Téma: Přítel: "odcizili jsme se, chci nějaký čas pauzu" - miluje mě ještě?

Ahoj. Myslím si, že se spíš s tebou rozešel a nevěděl jak ti to říct jinak. Kdyby to nechtěl úplně ukončit, tak by aspoň trochu s tebou komunikoval. Aspoň takovy nám z tvého dotazů pocit  samozřejmě, že to tak nemusí být. Já do vašeho vztahu víc nevidím ale mám za to, že když má někdo někoho rád, tak sním chce být.  

Nebylo to ze dne na den, jak popisuješ. Jestli má pocit odcizení, dá se to vyložit i tak, že už necítí co dříve. Takže ano, myslím, že už tě nemiluje. Ale slyšet bys to měla od něj, ne tady od jiných. Zřejmě si myslel, že když to řekne jinými slovy, že to pochopíš.

On je asi zbabělý a tím, že s tebou nekomunikuje se ti to snaží naznačit.  

Nějak to nechápu, on chce pauzu a a ty přesto tlačíš na řešení  s tím, že něco nechápeš, že podle tvých představ je třeba si věci vyjasnit a ty ho miluješ a tak hurá? On se má na to dívat stejně? Proč? Někteří lidi potřebují o svých pocitech přemýšlet v klidu a ne je rozebírat a muži zvlášť nebývají  příznivci  dlouhých debat o pocitech, potřebují spíš klid. On má pravděpodobně jiné představy  než ty, jak se dobrat  toho, co si vlastně přeje.

Možná že na tebe už skutečně kašle, možná že si jen potřebuje věci utřídit, ale rozhodně pro něj nebude nijak přitažlivá osoba, která se vnucuje a nerespektuje jeho přání. Ty obvykle způsobují husinu.  

Máte všichni pravdu. Já se nechtěla vnucovat, jen dát najevo, že mi na něm pořád záleží a že bych to chtěla napravit, nechtěla jsem ho obtěžovat.  

Právě, já se ho ptala jestli mě miluje a jestli se chce rozejít. Řekl, že nechce, ale že necítí co dřív.

Mě to strašně bolí. Nevím vůbec na čem jsem. Asi to chce ten čas…

Jo, je to těžký, chápu.  Když člověk nějak nemůže nic moc ovlivnit, a tak by chtěl, je to k zbláznění. nebreč, zlatínko. Ted se ale musíš víc starat sama o sebe, pěkně se k sobě chovat, tu si dopřát, tam se hýčkat, tam se ale přimět i k nějaké dlouho odkládané ale záslužné práci, třeba zhubnout, nebo nabrat svalovinu, nebo si koupit motorku, koblihu, udělat atestaci, znáš to, co je prostě nezbytné…

Děkuji. Pokusím se, ale je to těžké. Dneska (13.05.2017) mi přijel vrátit nějaké věci,  jen řekl, že teď to dál nejde.

Mám pocit že nedokážu nic dělat, jako bych byla nemocná.

Pochopila jsem ale, že k lásce nelze nikoho nutit a ať to dopadne jak chce, musím jít nějak dál…

Mit přestat někoho rád nejde jenom tak… i při nedostatku času. Podle mě je to zase stejný zcenar, který je častý. Většinou skoro každý rozchod je kvůli někomu jinému.  Aspon podle toho, co vidím také  i kolem sebe. Myslím si, že má vyhlídnutou jinou holku  a u tebe si nechává otevřené zadní vrátka.  Ať je to jakkoliv, tak stim nemůžeš dělat nic.  

Jo, všechno je možné. Nejhorší je ta bezmoc, že s tím nemůžu nic dělat.

Navíc před ním jsem měla přítele, vztah na 2 roky také, dopadlo to stejně jednoho dne mi ale řekl, že je konec, že je tady někdo jiný.

Nechápu, proč zrovna já. už jsem si myslela, že si snad tím nebudu znova procházet. Asi je něco špatně se mnou.

Ten první byl k tobě alespoň upřímný a řekl ti to na rovinu. To se mu musí nechat. Nemusí být špatně něco s tebou. Spoustu holek to tak má. Já mám stejně zkušenosti a přemýšlela jsem stejně jako ty, jestli není něco špatně semnou. Ale kazdy, který mě nechal kvůli jiné, si stěžoval na něco jiného. Podle mě je spíš málo kvalitních kluků, jako stálých partnerů, kteří neřeší problémy tím, že hned skočí do postele k někomu jinému. Pokud má vyhlídnutou jinou holku, tak myslíš, že sní bude řešit  problémy jinak? Nebude… kvuli tomu, že jsi dělala něco špatně, se s tebou nerozešel, to by si tě nenechával otevřené jako zadní vrátka. A možná tě taky přitahují stejně typy.  Ale to je čistě můj názor, ale z vlastních zkušeností. Semnou se rozcházeli kluci úplně stejně a pak jsem je většinou potkala o dva týdny později v ruku v ruce s jinou.  

Já bych prostě jen chtěla vědět na čem jsem.

Jen jestli se mnou chce a nebo nechce být.

Naposled řekl, že neví, že se jako nechce rozejít ale. ale. atd. Mě to úplně vyčerpává tohleto, pořád nad tím přemýšlím. Ví, že ho mám hodně ráda a že mi na tom vztahu záleží. Na začátku vztahu to bylo jinak, on mě uháněl půl roku, než jsme se dali dohromady. Já to tak mívám, že to jsem já kdo se pak hodně hodně zamiluje a zafixuje. a tak to dopadá.

On právě nechce, abys věděla, na čem jsi. Kdyby ti řekl že je konec a s tou novou by mu to nevyšlo, tak kam by se potom vrátil? Ty by sis mezi tím mohla najít někoho jiného a tak on ví, že když budeš v nejistotě, tak budeš na něho čekat… ale nečekej, takový kluk to za to nestojí. I kdyby se k tobě vrátil, úděla ti to dřív nebo později znovu 

Dam ti priklad me a pritele, jsme spolu rok, ja pracuji jen ranni a mam volno cik cak, pritel pracuje kratky x dlouhy v restauraci a dela patnactky. Co delame pro sebe? Ja na nej kazdy den cekam do 23h a on na oplatku prijede z prace a povidame si tak hodinu a dyl a jdeme spat a rano spolu vstavame driv aby jsme mohli dat kavu  a prohodit par slov. Ne vzdy nam vyjde nastejno volno. Ale to nevadi. A pres den si piseme po fb. Myslim si ze kvuli nedostatku casu to nebylo. Po mych zkusenostech uz vazne vim, ze kdyz s tebou chce nekdo byt tak si to zaridi a jednou s tebou bude chtit i bydlet. Nejsme deti, musime pracovat a byt zodpovedni. Cas se vzdycky najde. Asi bych ho uplne pustila k vode.

Přesně tak, ten nedostatek času je spíš pro něho jen výmluva.  

Tak jsem se od něj ještě dozvěděla, že prý chce se mnou být proto, že mě má rád a ne proto, že už je na mě zvyklý. Že prý je z toho zmatený a neví, co ke mně cítí.

Tak teď chce čas…

Zorko, nenech se opit rohlikem. Kdyby chtel premyslet nad tim co k tobe citi tak s tebou bude chodit na rande aby zjistil jak se v tve pritomnosti citi, jestli se mylil a miluje te anebo to opadalo. Nechava si zadni vratka (o tom s kym si pise, chodi ven vubec nikdo nemusi vedet, kolik lidi podvadi a nikdo to nevi) anebo zjistil ze jsem jine holky a chce poznavat dalsi, ze si poradne neuzil a je nevyzraly na to chtit zustat uz jen s jednou. Ten muj uz po roce sranduje o detech, sice jsme o 4 roky starsi ale je to naznak ze semnou planuje budoucnost.

