejším výstupu mamky, co teď… Nechce se mi kvůli tomu s ním ani ven… Jen si píšem…

Nevim jak to řešit, jsem bez nálady… Připadám si jako,, idiot" už fakt…

Jak řešit? Píšeš, že to není tak, jak ukazuje změněný název? Tak co řešíš? Zatím nevidím rozchod, ale jen to, že bydlí jinde. Jinak se toho moc nezměnilo. Je lepší, když opravdový konec bude bolet teď, když k sobě nemáte žádné závazky, než v budoucnu, kdy už by to tak "jednoduché" nebylo.

Jj, tak tak to mi je jasné, že je o mnohem horší, když jsou spolu lidé v manželství, mají spolu třeba i děti a rozvedou se… To rozchod po roce je proti tomu nic…

Ahojky, nějak jsem se tu do toho začetla a mám podobný problém. S přítelem jsme spolu přes rok. Že rád pije, jsem věděla už na začátku, ale už mi to nějak přerůstá přes hlavu. Už je toho moc. On je jinak hodný, ale jakmile se napije, hlavně tvrdého, tak neví kdy končit. Takže je na mě hrubý, já jsem pak na něj akorát naštvaná a on si pak skoro nic nepamatuje. Pořád myslím na to, že to skončím, protože jsem tohle měla doma celé dětství (táta pil, hádky s mámou, fyzické násilí atd.) a jen mi to připomíná a přesto, že to ví, je mu to asi jedno. Kdyby mu na mně trochu záleželo, tak si myslím, že to omezí. Jenže on takhle pije už od nějakých 14ti let, je z vesnice, takže s kamarády byl zvyklý být jen po hospodách, a to je další kámen úrazu. Ze začátku to bylo celkem fajn, zašli jsme spolu na nějakou akci a tak. Ale všude to většinou skončilo tak, že se tak zpil, že dělal ostudu sobě a i mně. Teďka jsem ho vzala za mými přáteli na Silvestra. Dopadlo to hrozně, všichni měli zkažený večer, protože on si tam vypil celou láhev slivovice a choval se jako naprostý idiot. Přátelé nechápou, proč s ním jsem. Ono je to těžké, když toho člověka máš ráda. Jenže když on ti pořád jen slibuje a nic nekoná pro to, aby to zase bylo ok, tak už mu pak tolik nevěříš. To samé s tou kamarádkou. Má nějakou kamarádku, se kterou se seznámil přes internet. Píšou si a řekl mi, že by s ní byl, kdyby bydlela blízko (je od někud z daleka). Tohle mi řekl na začátku našeho vztahu. Řekla jsem si fajn, tak je se mnou, nebudu to řešit. Ale i teď po roce vidím, že ho to nepustilo. Prý do ní byl zamilovaný a tak dál. Pořád se chystá za ní jet a mě prý s sebou nevezme. To mi přijde nespravedlivé a prostě si pořád říkám, že chce být asi ve skutečnosti s ní. prý si hodně rozumí a navzájem si zvyšují sebevědomí. Ona má přitom přítele. Ale já to nechápu… Nechci mu zakazovat kamarádky ani kamarády, ale tohle mi přijde už moc. Často se kvůli tomu chytneme a vidím v ní mou potencionální hrozbu. On zase nechápe mě. Už ke mně není tak milý jako býval na začátku, už mi tak často nepíše, prostě najednou takové ticho po pěšině. Když jsme spolu, tak je to fajn, ale on nedělá nic jiného, že sedí u pc, nebo hraje hry, nebo pije. Mě takový vztah nebaví. Chci zažít zábavu a dělat to, co dělá spousta jinejch párů, chodit na procházky, prostě dělat nějaké jiné činnosti i spolu. Poslední dobou ale myslím, že to ukončím. Už kvůli tomu, že nemám nervy na to jeho pití a potřebuju se věnovat více sobě a dodělat školu…

Ano vidličko, tak to máme opravdu dost podobné.

My ze začátku také chodili společně s přáteli na akce. To byla taková ta zamilovanost z obou stran. Ale chodili jsme většinou do hospody nebo do klubu, takže tam mi bylo jedno jestli byl trošku připitý no… :/ Možná jsem to s ním měla řešit více.

Jinak, i když byl přítel opilý, tak se ke mně nikdy nechoval hrubě, ani fyzicky, ani psychicky…On toto neuměl.

A jinak, s tou kamarádkou jeho, to máš také jiné… Nám do vztahu nikdy žádná holka ani kluk nezasahoval…

Píšeš také, že tě takový vztah nebaví. To i já kolikrát jsem si říkala… Později už mi to přišlo jako stereotyp… Já ve škole, on v práci hodně často, pak doma… A stále dokola… Když měl odpolední, tak jsme se viděli pouze ráno a večer… Opravdu stereotyp, a v tak mladém věku mi to příjde divné… :/

Jára je původně také z vesnice. Takže si myslím, že byl taky zvyklý chodit do hospody. A ještě horší je to, že po jeho rozvodu rodičů, žil jen s tátou, který pil také rád pivo. Tudíž mi je jasné, kde to vzniklo, jesti to viděl u něho, asi ano. :/

PS: Můj předešlý vztah byl takový, že můj přítel byl závislý na PC hrách, vždy je upřednostnil, byl pořád doma nebo došel jen ke mně domů. Tak s tím klukem, jsem se nedostala už vůbec nikam… :/ Holt mám smůlu…

Katus, mela by sis zvazit, jestli chces mit pritele, na ktereho budes hrda a budes se tesit na spolecne akce s nim, pritele, o ktereho se muzes oprit a verit mu. Ten tvuj muze byt sice v nekterych situacich fajn, ale ma veliky problem, ktery s nim jeste poroste. Pro tebe by to znamenalo zit porad v nejistote, jestli vubec prijde, jestli splni co slibil, jestli bude mit penize ci zamestnani, jestli zase nelhal.
Je to v podstate jednoduche: bud chceme strom, o ktery se muzeme oprit, nebo balvan, ktery za sebou budeme vlacet. Ja bych na tvem miste volila prvni variantu.

Ano, to je pravda s tou oporou…

Jinak, ono to možná vyznělo, jako že je nějaký extra velký alkoholik. Tak to zase pravda není. Nikdy nepřišel nalitý jen tak, to né… Tohle bylo poprvé, jak píšu v tom článku.

Ale on si prostě to pivo dával rád, nevím jak bych to řekla, pil ho skoro jako limonádu… Ale opilý nebýval.

Takže takto, ale i tak to člověku vadí, pít pivo skoro místo limonády… To není v pořádku, kór ve 22 letech.

Teď se sice snaží, ale já ho bohužel nevidím. Nestýkáme se. Jen si píšem každý den… :/ Takže jestli lže , to netuším.