Zorko, o takových věcech se nepřemýšlí. Takové věci se vi!  Chce si jen nechat otevřene zadní vrátka. Takový kluk ti za to trápení vůbec nestojí. To co tobě, udělá i dalším.  

Jojo, asi jsem byla naivní… Jen jsem si to nechtěla připustit. Člověk když miluje tak občas některé věci nechce vidět.  

Zorko s takovym podobnym jsem byla pet let a kdybych mohla tak mi ver-jak moc bych chtela ten cas vratit zpet a vyuzit ho jinak. Ale zase to byla zkusenost a mozna diky tomu mam ted super chlapa. Je to nova sance na novy zacatek. Poznas lepsiho. Hlavne to chce vyzraleho kluka ktery bude kazdy problem resit, ne pred nim utikat a ktery bude mluvit narovinu a laska nebude jen u recicek ale u cinu co pro tebe bude delat. Drzim palce!

Děkuji moc za milá slova  snad se to zas časem zlepší.

Zorko, mozna, ze je to uplne jednoduche: jeste neni zraly na vazny vztah!!

A někteří nedozrají nikdy 

Zorko: buď ráda, že ti to udělal už teď!!!

Zorko - z mého křesťanského hlediska, bych Ti doporučila - (tak řečeno) >> nerochnit  se  v  pocitech.
Protože v POCITECH si velice libuje inteligentní - padlá temná duchovní sila, tak řečeno >> *démoni*.
Taková temná sila, dokáže člověka dost potrápit či zničit… dokonce mu může zasáhnout i hluboko do fyzického zdraví.
Doporučuji proto kontrolovat svoje myšlenky s kterými vedeš ve své mysli dialog, tam musíš vědět jak s takovými myšlenkami zacházet… , to znamená, které myšlenky budeš ignorovat, které myšlenky si vpustíš do své duše a budeš s nimi vést i nadále dialog ve své hlavě…

Je velice důležité se naučit pracovat se svými myšlenkami. Říkám to proto, protože jsem praktikující křesťanka a vím že právě MYŠLENKY jsou tou záležitosti, prostřednictvím které se do naší duše může dostat něco duchovně nečistého, co pak člověka může pomalu ničit, až úplně zničit… - a to jak duchovně, psychicky, či tělesně.

Milá Zorko,

na vše musí být dva. Netrap se, on za Tvé trápení nestojí. je to normální srab, který se neumí rozejít, .

To, že jste si dali ve vztahu pauzu, nic nevyřeší. V chlapovo myšlení má význam slova pauza stejný význam jako slovo milenka.

 Hlavně, prosím tě, jsi v nejlepších letech, tak co blbneš? Tvůj princ na bílém koni je na cestě k tobě, tak otevři oči, přestaň se podceňovat a začni žít.

Achjo,

zdá se to být těžší a těžší.

Nejhorší, že nechává tu vinu na mě. Řekl, že zatohle můžu já, za to, jak na tom jsme.  

Jeden den napíše, že mu chybím.

Druhý den napíše, že mě nemůže vidět. Pak zas, že by chtěl aby věci byly jako dřív. Strašně to se mnou hází. A on to dobře ví…

Tak ať ti napíše, až to bude vědět, výlevy ať uvolňuje jinde. Věnuj se zatím něčemu rozumnejšímu než sledování, co tropí. Jednak to neovlivníš a druhak, sorry ale jeho obviňování je nablblé.

Můj názor (i zkušenost) je ten, že "pauza" má smysl jen výjimečně a to po nějakém traumatickém zážitku typu odhalená nevěra, interrupce vynucená partnerem a pod. To může být potřeba si v klidu srovnat v hlavě, co dál, vychladnout - bez dalšího ovlivňování tím druhým a bez přikládání dalších polínek na oheň - a v podstatě se někdy i vyplatí si zjistit, jestli mi ten druhý chybí a udělat si lepší představu o tom, jaký by byl život bez něj - bez ní. A myslím, že ta pauza může pozitivně zafungovat jen když chápou oba, z čeho situace vznkla a když oběma je jasné, že ve vztahu tak jak fungoval doposud to řešit nejde, resp. to neumějí nebo se to jen zhoršuje.

To se ale vylučuje s tím, že bude během té pauzy nadále udržován kontakt.

Čili sorry, ale ten tvůj partner je podle mě jen srab, sobec a neví, co chce. Je srab na to, aby tu pauzu, kterou si vymyslel, sám respektoval, je srab na to, aby vaše partnerské problémy řešil bez pauzy. Je sobec protože si neuvědomuje, že tě ponižuje - nebo mu to je jedno a dělá to všechno jen proto, aby měl pocit, že má navrch.  

Myslím, že ty sama bys tu pauzu měla využít k tomu, zkusit si představit, jestli by ti nebylo lépe bez něj. Ten člověk ti ublíží kdykoliv se mu zamane a ve svém sobectví si ani neuvědomuje, že ti právě předvádí, co je doopravdy zač.

Určitě máš na víc.

Věř tomu.

Nejlepší by bylo, kdybys mu přestala na jeho smsky reagovat. On už si jen hraje s tvými city, což svědčí o jeho charakteru. To se nedělá! Pise ti tak proto, že si chce nechat otevřené zadní  vrátka a že se kvůli tomu trápíš, ho nezajima. Jde mu jen o jeho vlastni blaho. Jeho mozek​ je teď zaslepeny  hormonama kvůli jiné ženské a proto to psani nemá smysl. Kluk, který řeší problémy takovým stylem, že chce skočit do postele s jinou, ti za to nestojí. Ale to se může stát i v harmonickém vztahu. Prostě mu  popletla hlavu jiná holka a stim   nejde dělat nic. Asi sní flirtoval, i když vedel, ze s tebou chodi. Je to všivák. Když mě nechal kluk kvůli jiné, tak na mě taky házel špínu a pomlouval mě před jinými lidmi. Já mu na to už jen max odpověděla: promiň, že nejsem dokonalá jako ty… tím je řečeno vše. První dva týdny po rozchodu jsou nejhorší. Musíš se z toho vybrecet.  

Pokud se k Tobě tako chová, jen Ti ubližuje!!! Už dost!! Najdi v sobě sílu a zdrhej pryč, je to citový vyděrač, který se nevyzná ani sám v sobě. Věř, že máš na víc. Sice to bolí, ale už dej od něj ruce pryč.

Zorko, já to znám moc dobře také jsem toto zažila, také potřebuji mít vše uzavřené, slyšet, že je konec, ne že se stáhne, neraguje, neumí se vymáčknout. To jsou ty zsdní vrátka. Věř, že člověk, který Tě má doopravdy rád se takto nechová. On Ti ubližuje, svádí na Tebe vše možné-to muži umí, aby to nevypadalo, že to tak chtěli. Nehledej chyby u sebe na vše musí být DVA.

Vymaž číslo, nench se znovu vtáhnout do takového nevztahu. Važ si sebe sama

Zorko - jsi mladá a citlivá žena, proto bych Ti doporučila si to s partnerem vyříkat a ujasnit, nebo když není jiná možnost tak mu napsat, aby to pochopil.

Já jsem taky zastáncem toho, že by se člověk - partner neměl nechávat v takové jakoby nejistotě - jak to popisuješ a je to úplně jedno zda je to partner, nebo kamarád, či kolega. To se prostě nedělá, protože v takových situacích je lidská duše vystavována různým myšlenkám - a i duchovnímu útlaku.  - když neví jak postupovat v podobných situacích.

Mnozí lidé, když mají nějaké nesrovnalosti ve vztahu, tak je neumí správně řešit, protože neumí správně zacházet se svými myšlenkami. *Lidem je přesně řečeno špatně z jejích myšlení, z toho že špatně - zlé myslí o jiných lidech. To je ten rozdíl, ta příčina nepokoje, útrap…   a ne chování lidí kolem nich. *

 Příklad: i kdyby chování lidi v mém okolí bylo ke mně špatné, moje nitro je vyrovnané, protože já ve svém nitru myslím dobře. Z křesťanského hlediska a z křesťanské praxe - já ve svém nitru tak vyvolávám ducha lásky, ducha milosrdenství a dobroty a tím pádem - (v tom správném slova smyslu) , mne už neovlivňuje do hloubky zle chování lidi co jsou v mém okolí..

Je omyl si myslet, že nám lidem má být dobře z chování se jiných lidi k nám - tam pokoj nikdy nebude - (a to z různých lidských příčin, které lidi z pochopitelných důvodů tak stavý do určité nestálosti.)

Z Tvého psaní je znát, že jsi citlivá duše, proto doporučuji aby jsi si to s partnerem ujasnila - (já to taky tak dělám a to i mezi kamarádkami, či kolegy v práci - je to tak lepší pro klid duše).

Dočítám dnes (29.05.2017), pěkně jsi to Karmelaren  napsala.

Děkuji všem za příspěvky a za čas věnovaný mému problému.

Naposledy, když jsem s ním mluvila, tak mi řekl, že má v hlavě zmatek a že se v něm něco zlomilo. Neřekl mi ale ani že se se mnou rozchází ani že se mnou chce dále být.

Naznačil, že pokud se nezměním já, nezmění se nic (přitom, dříve mu nic nevadilo, já mám pocit že dle něj je vše špatně, co udělám… ), povyčítal mi, co šlo a navíc dodal, že mu musím dokázat, že mi na něm záleží, ať za ním třeba častěji chodím apod.

Fakt nevím, ale připadám si špatně a nepřijde mi to moc důstojné. Já mu narovinu řekla, co k němu cítím, přiznala svůj podíl viny (a kdo chyby nedělá), ale připadala jsem si jak malá holka. Podle všeho on nenese vinu, jen já.  

Každopádně jsem mu řekla, ať mě teď nekontaktuje, že chci být sama. Že to takhle nejde. Na nic se nemohu plně soustředit, nedokážu se ani s tím vyrovnat, když nevím, na čem jsem.

Nicméně je to pro mě i tak těžké - vím, asi to potkává spoustu lidí v životě, ale já mám teď před státnicema a jediné, co mám v hlavě je on.  

Zorko, ale podle mě víš na čem jsi.

Jsi na tom tak, že usiluješ o chlapa, co o tebe nestojí, co tě ponižuje a co po tobě chce, abys dělala psí kusy, aby byl ochoten tě milostivě podrbat za ouškem.

Máš na vybranou, jestli o tohle stojíš nebo jestli si to nenecháš líbit.

Ta volba není na něm, ta je jen na tobě.

Ty si rozhodni sama o svém životě, jestli ze sebe necháš dělat malou provinilou holku nebo jestli tohle odmítneš. Nenech za sebe rozhodovat druhé.

On ti myslím dal už dostatečně najevo, co je zač. Pravda někdy bolí, ale nepředpokládej, že jen tím, že budeš čekat na zázrak si z něj vyčekáš lepšího člověka.

To je myslím rozumnější se smířit se skutečností a reagovat na ni.

A podle mě on si nezaslouží jinou reakci než tu, že není partner do nepohody (což není, když ti tohle dělá před státnicemi) , že neví co chce (což sám připouští) , že tě nemiluje (což nemiluje a dokonce chce, aby ty sis tu jeho lásku vybojovávala nějakými zásluhami) - a že ti takový patner v životě k ničemu není (protože ti je jen na to, aby tě trápil) .

Čili myslím, že nejlíp uděláš, když se s ním rozejdeš, blokneš si jeho email i telefonní číslo, aby nemohl dolézat (protože to si piš, že jakmile dostane kopačky, tak začne dolézat),  obrečíš to a soustředíš se na státnice. Ostatně práce je na rozchod nejlepší lék.

Jakmile chlap nevidí, že tě ponižuje - nebo vidí a je mu to jedno - pryč od něj! Takový z ženské udělá za pár let trosku!

Děkuju za upřímnost, asi jsem to potřebovala takhle vidět a znát názor jiné strany, protože on mě tak nějak dohnal k tomu, že jsem si myslela, že je to celé mnou.

Ono mi to celkově začíná všechno docházet, co jsem pro něj obětovala a stejně mu to bylo málo. A právě když teď ví, jak mám náročné období, tak tím více mě trápí a nedá pokoj.  

Připouštím, že ho mám pořád moc ráda, ale bojuju s tím, opravdu.  

Ahoj všichni. omlouvám se, že zas píšu, ale nezvládám to. Nevím, co dělat. Strašně to bolí.

Napsal mi, že mě už nemiluje, že je to moje vina, že jsem ho já odehnala, dokonce mi i sprostě nadal , vůbec to nechápu, je mi hrozně.

Víte, nedokážu se přes to přenést, rozuměla jsem si s jeho rodinou, měli jsme spoustu společných přátel, sdíleli zájmy. teď jsem tak sama a pořád na všechno myslím, moc ho miluju a nevím, jak si pomoct, jak zapomenout…

Psala jsem ti už výše. No a teď to prostě řekl. Zkus si přečíst něco na toto téma ZDE a třeba to trošku od té bolesti uleví.

Já vím, že jste mi to říkali. Ono ale člověk si nechce nekteré věci připustit a věří… Dnes (27.05.2017) mi to vpálil naplno a ja jsem úplně v.

Neboj, to přejde. Chce to jenom čas…  

Prostě jen stále potvrzuje, co je zač. Hází stále vše na tebe a stále se ti snaží ubližovat, protože si tím ulevuje.

Já vím, že tě to bolí, ale podle mě můžeš být ráda, že ses ho zbavila - a jednou ráda budeš.

Snaž se to vydržet, tohle chce prostě čas. Nepřejde to za den ani za týden.  

Ale ber to tak, že to přebolí a budeš mít pokoj.

Když se to budeš snažit slepovat, bude to bolet mnohem déle, protože tohle se bude opakovat. Protože tohle není chlap do života a bude si na tobě stále něco vybíjet. Svou nepohodu, svůj neúspěch, svoji nespokojenost, svoji nejistotu. Vždycky bys to byla ty, kdo by za všechno mohl, protože je to prostě srab a raději bude ubližovat ženské než aby se podíval pravdě do očí.

Vydrž, vybreč se, vyvztekej, snaž se něčím zaměstnat. Naplánuj si po státnicích změnu prostředí, nějaký delší výlet, cestu a tak. Snaž se zablokovat kontakt s ním, protože u takovéhohle týpka hrozí i to, že se ti bude snažit mstít za všechno, co se mu kdy nepovedlo, včetně tohoto vztahu. Nedovol to, vyhni se tomu - nebo se tomu postav.

A neboj si sama sobě přiznat, co on je zač - neomlouvej ho. Nemusíš si stále jen nechat líbit jeho obviňování a napadání. Nepřistupuj na to, že jsi viník, což je role do které tě chce vmanipulovat. A když tě popadne pokušení to slepovat, tak si uvědom, že po jeho boku bys v téhle roli viníka strávila většinu života. To přeci nechceš.

Děkuju moc za komentář… Moc mi to pomáhá.

Nejhorší, že já tyhle typy přitahuju, už minule jsem měla podobný problém…

Snad se z toho nějak dostanu…  

Jestli se ti opakuje, tak uvažuj o nějaké terapii. Někdy stačí najít, kde z čeho to vzniklo, nebo proč se ti to děje a změní se to.

Nejsem psycholog a nebudu si na něj hrát, ale přijde mi, že roli viníka na sebe bereš až příliš snadno. Hodně žen by na to, co popisuješ, reagovalo naštváním nebo sebeobranou. Zapřemýšlej, proč je pro tebe přirozenější si tohle nechat líbit, a dokonce se snažit přistupovat na to, že jsi to pokazila ty, než jít do "protiútoku". Možností mže být celá řada - že jsi od malička naučená být provinilá holčička, co se nesmí bránit, že máš nízké sebevědomí, že jsi submisivní nebo trochu masochistická - nemyslím fyzicky, ale citově… a určitě jsou i další možnosti.

Mohlo by to souviset s tím sebevědomím. Taky jsem ve škole byla kdysi šikanovaná a neměla moc přátel. Časem se to změnilo, ale i tak, sebevědomí mám nízké. Nějak není těžké ve mně vzbudit pocity viny.

Tak na tom bylo potřeba zapracovat.

Jinak se ti to může opakovat i dál.

A nejde jen o to, že si třeba přitahuješ takové partnery, ale třeba i o to, že si je možná ve vztahu tak sama tak trochu "vychováš", že ten provinilec jsi ty.  

Může jít o jednu dvě drobné situace, kdy vinu za nějaký nezdar (zmařenou schůzku, nepovedený večer, nevydařený sex a pod.) automaticky vezmeš jen na sebe aniž by to bylo nutné - a už tím buduješ ve vztahu ten vzorec, že když se něco nepovede, tak je to na tobě. A ony se ve vztahu vždycky posouvají hranice tam, kam je člověk nechá posunout. A ono to pak někdy roste tím způsobem, že poprvé je to o tom, že ty můžeš za jeden pozdní příchod, podruhé už se to posune že můžeš za všechny zpoždění a potřetí už můžeš i za špatné počasí.

Člověk si musí umět vytyčit hranice i za tu cenu, že o vztah přijde, k čemuž je samozřejmě zapotřebí zdravé sebevědomí. Jinak sice si třeba o trochu déle udrží vztah, ale ten vztah bude stejně na prd a jen k trápení.

tak to přitahujeme stejné týpky pořád dokola už je to úmorné. prý bude zase dobře, tak čekám na to obr štěstí

Podle mých zkušeností, každý kdo se semnou rozešel, to dával za vinu mě… Chtěli udělat tu nejhorší ze mě, aby vypadali jako chudáčci oni, že jsem byla tak strašná a museli se semnou rozejít a najít si jinou… Házeli na mě špínu jak se jen dalo. To jsou většinou tzv. bezcharakterní lidé, protože nedokáže být upřímný a buď ráda, že jsi na to přišla dřív, než by bylo pozdě a Stratila sním víc času, což by byla spíše škoda  

 Ten kdo dostal košem, je v těžkém psychickém rozpoložení a nevidí to vůbec objektivně. Proto sní může zametat jak se mu zachce. Je to opravdu šílený stres, jako kdyby ti někdo umřel, pro mě byli některé rozchody traumatickým zážitkem.

To se nedá ani popsat, jak hodně to bolí, ale jednou ta bolest přejde, uvidíš. Chce to jen čas, úplně sním přeruš kontakt a bav se s jinými lidmi. Na začátku budeš na to ještě pořád myslet a brečet, ale časem se to bude ztrácet.

Nesnaž se ale zatlouct klín klínem, mohla bys tak ublížit ještě někomu jinému, kdo si to nezaslouží. Buď chvilku sama. Má to také spoustu výhod! Uvidíš  

Chvilku to trvá, než se člověku po rozchodu otevřou oči. Ona se musí nejprve otrepat a až teprve potom ji začne všechno docházet.

Ta hrozná jsi nebyla ty, ale vlastně on. tím nechci říct že bys byla bez chyby, ale mám za to, že když má někdo někoho rád, tak ho má rád takového jaky je, i se všemi chybami. Přestat mít někoho tak rychle rád má vždy svou příčinu, kterou se snažíš pochopit a věř, ta tam příčina je.  On ti za ty slzy vůbec nestoji, ale na to časem určitě sama přijdeš!!!!  

Děkuju. Pro mě to fakt trauma je. Už dva dny nic nejím, jen brečím, jsem mimo, bloudím po baráku. V noci nezamhouřím oko, všude naše fotky, celý můj pokoj plný našich zážitků a Jeho.  A ta bolest, jakoby mě paralyzovala, úplně šílená, jen si vzpomenu na jeho úsměv nebo jak mě oslovoval, co říkával.

Takhle mi v životě nebylo.  

Nejhorší jak vidím, že já mu nechybím. On je v pohodě, užívá si.

A mě to totálně ničí. Neumím si s tím poradit. Mám ho plnou hlavu…

Jj měla jsem to stejně jako ty. Já jsem po rozchodu týden nejedlá. Snědla jsem za den jen jednu lžičku jogurtu a na víc jsem se nezmohla. Celé dny jsem jen brečela. Po týdnu, nejpozději po dvou by se to mohlo uvolnit a pak začneš pomalu jíst. Nejhorší je první týden. Musíš to prostě přežít

Dej si pryč všechno, co ti ho připomíná.  

S tím psychologem je to dobrý nápad. Určitě si tam zajdi. Třeba si ušetříš další trápení, které by tě mohlo znovu potkat.  

On už musel vědět delší dobu o tom, že se s tebou rozejde. On už se od tebe dávno psychicky separoval a k tomu většinou pomůže třetí osoba. Ty jsi to ale nevěděla a pořád jsi byla k němu citově svázaná. On měl na to určitě spoustu času se na rozchod připravit ale ty ne. Lidský mozek se neumí ze dne na den separovat a proto jsou z toho takové těžké psychické stavy. On měl na to čas.  Proto se trápíš jenom ty a on ne.  

Taky mi to tak přijde, zanechalo ho to chladným, prostě bez emocí. Měla jsem i taková záchvat kdy jsem mu řekla, že ho chci zpátky, že ho miluju apod. a on nic. Vůbec nic.

Je to fakt šílené. Už to nechci nikdy v životě zažít. Předtím jsem rozchod už zažila, ale tohle byl člověk, s kterým jsem toho strašně moc zažila, s kterým toho mám hodně společného a nikdy jsem nikoho nemilovala víc… Asi umřu, jak to bolí…

Ti co se rozcházeji bývají zpravidla připraveni na takové vypisování. Před tím, než se s tebou rozešel a o tom věděl, tak už byl s tebou jen tělesné, ale duchem už byl jinde, jako teď.  

Zorko, vím, že ti to teď přijde neuvěřitelné a ani ti to teď hned nepomůže, ale přijde další láska (lásky) a větší. Neumřeš, přečkáš to a ještě tě hodně moc hezkého čeká.

Zkus se raději soustředit na státnice, ať si kvůli němu ještě zbytečně nepokazíš závěr studií.

Za to on nestojí - tím jsem si jistá.

I když ti řeknu nepiš mu, tak mu budeš asi psát. Je to ale zbytečné, on má s největší pravděpodobností zaslepeny mozek hormony. Není to vůbec chlap, který by se k tomu postavil čelem a řekl ti pravdu. Místo toho si ještě hraje s tvými city. Nemáš o co stát…  

Prosím tě, vzpamatuj se. Se žádnými city si nehraje, řekl jasně, jak se věci mají. Je hezké, že se tady pisatelce věnuješ, ale trošku se drž.

Tak promiň že jsem se spletla v časování. Než ji to natvrdo řekl, tak si s jejími city hrál. Přečti si historie psaní… kdyby proběhli věci jak mají, tak ji to řekne hned a taky by jí řekl pravdu.

Kdyby … ale to pisatelce nepomůže, nějaké kdyby. Rozešli se, ji to trápí, ale s tím už nejde nic dělat, než to nějak přetrpět. Tak se v tom zbytečně nevrtej.

Myslím, že si do toho zase projektuješ svoje vlastní problémy, jejichž scénáře už zde starousedlíci znají jako místní hymnu: a) zatemnění mozku b) utekl kvůli jiné

Je sice prima, že se ji snažíš utěšit, ale nemusíš jí očkovat něco, co jí se netýká.

Ano projektují. Prožila jsem si úplně to samé, to co teď prožívá ona, a to do sebemenšího detailů. Navidim tady nic, co by se jí netýkalo.  Kdyby se o něm dozvěděla pravdu, tak by ji to psychicky hodně pomohlo, . Ať je pravda jakákoli a snad se jí ještě dozví.  Vím to podle sebe.  už jste dlouho vdané a asi se s vámi dlouho někdo nerozešel, a nebo vůbec. Slečnu ty vaše názory na mou osobu vůbec nezajímají a tím ji nepomůžete.   Já se jí tady snažím aspoň psychicky podpořit protože to mám ještě v čerstvé paměti a vím jake je to zlé. I když si to tak či tak musí přetrpět.  

A jak ty víš, jaká je pravda v případě jejího expřítele?

Jak můžeš tvrdit, že jsme zapomněly, jaké to je?

Hloupým domýšlením možných skutečností ji moc psychicky nepodržíš, naopak.

P. S. Už se na tebe opravdu zlobím a myslím, že nebudu sama.

Já jí tady nic nedomyšlím. pouze říkám svůj názor. Nepíšu nic, co by slečně ublížilo. A podle její reakce sama můžeš vidět, že ji ničím neubližují. Tak nevím, proč se zlobíš?? Už se s tebou nebudu handrkovat  

To budu jen ráda. Jen škoda, že sis z toho nic nevzala.

Zorka a ty rozhodně nejste to samé, společnou máte jen zkušenost rozchodu a ten zde zažila snad každá. Čili jestli máš dojem, že v tom máš navrch, protože my jsme ty co měly "štěstí" a ty jsi ta, co ví o čem je život, tak je to opět jen výplod tvé porouchané mysli.

Nejde ti o to někoho podpořit, ale zase na sebe strhnout pozornost a vytvořit si prostor, abys mohla zase psát  sobě, svých pseudozkušenostech a pseudoteoriích.

Nevím, co se u tebe změnilo, ale začínám mít dojem, že jsi buď přerušila nějakou léčbu nebo vysadila/změnila nějakou medikaci. Protože tvá snaha i v každém tématu vytvořit prostor pro řešení tvých vlastních nezpracovaných problémů a traumat bují téma od tématu patrnější.

Mohla by sis třeba na to otevřít svoje téma a nevnucovat to lidem, co mají svých problémů dost (Zorka)?

Prostě téma: stalo se mi to a to a nejsem schopná se přes to přenést.  Jako to tu dělají všichni?

A případně něco udělat s tou tvou léčbou?

Ahoj Kateřino. Nikde jsem tady nepsala, že důvod jejího rozchodu je na 100% stejný, jako byl můj.   Proto jsem jí taky doporučila tu astoložku, která by řekla příčinu rozchodu toho jejího…    To že tady píšu svůj příběh neznamená, že se chci nutně  vytahovat a upozornit na sebe. Spíš jsem jí to chtěla napsat jen jako příklad a na tom nevidím nic špatného. Slečna je inteligentní myslím dost a z komentářů si veme to, co bude potřebovat hlavně ona.

Tvoje slova:

Prožila jsem si úplně to samé, to co teď prožívá ona, a to do sebemenšího detailů.

Už si zase nevidíš do pusy (do klávesnice).

Ale laskavě už nic nevysvětluj: jak jsi myslela tohle a jak jsi myslela támhleto - jen to tu zaplaveluješ! Jak je tvým zvykem!

Tohle téma je Zorky a už teď tu je 18 příspěvků od ní a 26 od tebe!

Jestli se chceš vykecat, otevři si svoje téma!

A pokud ti jde o můj názor, že si myslím že je v tom jiná, tak ano, myslim si to. Samozřejmě, že to nemůžu vědět na 100 % a proto to taky vůbec netvrdim, protože do jejich situace nevidím. Oni spolu ale nechodili tak dlouho na to, aby ho to tak rychle preslo. Přestat mít tak rychle nekoho rad mi prijde divne a sedelo by mi to spise u dlouholetého vztahu. Semnou se před třemi lety rozešel kluk s úplně stejným způsobem, a s úplně stejným zcenarem. Taky jsem nevedela jistě, jestli je v tom jiná, nebo ne. Mě to řekla astroložka Anna Kolářová. Ta astroložka dokonce vidí i na tituly!  Původně jsem si totiž domnívala, že mě ten kluk nechal kvůli nějaké sestřičce, protože byl lékař a sestřičky lékaře většinou loví…  Anna Kolářová mi řekla, že mě nenechal kvůli sestřičce, ale kvůli doktorce. Ze po ní pokukoval dokonce rok, což mi docela sedělo,, protože rok před rozchodem na mě  a začal hledat chyby a celkove to chovani ke me bylo jine. O pár dní později jsem se od jeho kolegině z práce, kterou jsem náhodou potkala, dozvěděla i jméno té lekarky a viděla  jsem i její fotky sním na Facebooku.  To byl ale samozřejmě můj případ. Ale jsem přesvědčena o tom, že by slečně taky pomohlo, kdyby se dozvěděla také tu svou pravdu.  Moc bych ji to přála…

Dárečku, sama jsi napsala, že spolu nechodili tak dlouho, aby ji měl přestat mít rád. Jenže je rozdíl být zamilovaný, nebo mít rád. Zamilovanost prostě vyprchá … nehledej v tom jiné pravdy a už vůbec nesrovnávej svůj příběh s jejím. I vy jste každá jiná.

A astroložka, to už je úplně jiný příběh na samostatné téma.

Všem děkuju, že se mi tu tak věnujete. Pro mě to moc znamená. Pořád je to hodně čerstvé, už dva dny se nemůžu ani učit, nic nedokážu ani myslet.  

Podle všeho nikoho neměl, nemá (jeho nejlepší kamarád je můj hodně blízký kamarád, jeho sestra s tou jsem v kontaktu denně, prostě mi to k němu nesedí, ale možné je všechno, to nepopírám…

Nejhorší je, že on už mě podle všeho nemiluje, nějak to vyprchalo, zatímco já jeho miluju pořád stejně a nevím, co s tím… Dokonce se mi o něm každou noc zdá, je to šílené, když už jsem odsranila naše fotky, nechodím na FB, zkouším mu nepsat, pořád ho mám v hlavě a hlavně ty krásné chvíle… Vůbec nevím, co s tím, strašně špatně to snáším, doa neví, co se mnou, ani já nevím, co se sebou.

Nedokážu si připustit, že jsme tlik času spolu strávili (před chozením jsme se asi rok znali a byli jsme půl roku nejlepší kamarádi). On se mnou chtěl chodit, dobýval mě, strašně se do mě zamiloval a teď já jsem v té roli a nemůžu si pomoct, jak moc ho miluju… .

Zorko, chce to čas. nejen Tvá bolest, ale i on sám. Je docela možné, že když ho necháš na pokoji, oprostíš se od pokusů o kontakt, že Tě nakonec vyhledá sám. Bývali jste kamarádi píšeš a i když dvouletý vztah není dlouhý, taky nejde jen tak odpárat. To se ale asi nestane, pokud nedáš ten čas i jemu.

Ty se asi chytneš každého detailu, jakého jen můžeš, že? Tak víš co, aaaaano, mám na mysli zamilovanost, která by neměla po tak krátké době vztahu vyprchat. jsi spokojená?

Děvče, to je přesně ono. Ty jsi ani nezaregistrovala, že tady vůbec nejde o moji spokojenost.

Jj ty city zamilovanosti po rozchodu vylezou nejvíc na povrch. Za týden bys měla pocítit první známky hladu a mohlo by to být aspoň trochu lepší, i když to pořád bude nic moc. Dej si pryč všechno, co ti ho jen připomíná! Pořádně se z toho vybrec a nechej pustit své emoce. I když ti to teď nepřijde, tak potkáš lepšího . Zajdi si k té psycholožce, nebo k psychologovi, jak ti psala tady Kateřina. Ty jsi ještě mladičká a můžeš se díky práci s psychologem takovým dalším zážitkům vyhnout. Já jsem v tvém věku o takové možnosti nevěděla a proto jsem  takových rozchodu, jaký si teď prožíváš ty,  měla víc. Já jsem se kvůli tomu psychicky unavila a proto jsem raději sama a přestala se po mužích dívat, dokonce odmítám ze strachu, že by se to mohlo opakovat i nabídky. Tak si zajdi k tomu psychologovi, ať nedopadnes jako já. Jsi určitě hodné děvče a zasloužila by sis být šťastná  

Zorko, co s tím?

Nic.

Jen čekat.

Vím, že ti to přijde málo, ale ono se s tím nic jiného dělat nedá.

Jediné, co se dá, nějak vyplnit ten čas, než to přejde. A to je trochu podle povahy, někdo si zaleze a někde o samotě trpí, někdo se vrhne do nějakých aktivit, někomu pomáhá práce, někomu reorganizace celého života: změna zevnějšku i bydlení a pod.

Ale podle mě to nic zásadně neurychlí, prostě to chce čas a jednou přijde den, kdy zjistíš, že jsi na něj chvilku dokázala nemyslet a ty chvíle se budou prodlužovat a jednou zjistíš, že jsi svobodná. Ale osobně tipuju, že při dvouletém intenzivním vztahu to nebude dřív jak za měsíc, spíš myslím, že venku z toho budeš až na podzim.

A to ještě u vás dvou není vyloučená recidiva, protože jelikož on neví co chce, tak není vyloučeno, že přileze zpět - asi nemusím říkat, že bych ti to ale nedoporučovala to akceptovat - to by sis jen zadělala na opakování téhle situace.

Pro zajmavost, říká se, že rozchod má často pět stádií, stejných jako jsou stádia smutku která prožívá člověk, co se dozvěděl, že má smrtelnou nemoc:

stádium 1) Denial - Odmítání   (tohle se nemůže stát)  

stádium 2) Anger - Vztek (proč? jak je to možné! )

stádium 3) Bargaining - Smlouvání (slibuji, že budu lepší, když… )

stádium 4) Depression - Deprese (už je mi to jedno… )

stádium 5) Acceptance - Přijetí/usmíření (jsem připraven na cokoli má přijít… )

Nevím, jak moc to na tebe sedí, ale pokud trochu ano, tak myslím, že vztek máš problém vyjádřit (což je podle mě ale dokonce chyba), tedy dvojka u tebe možná ani neproběhne, a jsi něke okolo trojky. S pětkou přijde uvlonění a následuje nový start a nový začátek - pokud si z toho rozchodu nevytvoříš nějaké trauma, které by sis v životě táhla dál, což bych ti nepřála (přičemž jeden odstašující příklad máš přímo tady v diskuzi) . Pokud tedy bys měla pocit, že se ten tvůj zármutek nemění třeba déle než měsíc, tak opravdu doporučuji vyhledat psychologa. Ono nezdravé lpění může totiž mít příčinu mimo ten vztah a mže ti pak komplikovat život dál. Ale to není na "pořadu dne" pokud je ten rozchod teprve čerstvý.

Držím palce děvče, a fakt věř, že to zažil každý a nikdo na to neumřel (pokud samozřejmě byl psychiatricky v pořádku) .  

BUDE LÍP!

Děkuju moc. Máte pravdu v tom, že vztek to není nic pro mě. Nedokážu se tozzlobit na to, co se stalo ani na něj. Všichni kolem na něj nadávají, za to, že se se mnou rozešel, já ho mám pořád strašně ráda a nepřeju si, aby tak o něm mluvili. Oba neseme vinu. Nejvíce se teď trápím tím, že jsem možná na něj měla posledně méně času a třeba si to špatně vyložil, bral to, že o něj nemám takový zájem, zatímco já jen řešila moje problémy. Viním se, že za ten konec můžu především já, za to, že jsem ho odehnala. Já už nevím. On mi vlastně jinak neprovedl nic špatného, o to je to pro mě horší, minulý partner mi zahnul, tento mi byl dlouho oporou, hodně jsem s ním prožila a. ja bych se s ním nikdy nerozešla neměla jsem jediný důvod. Seběhlo se to během měsíce, z ničeho nic, nevím, co dělat.

Napsal, že by byl se mnou jen ze zvyku a ne z lásky, že se mnou zažil mnoho krásného ale u něj, že by to už dále nefungovalo. Vůbec nevím, jak se s tím nějak vyrovnat. Spíš než s rozchodem, jak se vyrovnat s tím, že jsem možná něco pokazila a byla to příčina toho, co se pak stalo.

Jinak děkuji za podporu. Dneska (28.05.2017) jsem se po 3 dnech začala učit ale je to nic moc. Vůbec nevím, jak se nějak soustředit. Snad to zvládnu. A vím, že rozchod zažila spousta lidí a je to běžné, jen… já si vždycky všechno nějak více brala a byla jsem na něj opravdu hodně fixovaná, tzn. byl středem mého světa a teď - jakoby mi někdo zemřel.

Tak to vidíš teď, protože jsi plná emocí a ten váš rozchod je čerstvý. Za pár týdnů se na to budeš dívat jinak, mnohem objektivněji a třeba budeš tomu nakonec ráda zapamatuj si tohle: vše je tak, jak má být…  

K tomu psychologovi si zajdi, abys takových rozchodu nemusela zažít víc  a neunavila se, jako já. Kdybych mohla vrátit čas, tak bych teď diky psychologa mohla být někde jinde. Neudelej stejnou chybu, když nemusíš  roky utíkají rychle.  Moc ti držím palečky

Musíš si uvědomit, že vztahy se nerozpadají jen proto, že někdo něco pokazí.

Ale třeba i pro to, že prostě se vyčerpají - pro někoho (někdy pro oba) ztratí vztah smysl, člověk zjistí, že už nemiluje a že nechce s tím druhým být jen ze setrvačnosti. Což se asi stalo tvému partnerovi a pravděpodobně si s tím sám nejdřív nevěděl rady. Proto hledal nějaké chyby, proto nevěděl, jestli chce být s tebou nebo ne.

To, že jsi měla málo času a partner byl sám, nemula být příčina toho ochladnutí, ale možná jsi mu dala čas na to, aby si to vlastně mohl uvědomit, že už to pro něj není ono. Což neznamená, že kdybys na něj čas měla, že by na to nepřišel, ale přišel by na to třeba později a jinak.

Zkus to prostě přijmout tak jak to je - podobně jako člověk třeba musí přijmout, když se do někoho zamiluje a je to jen jednostranné, ten druhý to nesdílí. Taky má člověk tendenci se ptát na to, co je na něm špatného a co má měnit, aby se ten druhý zamiloval, ale bohužel to tak jednoduché není. Je to věc chemie a podle mně i něčeho, čemu lidi říkají "osud", což já ovšem beru tak, že jak se říká, že každý koho potkáme je pro nás buď lekce, trest nebo odměna. Tvůj přítel byl myslím tou lekcí a časem, až odezní ta bolest z rozchodu, si ještě uvědomíš, co ti ta lekce měla dát a možná i jak jsi ráda, že jsi ji dostala

Všechno zlé je pro něco dobré (pokud si z toho člověk umí vzít to užitečné) - a uvidíš, že časem i tenhle rozchod nebudeš brát jako že máš zničený život, ale prostě jen že to byla nějaké kapitola se světlými a špatnými momenty a že je dobře, že jsi to absolvovala, ale že život jde dál.

Děkuju… Doufám že to čas zahojí a všechno časem pochopím.

Jen nevím co s tou bolestí, úplně mě to svírá. Neumím si představit, že bude s nějakou jinou a bude s ní šťastný, i když bych mu to přála. Nedokážu si připustit, že už spolu prostě nejsme…  Nikdy jsem nebyla tak nešťastná…

Mohu jen zopakovat: čas, čas, čas. to se prostě musí vydržet.

Mě v podobné situaci pomáhalo se z toho vypsat - psala jsem dotyčnému sáhodlouhé výlevy svých pocitů - které jsem ale neodesílala, což bylo jedině dobře, protože to byly kraviny. Ale myslím, že jsem díky tomu ze sebe nějaké věci dostala a bylo to dobře.

Můžeš si zkusit zvednout hladinu serotoninu - o což se v tomto období dobře postará slunce, dále čokoláda, pokud jsi zvyklá cvičit, tak cvičení, lze použít nějaké doplňky stravy jako třeba Tryptofan, nebo Rozchodnice růžová.

Přinejhorším lze i nějakou medikaci, ale popravdě to bych viděla jen jako krajní případ, ale vím, že třeba kamarádka když se rozváděla, tak jí doktor na nějakou krátkou dobu něco napsal, nějaká antidepresiva, protože nebyla vůbec schopná fungovat, a říkala, že za to byla vděčná, že jí to pomohlo - ale podle mě by zdravý mladý člověk měl rozchod zvládnout sám.

Tu bolest musíš přečkat. Věřím tomu, že se ti za pár dní uleví a z toho nejhoršího budeš venku.. Byl to pro tebe šok, který ti převrátil život naruby a proto nečekej, že se z toho dostaneš ze dne na den. Nejhorší jen ten začátek - pro mě to byl vždy první týden. Přála bych ti, aby to bylo u tebe ještě dřív.  

Na takový těžký stres by ti mohli aspoň v tom nejhorším období zabrat anxiolytika. Ty působí hned, akorát krátkodobě. Antidepresiva mnohdy zaberou až za tři týdny tak by to bylo zbytečně. Ty anxiolytika ti může napsat i obvodní lékař.  Pokud je budeš brát krátkodobě, tak si návyk nevytvořiš.  

Já bych ti mohla doporučit jako výpomoc na další týdny třezalkou tečkovanou. Ta působí úplně stejně jako antidepresiva, ale musíš ji pít 2x až 3x denně a trvá to dva až tři týdny, než zabere. Je to Bílinka, ne chemie, tak se nemusíš bat, že by ti ublížila. Po dvou měsících ji ale výsad.  

Je ale Bílinka která je silná a zabere rychle. Funguje jako anxiolytika. Jmenuje se tinktura bacopa.

Děkuji, něco z toho určitě vyzkouším.

Nejvíce by se teď hodil lék na zlomené srdce.

Mám pocit že se doma sama zblázním a nemám ani chuť nikam jít, nic dělat. Nejvíce mi trhá srdce, jak on je prostě v pohodě. Asi nakonec vyhrává ten, co má rád míň… .

Já bych ti nejvice doporučila tu tinkturu bacopu. Ta tě uklidní hned. Je sice trošku drahsi, ale stojí za to. Na zlomené srdce je nejlepší lék čas…  

Zorko, každý rozchod bolí, ten koho si měla ráda, odešel. Rozchod s milovanou osobou patří k nejhorším psychickým zátěžím  vůbec.  

Chvilku bude dobře, pak zase hůř, dobře. nálady se mění, on nechce jít ze srdce a hlavy pryč.

Máš pocit, že život nemá smysl, je prázdno… Čas je nejlepší na všechny bolesti světa, věř, že zase budeš veselá, já Ti to moc přeju, vím jaké to je.

Me pomohla hodne u rozchodu jedna astroložka. Byla výborná. Po hovorů sní jsem z hodiny na hodinu přestala brečet. Byla jsem po dvou týdnech rozchodu, už jsem na tom byla trochu lépe, ale i tak mi bylo pořád nic moc. Ona mě z něho vyléčila.  Ta astroložka mi otevřela oči a díky ní jsem si uvědomila, že mi za ty slzy vůbec nestal. Jestli budeš chtít, můžu ti dát na ni kontakt. Nechci tady psát její jméno, aby to nevypadalo,  a že bych chtěla dělat  k někomu reklamu. Občas je i v televizi kde ji lidé volaji. Budoucnost se na100% předpovědět nedá, ale co se vlastně stalo ti rekne znamenitě  Ona ti na něho všechno vykecá Psychicky by ti to hodně pomohlo. Pokuď budeš chtít, stačí říct.  

Zorko - nečetla jsem všechny komentáře k Tvému tématu, spíš jen ty Tvoje, ale napadlo mně:   co když je to všechno jinak? >> to se přece taky stává. . no ne?
Podle toho co píšeš, Tě to dost vzalo, což u zamilovanosti se není čemu divit, tak nějak to máme všichni - (jsme lidi) .

Já bych Ti spíš chtěla vnést do Tvého trápení, takovou jiskru naděje, že ne všechno musí být tak černé, jak se to jeví… .

Já osobně jsem byla dvakrát svědkem u dvou různých partnerských rozchodů, které ale byli ze strany ŽENY. Žena byla ta co řekla je konec = rozchod, ale pozor - byla to (ani nevím jak to přesně říct), no něco jakoby strategie, ze strany dotyčné partnerky, protože chtěla tak něčemu nejmenovanému ve vztahu zabránit - proto riskovala >> (i to se stává, když není jiná možnost) . Na moje překvapení, (znala jsem se totiž s dotyčnými ženami) se vztahy nakonec zachránili a dnes (28.05.2017) jsou to šťastné manželské páry, i když to byla *taková drama… *

Když píšeš, že Tvůj partner je po tom vašem rozchodu v pohodě… , tak moc tomu nevěř, člověk když má někoho doopravdy dlouho rád… není jen tak lehce v pohodě, i když se Ti to na pohled může zdát.

 Moje rada - Dej tomu čas!

Děkuji za komentář.

Ono, my jsme si totiž nijak neublížili. nebyla tam nevěra, ani nějaké hnusné hádky, prostě jsme se měli hodně rádi a pak jsme měli trošku odstup a oddálili se. Pro mě to nic neznamenalo a na mých citech to nic nezměnilo, u něj se ale asi něco změnilo.  

Nechci na něj ani nadávat, vlastně nemám proč, je toho hodně krásného co jsme zažili. Nevyčítám mu ani, protže nikdo neovlivní to, co cítí. Dlouho váhal, protože mi říkal, že se nechtěl rozejít, nevěděl co dělat a nechtěl mi prý ublížit… Pak jsme se akorát pohádali u toho samotného rozchodu, kdy padly i nadávky, bohužel… Ale. už jsem si to vyříkali.

Jen ta lítost, bolest z odchodu. S tou si nevím rady. Jenže nikoho nepřinutíte, aby vás miloval.

Ty nad tím ještě dlouho budeš přemýšlet a všechno si vyčítat. Po pár týdnech přijde ale změna. Začneš vidět také jeho chyby a rozchod budeš přičítat pravděpodobně jemu.  

Škoda že nechceš zavolat té astroložce, kterou jsem ti doporučila. Ona by ti řekla, kde se u vás stala chyba a co se vlastně stalo. Možná se bojíš toho, co ti řekne. Já se toho bala sice taky, ale pak jsem zjistila, že nic lepšího jsem nemohla udělat. Byla úplně skvělá. Díky ní jsem byla s rozchodem rychle vyrovnaná a přestala jsem se trápit.

Děkuju. Ale já to mám prostě jinak. My jsme si to dokonce vyříkali z očí do očí. On si uvědomuje svoje chyby a já svoje taky. Astroložka by mi asi neřekla nic nového. On mi přiznal, že poslední dobou už mě měl rád méně a méně. Ale nikdo jiný za tím není/nebyl. To vím určitě.  

Dokonce se mi i omluvil, jak se choval a že mi vyčítal, přiznal, že to bylo oboustranné, ta vina. Ale že to nejde vrátit…

A vážím si ho pořád hodně, neublížil mi, nechci ho obviňovat a házet na něj nějakou špínu, jen aby mi bylo lépe a lépe bych ten rozchod zvládla.  

Ono podle toho jak nad tím přemýšlím, jemu asi pravdepodobne vyprchala ta zamilovanost. Jenze ta zamilovanost vyprchá vzdy. Nikdo není celý život zamilovaný…  aspoň jsem neslyšela o někom, kdo by byl. Zamilovanost trvá čtyři roky, u někoho třeba jen dva měsíce, to je u každého​ individuální. Jak zamilovanost vyprchá a vztah se neposune nikam dál (svatba a děti), tak se to většinou rozpadne. Ale taky nemusí. Jedna ma kamarádka chodila s klukem 15 let, nikdy spolu nebydleli, nevzali se a neměli ani děti. Oba jste byli ještě příliš mladí a je možné, že on nebyl do tebe zamilovaný tak moc, jaký ty. To jsou složité věci. Je dobře, že jste si to nakonec tak vyříkali. Já takovou možnost neměla a tak jsem musela volat astroložce, která mi to řekla ale takové věci ti měl říct hned na začátku… na začátku s tebou zametal a ty jsi nevěděla na čem jsi.   

I když jsme si to vyříkali, je to pořád složité a nebolí to o nic méně.

Nejvíce mě štve právě to, že on se na to už nějak emočně připravil a teď to zvládá dobře. Také je to tím, že mě má rád méně, než já jeho. Možná je to pro něj i trochu úleva, zatímco pro mě strašný zážitek.

To je jako bysme byli v místnosti, on odešel a já se tam pořád toulám a nemůžu ven, připadám si jak v pasti. On právě na začátku vztahu byl ten iniciátor, uháněl mě, strašně se do mě zamiloval… A já se zamilovala postupně ale o to hlouběji…

Je jen otázka času, kdy z té místnosti vyjdeš také ty.  Jednou se může také stát, že on se do té místnosti bude chtít vrátit, a ty už tam nebudeš…

úplně sním přeruš kontakt. Vaše fotky i jeho dárky, které ti kdy dál, schovej do šuplíku. Až vyjdeš z toho nejhoršího, tak se začni více věnovat svým kamaradkam a koníčkům, na které jsi před tím třeba neměla čas.  

Pokud je to tak jak říkáš, může se  a stát, že se mu po pár měsících začne stýskat a  a může si později uvědomit, co udelal. Kluci to tak nekdy mívají. Podívej se třeba na příběh vévodkyně a prince Williama. Tam to jde hezky vidět.  

Pokud se tě nekdy zeptá, jak se máš, tak mu řekni, že dobře, a že je dobře co udělal a že měl ve všem pravdu, že jste se k sobě nehodili. Snaž se působit pri tom na něho v pohodě. Tim bys mu mohla totiž za nějakou dobu vrátit ránu, kterou on dal teď tobě a tím bys mu dala novou motivaci k tomu, aby tě zase přesvědčil o opaku. Je možné, že tě měl moc jistou a tak ho to přestalo bavit.  

Nejlepší by ale bylo, kdyby ses k němu už nikdy nevrátila i přes to, že se naskytne možnost. S největší pravděpodobností by se tato historie opakovala, a to bys urcite nechtěla.  

Nemám moc zkušeností s tím, zda mohou fungovat vztahy, kdy se k sobě lidé jednou vrátí.

Znám jeden případ dvou kteří spolu byli 4 roky, nepohodli se, nějak se to zlomilo a rozešli se. Neviděli se nějaký čas a žili každý sám. Po asi 2 letech se pak zase sešli, znova se zamilovali a teď jsou spolu a mají dítě. To je ten lepší příběh. Jsou i ty, kdy se to právě akorát zhoršilo a prodloužilo se trápení.

Co se má stát, stane se. Nemyslím, že to trápení by bylo zbytečné, jde o to, vzít si z toho ponaučení a poučit se z chyb, které se staly.

Teď jsme prostě od sebe a musím se nějak smířit.  

Pokud se dva lidé k sobě vrátí po několika letech, považuji spíše za nahodu. Měla jsem na mysli časové období do dvou měsíců, max 4. Přeji ti hodně štěstí a aby ses z toho co nejdříve vyhrabala.

Když už se z toho musíš tak vybrečet, tak už do toho podruhé nechoď, kdyby se naskytla příležitost. To by totiž také znamenalo, že tvé trápení by bylo zbytečné.  Udělala bys krok vzad, nikoliv vpřed.